(17.50 hodin)
(pokračuje Hamáček)
Já vám ocituji článek ze San Francisco Chronicle: "Přístup Bushovy administrativy k rozmístění protiraketové obrany v Evropě nepomáhá ani Evropě, ani Spojeným státům. Návrh vybudovat třetí základnu pro interceptory je namířen proti íránské hrozbě, o které zpravodajské služby tvrdí, že se může stát reálnou v roce 2015. Tato základna bude navíc chránit pouze část Evropy. Této hrozbě musíme čelit. To je třeba chápat tak, že budeme chránit celou Evropu protiraketovým štítem, který je plně vyzkoušený a je podporován NATO. Bushova administrativa by neměla v jednání pokračovat, když evropské vlády jsou rozděleny a mnohé z jejich parlamentů systém odmítají." Tento článek napsala předsedkyně podvýboru pro strategické síly Sněmovny reprezentantů Ellen Tauscherová.
Tolik k tomu, kde se pohybuje současná debata ve Spojených státech.
Teď bych si dovolil navázat na vystoupení paní ministryně. Já jí děkuji, že nás informovala o jednání Rady ministrů obrany NATO minulý týden. Myslím si, že ta interpretace je velmi odvážná. Já jsem si našel na internetu tiskové komuniké, nebo výstup z jednání ministrů obrany, a rozhodně bych byl velmi opatrný v tvrzení, že se 26 členských států shodlo na tom, že americký systém je potřebný.
Co jsem se dočetl? Já jsem se dočetl, že aliance bude pokračovat ve třech směrech:
Za prvé: Bude dále rozvíjet svůj alianční projekt protiraketové obrany bojiště.
Za druhé: Vyhodnotí politické a vojenské dopady rozmístění amerického systému protiraketové obrany do Evropy. - Vyhodnotí dopady rozmístění tohoto systému na alianci. Ne že s tím souhlasí, ale že vyhodnotí politické a vojenské dopady. Takto chápu závěrečné komuniké já.
Za třetí: Bude pokračovat v konzultacích s Ruskem.
Toto je podle mého názoru závěr jednání ministrů obrany NATO.
Závěrem mi dovolte říci, že mě těší, že se podařilo českou vládu dotlačit k tomu, že debatu na úrovni aliance vede. Pokud si vzpomenete na začátky té debaty zde na půdě Poslanecké sněmovny nebo v České republice, tak tomu vždy tak nebylo, mluvilo se o bilaterálním projektu, a beru za to, že je to i výsledek jistého tlaku této Sněmovny, nebo alespoň její části, že naše vláda přistupuje aktivněji k té debatě v NATO.
Já jsem tady několikrát upozorňoval, že česká debata do jisté míry předbíhá debatu americkou, a myslím, že jsem konkrétně na příkladu ukázal, v čem tu americkou debatu předbíhá. My bychom podle mého názoru do vnitroamerické debaty neměli vstupovat a svými rozhodnutími ji ani neměli ovlivňovat. To znamená neměli bychom nikam spěchat. Ale stejně tak si myslím, že bychom ani neměli ovlivňovat zpracování té studie, která proběhne na půdě NATO. Ta studie bude trvat rok, bude to velmi důkladná studie a bude zkoumat dopady amerického systému, nebo případného rozmístění amerického systému, na budoucnost aliance. Pokud bychom činili nějaké nevratné kroky, tak mám za to, že tu studii zásadním způsobem ovlivníme. Tudíž já jsem pro to, abychom vyčkali vnitrostátní debaty ve Spojených státech a abychom rovněž vyčkali, než bude hotová zadaná studie v rámci Severoatlantické aliance.
Současně se hlásím do podrobné rozpravy.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z levé strany.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Hamáčkovi. Vaši přihlášku do podrobné rozpravy eviduji.
Před řádně přihlášeným poslancem Řihákem se přihlásil s přednostním právem pan předseda vlády. Pane předsedo vlády, já vám udělím slovo a potom už nikomu slovo neudělím, protože bude 18 hodin a nemohu porušit usnesení Poslanecké sněmovny, že v 18 hodin budeme mít na pořadu bod voleb. Tento bod v 18 hodin přeruším tak jako tak.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Omlouvám se, neměl jsem ambici někomu brát slovo. Já jsem přece jenom chtěl velmi krátce reagovat.
Jsem rád, že ta debata probíhá. Já jsem se jí nikdy ani nebránil. Jsem dokonce rád, že všichni, kteří opravdu chtějí, tak už dnes nacházejí všechny dostupné informace, a to nejenom na internetu NATO a dalších organizací, ale že jsou dostupné i u nás. Diskuse, jak ji například vede pan předseda Hamáček, je toho za prvé důkazem, za druhé, pokud se lišíme v interpretaci faktů, tak to pořád beru jako diskusi věcnou, jako diskusi, která je dána úhlem pohledu a není ideologická.
