(11.10 hodin)

 

Poslanec Jiří Krátký: Paní předsedající, vaším prostřednictvím k panu ministrovi. Ono je jednoduché, jak mě to napadlo. Když jsme přesouvali veškeré zdravotnictví do krajského města, tak mi bylo vysvětlováno, a já jako laik jsem to přijal, že když se tomu člověku něco stane, tak první zásah provedeme na náklady zdravotního pojištění, odvezeme ho tam, nebo vrtulník ho tam odveze. Ale přiznám se, že jako laikovi, a necítím se být odborníkem na tuto oblast, mi nikdo neřekl, že když ten člověk pojede šestkrát potom na kontrolu do Olomouce, že už pojede za své. Skutečně, to jsem si neuvědomil. To je to, kdy neodborník zasahuje do odborných věcí.

Takže já se k tomu nechci vyjadřovat. Prostě moje životní zkušenost je taková, že veškerá centralizace vždycky byla na zásah v té periferní oblasti. Vždycky se ta moc koncentrovala do regionálních center, do Prahy. Vždycky na to doplatily ty periferní oblasti. Nikdy to nebylo, v žádném případě, jinak. Čili rozhodovací pravomoci budou v Olomouci, kontaktní místo bude. Ano, ale rozhodovat se bude v Olomoucí o Bílé Vodě. Prosím vás, jak by ten člověk mohl vědět, co se v té Bílé Vodě má řešit?

 

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dalším písemným přihlášeným je pan poslanec Miroslav Opálka.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji. Paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, byl jsem přihlášen už včera jako první, nevím už po kolika vystoupeních jsem se tedy dostal konečně na řadu.

Z pohledu nezasvěceného občana se může jevit transformace dvacet let fungující struktury 77 relativně samostatných úřadů práce na jedno generální ředitelství a 14 krajských poboček se stávajícími, ale upozorňuji, zákonem negarantovanými kontaktními místy, a to cca 250 pro problematiku zaměstnanosti a 400 pro oblast státní sociální podpory, jako efektivní krok, zejména když se tato změna správně mediálně prezentuje.

Ministerstvo práce a sociálních věcí připravilo pro legislativní proces návrh takovéhoto zákona s vyvolanými úpravami v dalších 31 zákonech. Avšak již před vypořádáním připomínek převzala návrh skupina koaličních poslanců a předkládá tuto změnu pro jednání dle § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb. Připomínám to proto, abych dokumentoval, že s diskusí s opozicí ve výboru se nepočítalo.

Navíc musím konstatovat, že na minulém zasedání Poslanecké sněmovny bylo v prvním čtení předloženo 42 % zákonů podle § 90, na této schůzi je to 50 % zákonů v prvním čtení předložených podle § 90. Pokud to tak půjde dál, myslím, že výbory můžeme zrušit, předsedové odevzdají auta, předsedové a místopředsedové se vzdají příplatku a sněmovna bude probíhat rychleji. Jestli toto je demokratický postup, vážené kolegyně, kolegové, tak se zamyslete sami nad sebou.

Deklarovaným cílem je eliminace vyjednaných diskutabilních problémů v současné struktuře služeb zaměstnanosti a stanovení dalších vybraných cílů. Postup však vnímám na jedné, a to na té viditelné straně jako formálně byrokratický, ale na druhé straně jako výrazně politický. Dovolím si toto své tvrzení dále zdůvodnit.

I když byla v minulosti rozbita struktura okresních úřadů, které byly dle mého mínění velmi efektivním článkem státní správy, jsou dle struktury okresů úřady práce dosud zachovány, a tím i jejich relativní svoboda - obdobně jako u soudu - při rozhodování ve správním řízení. K tomu samozřejmě potřebují i právní zázemí. Na okresním principu v podstatě pracují i některé další úřady. Navrhované nové posilování krajského uspořádání na úkor okresních je rezignací na specifika, znalost terénu, rychlost rozhodování, pružnost a jiné. Kraje jsou totiž příliš velké pro úspěšné řešení specifických problémů regionálních trhů práce v mikroregionech.

Můžeme vše odbýt tím, že každý, komu se bere či znejisťuje židle, zdůvodňuje svou důležitost a potřebnost, tlačí na poslance, vznáší apely apod. Naproti tomuto frekventovanému tvrzení nabízím pár poznámek, které - předpokládám - stojí alespoň za zvážení. Tak tedy:

Rizika z nepřijetí návrhu zákona, která předkladatelé uvádějí v důvodové zprávě, jsou dle mého mínění vypocená a neobstojí v diskusi s odborníky z terénu. Deklarovaná nevýrazná a zpochybňovaná roční úspora 175 mil. korun může být totiž realizována bez problémů v rámci stávající struktury řízení prostřednictvím aktivní práce vrchního ředitele, resp. náměstka ministra. Nakonec na Ministerstvu práce a sociálních věcí je zřízena i sekce správy služeb zaměstnanosti. Co dělají dodnes? Z mého pohledu by mělo jít především o zlepšení metodického řízení, slučování personální a účetní agendy, zabezpečení komunikativnosti dvou samostatných informačních systémů, což souvisí s nemalými možnostmi úspor. Jenom to, že nám nekomunikují na jednom ministerstvu dva informační systémy, znemožňuje hlídat úniky a zneužívání dávek. Nevím, proč k tomu ještě nedošlo, aby se náprava zjednala.

A dále. Stanovení ministerstva jako odvolacího orgánu pro státní sociální podporu. A mohl bych jmenovat i další. Jde prostě o to, aby vybrané činnosti fungovaly stejně, jako dnes v této oblasti ministerstvo stanovuje strategii, koncepce a navrhuje legislativu. Ekonomická úvaha o úspoře se proto jeví jako nekvalifikovaná, či dokonce zavádějící.

V této souvislosti upozorňuji na starší renomovanou firmu, která zpracovala v této oblasti pro ministerstvo analýzu a ministerstvo ji také zaplatilo. Dle ministerského, resp. poslaneckého návrhu vznikne nové generální ředitelství se snad 60 pracovníky a 14 krajských poboček - snad s 300 pracovníky. Ti všichni budou chybět v prvé linii k řešení problematiky nezaměstnanosti a nebudou levnou záležitostí. K tomu přibudou náklady na novou režii. Nejde jen o štíty na budovách, razítka, tiskopisy, ale o náklady na nové informační systémy atd.

Co se týká organizačního řádu, to je velká neznámá a na ministerstvo či generální ředitelství se navalí mnoho administrativy a rozhodovacích procesů. Zástupce předkladatelů zde ujišťoval, že kompetence zůstanou tam, kde dnes budou. Dovolte mi, abych citoval z návrhu zákona § 2 bod 4: "Bližší podmínky organizačního uspořádání úřadu práce stanoví statut a organizační řád. Statut a organizační řád vydává generální ředitel s předchozím písemným souhlasem ministra práce a sociálních věcí." V zákoně těch pravomocí moc stanoveno není. Kladu si tedy otázku: Když jsme již dostali dnes takové ujištění od předkladatele, znamená to, že už je jmenován generální ředitel, který už zpracoval organizační řád, ministrem byl tento organizační řád posvěcen a my víme, jak to bude fungovat? Myslím si, že na organizačním řádu teprve někteří odborníci pracují a mají docela hrůzu z toho, jak to postavit, aby to fungovalo. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP