(15.40 hodin)
(pokračuje Cogan)
Prostě daň z příjmu je prostě nestabilní daň, prostě když ti občané a ty právnické osoby ty příjmy nemají, tak daň z příjmu prostě nezaplatí, nebo zaplatí malou, prostě když přijde krize, samozřejmě v roce 2009 se zhoršují výrazně kritéria, ale je to dáno zejména tím, protože vlastně byla krize, a pokud vlastně nemám zisky, tak vlastně nemůžu ani pořádně danit. Je to logické. Prostě ta flexibilita té daně z příjmu fyzických osob i právnických osob je velmi vysoká, viz se můžeme podívat na Slovensko, kde právě v době krize byl extrémní výpadek daní z příjmů.
Proto i já se kloním k tomu táboru, který říká, že spotřební daně jsou stabilnější a že bychom měli spíš jít cestou těch nepřímých daní, jako je daň z přidané hodnoty nebo spotřební daň.
Ten další argument a druhý cíl, který tady představil navrhovatel, to znamená, že to nebylo v důvodové zprávě, bylo ulevit středním vrstvám. Já tedy jsem tohle přesně nepochopil a opravdu nevím, jakým způsobem ten návrh by měl ulevit středním vrstvám. To mně prostě opravdu nedošlo.
A potom bych se vrátil k důvodové zprávě. To byly ty argumenty, které byly dneska představeny tady na plénu. V důvodové zprávě těmi v podstatě objektivními a racionálními kritérii je, že cílem opatření je obnovení vyšší účasti nejvyšších příjmových kategorií s průměrným příjmem 100 tisíc a na výběru daně z příjmů s tím, že trvalý pozitivní dopad tohoto opatření bude na snižování schodku veřejných rozpočtů. Ve srovnání s daní progresivní, platnou u nás do roku 2007, jde o opatření, které postihuje jen skupiny poplatníků s vysoce nadprůměrnými příjmy.
Tak to byl ten hlavní důvod, který byl uveden vlastně v té důvodové zprávě. Ten důvod vypadá logicky. Vypadá velmi logicky pro - bych řekl - takové populistické sdělení občanům.
Na druhou stranu ale tady nezaznělo od navrhovatele, což mě tedy překvapilo, jaký reálný dopad fiskální bude mít zvýšení daně o jednu polovinu v tomto segmentu občanů. Takže ten výnos celkově má změna zákona přinést zhruba 1,5 mld. Kč. Opakuji: 1,5 mld. při tom, že zvýšíme skupině občanů dvojnásobně daně! My jim je zvýšíme dvojnásobně, ale víceméně i o něco víc, protože samozřejmě jsou zde slevy na dani, takže prostě ty se započítávají vlastně těmto občanům, takže někomu zvýšíme dvojnásobně daně a výnos je 1,5 mld. Pokud je zdaníme 60 procenty, tak potom bude výnos 4,5 mld.
Ta ukázka relevantnosti toho čísla je, pokud to posoudíme s daní z příjmu fyzických osob. Daň z příjmu fyzických osob byla v roce 2007 151 mld., v roce 2008 143 mld., v roce 2009 126 mld., takže my se bavíme o tom, že zdvojnásobíme někomu daně a vybereme na dani 1 až 1,2 %! To je opravdu klasická ukázka proporcionality státní správy. To je opravdu ukázka toho, jak stát nějakým způsobem přistupuje rovně ke svým občanům. To je prostě pro mě poměrně významný důvod, proč tuto normu nepodpořit.
Já se ptám, jestli je možná náhoda, že se jedná o průměrný příjem relativně těsně nad příjmy navrhovatelů. To, že se tam jedná o zhruba 100 tisíc měsíčně, to je relativně těsně nad příjmem vlastně navrhovatelů, ale i těch ostatních lidí tady ve Sněmovně. Ptám se, jestli je to náhoda. Možná mi navrhovatel odpoví.
Mezi předkladateli je i kolega, který tady před Vánocemi velmi správně a dobře promluvil o závisti jako o ošklivé lidské vlastnosti, a já musím říci, že já tuto vlastnost považuji také za velmi špatnou a jako starosta jsem vždycky říkal, že občanům přeji, aby jim lidé - protože u nás ta vlastnost je hodně rozšířená - takže jim přeji, aby jim lidé u nás záviděli jejich šťastný a spokojený život, protože závist já považuji za jednu z nejhorších vlastností a ten, kdo tu závist má, tak ať se s ní užírá a prostě nikdy tu svoji vlastnost neporazí.
Myslím si, že o to horší je, pokud tuto vlastnost projevuje širší kolektiv. To si myslím, že je opravdu, to je opravdu ke zvážení a to opravdu, pokud to je kolektivní, ta vlastnost, tak to si myslím, že je opravdu špatné.
