(17.20 hodin)
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, obrátil se na mě jako na opozičního poslance, což je nezvyklé, jeden odborný lékař z Opavy s interpelací, což je také nezvyklé. Dovolte, abych ji ve stručnosti přednesl.
Lékaři musí vždy, za všech okolností poskytnout nejkvalitnější dostupnou péči. Nemají proto rozhodovat o pořadích. Přesto Mladá fronta Dnes nedávno zveřejnila informaci, kterou jistě znáte, že zdravotní pojišťovny nařizují nemocnicím, kolik operací mohou provést i kolik pacientů mohou léčit s konkrétní nemocí, a že v tuto chvíli už jsou ve většině pražských nemocnic limity překročeny. Problém je zejména se zařazením do pořadníků nových vážných akutních případů. Rozhodovat tak o tom, kdo má dostat v léčbě přednost, je - jak najít to správné slovo - prostě těžké. Tento problém se prý nejvíce dotýká menších pojišťoven. A nejde jen o léčbu rakoviny. Například smlouvy s rehabilitačními ústavy, které řídí ministerstvo, používají zdravotní pojišťovny limity již dlouhodobě.
Moje otázky tedy zní: Nebylo by lepší, kdyby menší zdravotní pojišťovny konečně sfúzovaly? A druhá otázka: Nejde o zbavování se zodpovědnosti ze strany vlády, Ministerstva zdravotnictví a zdravotních pojišťoven? O zbavování se zodpovědnosti vyplývající jednak z Ústavy ČR, ale i ze zákona o veřejném zdravotním pojištění a dalších zákonů? Děkuji předem za odpověď.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Teď požádám pana ministra Hegera. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger Děkuji, pane předsedající. Vážený pane poslanče, dámy a pánové, dovolte mi, abych rozdělil vaši otázku nebo celou problematiku na dvě sféry: sféru formální a sféru zásadního jakéhosi makropohledu na náš zdravotnický systém.
V konkrétní úpravě, která je řešena legislativou, platí vyhláška č. 471/2009 Sb., která stanovuje hodnoty bodu, výši úhrad a regulační omezení. Tato vyhláška obsahuje pro ústavní zdravotní péči čtyři možné způsoby úhrady, a to individuálně smluvně sjednanou úhradu, paušální způsob úhrady; výše paušální úhrady se odvíjí od úhrady za stejnou péči ve referenčním období. Dále je to úhrada na základě případového paušálu, tzv. DRG, a úhrada za ambulantní péči v ústavním zařízení. Takto jsou tedy regulovány nemocnice a navíc jsou stanovena regulační omezení, která se týkají celkové výše úhrady. Vyhláška současně stanovuje, že poskytovatel zdravotní péče se může se zdravotní pojišťovnou dohodnout i na jiném způsobu úhrady, pokud to je v souladu se zdravotně pojistným plánem příslušné zdravotní pojišťovny. Smlouva mezi zdravotnickými zařízeními a zdravotní pojišťovnou je tak vždy záležitostí dohody těchto dvou subjektů. Ministerstvo zdravotnictví do těchto smluvních vztahů nezasahuje.
Konkrétně bych ještě uvedl, že limity operací se mohou týkat úhradového bodu č. 1, tj. přímo nasmlouvaných počtů operací, které se dějí převážně v oblasti ortopedie a operací velkých kloubů. Jinak konkrétní počty operací nejsou nasmlouvávány.
Z toho všeho formálního vyplývá, že v podstatě vždy na začátku roku se stanoví určité limity zdravotní péče, které jsou dány možností zdravotních pojišťoven platit příslušné úhrady, a dále jsou známy alespoň rámcově, i když musím uznat, že vyhláška je velmi komplikovaná a v posledních letech čím dál komplikovanější, tak přesto rozumně hospodařící nemocnice jsou schopny si udělat své odhady rozsahu léčby, kterou mohou poskytnout v souvislosti s minulým obdobím, a rozdělovat péči pacientům tak, jak jste to zmínil a jak jste to naznačil, že by se mohlo jednat o svým způsobem protiústavní záležitost.
Teď se dostávám do sféry globálního pohledu na celý náš zdravotnický systém. Domnívám se, a velmi se to snažíme nyní diskutovat se všemi subjekty a připravovat určité legislativní kroky k vyjasnění této záležitosti, protože u nás opravdu dlouhá léta existuje jasná diskrepance mezi Ústavou, která v podstatě říká, že lékař má vždy poskytnout tu nejlepší péči pacientovi, a mezi tím, co musí lékaři dělat v oblasti omezení zdrojů, péči svým způsobem omezovat, regulovat a pacientům přidělovat. Toto přidělování je známo ve všech zdravotnických systémech, popisuje se jako přidělování explicitní, kdy je definováno nějakým zákonným předpisem, a přidělování implicitní, kdy lékař rozhoduje sám dle svého uvážení, co který pacient potřebuje a do jakého rozsahu péči poskytnout.
Musím konstatovat, že kroky, které bychom rádi učinili, aby se celá záležitost legislativně vyjasnila, aby se rozsah poskytované péče zarámoval a v zákoně jasně stanovil, kde jsou limity a kde je možno Ústavu v tomto omezit. Prozatím tato záležitost je trošku neprůhledná, i když vše, co je dáno zákonem, a řada regulačních opatření v zákoně je, Ústavu omezuje zcela legálně.
Tolik tedy jaksi široký pohled na celý problém. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Zeptám se pana poslance Opálky - bude mít doplňující otázku. Prosím.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji. Ani ne tak doplňující, jako opakující, protože pan ministr sice hovořil fakta; nevím, jak je přijmou třeba zrovna pacienti, kteří se nemohou dočkat, ale první otázka zněla: Nebylo by lepší, kdyby menší zdravotní pojišťovny postupně sfúzovaly? Totiž situace u Všeobecné zdravotní pojišťovny není taková jako u menších pojišťoven, které nezajišťují péči tak jako všechny.
A druhá byla, zda se nezbavuje vláda, ministerstvo a zdravotní pojišťovny zodpovědnosti vyplývající ze zákona. Víte, já už jsem ve Sněmovně devátým rokem a před osmi lety se hovořilo o tom, že je čas změnit všechny regule, podle kterých to funguje, ale zatím k tomu nedošlo. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím ještě jednou pana ministra Hegera.
Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger Děkuji, pane předsedající. Pane poslanče, já se omlouvám, já jsem na vaši druhou otázku odpověděl asi velmi obecně a upřesním to. Na první otázku jsem opravdu neodpověděl.
Zdravotní pojišťovny podle vládního prohlášení, koaliční smlouvy se opravdu budou spojovat. Připravuje se fúze zdravotní pojišťovny Vojenské se Zdravotní pojišťovnou Ministerstva vnitra. Vyžaduje to určité legislativní kroky, které předložíme vládě v nejbližších týdnech. A představa je, že tento první krok ukáže, zda to po dalším vyhodnocení bude fungovat v tom smyslu, v jakém bychom si přáli a v jakém jste naznačoval.
Pokud jde o to, zda se zbavuje Ministerstvo zdravotnictví a zdravotní pojišťovny své zodpovědnosti, myslím si, že zodpovědnost je dána na stát a je rozprostřena na všechny jeho orgány, včetně na Parlament, a je tak trošku i na tom, jaké zákony zde máme. A zákony opravdu regulaci na úrovni Ústavy neomezují úplně přesně a byl bych rád, aby se tato věc upřesnila, protože, jak je známo, ve všech zdravotnických systémech se nůžky mezi možnostmi medicíny jako vědy a ekonomickými možnostmi každého státu rozevírají. ***