(16.10 hodin)
(pokračuje Dohnal)
Opět chci upozornit na to, že čistá rozpočtová pozice ČR vůči rozpočtu EU byla na rok 2006 ve skutečnosti předpokládána aktivní ve výši téměř 27 mld. korun, tedy z EU Česká republika obdržela o 20 mld. méně, než se původně předpokládalo. Přitom oblast společného financování byla vládou určena za jednu z hlavních rozpočtových priorit.
Průběh a výsledky rozpočtového hospodaření i v roce 2006 potvrzují některé obecné tendence a dlouhodobě založené problémy v rozpočtovém hospodaření státu. Na některé z nich opakovaně ve svých stanoviscích upozorňujeme.
1. Nenaplňuje se očekávání o mobilizaci příjmové základny státního rozpočtu, zejména plnění inkasa daňových příjmů a pojistného na sociální zabezpečení. Pan ministr financí tady mluvil o dosažených daňových příjmech ve výši zhruba 99 %; celkové daňové příjmy bez pojistného na sociální zabezpečení tedy nedosáhly rozpočtované výše zhruba o 4 mld. Ale horší vývoj proti roku 2005 vykazuje i efektivita výběru, zejména územními finančními orgány, když došlo k meziročnímu růstu daňových nedoplatků o 3,6 mld., a to i přes skutečnost, že v roce 2006 bylo odepsáno 11,3 mld. nedoplatků pro jejich nedobytnost.
2. Rostou mandatorní výdaje. Od roku 1995 do současnosti vzrostl objem mandatorních výdajů o více než 170 % a jejich podíl na celkových výdajích za stejné období vykázal nárůst o 6,5 procentního bodu. Pro rok 2006 byl mimochodem v rozpočtu nárůst těchto výdajů stanoven s dynamikou nižší než u nárůstu celkových výdajů, ale skutečnost byla opačná. Meziroční dynamika nárůstu byla rychlejší o 0,3 procentního bodu než u celkových výdajů. Tím se podíl na celkových výdajích zvýšil na 51,3 %. Téměř 80 % mandatorních výdajů jsou rozpočtové prostředky určené na sociální transfery a objemově nejvýznamnější položku z těchto transferů tvoří výdaje systému důchodového pojištění - více než 53 % mandatorních výdajů.
3. Převody prostředků do rezervních fondů. To je záležitost, kterou se Poslanecká sněmovna v poslední době zabývala. V roce 2006 tyto převody ale významně ovlivňovaly schodek rozpočtového hospodaření. Ve snaze zabránit zvýšeným výdajům na konci kalendářního roku rozpočtová pravidla umožnila organizačním složkám státu převádět tyto úspory prostředků v rámci pravidel prakticky bez omezení. To ale na druhé straně nepřímo vede k nadhodnocování navrhovaných a požadovaných státních prostředků pro jednotlivé závazné ukazatele při sestavování rozpočtu. Potvrdila to také kontrolní činnost v průběhu hodnoceného období. Důsledkem pak mj. je, že při převodu těchto nadbytečných prostředků do rezervního fondu v běžném roce a jejich následném čerpání z rezervního fondu v letech následujících lze tyto prostředky v některých případech použít k jiným účelům, než ke kterým byly původně určeny. Čistý dopad prostředků do rezervních fondů na rozpočtové saldo roku 2006 po korekci o ostatní příděly je téměř 11 mld. korun. A celkový stav prostředků na účtech rezervních fondů ke konci roku 2006 tak činil téměř 70 mld. korun.
Hospodaření státních fondů. Nejvyšší kontrolní úřad opakovaně upozorňuje na skutečnost, že značná část příjmů některých státních fondů je kryta příjmy z privatizace, tedy z jednorázových a neopakovatelných zdrojů. V roce 2006 jsme zaznamenali proti předchozímu roku mimořádný pokles příjmů z privatizace z historicky druhé nejvyšší hodnoty v roce 2005 ve výši více než 107 mld. korun na nejnižší hodnotu od vzniku ČR - pouhých 1,8 mld. korun. Nejvyšší kontrolní úřad rovněž upozorňuje, že mimorozpočtové fondy doposud používaly k financování svých deficitů především vlastní zdroje. Jejich postupným vyčerpáváním ale vzniká potenciální hrozba ukončení těchto možností a zakládají se tak rizika růstu dluhů státních fondů, a tím i veřejného dluhu. V roce 2006 tato situace nastala již u Státního zemědělského intervenčního fondu a Státního fondu životního prostředí, které svůj deficit byly nuceny zčásti financovat bankovními úvěry.
