(16.20 hodin)
(pokračuje Dohnal)
Správnost účetnictví. V účetnictví kontrolovaných osob nebyly aplikovány účetní metody v souladu s požadavky zákona o účetnictví. Nebyla používána správná rozpočtová klasifikace a bylo účtováno nesprávnými účetními zápisy. Kontrolou bylo zjištěno i účtování o skutečnostech, které vůbec neměly být předmětem účetnictví, např. účtování o poskytnutých zálohách, které ale v daném účetním období vůbec nebyly poskytnuty, nebo zaúčtování závazků, aniž by došlo k naplnění všech zákonných požadavků nutných k jejich vzniku a účtování.
Inventarizace. Ve většině případů nebyla inventarizace majetků a závazků provedena v souladu se zákonem o účetnictví. Inventarizace nebyly prováděny u veškerého majetku a závazků a často proběhly spíše formálně. Stav uvedený na inventurních soupisech v mnoha případech prokazatelně neodpovídal skutečnosti. Tyto nedostatky se vyskytovaly zejména v oblasti pohledávek a závazků a vedly k neprůkaznosti vykázaných konečných zůstatků některých účtů.
Účetní závěrka. Účetní závěrka a požadavky na informace v účetní závěrce jsou stanoveny opět v zákoně o účetnictví. Finanční výkazy a požadavky na ně jsou potom upraveny vyhláškou a jsou součástí účetní závěrky. Účetní závěrky kontrolovaných osob nebyly úplné. V souladu se zákonem o účetnictví nebyly zpracovány přílohy, které by vysvětlovaly a doplňovaly informace v účetních výkazech, informovaly o použitých účetních metodách či o odchylkách od těchto metod včetně zdůvodnění a o případných změnách. V účetních závěrkách také nebyly uvedeny údaje, které jsou podstatné pro posouzení majetkoprávní situace účetní jednotky a které jsou rozhodující pro hodnocení jejího hospodaření.
A poslední věc. V rámci kontrol typu finančního auditu byl hodnocen i vnitřní kontrolní systém ovlivňující účetnictví a hospodaření kontrolovaných osob. Ze zjištění nejvyšší kontrolní instituce vyplývá, že ve většině případů nebyl v kontrolovaných osobách zaveden ani udržován vnitřní kontrolní systém, který by byl schopen včas zjišťovat, vyhodnocovat a minimalizovat rizika související se vznikem nesprávností a neprůkazností v účetnictví.
Podkladem pro sestavení návrhu závěrečných účtů kapitol jsou roční účetní a finanční výkazy organizačních složek státu a příspěvkových organizací předkládané správci kapitol v rámci účetní závěrky. Tyto výkazy, včetně komentářů a dat v elektronické podobě, měly být předkládány v bezchybném a kompletním stavu. Kontrolní činností Nejvyššího kontrolního úřadu však bylo zjištěno, že účetní závěrky u tří ze čtyř kontrolovaných osob nepodávaly věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví v souladu se zákonem o účetnictví, a nebyly proto spolehlivým podkladem pro sestavení závěrečného účtu kapitoly státního rozpočtu.
Vážený pane předsedající, dámy a pánové, z dosavadních výsledků kontrol je zřejmé, že informace vyplývající z finančních a účetních výkazů jsou mnohdy nespolehlivé. Výkazy obsahují množství chyb a vykazované zůstatky nejsou vždy průkazně doloženy. Příčinou je jednak nesprávná aplikace stanovených účetních metod a porušování zákona o účetnictví a ostatních právních předpisů. S velkou chybovostí finančních a účetních výkazů souvisí i neprovádění inventarizací v souladu se zákonem o účetnictví. Rovněž není vhodně a dostatečně prováděna kontrola vykazovaných údajů, resp. existuje jen slabé kontrolní prostředí.
Údaje ve státním závěrečném účtu jsou v souladu s platným zákonem o rozpočtových pravidlech vykazovány na hotovostní bázi, která je však v návaznosti na národní metodiku zatížena určitými problémy. Výsledné saldo hospodaření státního rozpočtu, které je navrženo k vypořádání, představuje rozdíl mezi příjmy a výdaji. Pan ministr financí tady mluvil o jiné metodice, kterou používá Evropská unie, metodika ESA 95. Ta vychází z akruálního principu a výsledné saldo hospodaření představuje změnu finančních aktiv a pasiv z titulu příjmových a výdajových transakcí.
