(15.50 hodin)
(pokračuje Křeček)
Prostě jedna šílenost za druhou. Nechci to dále rozvíjet, už jsem asi mluvil dlouho. Vrátím se k nájemnému.
Já nechci vytýkat to ustanovení, které určuje, že budou o nájmu rozhodovat soudy. Tomu se asi prostě nevyhneme. Ať je máme. Nevytýkám také příliš moc to, že ministerstvo nepřipravilo zákon o místně obvyklém nájemném, protože nový občanský zákoník říká: Soudy určují nájemné podle místně obvyklého nájemného. Co je to místně obvyklé nájemné, stanoví zákon. To říká. Ten zákon chybí. Ministerstvo ho neudělalo. Já mu to nevyčítám. Neudělal to nikdo. Neudělali jsme to ani my. Je to naše hrubá chyba. Já to uznávám. Když už ale upravujeme to, že o nájemném budou rozhodovat soudy, proč se nepřevzalo to, co je navrženo v novém občanském zákoníku? V něm se říká v § 2088, že se navrhuje zvýšení nájemného a soud rozhodne do výše srovnatelného nájemného, obvyklého v daném místě, pokud navržené zvýšení spolu s tím, k němuž došlo v posledních třech letech, nebude vyšší než 20 %. To je návrh v novém občanském zákoníku. Proč jste to tedy nepřevzali do tohoto ustanovení?
Nemluvím o výměně bytu. Je pravda, má pan ministr pravdu, že výměny bytů nejsou obvyklým institutem evropského práva. Ale u nás? Prosím vás, vždyť ti staří lidé zůstávají ve velkých bytech! Já zastupuji před soudy tři lidi, kteří chtějí jít do menšího bytu, a pronajímatel jim nedá souhlas. Tak jim i tuto možnost vezmeme, aby z těch velkých bytů vypadli?
Jen tak obecně, na jaké nízké úrovni je ten zákon připravován. Je ustanovení § 694, které říká, že rozhodování soudů o místně obvyklém nájemném se nepoužije pro určení nájemného u družstevního bytu. No, předkladatelé této novely zřejmě nevědí, že v družstevních bytech bydlí nejen družstevníci, ale také nájemníci. A na ty se to nutně vztahovat tedy musí, protože jinak by u nich neměl kdo nájem zvyšovat.
Dámy a pánové, s ohledem na to, že to vůbec nesouvisí s deregulací - po 1. lednu budou o nájmu rozhodovat soudy bez zákona, se všemi zmatky, které vzniknou, nedá se s tím nic dělat - není opravdu žádný spěch. Je třeba to vzájemně projednat. Otázkou ale je, jestli opravdu potřebujeme lidi s tím šikanovat. Proč nepočkáme na novelu velkého občanského zákoníku? Proč budeme tyto věci měnit a za pár měsíců je budeme znovu měnit v souvislosti s tímto občanským zákoníkem?
Čili takovýto postup já považuji za krajně neuvážený, jenom za sekýrování lidí. A navrhuji, abychom tuto předlohu vrátili předkladateli k novému dopracování. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já teď omluvím pana poslance Čechlovského, který se omlouvá po 16. hodině a také na zítřek dopoledne, a poprosím paní místopředsedkyni, aby mně na chvilku umožnila vystoupit. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: S přednostním právem vystoupí pan místopředseda Zaorálek. Další, řádně přihlášený v rozpravě je pan poslanec Stanislav Grospič. Pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Dovolte mi, vážení kolegové, také se krátce vyjádřit k předkládané novele, i když nejsem poslancem příslušného výboru ani bytová problematika není mé métier. Přesto se zabývám - musím se bohužel stále zabývat - otázkou bytů OKD. Samozřejmě, že mě velice zaujalo, když jsem zjistil, že se má tady dnes ve zrychleném režimu projednat novela občanského zákoníku, takže poměrně rozsáhlá novela, kterou jsme měli vlastně v průběhu jednoho dne zvládnout ve Sněmovně, a zajímal jsem se tedy o dopady, které by měla tato novela v případě, že by byla schválena, právě na práva nájemníků v těch kauzách, kterými se zabývám a které se týkají nemalého počtu lidí. Ono je to 150 000 lidí, ale ono je pravděpodobně ještě daleko víc, kterých se to týká. A proto mi připadá, že mám celkem povinnost říci, co mi z té analýzy vyplývá.
