(12.10 hodin)
(pokračuje Tejc)
A konečně třetí problém, který navrhujeme upravit, jsou podmínky obchodu s vojenským materiálem prováděného přímo státem, resp. Ministerstvem obrany či vnitra. Novela navrhuje odstranit dosavadní úpravu, podle níž může být tento obchod prováděn ministerstvy jen na základě rozhodnutí vlády. Vzhledem k tomu, že jednání vlády není veřejné a vláda nemá povinnost sdělovat obsah a důvody k vydání svého rozhodnutí, navrhuje se tuto pravomoc vládě odejmout a ponechat ji přímo uvedeným ministerstvům.
Já bych si dovolil na závěr tohoto odůvodnění stručně pojmenovat priority. Myslím, že prioritou číslo jedna by měla být ta nejdříve řečená stať, tedy ta, která se týká odstranění oněch prostředníků tak, abychom mohli, aby naše složky mohly nakupovat přímo bez prostředníků z České republiky od zahraničních dodavatelů, kteří jsou ze států Evropské unie a NATO, tedy splňují veškeré bezpečnostní požadavky. Druhým, neméně podstatným bodem je tedy to, aby společnosti, které budou získávat toto povolení, měly jasně odhalenou vlastnickou strukturu, abychom věděli, kdo je ve skutečnosti vlastní a řídí. A třetí, možná nejméně důležitá je otázka úpravy rozhodování vlády a převodů na jednotlivá ministerstva. O té samozřejmě můžeme vést debatu, to není klíčová pasáž celého návrhu zákona.
Já bych vás chtěl závěrem požádat, abyste tento návrh zákona skutečně věcně posoudili a abyste jej postoupili do druhého čtení, abychom jak ve výboru pro obranu a bezpečnost, tak možná ve výboru zahraničním či dalším vedli debatu o tom, jak skutečně zabránit tomu, aby korupce na úrovni armádních zakázek bujela nadále, a jakým způsobem tuto úpravu využít k tomu, že také, pokud bude nakupovat český stát vojenskou techniku, ta byla skutečně díky větší konkurenci levnější a pro český stát tedy výhodněji nakoupená.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec Viktor Paggio. Prosím, máte slovo.
Poslanec Viktor Paggio: Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, novela zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, kterou předkládá ČSSD, přináší z mého pohledu tři zásadní změny.
První změna, jak už bylo řečeno mým předřečníkem, je změna okruhu firem, které mohou licenci získat. Ta je v současné době zúžena pouze na právnické osoby se sídlem na území České republiky, jejichž základní kapitál je většinově tvořen vklady českých občanů nebo osob se sídlem či bydlištěm na území EU. Jinými slovy, s vojenským materiálem může obchodovat jenom cizinec, který sídlí v EU a v ČR si založil firmu. Návrh ČSSD chce povolit osobám se sídlem v EU, aby se svými firmami vstupovaly na trh přímo. Jde ale ještě dál. Chce umožnit obchod s vojenským materiálem i právnickým osobám, které sídlí na území států NATO. To je velký zásah, který by znamenal mj., že na našem území budou moci s vojenským materiálem obchodovat i firmy z Turecka nebo třeba z Albánie, protože to jsou také členové NATO. Dovedu si také představit situaci, kdy firma, která obchoduje s vojenským materiálem a nepodaří se jí získat licenci zde v České republice, si udělá dceřinou společnost v Albánii a získá licenci tam. Takže v tomto směru já ten návrh považuji za nebezpečný.
Vláda se k tomuto návrhu vyjádřila nesouhlasně. Jedním z hlavních argumentů byla právě nemožnost efektivně ověřovat dokumenty a efektivně ověřovat správnost licencí v dalekých zemích a členech NATO.
Druhou hlavní změnou, kterou přináší tato novela, je změna, která požaduje od právnických osob, které obchodují s vojenským materiálem, odkrýt svou vlastnickou strukturu. To je třeba hodnotit naprosto pozitivně a s tím plně souhlasím.
U třetí hlavní změny mám opět u sebe ve své mentální mapě minusové znaménko. To je ta snaha zbavit vládu pravomoci odsouhlasovat rozprodej vojenského materiálu u Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra. Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo vnitra by podle návrhu ČSSD mohly odprodat svůj vojenský materiál bez souhlasu vlády. Je logické, aby to odsouhlasovala vláda. Za prvé, protože ministerstva jsou jí podřízená, za druhé proto, že u premiéra a u členů vlády se sbíhají zpravodajské informace, které se týkají situace v zahraničí a které se týkají jednotlivých firem. Takže já jsem jednoznačně pro to, aby vládě tato pravomoc zůstala.
