(11.20 hodin)
(pokračuje Opálka)
Zkušenosti s reformou sociálních služeb, s huráreformami-nereformami v nemocenském pojištění, s převáděním státní sociální podpory z okresních úřadů na veřejnou správu a posléze na úřady práce jen ukazují, že tyto experimenty byly drahé a nakrmily zejména firmy, které čekají a možná i vyvolávají zájem o nové a nové veřejné zakázky a reformní projekty.
Vzpomenu například projekt realizovaný Ministerstvem práce a sociálních věcí, který se zabýval operačním programem Lidské zdroje a zaměstnanost, známý pod názvem Institut trhu práce. Můžeme ho hodnotit různě. Netvrdím, že neměl i přínosy. Ale i částečně zde můžeme říci, že je to penězovod pro Hospodářskou komoru a jiné aktivity. V této souvislosti se mohu odvolat i na další projekt z tohoto programu využívající peníze z Evropského sociálního fondu, který monitorovali zástupci Evropské komise a následně i Nejvyšší kontrolní úřad České republiky. Odhalili nedostatky ve 48 % z vybraného 39procentního celkového objemu.
A právě centralizace rozpočtu ze 77 úřadů práce na jedno generální ředitelství umožní vybraným personálním pozicím mít stálý a rozhodující prst nad mnohamiliardovými objemy. A dle mého odhadu - o to zřejmě jde!
Jak se však chová centrální správa při správě financí, ukazují kupříkladu různé kauzy, a to nejen na Ministerstvu obrany. Dopady však budou i místní. Proč zaměstnávat firmy v regionech a zvyšovat tam nezaměstnanost, když můžeme uzavírat smlouvy se silnými partnery, kamarády, jen z centra. A to ne pouze na školení, rekvalifikační kurzy. Pochybuji například, že převoz toaletního papíru z jednoho centra bude levnější než jeho operativní nákup v místech kontaktních pracovišť. A že nejde z mé strany o blábol, prokazuje nedávný pokyn ministerstva zaslaný vedením svých organizací zakazující nákup čehokoli.
Touto změnou se vytváří pro vládnoucí strany i ideální prostor k umisťování svých schopných na nové posty. Zájem bude nejen o pozici generálního ředitele, ale i krajánky, šéfy krajských poboček. Generální ředitel sice ponese zodpovědnost, ale s jeho navrženým statutem, organizačním řádem i návrhy na ředitele krajských poboček musí nejdříve souhlasit ministr. Proč taková nedůvěra v jmenovaného generálního ředitele? Vždyť ministr může kdykoli ředitele odvolat. Viz nedávné odvolání ústřední ředitelky České správy sociálního zabezpečení a obratem ustavení do této funkce nového ředitele, a to bez předchozího výběrového řízení. Je to pravomoc ministra, ale byly tady i určité zaběhané mechanismy. Kladu si tedy otázku, zda nepůjde o prostor pro větší politické ovlivňování státní správy i toku peněz.
Je otevřena řada dalších otázek, neboť téměř vše mají stanovovat podzákonné normy. Uvedu jen několik příkladů či nevyjasněných nebo nesdělených problémů, i když k některým se pan předkladatel vyjádřil.
Bude probíhat interní audit i na kontaktních místech? Jak bude probíhat správa rizik či kontrolní systém? Kdo bude sledovat tok peněz a vymáhat přeplatky i výživné? Co to je - kontaktní místo veřejné správy? Jak budou nově rozděleny kompetence? K čemu pomůže provázanost na kraje, když se oslabí směrem k partnerům na okresech? Neprodlouží se tím cesta stanovisek či výkladů přes třístupňovou, resp. čtyřstupňovou strukturu tam a zpět? Dále: Jaká práva k rozhodnutí budou delegována na kontaktní místa? Jde například o smlouvy, poradní sbory, dosah na evropské peníze, výběrová řízení, organizace veřejně prospěšných prací a tak dále. Vzpomenu-li rozhodování, pokud bude právní zastoupení až na krajích nebo v centru, bude neustálý tok těchto informací včas vyřešen? Nebo jak se zhodnotí již vynaložené peníze na systém státní pokladny? Víte, o jaké objemy vůbec jde? Na účetní program či jednotnou organizační strukturu. To vše už bylo zaplaceno. To by mělo zajímat nejen ministerstvo, vládu a poslance, ale co možná nejdříve i Nejvyšší kontrolní úřad.
Vážené kolegyně, kolegové, bylo by dobré, kdyby všichni ti, kteří chtějí pracovat, měli práci a dostatečnou mzdu a my bychom mohli úřady práce zcela zrušit. Ale tomu tak není. Jde tedy o službu zaměstnanosti a o sociální dávky pro potřebné. Dlouhodobě jsme na půl milionu nezaměstnaných spoluobčanů a značným množstvím domácností s nízkými příjmy. Navrhovaná systémová změna, i když uvnitř resortu, je natolik zásadní, že její případný neúspěch může vážně ohrozit funkčnost státu v oblasti zaměstnanosti, ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a možná i na úseku státní sociální podpory. Pustit se do takového projektu bez experimentálního ověřování je dle mého přesvědčení nezodpovědné.
Aplikace změny s odkazem na nutnost šetření nebo na současnou strukturu České správy sociálního zabezpečení neobstojí. Připomenu jen problémy, které vznikly po upocené reformě v sociálních službách. Dodnes nás tyto problémy provázejí.
Dle mého názoru, jak vyplývá z předchozích argumentů, jde v prvé fázi o získání pravomoci nad rozdělováním peněz pro omezenou skupinu lidí a v druhé fázi jde o přípravu k vytvoření nového centrálního sociálně správního úřadu, který již jednou odmítli exministru Nečasovi jeho vlastní hejtmani za ODS. Tento úřad by měl dle různých úvah postupně převzít i kompetence dnes dané pověřeným obcím. A dle představ některých, doufám, že jsou to představy falešné, se má podělit v budoucnu se zdravotními pojišťovnami a finančními úřady i o kompetence dosud fungující České správy sociálního zabezpečení.
To je opravdu pro poslanecký klub Komunistické strany Čech a Moravy nepřijatelné. Proto dávám návrh na zamítnutí tohoto tisku, tohoto návrhu zákona.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. V tuto chvíli mám další přihlášenou, paní zpravodajku Miladu Emmerovou. Chci říci, že svoji účast na dnešním jednání Sněmovny omlouvá od 11.30 hodin pan poslanec Václav Votava. A dalším písemně přihlášeným je pan poslanec Antonín Seďa.
Prosím, paní Emmerová, máte slovo.
Poslankyně Milada Emmerová: Vážené dámy, vážení pánové, podle názoru lidí z praxe, kteří se danou problematikou zabývají po dvacet roků, není jasný účel návrhu nového uspořádání, to je oddělení problémů politiky zaměstnanosti od její realizace v praxi, to je vybudovat Úřad práce České republiky včetně stávajících příslušných útvarů. Nejsou přesvědčení, že jde o správný postup, který by vedl k úspoře. Vznikne vícestupňový systém, jak už jsem se zmínila ve zpravodajské zprávě, který bývá vždy méně účelný a pružný, a to co do manažerského řízení, ale i z jiných aspektů. ***