Já se obávám, že kdyby skutečně tato novela byla přijata, vážně by to krátilo práva nájemníků ve velmi konkrétních věcech. Uvedu několik příkladů. Došlo by jednak k vážnému omezení práva nájemníků v oblasti přechodu nájmu, tzn. tam, kde jde o přechod v případě úmrtí apod. Došlo by k vážnému omezení. Dokonce by došlo i ke zrušení platnosti některých smluv. A pokládám také za velice nešťastné to, že by ti nájemníci byli vystaveni žalobám a možnému přezkoumávání výše nájmu prakticky nepřetržitě, protože tam vlastně není žádné omezení. Ten majitel by mohl opakovaně dávat návrhy a opakovaně je posílat k soudu. Takže mně připadá, že to, co by byl první předpoklad - že by se stanovila nějaká lhůta, ve které by návrh musel být podaný, já nevím, jestli tříměsíční apod., a zároveň si dovedu představit, že by mohlo být i omezení časové - v jaké době by se změny nájmu konaly. Představa, že budou žít v takové nejistotě, že neustále, opakovaně, jim budou předkládány návrhy smluv s dalšími zvýšeními nájmu, mi připadá, že není ve světě civilizovaném věc vůbec zcela běžná. To prostě je něco, co by tady velice zvýšilo nejistotu nájemního bydlení. A podle mě v časech, které vůbec nejsou pro lidi jednoduché. Takže ta představa, která je tam zakomponovaná, permanentních žalob, a dokonce bez stanovení času, kdy by měli na to prostor se dohodnout, je, myslím, chyba.
A stejně tak mně připadá nešťastná ta, řekněme, nejasná specifikace v oblasti služebních bytů, o čemž tady mluvil pan poslanec Křeček. Vlastně to je věc, která opravdu by také konkrétně snížila nebo by ohrozila... Je to prostě riziko pro nájemníky v bytech OKD, jak tam tu situaci sleduji.
Domnívám se, že to, co by bylo třeba udělat, a na to je třeba určitý čas... Takový příklad. Když nájemník investoval do toho bytu, on se ocitl ve velice nepříznivé situaci. Představte si, že teď, díky tomu, že on investoval, byt je v lepším stavu, a majitel mu proto zvýší nájemné. A on nemá žádnou možnost obrany. Chápete? Tomu, který neinvestoval, dá nyní menší nájem. Podívej se, v čem bydlíš? A ten, který naopak investoval, za to dostane vyšší nájemné. No, vy kýváte hlavou (směrem ke koaličním poslancům), ale jak tomu chcete zabránit? To je prostě situace, která vznikne. Mně připadá, že pokud se do té úpravy zákona nějakým způsobem toto nezohlední, tak prostě ten nájemce chráněn nebude.
Podobně to, co jsem už řekl - omezit nějak tu možnost podávání žalob na nějaký časový limit. To je, myslím, také věc, o které by stálo za to jednat.
Mně prostě připadá, že nejhorší je, když se přijde a řekne se: Nemáme čas, musíme to udělat do 1. ledna. A najednou tedy uděláme rozhodnutí, která budou mít důsledky, se kterými se budeme seznamovat až potom. Já tedy si myslím stejně jako pan poslanec Křeček, že tady se jedná o rozhodnutí, která bychom měli velmi důkladně zvážit. A já si dokonce ani nemyslím, že... Já tady mluvím o nájemcích. Ale já si nejsem jist, že tohle je výhodné také pro majitele. Já jsem mluvil s majiteli, kteří mi řekli, že představa, že budou chodit k soudu a permanentně se soudit, pro ně také vůbec není příjemná.
Samozřejmě, je to vaše oblast. Nevím, jak jste s majiteli bytů o tom mluvil. Já vám ale mohu říci, že jsem mluvil s takovými, kterým se vůbec nezdá, že toto je pro ně výhodná situace. A já jako laik vám řeknu, že představa, že se bude chodit k soudům a že prostě budeme posílat k soudům všechny a že budou zavalené soudy... To budou kauzy - já nevím, jestli na tři, čtyři roky. No, to by se snad nelíbilo nikomu. V takových poměrech bych já žít nechtěl. A tady bych se bez ohledu na to, z jakých jsme politických stran, chtěl snažit bavit o řešení, které by se tomu vyhnulo nebo by to nějak minimalizovalo. Jinak se toho prostě obávám. To je - opakuji - nevýhodné jak pro majitele, tak pro nájemce.
A nejhorší je, že to prostě sfoukneme za jeden den. Rozumíte? To mi připadá, že opravdu neodpovídá tomu, jak vážná věc to je. Bydlení - a řekněme nájemní bydlení je poměrně pořád ještě velká porce toho způsobu, jak se tady bydlí. Prostě to je věc nesmírně vážná, pro řadu lidí dokonce existenční, nebo dokonce je to něco, co je pro ně strašně vážné. A mně připadá, že tohle odbýt během několika hodin ve Sněmovně v jednom dni prostě neodpovídá vážnosti věci. Já bych se moc přimlouval za to, abychom s tím nespěchali. Nemyslím si, že je to tak, že toto musíme zvládnout a teď stihnout v tom nejkratším čase. Je pravda, že čas je tady zmeškaný. To je, bohužel, pravda. Ale to nedoženeme tím, že teď v závěru roku zrychlíme.
Proto se přimlouvám za to, abychom poskytli čas na to, abychom se všemi těmi důsledky, o kterých mluvím, tady zabývali. Jinak si myslím, že nebude Sněmovna zodpovědná vůči těm tisícům a statisícům lidí, kterých se tyto výsledky, tyto zákony, bezprostředně dotknou.
Děkuji za trpělivost a za to, že jste poslouchali. ***