(16.30 hodin)
(pokračuje Opálka)
Jaká je skutečnost v příjmech: rozpočtované 270,3 mld., skutečné 268,4 mld. Nadhodnocení příjmů tedy bylo 1,9 mld., a když spočítáme podhodnocené výdaje a nadhodnocené příjmy, tak vidíme, že státní rozpočet vlastně s 11 miliardami počítal z důchodového účtu.
Závěrečný účet nám ukazuje, že příjmy na důchodovém jsou 268,4 mld., výdaje 266,2 mld., čili skutečný výsledek je 2,2 mld. plus, žádné minus, a to jsme nepotřebovali vůbec vybrat těch 9 mld. z minulých let, které mohly zůstat ke kapitalizaci - zhodnocení na horší období. Ty 2,2 mld. se samozřejmě navyšují, protože je tam asi 5 mld. platba zálohy na výplatu důchodů ne na rok 2006, ale na rok 2007, které se vyplácejí v prvních dnech ledna, a v podstatě jsou tam ještě některé platby, které byly za rok 2005. To byla zaplacená půjčka na poště.
Takže my jsme v podstatě ten důchodový účet neustále kritizovali, ale on nám ve státním rozpočtu pomáhá. A kdyby se vybíralo, jak se má! Já musím říci, že nevýběr na důchodovém účtu z minulých let je 59,7 mld. - znovu opakuji: 59,7 miliard - a 20 mld. již bylo umořeno.
Takže tolik stručně k důchodovému účtu, na jehož tzv. deficitu se zasloužila nejen vláda, ale i jednotliví poslanci, protože půl miliardy jsme rozpustili na takzavné dělení medvěda.
Ještě dvě poznámky. Jedna poznámka je, že měsíční průměrný odvod na jednu osobu na sociální zabezpečení byl v roce 2006 u zaměstnanců 5951 korun měsíčně a u osoby samostatně výdělečně činné 2044 korun. Z toho konstatuji, že osoby samostatně výdělečně činné jsou těmi nejchudšími, kteří v této společnosti pracují. Podotýkám, že indicie vlády jsou, že se minimální odvod má zrušit. Já podtrhuji, že osoby samostatně výdělečně činné, pokud odvádějí tak, jak odvádějí, budou mít vyměřené důchody pod hranici životního minima.
Druhá poznámka. Posunutí účinnosti zákona o nemocenském pojištění stálo státní rozpočet 58 milionů korun vyplácených na mzdy nově přijatých zaměstnanců plus výdaje na programy a techniku. Jedno hlasování ve Sněmovně dokáže znehodnotit i takto vydané finanční prostředky.
Tolik velmi stručně, heslovitě, k některým údajům, které jsem považoval za důležité doplnit ke kapitole Ministerstva práce a sociálních věcí. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Opálkovi. Slova se ujme pan poslanec Libor Ježek, připraví se pan poslanec Václav Exner. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Libor Ježek: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, vystoupení pana prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu bylo po obsahové stránce zcela vyčerpávající, nicméně stanovisko NKÚ ke státnímu závěrečnému účtu za rok 2006 je ještě hrozivější než jeho stanovisko ke státnímu závěrečnému účtu v roce 2005. Hrozivější především negativním trendem v přístupu všech zúčastněných a odpovědných k hospodaření s finančními prostředky, k sestavování i projednávání státního závěrečného účtu. Já rozumím větě "děláme to takhle vždycky, proč bychom to měli měnit?". Ale je asi obtížné si uvědomit, jaký je důsledek negativních zkušeností nebo skutečností, na které dlouhodobě upozorňuje Nejvyšší kontrolní úřad jako nezávislá kontrolní instituce.
Jestliže to přeložíme do srozumitelného jazyka, tak je to upozornění na to, že tento stát dlouhodobě nikdo neřídí, státní správa je složitější, komplikovanější, nárůst byrokracie je obrovský. A je malým zázrakem, že tu ještě vůbec funguje. K řízení státu tak jako ke každému řídícímu procesu jsou potřebné pravdivé a spolehlivé informace - a ty bohužel tento závěrečný dokument o hospodaření správců kapitol neposkytuje.
Státní závěrečný účet je pro Poslaneckou sněmovnu zcela evidentně zpráva nevalného významu. Zpráva bez jakékoliv politické odpovědnosti předkladatelů, zpráva, kterou musíme schválit, protože jinak nemůžeme vystavit státní dluhopisy. A výsledek tohoto našeho přístupu? Máme na krku 850 miliard dluhů, neexistující nebo nefunkční řídící mechanismy ve státní správě, neexistující nebo nefunkční kontrolní systémy ve státní správě, neprůkazná účetnictví jednotlivých kapitol státního rozpočtu, soustavné porušování zákona o rozpočtových pravidlech, zákona o finanční kontrole, zákona o zadávání veřejných zakázek, nedodržování vlastních vyhlášek, pokynů atd.
Takovýto závěr, asi se shodneme, na kterémkoliv kraji, městě nebo obci by zcela jistě znamenal bod jednání zastupitelstva o odvolání hejtmana či starosty, následovaly by razantní organizační a personální změny na příslušných úřadech, tak aby příští rok se tato situace neopakovala. My bohužel takovýto státní závěrečný účet s tímto výsledkem ve vší tichosti na doporučení rozpočtového výboru schválíme.
Na závěr otázku na pana ministra, přičemž nevyžaduji odpověď ihned: Jaká legislativní metodická kontrolní opatření Ministerstvo financí navrhne, aby při projednávání státního závěrečného účtu za rok 2007 bylo možné konstatovat změnu přístupu správců kapitol k sestavování státního závěrečného účtu? Mám na mysli změnu k lepšímu.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Liboru Ježkovi. Slova se ujme poslanec Václav Exner a zatím nemám jinou přihlášku do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, členové vlády, dámy a pánové, samotná konstrukce státního rozpočtu na rok 2006 i ostatních veřejných rozpočtů na tento rok fixovala další zadlužování státu, nicméně průběh hospodářského roku ukázal, že některá dříve přijatá ekonomická a rozpočtová rozhodnutí vlád z roku 2006 a Parlamentu působí nepříznivěji, než se předpokládalo nebo prohlašovalo.
Zhoršily se směrné relace v zahraničním obchodě. Opět narostl objem zásob a je dvojnásobný oproti roku 2005, i když tady je možné někdy pochybovat o správném zaúčtování v podnicích, protože vnější kontrola účtování neexistuje. Z hlediska strategického vývoje podílu jednotlivých sektorů hospodářství je neuspokojivý vývoj v sektoru služeb a zemědělství.
Alarmující z hlediska spravedlivého podílu na rozhodování a směně společenského produktu je skutečnost, že dynamika průměrné mzdy zaostává za růstem produktivity práce. To pak vede k tlaku na sociální výdaje, které rovněž zaostávají, i když jde o nominální a částečně i reálný růst některých z nich.
Pro obyvatele naší republiky je rovněž nepříznivý dopad změn ve struktuře výdajů domácností. Zvýšily se především výdaje na bydlení, nájmy, energii, vodu a další služby, výdaje za spoje a také splátky hypoték. Češi se stále více zadlužují, a to především zahraničním peněžním ústavům. I když se vcelku správně konstatuje, že proti úrovni v západní Evropě je zadlužení českých domácností zhruba třetinové, reprezentuje to v současné době více než 58 tisíc korun na každého našeho občana včetně kojenců. Uvádí se, že jenom asi 3,6 % těchto půjček je ohrožených, ve skutečnosti ale každá ohrožená půjčka vlastně znamená pohromu pro celou konkrétní domácnost.
***