Podvýbor pro kontrolu akvizic Ministerstva obrany a obchodu s vojenským materiálem se touto novelou zabýval už na svém prvním zasedání 3. listopadu 2010. Výsledek projednávání byl bez usnesení, podvýbor nevydal podpůrné stanovisko.
A co je možná nejdůležitější: Vláda připravuje, nebo lépe řečeno připravila vlastní komplexní novelu předmětného zákona, která bude implementovat směrnici EU číslo 2009/49/ES. Takže nemluvím tady o nějakém fantomatickém zákonu, který jednou přijde, který sem jednou přiletí, ale už je to hotovo. Připomínkové řízení bylo ukončeno 22. února 2011 a tento zákon bude v následujících dnech, týdnech projednáván na vládě a přijde sem do Sněmovny jako komplexní vládní návrh.
To je z mé strany všechno a hlásím se do rozpravy.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Mám zde písemné přihlášky. Nejprve pana poslance Boháče, potom pana poslance Sedi. Prosím jako prvního pana poslance Boháče. Prosím, máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Zdeněk Boháč: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, dovolte, abych se vyjádřil k tomuto tématu. Samozřejmě obchod na Ministerstvu obrany je téma, které v poslední době hodně zajímá naše spoluobčany. A já coby člen výboru branně bezpečnostního bych chtěl k tomu říct také svůj pohled na věc.
Pečlivě jsem poslouchal kolegu Tejce, co vlastně sledují předkladatelé novely zákona o zahraničním obchodu s vojenským materiálem. A mně z toho vyplynulo to zásadní, o co usilují - transparentnost a hospodárnost. Dle mého názoru je zřejmé, že výrazné rozšíření seznamu subjektů, které budou moci obchodovat s vojenským materiálem na území České republiky, a to bez ohledu na charakter těchto subjektů - ať už jsou to výrobci, subdodavatelé, zprostředkovatelé, příp. obchodní organizace atd. - které budou pod kontrolou jiného státu - navíc pro některé z nich nejsou pravidla a zákony Evropské unie vůbec závazné, např. Albánie, Turecko, Spojené státy, Kanada, Chorvatsko - a nikoliv české administrativy, vyvolá přesně opačný efekt, tj. nepřehlednost a neekonomičnost. Tedy ne transparentnost, nehospodárnost, ale otevření trhu z mého pohledu je právě opačnou cestou a nepřinese to ten očekávaný efekt tak, jak to prezentoval kolega Tejc.
Výběrová řízení budou zdlouhavá, pracovně náročná a ekonomicky velmi nákladná. Obecné teze o významném potenciálu úspor na výdajové straně státního rozpočtu je nepodložená a vychází z mého pohledu z určitých spekulací a neověřených informací, které kolují mnohdy v našich médiích. Nelze ani vyloučit účelová rozhodnutí příslušných vlád cizích zemí zamezit administrativními opatřeními obchod s vojenským materiálem pro jiné - a teď akcentuji - zejména české subjekty. Tady vidím určitý problém a bylo by zapotřebí i dále v novele zákona se zabývat touto problematikou.
Už vůbec si nedovedu představit, že by nově předkládané zákonné opatření mohlo vést k zamezení korupce ve vztazích mezi českými subjekty a státem. Kdo jiný by měl mít nejlepší možnosti a nástroje kontroly obchodu s vojenským materiálem než příslušné orgány našeho státu? Opakuji: našeho státu, České republiky. Bude mít Česká republika větší kontrolu v případě, že subjektem bude společnost např. ze Spojených států či z Velké Británie? A tady už vůbec nehovořím o takových zemích, jako je Turecko, Albánie, Rumunsko apod.
Jsem tedy toho názoru, že rozšíření seznamu subjektů postrádá zcela smysl a nelze v této podobě s ním souhlasit. Domnívám se, že záměrem předkládané novely zákona bylo úplně něco jiného než líbivé a dnes velice populární heslo o transparentnosti, hospodárnosti a boji proti korupci, protože tato novela tomuto heslu vůbec neodpovídá. Naopak. Vytváří podmínky proti těmto jistě správným zásadám, které však musí Česká republika prosazovat v rámci svých zákonů a kontrolních mechanismů a nepřenášet tuto odpovědnost na jiné státy. ***