Závěrem mi dovolte konstatovat, že Nejvyšší kontrolní úřad opakovaně ve svých stanoviscích ke státnímu závěrečnému účtu zdůrazňuje skutečnost, že je nutné, aby údaje ve státním závěrečném účtu České republiky byly vykazovány transparentně a umožňovaly mezinárodní srovnání. Je proto nutné, aby východiskem pro zobrazení výsledků hospodaření státního rozpočtu byl akruální princip a podkladem správné, úplné a věrohodné účetnictví jednotlivých účetních jednotek v rámci všech kapitol státního rozpočtu, včetně celé oblasti závazků.
Vážený pane předsedající, dámy a pánové, závěrem musím tedy konstatovat, že takový státní závěrečný účet se předložit nepodařilo.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu prezidentovi Nejvyššího kontrolního úřadu. V otevřené obecné rozpravě mám prvého přihlášeného pana poslance Miroslava Opálku a vidím pana poslance Ježka. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená vládo, kolegyně, kolegové, dříve než se dostanu k problému, který jsem zde chtěl prezentovat, chtěl bych se také vyjádřit k předchozímu vystoupení pana prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu.
Poslanecká sněmovna, Parlament, má zákonodárnou moc, kontrolní moc vůči exekutivě, ale ta třetí noha, která jako by kulhala, je dohled nad státním rozpočtem a některými veřejnými financemi. Já si myslím, že tato oblast si zaslouží daleko větší naši pozornost, a ustavení kontrolního výboru byl první krok správným směrem. Určitě řada podnikatelů, která měla co do činění se závěry finančního úřadu vzhledem ke svému hospodaření, bude sledovat, jaký dopad mají nálezy NKÚ. Musím konstatovat ze své praxe z minulého volebního období, kdy jsem pracoval v podvýboru pro kontrolu, že žádný velký efekt v těch nálezech, které byly negativní, nebyl, a to ani finanční, ani personální.
Nyní několik poznámek k problému státního rozpočtu, kapitole Ministerstva práce a sociálních věcí.
Stále se zdůrazňuje vysoký deficit státního rozpočtu a souvislost mandatorních výdajů. Já bych chtěl poznamenat, že ta hlavní část mandatorních výdajů, to je důchodové pojištění a nemocenské pojištění, je z minulosti založena na systému pojistném a že je dobře, že již několik let je výběr vyšší než výdaje v těchto systémech. A tudíž by bylo spravedlivé i vůči veřejnosti říci, že tyto mandatorní výdaje jsou sice vysoké, mají vysoké procento ke státnímu rozpočtu, ale že nejsou financovány z daní, ale že doposud zatím stačí výběr z těchto pojistných systémů. Přebytek, hrubý přebytek očištěný o výdaje z roku 2005 a ze záloh na rok 2007, byl u nemocenského pojištění cca 7,8 mld. a u důchodového pojištění téměř 7 mld. v roce 2006. To se samozřejmě v závěrečném účtu nedočtete, protože tam se uvádějí zcela jiná čísla, čísla, která jsou vyhodnocením státního rozpočtu. A tak mi dovolte, abych připomenul asi čtyři srovnání. Budu se držet důchodového pojištění.
Státní rozpočet byl schválen v příjmech 270,3 mld., ve výdajích 257 mld. Již v tomto schváleném státním rozpočtu bylo vlastně 13,3 mld. rozpouštěno na jiné akce, nebo chcete-li, na snížení státního schodku. Co ukazuje vyúčtování? Skutečnost je na výdajové stránce 266,2 mld. a rozpočtováno bylo 257 mld. Rozdíl je 9,2 mld. To je těch 9,2 mld., které byly podhodnoceny, které jsme vlastně vybrali z přebytků minulých let, protože se řeklo, že je nedostatek financí na důchodové pojištění, na vyplácení důchodů. Samozřejmě ten nedostatek ale vznikl díky rozhodnutí Poslanecké sněmovny v tom, že už založila tento nedostatek finančních prostředků. Ne z důvodu, že by se méně vybralo, ale z důvodu, že tyto finance byly vypláceny na úplně jiné účely a pak se samozřejmě využily přebytky z minulých let.
***