(17.40 hodin)
(pokračuje Parkanová)
Diskuse mezi ministry přímo na zasedání byla jednoznačně pozitivní a podtrhla již zmíněný konsensus. Pokusím se to stručně shrnout. Za prvé - vystoupili všichni ministři. Za druhé - specificky v kontextu protiraketové obrany byl zdůrazněn princip nedělitelnosti alianční bezpečnosti. A konečně za třetí - byl jednoznačně potvrzen transparentní a kooperativní kurs ve vztahu k Rusku.
Stejně tak jsem vystupovala i já. Zdůraznila jsem naše očekávání spojená se summitem NATO v dubnu 2008. Všichni víme, že evropský pilíř z fyzikálních důvodů nemůže ochránit všechny spojence. Budeme tvrdě pracovat, aby summit NATO v dubnu 2008 mohl přijmout politické rozhodnutí o vytvoření komplementárního systému svázaného se systémem americkým.
Dovolte mi ještě jednou zdůraznit, že evropský pilíř amerického systému je po zasedání ministrů obrany NATO definitivně pevnou součástí úvah o celkové architektuře protiraketové obrany na aliančním základě.
Nyní přejdu k zasedání Rady NATO - Rusko. Atmosféra byla zcela nekonfrontační, byť se hovořilo o věcech, na nichž se spojenci a Rusko zatím zcela neshodnou. Jistě ode mne nikdo neočekává, že budu tlumočit, co který ministr řekl. U ruského a amerického kolegy však udělám z pochopitelných důvodů výjimku.
Ruský ministr obrany Anatolij Serďukov zopakoval nabídku prezidenta Putina týkající se ruského radaru v Ázerbájdžánu a připravenost ke spolupráci. Americký ministr obrany Robert Gates nabídku uvítal. Zdůraznil však, že ruská nabídka nemůže nahradit plánovaný evropský pilíř, a bilaterální jednání s Českou republikou a Polskem budou pokračovat.
Já jsem ve svém vystoupení ocenila současný kooperativní přístup Ruska, neboť kooperativní duch je v samém základu Rady NATO - Rusko. Podle mého názoru není žádný konflikt mezi pokračováním bilaterálních rozhovorů o evropském pilíři a jednáním USA - Rusko o ruské nabídce, neboť za prvé evropský pilíř nepředstavuje žádnou hrozbu pro jaderný potenciál Ruska a za druhé Spojené státy již v dubnu nabídly Rusku spolupráci přes celou oblast protiraketové obrany.
Dovolte mi shrnout: Ruská nabídka je známkou uznání, že Rusko vidí stejné hrozby jako my a že je připraveno na jejich potírání spolupracovat. Z úst ministra Serďukova byl tento kurs potvrzen.
Dění v Bruselu minulý týden bylo ve vztahu k evropskému pilíři amerického systému, jak už jsem řekla, zlomové a zcela pozitivní. NATO formálně stáhlo do svých úvah evropský pilíř amerického systému. Všech 26 spojenců potvrdilo, že pro další úvahy o systému NATO je to nezbytné. Tyto zprávy nás pouze utvrzují v tom, že bilaterální jednání se Spojenými státy mají jasnou a pozitivní odezvu v NATO a že Česká republika tím může vnést významný příspěvek k zajištění bezpečnosti všech aliančních spojenců.
Závěrem tedy chci konstatovat, že se daří naplňovat úkoly vlády i požadavky opozice, aby byl evropský pilíř amerického systému rozmístěn v rámci snah NATO o eliminaci raketových hrozeb.
Já vám děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni obrany Vlastě Parkanové za její vystoupení a budeme pokračovat ve všeobecné rozpravě, kdy prvním přihlášeným je pan poslanec Jan Hamáček. Připraví se pan poslanec Josef Řihák. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Hamáček: Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych se na začátku vrátil k vystoupení pana předsedy vlády a stručně jej okomentoval, poté bych se vyjádřil i k tomu, co říkala paní ministryně obrany, tedy k výsledku jednání ministrů obrany NATO.
Pan předseda vlády během svého vystoupení řekl, že mezi Českou republikou a Polskem je jeden rozdíl - že v Polsku o protiraketové obraně parlament nejedná. Já bych ho chtěl jenom upozornit, a to je informace k dispozici na internetu, že opak je pravdou. Polský parlament, konkrétně jeho zahraniční výbor, vytvořil zvláštní podvýbor, v jehož čele stojí předseda zahraničního výboru Zalewski. A tento podvýbor se zabývá právě umístěním protiraketové základny na polském území. Takže tolik pouze k upřesnění toho, co zde minule říkal pan předseda vlády.
