(17.30 hodin)
(pokračuje Opálka)
Takto nebude dotčen výpočet pro prvých 10 % nejchudších s příjmem dnes cca do 10 900 korun, dojde však k poklesu náhradového poměru u některých skupin, a to u 70 % pojištěnců mezi prvou a druhou redukční hranicí postupně o 1, 2 až nakonec 3 procentní body. A náhradový poměr cca 20 % pojištěnců s příjmem vyšším vzroste asi o 7 %.
Stanovisko poslaneckého klubu KSČM je nepodpora řešení, které zvyšuje důchod pro nejbohatší na úkor nejvyšší, 70procentní příjmové skupiny. Nejvíc se takto zakládají problémy pro starodůchodce a novodůchodce, což vyvolá i řadu soudních sporů, čehož jsme si užili po transformaci důchodového systému v roce 1995. Připomenu jenom starodůchodce, novodůchodce, zejména vdovy atd. Kloníme se k formálnímu řešení, což je přechod od sociálního pojištění k zabezpečovacímu systému, ke zrušení pojistného a jeho nahrazení daní. Nakonec toto řešení navrhoval i tehdejší ministr financí Eduard Janota. Ministerstvo práce a sociálních věcí mělo na přípravu takovéhoto řešení, které zde fungovalo do roku 1993 a dnes funguje např. ve Velké Británii či Dánsku, dostatek času.
Není zde ale řešen jen nález Ústavního soudu. Došlo i k dalším návrhům parametrických změn, které mají stabilizovat finanční udržitelnost státního pilíře. Jsou to - budu se trochu opakovat:
Pokračování ve zvyšování důchodového věku pro muže i ženy bez rozdílu počtu dětí, což tedy odbourává prodemografickou bonifikaci, i po dosažení hranice 65 let, a to postupně a bez stanovení konečného omezení. Již dnes je problém se zaměstnáváním seniorů nad 50, zejména 55 let. Rozumím tomu, že v určité chvíli bude Česká republika mít méně aktivních občanů v pracovním procesu. Ale přesto si myslím, že uzavírat tuto klauzuli již dnes, kdy nevíme, v jakém zdravotním stavu budou tito občané, jaké budou potřeby a jiné limity, se zabývat věkem už i nad 67 let...
Zrychlení tempa zvyšování důchodového věku pro ženy, aby dohnaly náskok mužů, když to můžu ironicky poznamenat, a dále přenesení valorizace z nařízení vlády na vyhlášku ministerstva a zrušení možnosti valorizace nad inflační limit z uplynulého období. Konstatuji, že valorizace již tak dochází s ročním zpožděním, čili nenahrazuje ztráty, které byly způsobeny v minulém roce. A tak mohla vláda předpokládanou větší inflaci již dopředu odhadnout a valorizaci zvýšit. Tady toto se budoucím vládám předpokládá odebrat.
Dále zpřísnění podmínek pro nároky na vdovský či vdovecký důchod. Zrušení jednorázové výplaty mělo např. vést k uzavírání nových manželství, čili určitá motivace. Tady tomuto - dá se říci i prorodinnému - řešení bráníme. A zkrácení lhůty pro opětovný vznik nároku z 5 na 2 roky, což je taky zpřísnění u těchto pozůstalostních důchodů.
Další prodlužování rozhodného období pro stanovení osobního vyměřovacího základu, který je dnes stanoven na hranici roku 1986, vlastně na celoživotní příjmy, tzn. od 19 let minus jeden rok pro odchod do důchodu. To samozřejmě vyznívá ekvivalentně, zásluhově, ale na druhou stranu bude poškozovat především ty, kteří se budou pohybovat na rozhraní zaměstnanosti a nezaměstnanosti.
Další redukce při výpočtu předčasných důchodů. Je pravdou, že počet předčasných důchodů je vysoký, ale takhle důchodový systém vlastně řeší otázky nezaměstnanosti. A tady si myslím, že dochází svým způsobem k vybírání peněz z důchodového pojistného na účely, které by měl stát hradit z aktivní politiky zaměstnanosti.
Tyto a již dříve přijaté změny započítávají někteří demografové jako postačující pro stabilizaci státního pilíře.
Lze tedy konstatovat, že navržené změny parametrů, pokud budou přijaty, jak jsou navrženy - ovšem s podtrhnutím: pokud budou fungovat -, jsou velice tvrdé a asociální a mohly by vést k stabilizaci státního pilíře bez další reformy. Tato stabilizace má udržet deficit státního pilíře okolo 0,5 % HDP a až v letech 2046 až 2066 překročí dle výpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí deficit k 2 %. Přitom však bude klesat poměr průměrného starobního důchodu k průměrné mzdě v procentech z dnešních cca 40 % na 36,5 % od roku 2027 do roku 2037, čili asi deset let, a pak pozvolna stoupat na 39 % od roku 2092. Je to asi stejná vize, jako kdyby Habsburk v roce 1910 věštil z křišťálové koule, jak jeho říše pokvete do roku 2010. Plánovat na sto let v demografickém a společenském vývoji je docela velký problém. Dovedeme odhadnout solidně dvacet let, s odhadem čtyřicet let, ovšem sto let, to je opravdu obrovský problém a hypotéza, kterou těžko někdo z nás potvrdí. Nevíme dnes, co bude zítra v arabských státech, co bude s ropou, co bude za chvíli s pitnou vodou, zda nepřijdou nějaké pandemie, a všechny tyto výpočty jsou k ničemu.
Další úpravy parametrů, které obsahuje tento návrh, jsou: Úprava pevné částky důchodu má být vázaná na procentní sazbu z průměrné mzdy kolem 9 %. Jde o určitou dynamiku. Pokud budou klesat mzdy, bude se měnit dolů i tato sazba. Sčítání příjmů souběhu odměňování společník-jednatel, což vyvolalo v poslední době docela velké pobouření, je v tomto návrhu rovněž řešeno. Postupné prodlužování doby možnosti odchodu do předčasného důchodu na pět let před dosažením důchodového věku by mělo eliminovat problém zaměstnávání seniorů ve vyšším věku. Ovšem jak to bude fungovat a jak se to dotkne velkého snížení důchodu, ukáže praxe. Dalších několik technických úprav se týká invalidních důchodů.
Opatření, která se týkají nálezu Ústavního soudu, by měly nabýt účinnosti k 30. 9. 2011. Co nám jinak hrozí, to pan ministr sdělil. Účinnost ostatních opatření je vesměs stanovena k 1. 1. 2012. Další opatření, ta parametrická, byla přidána k tomuto návrhu, který měl původně řešit pouze vyrovnání se s nálezem Ústavního soudu, dodatečně. Jedná se o parametry, na kterých se koalice dohodla ještě před uzavřením debaty o důchodové reformě, tzv. velké důchodové reformě. Vzhledem k tomu, že hrozila možnost, že by došlo nad velkou důchodovou reformou k nedohodě, rozhodla se koalice do tohoto návrhu tyto parametry přidat. ***