Státní záruky. Stav pohledávek státu z realizovaných standardních státních záruk se v průběhu roku 2006 snížil, především snížením stavu pohledávek státu vůči Správě železniční dopravní cesty, státní organizaci, v celkové výši 3,1 mld. korun. Bylo to však uděláno nikoliv formou úhrady subjektu ve prospěch státních prostředků, ale způsobem z hlediska státu naprosto nevýhodným. Jednalo se o prominutí závazků ve výši 2,7 mld. korun a administrativní opatření - vzájemný zápočet závazků a pohledávek mezi Správou železniční dopravní cesty, státní organizací, Ministerstvem dopravy a Ministerstvem financí v celkové výši 0,4 mld. I na tyto nežádoucí postupy NKÚ trvale ve svých stanoviscích upozorňuje.
Celkový vývoj, celkový objem státních záruk ale nejvíce zatěžují tzv. nestandardní záruky směřující do bankovního sektoru, zejména ve prospěch České národní banky, určené k pokrytí ztrát v souvislosti s kauzou převzetí IPB bankou ČSOB. Tam je limit splatnosti v roce 2016. Tyto záruky spolu se zárukami ve prospěch Správy železniční dopravní cesty patří mezi nejrizikovější. Vývoj realizace státních záruk dlouhodobě potvrzuje náš názor na poskytování státních záruk subjektům z převážné většiny s velmi malou či nulovou solventností. Stát tak vytváří pro tyto subjekty prostor pro skrytou formu dotací a neoprávněné podpory ze státního rozpočtu formou odpisu nedobytných pohledávek.
Druhá část se týká závěrečných účtů rozpočtových kapitol a poznatků nejvyšší kontrolní instituce z provedených kontrol. Závěrečné účty kapitol státního rozpočtu jsou součástí státního závěrečného účtu ČR. Podkladem pro jejich sestavení jsou v souladu s vyhláškou účetní a finanční výkazy jednotlivých účetních jednotek příslušné kapitoly státního rozpočtu.
Podle našeho názoru je hlavním nedostatkem předkládaných návrhů závěrečných účtů rozpočtových kapitol, že se ve větší míře neorientují na hodnocení stránky výstupů, tedy efektů nebo přínosů jednotlivých činností a programů financovaných vládou.
NKÚ se ve své kontrolní činnosti velmi často setkává s naprostou absencí hodnoticích kritérií účelnosti, hospodárnosti a efektivnosti jak na straně rozpočtem financovaných organizací a realizátorů rozpočtových programů, tak i u samotných správců kapitol. Tyto nedostatky zjištěné kontrolní činností v průběhu běžného roku, které často přetrvávají z minulých let a stále se opakují i v hodnoceném období, mají vliv na kvalitu a vypovídací hodnotu návrhů státního závěrečného účtu a závěrečných účtů jednotlivých kapitol. Jsou to např. nedostatky v hospodaření s majetkem státu, nedodržení hospodárnosti a efektivnosti při použití rozpočtových prostředků, nedostatky v programovém financování.
Speciálně chci zmínit obecné poznatky z finančních auditů kapitol státního rozpočtu. Cílem kontrol typu finančního auditu je vyjádřit názor, zda údaje vykázané ve finančních a účetních výkazech věrně zobrazují majetek, zdroje jeho financování a hospodaření s ním a zda závěrečný účet kapitoly státního rozpočtu jako součást státního závěrečného účtu je v souladu s požadavky stanovenými právními předpisy. Předmětem kontrolních akcí typu finančního auditu je proto vždy příslušný závěrečný účet kapitoly státního rozpočtu.
Obecné poznatky z finančních auditů provedených u čtyř kapitoly státního rozpočtu v roce 2006 a kontrolní systémová zjištění, která se váží k rozpočtovému hospodaření kapitol v roce 2006, příp. v letech minulých, je možné shrnout do následujících hlavní oblastí:
Za prvé, úplnost účetnictví. V účetnictví kontrolovaných osob nebyly zobrazeny všechny skutečnosti, které jsou v souladu s požadavky zákona o účetnictví předmětem účetnictví. Ve velkém rozsahu nebylo účtováno o peněžních prostředcích uložených na některých bankovních účtech, ke kterým měla organizační složka státu příslušnost hospodařit. Nebylo účtováno o vzniku určitých pohledávek, ať již z titulu nájemného nebo z titulu refundací, a rovněž nebylo účtováno o ceninách, o valutových prostředcích a o majetku spolufinancovaném z EU.
***