On zde rovněž mluvil o událostech, které rámovaly poslední období, mluvil o tom posledním testu 25. května a mluvil o debatě v americkém Kongresu. Tyto testy jsou interpretovány často různě, dochází k záměnám u jednotlivých testů a dochází k záměnám u různých zbraňových systémů. Já si myslím, že stojí za to zde zopakovat, o čem se vlastně bavíme.
Bavíme se v principu o čtyřech zbraňových systémech. Bavíme se o protiraketovém systému AEGIS, který je námořním systémem, slouží jako ochrana proti raketám krátkého a středního doletu, ne proti mezikontinentálním balistickým střelám, a jeho úspěšnost v testech byla asi osm z deseti, to znamená osm úspěšných zásahů z deseti pokusů. Nicméně i tento systém má problémy se svým naváděcím systémem a je potřeba ho dále vyvíjet.
Dalším systémem je systém THAAD, což je ochrana bojiště proti raketám středního a krátkého doletu v konečné fázi letu. Jeho vývoj byl provázen silnými politickými tlaky, tlaky na urychlené nasazení, které vedly v roce 1999 k několika selháním a k zastavení testů, a nové testy začaly v prosinci 2005. I vývoj tohoto systému bude relativně dlouho trvat, ačkoliv Kongres v poslední době navýšil financování na jeho vývoj.
Třetím systémem je upravený systém Patriot, tzv. PAC-3, což je rovněž ochrana proti raketám krátkého doletu v terminální fázi letu, a tento systém vykázal úspěšnost devíti z patnácti pokusů.
Posledním a nejdůležitějším systémem pro naši debatu je tzv. systém GMD, což je pozemní systém ochrany proti balistickým raketám dlouhého doletu, který ničí rakety ve střední fázi letu, a to je systém, který má být nasazen na polské protiraketové základně. Tento systém sám vykazuje v testech nejhorší výsledky. Z dvanácti testů lze vyhodnotit pouze šest jako úspěšných. Poslední úspěšný zásah cíle tento systém provedl v roce 2006. Byl to první test po čtyřech letech, další test měl proběhnout 25. května, ale byl vyhodnocen jako no-test, protože cílová raketa neodstartovala nebo nedosáhla požadované výše. Tento systém neprokázal schopnost nasazení v reálných bojových podmínkách. Tomuto systému chybí jeden ze základních komponentů, to je družicový naváděcí systém SBIRS, a není dotažen jeho systém velení a řízení. Mimochodem, tento systém má být podporován tím radarem v pásmu x, který má být nasazen v České republice, a prototyp tohoto radaru, nebo radar, ze kterého by ten český radar měl vycházet, byl nedávno stažen z Pacifiku pro technické problémy zpátky na Havaj a provádějí se na něm opravy. Tolik pro ilustraci tohoto systému.
Já mám za to, že tyto informace jsou velmi důležité, abychom pochopili i debatu, která se vede v americkém Kongresu. Tento systém, který má být umístěn v Evropě, zatím u něj není vyřešeno, jaká raketa nebo jaké antirakety budou nasazeny. Tuto věc mimochodem kritizoval i předseda podvýboru pro strategické síly amerického Senátu senátor Levin, který konstatoval, že raketa, která má být nasazena v Evropě, je ještě na papíře a velmi dlouho nebude testována, protože se jedná o dvoustupňovou raketu, jinou, než jsou nasazeny rakety na Aljašce a v Kalifornii.
Všichni víme, jak probíhá debata v Kongresu, a pan předseda vlády nás o ní informoval. V projednávání vojenského rozpočtu na rok 2008 došlo k zásadním škrtům jak ve Sněmovně reprezentantů, tak v Senátu. Ty škrty byly 160 resp. 84 milionů dolarů na evropský prvek a nyní proběhne dohadovací řízení a uvidíme, jaký bude finální výsledek.
Nicméně, co vedlo kongresmany k takto zásadním škrtům? Oni totiž v americkém Kongresu existují kongresmani, kteří nejsou přesvědčeni o nutnosti třetího pilíře. Stojí za to zmínit, že škrty probíhaly v této oblasti i za dob působení republikánské administrativy. Ale existují i členové Kongresu, kteří jsou přesvědčeni, že současný způsob vyjednávání není ten správný, a prosazují, aby byl brán ohled na jiné členské státy nebo na ostatní spojence, a prosazují, aby do celé věci bylo více zataženo NATO.
***