Neautorizováno !

(11.50 hodin)
(pokračuje Škromach)

To je na jedné straně pozitivní a díky úsporám, které byly vytvořeny v minulých letech, si můžeme dovolit některé výdaje navíc, které jsou teď realizovány. Na druhé straně je pravda, že je zvláštní přístup koaličního partnera, který prosazuje úspory, nepřistoupí na návrhy, které by vedly k tomuto návrhu prostřednictvím normálního vládního návrhu, a tímto způsobem se snaží získat volební popularitu poslaneckým návrhem těsně před volbami.

Když jsme pochopili, že to KDU nemyslí tak vážně s vyrovnaným rozpočtem, realizovali jsme svůj volební program. Na tom celkem nic není. Byl jsem překvapen, že to neznamenalo ani žádný rozkol v koalici, že by koaliční partner například reagoval tím, že odchází z koalice, protože část vládní koalice, sociální demokraté, umožnila přijetí takové úpravy, která může znamenat významné výdaje v budoucím roce. Z mého pohledu ministra práce a sociálních věcí je to završení našeho společného koaličního úsilí o stabilizaci rodiny. Já musím říci, že reagujeme; já myslím, že už mnohé další věci těžko je možné nějak vysvětlit.

Je pravda, že tu existují další návrhy. My se chováme jako zodpovědná státní administrativa. Pro informaci poslankyň a poslanců bych možná jen chtěl říci, že jsem zadal úkol, aby moje ministerstvo zpracovalo několik variant možné přípravy rozpočtu pro rok 2007 podle možných budoucích výsledků voleb, protože zaregistrování například dalšího takového programového požadavku ze strany ODS, zvýšení důchodů důchodcům o tisíc korun, znamená podle mých předběžných propočtů asi 25 mld. Kč do výdajů státního rozpočtu. To je důležité zohlednit při přípravě rozpočtu pro příští rok, kdyby náhodou k tomu došlo.

Mohu říci, že sociální demokracie je připravena nabídnout jistotu dvojnásobku, to znamená, že to, co přislíbí ODS nebo KDU, jsme my schopni realizovat dvojnásobně. Myslím si, že to žádná jiná strana nenabídne.

Místopředseda PSP Ivan Langer: (Směje se.) Teď jste mi vyrazil dech.

Omlouvám se, nezaregistroval jsem pořadí. Prosím, pane kolego.

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Nedá mi, abych se také nevyjádřil k tomuto problému, neboť se mě bytostně dotýká. Chápu podporu rodiny, chápu úlohu rodiny a nijak ji nechci zpochybnit, ale musím konstatovat, že v Moravskoslezském kraji se téměř jedna třetina dětí rodí v neúplných rodinách nebo v jiných svazcích. Pak si kladu otázku, jestliže podpora rodiny je i finanční podpora, zda máme trestat tyto děti za to, že žijí v jiné struktuře, než je představa navrhovatelů. Myslím si, že tyto děti za to nemohou.

Jeden osobní příklad. Když jsem před třinácti a půl lety ovdověl a zůstal s dcerou, která právě skončila první třídu, tak si nedovedu představit, že v této složité citové i ekonomické situaci bych měl řešit svůj problém tím, že bych měl okamžitě hledat partnerku a hledat nějaké výhodné postavení v nově konstituované rodině. Počkal jsem, až dcera téměř maturovala, a pak jsem se vrátil do politické práce. Prostě jsem tu úlohu plnil jako samoživitel sám.

Nesouhlasím s tím, aby privilegium jednoho uskupení bylo proti jinému.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Ivan Langer: Nyní má slovo pan poslanec Janeček, který si to v posledních dnech velmi užívá.

Poslanec Josef Janeček: Vážení přátelé, já bych možná poděkoval za tento poslední příspěvek, protože si myslím, že vlastně ukázal nepochopení tohoto problému. Říkáte, že se ve vašem kraji rodí přibližně třetina dětí mimo manželství. Tento návrh zákona je netrestá; tyto děti jsou potrestány tím, že jsme vytvořili podmínky k rozpadu manželství a k tomu, že dnes je výhodnější žít mimo manželství.

Není cílem tohoto návrhu někoho vyvyšovat, ale zajistit alespoň stejnou úroveň. Když se podíváte například do zákona 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, tak vidíte, že žít mimo rodinu je prostě ekonomicky výhodnější. A ono to vypadá, jak je to sociálně fajn, ale přitom okrádáme děti o něco, co je významnější než těch několik stovek. My je okrádáme o tu výchovu a možnost a naučení se budování nějakých sociálních dovedností a společenských vztahů. To je, prosím vás, ten problém.

Pan ministr Škromach jako by ukázal - já tomu snad ani nechci věřit - naprosté nepochopení rozdílu sociální politiky, jak ji vidíme my a on. On říkal, že bude dávat dvakrát tolik, třikrát tolik. Vážení přátelé, to je ta nejhorší cesta. To, na co já jsem tady x-krát upozorňoval a upozorňuji, že zachování dítěte v rodině je neskonale levnější než opečovávat je v ústavu. Čili realizace našeho programu, když to vezmu takto politicky, ale já to nechci brát politicky, realizace této cesty, znamená mnohem kvalitnější prostředí pro výchovu dětí a mnohem nižší náklady. Kdybychom dokázali do rodin, které dávají své děti do ústavů, kde náklady jsou kolem 300 tisíc ročně, kdybychom malou část těchto nákladů dokázali alokovat do těchto rodin, tak jsem přesvědčen, že ty děti neskončí v ústavech, budou vychovány mnohem lépe a stát na tom v průběhu let ušetří miliony. To je naše představa. Čili nikoliv rozhazováním milionů provádět medvědí službu a podporovat rozpady rodin.

To, co je dalším problémem a co mě strašně mrzí, a o tom bychom se zase mohli bavit na nějakém základě zprávy o situaci rodin, je diskriminace matek v naší společnosti. To je další společenský tlak. Místo toho, abychom my na základě nějaké zprávy o rodině připravili návrhy, které by stimulovaly a podporovaly podnikatele, aby umožnili ženám udržet si kontakty se svojí profesí, abychom se tím vážně zabývali a připravovali takové návrhy zákonů, tak to tady není.

Je tady velmi nízká prestiž rodiny. Vždyť se tím Poslanecká sněmovna ani nechce zabývat. Představte si, jakými všemi zprávami se zabýváme, ale zprávou o rodině ne; vzkazujeme, že na to není čas. Přitom to je základní buňka společnosti, úplně nejzákladnější. Bez toho, že bychom tuto buňku společnosti ošetřovali, tak společnosti, když ji nebudeme ošetřovat, provádíme velmi zlou službu.

Byl bych velmi rád, kdyby debata byla apolitická a věcná, i když je to před volbami asi těžké. Byl bych rád, kdybychom se dostali na rovinu apolitickou a věcnou. Z každé učebnice, která se zabývá problematikou rodin, z každé obyčejné učebnice bychom se dozvěděli, že optimálním prostředím pro výchovu a růst dalších generací je úplná rodina. A protože to je poznání obecně dosažitelné, obecně prokazatelné, tak pak bychom takovýto návrh zákona podpořili. Pokud ale chceme fakta zlikvidovat politickou botou, politickým rozdupáním, můžeme to učinit, pravděpodobně tady na to bude hlasů dost, ale to, co rozdupáváme, je možná štěstí těch, kteří to dnes, když o tom hlasujeme, ještě nemohou pochopit.

Děkuji. (Potlesk zprava.)

***