(15.10 hodin)
(pokračuje Petr)
Stěhovat úřad do Ostravy v době, kdy se předpokládá, že v Ostravě skončí těžba někde kolem roku 2015, je podle mého názoru nelogické. Převážná část nerostných surovin se dobývá v Čechách, a budeme-li posuzovat, jak dlouho hornictví v Čechách bude, tak jenom z hlediska hnědého uhlí, pokud nepřekročíme limity, to bude do roku 2060, a pokud je snad překročíme, tak to bude až do roku 2100. A taky další část nerostných surovin, ať už jsou to slévárenské, sklářské písky, vápenec, bentonity, živce a další nerosty, se dneska dobývá a těží v Čechách.
Je tedy otázkou, kde vlastně centrální úřad by měl být. Domníváme se, že by měl být v centru těžební oblasti, a ne na periferii, kterou z hlediska výskytu a dobývání nerostů již dneska Ostrava představuje. Domnívám se, že zkušenosti Energetického úřadu v Jihlavě dávají názorný příklad tomu, kdy jsme tady rozhodli, že centrální úřad nebude v Praze, takže jistá část centrálního úřadu je v Praze, polovina je v Jihlavě, a domnívám se, že ředitel tohoto úřadu tráví víc času na cestě mezi Jihlavou a Prahou než ve své kanceláři.
Jistě máme zájem, aby úřad s dlouhodobou tradicí pracoval stejně dobře jako před přesunem. A otázka dneska zní: Půjdou všichni ti, kteří mají rodiny a byty v Praze, někam na periferii, do Ostravy? Domnívám se, že bude třeba vzít nové lidi a že na jistou dobu může erudice a rozhodování Českého báňského úřadu poklesnout.
Pokud hovoříme o těchto aspektech, pak je nezbytné také říci jednu záležitost - že stěhování centrálního úřadu není zadarmo. Podle nějakých expertiz, které v této věci jsou, by to mělo přijít na 30 až 50 milionů korun. Jde o to, abychom po pěti letech, kdy na Ostravsku těžba skončí, opět nestěhovali Český báňský úřad do Prahy.
Dámy a pánové, tolik k této novele. Já se domnívám, že i přes jisté výhrady, které jsem tady prezentoval, je nezbytné tuto novelu postoupit do druhého čtení. A pokud jsem již avizoval, že jsou některé připomínky k části týkající se výbušnin, jsem toho názoru, že při práci ve výboru lze všechny připomínky vyřešit, ne snad ke spokojenosti všech stran, ale se zásadou, že především u výbušnin musíme dbát na to, aby nedošlo k nějakému maléru.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které nemám žádnou písemnou přihlášku. Z místa se hlásí pan poslanec Snopek. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Václav Snopek: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, kolegyně, kolegové, dovolím si vás trošičku pozdržet v jednání a přednést některé názory na předložený vládní návrh zákon č. 61 z roku 1988.
Především se ztotožňuji s názorem pana ministra, že tento zákon by měl být daleko přísnější a ve svém obsahu přesnější. Tento zákon lze zcela úspěšně rozdělit do dvou zákonných norem. Proč toto? Především problém, který se týká podzemních staveb, je naprosto z mého pohledu v pořádku a taktéž z pohledu kompetencí daných báňskému úřadu. Trošičku mám ale problém s tou druhou částí, a to je otázka bezpečného nakládání s výbušninami v civilním sektoru.
Chci podtrhnout, že nakládání s výbušninami v civilním sektoru je vlastně nakládání spojené s podnikáním buď právnických, nebo fyzických osob. A tady v této části, a znovu se odvolávám na pana ministra, by bylo zapotřebí daleko přesněji některé pojmy definovat, neboť z jednoho pohledu nás, tvůrců zákona, kteří vlastně budeme schvalovat zákon, se nám mnohé věci zdají naprosto jasné. Jelikož jsem měl některé pochybnosti, a i pan zpravodaj uváděl, že jakoby některá lobby, tedy ti, kteří s těmito zákony potom mají pracovat v praxi, naplňovat je, to jsou výrobci, zpracovatelé, ale je to také oblast výzkumu, vývoje, tak jsem si dovolil se dvěma skupinami návrh tohoto zákona konzultovat a už to chápání této litery pro ně bylo poněkud složitější.
Nebudu vás tady unavovat množstvím připomínek, které tyto osoby, a mohu říci, že jsou to osoby, které se těmito problémy zabývají dlouhodobě, měly především k otázce terminologie. Výrobci, přepravci by žádali, aby byly tyto činnosti daleko jasněji popsány, neboť obecný pojem nakládání s výbušninami ne vždy vystihuje podstatu daného paragrafu a dané činnosti. Je zapotřebí jasně pojmenovat, co se týká výzkumu, vývoje, zkoušení a výroby, protože k tomu přináležejí jiné, další zákonné normy, jiné postupy, které v případě tohoto navrženého zákona by nebyly v souladu s touto literou.
Další problém, který byl sice akcentován, ale není vždycky jasně vyjádřen v paragrafovém znění, je oblast přepravy a skladování výbušnin. Taktéž je zapotřebí jasně definovat a naprosto jednoznačně.
A třetí problém, který by tento zákon měl úplně jednoznačně definovat, je použití, ničení a zneškodňování výbušnin. Nám se mohou tyto pojmy zdát poněkud jaksi malicherné, ale pro praktickou činnost mají obrovský dopad.
Vedle těchto definicí je třeba říci, že v navrženém zákoně dochází k respektive jistým protichůdnostem kompetencí - báňský úřad versus třeba Ministerstvo průmyslu a obchodu. Ze zákona je tady zodpovědnost na Ministerstvu průmyslu a obchodu. Návrh přesouvá více kompetencí na báňský úřad a v některých fázích mi to připadá tak, jako bychom hledali další doplňkovou činnost pro báňský úřad. Přitom řadu činností by podle mého názoru mělo zajišťovat i Ministerstvo vnitra a další ministerstva, na které v důvodové zprávě je sice odvolávka, ale potom v další části zákona již tato spolupráce a rozšíření kompetencí není definováno.
Takto bych mohl pokračovat řadou připomínek k tomuto zákonu. Pokud se budu trošičku chýlit k závěru a shrnovat připomínky, je třeba ještě upomenout takové věci, že jsou tam i drobné nedostatky, které potom v té praktické činnosti mohou dělat problémy. Například jestli má někdo o něčem rozhodovat, tak vždycky musí být tato činnost nějakým způsobem vázána na nějaký termín a způsob tedy řešení.
Takových nedostatků v zákoně je celá řada. Pokud shrnu, celkově jsou i v zákoně některé rozpory. Pakliže se zákon dotýká civilního sektoru, a do civilního sektoru nepatří hasičské záchranné sbory, to je otázka § 1; v § 22a se opětně zákon vrací k tomu, že vyjmenovává, pojmenovává a ukládá, jakým způsobem nakládat s výbušninami v případě hasičských záchranných sborů. Buď tedy zákon se týká, nebo se netýká. Toto vypadá jako rozpor v tomto zákoně.
***