Já bych jenom řekl tři zásadní věci, které jsou na té debatě pozitivní. První věc snad je evidentní. Já trochu odmítám to, že tomu tak nebylo od začátku, že se začala vést skutečná debata v rámci aliance. To možná nebylo ani problémem České republiky, ale zpočátku spíše problémem aliančním, abychom to téma tam vnesli, abychom tu diskusi tam prosadili, a to se daří. Myslím si, že je dobře, že se podařilo odblokovat studenoválečnickou rétoriku, která byla vedena z Ruska, a že se začíná normálně komunikovat. To, jestli ten návrh Ruské federace je substituční, nebo komplementární, a další odbornou diskusi, kterou já nemíním v žádném případě ovlivňovat.
Musím říci, že často se spekulace, že se o tom málo bavíme - já myslím, že se o tom málo nebavíme, že ta diskuse je vedena velmi široce, a myslím si, že parlamentní výbory, které k tomu mají blízko, by měly začít projednávat jednotlivé aspekty toho problému. Je dobře, že se zpracovává studie o vlivu na zdraví českých občanů v případě umístění toho radaru, je dobře, že se vede na půdě výboru odborná diskuse v těch oblastech, které ten problém zasahuje.
Já jsem se úplně závěrem chtěl vyjádřit... Často se zmiňuje záležitost referenda. Já to samozřejmě vnímám, slyším, to referendum může kdokoli navrhnout v Parlamentu, bude se o něm hlasovat, ale já bych chtěl varovat před tím, abychom v otázkách daní, v otázkách řekl bych postoje hodnotového, jako je třeba trest smrti, a v otázkách národní bezpečnosti právě taková referenda dělali.
Děkuji vám a omlouvám se tomu, kdo chtěl vystoupit, že jsem mu vzal čas.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu premiérovi. Protože ještě není 18 hodin, s přednostním právem tentokrát jako zpravodaj pan místopředseda Zaorálek.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji vám, pane místopředsedo. Já se ještě v tom čase, co mi zbývá, pokusím reagovat na to, co tady řekl pan premiér.
Pane premiére, já úplně nesdílím vaši spokojenost s tím, jak utěšeně probíhá debata nad touhle věcí v Poslanecké sněmovně. Já bych rád řekl, že to, co jste nám tady sdělil minule jako úvod té debaty, a to, co jsme dostali ze stenozáznamu, je jako podklad naprosto nedostačující. To, co jste nám, pane premiére, tady odmemoroval, je pouze úřednická informace, psaná takovým tím úřednickým ptydepe, jazykem, který nám ve skutečnosti žádné informace nedává.
Já vám přečtu jednu větu: "Při tomto jednání byly specifikovány postoje obou stran stejně jako v případě dohody SOFA na jednotlivá opatření uvedené smlouvy bez zásadních názorových rozdílů, i když v několika případech budeme ještě hledat kompromisy." Tedy bez názorových rozdílů a zároveň budeme ještě hledat kompromisy. Z toho si člověk může vybrat co chce. Ta informace je naprosto mlhavá, nekonkrétní, je to dokonce souhlas a zároveň i nesouhlas. Takhle vypadá celá informace, kterou jste podal.
Z toho, co jste nám řekl, jsme se nedozvěděli nic podstatného ani o tom, co se událo v tom období. Já vám řeknu dvě informace, které se z takového vystoupení rozhodně nedozvíte. V Christian Science Monitor 11. června vyšel text příslušníka zpravodajských služeb Spojených států, který informuje o stanovisku CIA k této základně v České republice a v Polsku. Mohl bych vám tento článek tady citovat. Řeknu vám jenom: "Neexistuje žádná íránská hrozba v Evropě, není žádná možnost takovéto hrozby v průběhu nejbližších deseti let. CIA a jiné části administrativy sdělují vládě tuto informaci. Není jasné, proč Bushova administrativa tuto informaci nechce slyšet." Toto je článek několik dní zpět ve Spojených státech. Je to docela podstatná informace, že tato významná instituce Spojených států uvádí vážné výhrady ke stavbě těchto základen v Česku a v Polsku.
Vy jste nám, pane premiére, neřekl o tom, že pan prezident Bush byl také v Bulharsku, potom co navštívil Českou republiku, a já bych vám rád řekl, co bylo významným obsahem té schůzky mezi bulharskými představiteli a prezidentem Bushem. Opakovaně se ozývalo: výhrady k postoji Polska a České republiky, které svou nekompromisní snahou o bilaterální dohodu s USA nabourávají spojenecké vztahy v rámci NATO. Prostě Bulharům není jasné, proč Češi a Poláci za USA nebo USA za Čechy a Poláky má nahradit princip všichni za jednoho nebo jeden za všechny.
***