Myslím, že se opět tady ukazuje to staré české, že prostě my svoje štěstí odvozujeme od toho, jak se má někdo jiný, nikoliv od toho, jak se máme my sami. To znamená, že to štěstí ti lidé vnímají podle toho, co má soused, ale ne podle toho, jak sám se přičinil, jak sám pracoval a jak je schopný.
Druhým prvkem v té argumentaci bylo, že v zásadě samozřejmě nelze vyloučit, aby zákonodárce stanovil diferencované daně podle zásady, že výkonnější subjekt bude odvádět vyšší daně. Samozřejmě, diferencované daně nejsou v rozporu s ústavou. Je třeba říci, ale že určitě nejsou také fér. Prostě diferencované daně, tak jak je tady podáno, tak je to v zásadě nelze vyloučit, to znamená, že to je výjimka z obecného pravidla bych řekl slušného jednání ve společnosti. Takže vlastně jde o to, že se tady nastavuje výjimka.
Solidarita v současné chvíli, a myslím, že zcela zásadně, je projevena i slevou na dani. Prostě ta způsobuje, že sociálně slabí občané v podstatě žádné daně neplatí. Ti, co mají kolem těch 19 tisíc, dvě děti, v podstatě neplatí daň. Stejně tak fyzická osoba, která má kolem 12 tisíc, neplatí daň. Já si myslím, že to je velký projev solidarity. Nakonec ten, kdo má vyšší příjmy, tak vlastně platí už jenom z té podstaty vyšší daň, protože prostě má vyšší příjmy.
Abych na závěr shrnul, já se určitě připojuji k návrhu na zamítnutí. A musím říci, že současná úprava se snaží motivovat lidi k práci a k výkonu a že návrh kolegů poslanců z ČSSD směřuje k tomu trestat úspěšné a jen prohlubuje závist ve společnosti. (Potlesk z pravé strany.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Šeich je další přihlášený. Připraví se Martin Pecina.
Poslanec David Šeich: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, vážená vládo, vážené dámy poslankyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já si dovolím krátce reagovat na návrh sociální demokracie. Já jej vnímám jako návrh předsjezdový a jako takový je potřeba jej vnímat. Neberu jej jako návrh příliš vážný, byť vychází z dlouhodobého, konzistentního, to musím na druhé straně přiznat, postoje sociální demokracie, že zdanění nemá být svým způsobem rovné, ale má být zdanění progresivní. V tom určitá kontinuita je. Nicméně způsob navržené progrese jenom pro určitou malou skupinu lidí, která disponuje příjmem nad 100 tisíc měsíčně, je skutečně spíše marketingové gesto než reálný pokus o daňovou reformu.
Také chci vyvrátit mýtus, že v České republice existuje nějaká přímá daň, protože rovná míra procentního zdanění samozřejmě ještě nemusí znamenat rovnou daň, protože - pro bývalého ministra financí - 15 % ze 100 tisíc není tatáž částka jako 15 % z milionu. Je to částka rozdílná. Naopak v České republice dnes existuje koncept superhrubé mzdy, stejného procenta zdanění, ale jak říkám - z každé částky je těch 15 % prostě zcela odlišnou sumou v konečném výsledku, takže rozhodně tady není nějaká daňová liberální rovná linka zdanění jakoby z daně per capita, z daně na hlavu, nebo z daně na firmu, aby každý odváděl nějaký stejný daňový paušál. Je to samozřejmě ve skutečném výsledku výběru daně progrese.
Doporučuji kolegům také zajímavou ekonomickou kategorii, která se jmenuje implicitní sazba daně z práce. Říká se tomu ITRL. Tento ekonomický ukazatel vlastně ukazuje míru celkových odvodů důchodů obyvatel do různých odvodů daňových, sociálních, pojistných, prostě nějakých transferů státu. Tahle ta míra je šestá největší v Evropské unii. Ta míra zdanění českých občanů je šestá největší v Evropské unii. Já to považuji za docela vysokou míru zdanění, protože samozřejmě nejen přímé daně jsou daněmi. Samozřejmě i sociální pojištění je sociální daň, samozřejmě i platba zdravotního pojištění je ve skutečnosti zdravotní daň, čili celá ta skladba daně z příjmů, sociální daně, důchodové daně, soubor těch daní je šestý největší v Evropě a já si myslím, že to stačí, že už české občany není třeba dále zatěžovat.
Tím konceptem superhrubé mzdy samozřejmě by se nejednalo o to, jak to marketingově vypadá, o zdanění příjmů občanů nad stotisícový příjem. Jednalo by se o zdanění daleko nižších platů, protože koncept superhrubé mzdy znamená, že sto tisíc není sto tisíc, ale je to částka podstatně nižší, která by už spadala do té třicetiprocentní sazby daně. ***