Neautorizováno !

(11.20 hodin)
(pokračuje Kvapil)

To mohou dělat například stanovováním rodinného vstupného ve svých zařízeních a na svých akcích, mohou zohlednit děti, když stanovují poplatky za svoz domovního odpadu, mohou podporovat vznik mateřských center a klubů maminek na svém území, které jsou bezesporu jistě velmi potřebné, podporovat činnost rodinných poraden a také jistě napomáhat zavádění etické výchovy na základních školách. Toto a mnohé další je právě obsaženo v projektu Obec pozorná k rodině.

Chtěl bych také připomenout, že tomuto projektu vyslovili i mnozí politici v naší Poslanecké sněmovně a ve vládě podporu. Jedná se o předsedu Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka, místopředsedy Jana Kasala, Ivana Langera, ale i ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha nebo např. ministra Cyrila Svobodu. Chtěl bych apelovat i na tyto kolegy, aby pomohli tomu, aby rodinám bylo přiznáno místo ve společnosti, jaké jim náleží, a aby pomohli svým hlasováním propustit tento návrh do druhého čtení včetně i zkrácení lhůty. Podávám tedy i formálně návrh, aby lhůta pro projednání ve výboru byla zkrácena na 30 dnů.

Kolegyně a kolegové, znovu na vás chci apelovat, abyste nehlasovali pro to, co zde avizovala zpravodajka, a propustili tento zákon do druhého čtení.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo paní kolegyně Orgoníková. A ještě předtím - omlouvám se - s faktickou poznámkou pan poslanec Petr Pleva.

Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Poprosil bych vás, vážený pane předsedající, abyste vyřídil panu poslanci Kvapilovi, že název našeho sousedního státu není Německá spolková republika, ale Spolková republika Německo.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Vyřizuji. Paní kolegyně Orgoníková.

Poslankyně Hana Orgoníková: Jak jsem již avizovala, navrhuji, aby tento návrh zákona byl zamítnut.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, slovo má pan kolega Janeček nebo pan kolega Škromach - jak jste se dohodli? Pan poslanec Janeček.

Poslanec Josef Janeček: Pan ministr Škromach ví dobře, že jsem mu dával přednost trošku ze zištných důvodů, abych pak mohl reagovat na to, co řekne. Takhle budu muset vystoupit vlastně ještě jednou.

Přátelé, k námitkám, které zde byly řečeny. Bohužel, když jsem si přečetl stanovisko vlády, tak jsem nabyl dojmu, že ona kritika tam obsažená jako by se nevztahovala k předloženému textu, ale že je to cíl politický, totiž obecná nevůle vůbec nějaký takový obecný zákon přijmout.

Mně je strašně líto, že tato Sněmovna už dávno přijala např. takový zákon, jako je zákon o podpoře sportu. Také zákon obecný, deklaratorní, ale protože tady je dost sportovců, kteří mají význačný vliv, tak si takový zákon prosadili. A na základě toho zákona skutečně vyvodili další a další směry podporování sportu. A to přesto, že já mám někdy k vrcholovému sportu vztah, když to řeknu mírně, dosti neurčitý, protože se domnívám, že někdy je to spíš sportovní průmysl než ony sportovní ideály, které bych rád ve sportu viděl.

Co se týká tohoto návrhu zákona, je to něco jiného. Tento návrh zákona právě chce podtrhnout to, co paní zpravodajka kritizovala. Paní zpravodajka kritizovala, že tento návrh zákona chce podporovat klasickou rodinu, tj. rodinu sezdaného muže a ženy a jejich dětí. Je to prostě proto, že každý psycholog, každý, kdo se v problematice dětské psychologie, dětské výchovy trošku orientuje, tak ví, že to je nejpřirozenější a nejideálnější prostředí pro výchovu dalších generací. To nenahradí žádné ústavy, to nenahradí žádný zvýšený počet jeslí, školek, bohužel u nás už dneska spíše dětských domovů a dalších zařízení, do kterých tyto děti potom přicházejí.

Když se podíváte do statistik, vidíte, jak prudce stoupá počet dětí, které se narodily mimo rodinu, a je to také dáno tím, že prostě žíti v nesezdaném svazku je u nás ekonomicky výhodnější, tzn. že naše společnost přijímá zákony, které tento základní svazek oslabují a tu základní buňku naší společnosti destruují. Samozřejmě, že tato situace má vliv na to, že jsme státem, který má jeden z nejvyšších počtů dětí v ústavech. Máme nejvyšší procento týraných dětí, máme obrovské množství dětí, které se rodí mimo manželství, čili nevidí ten klasický vztah otce a matky, nedokáží si osvojit tyto role, neučí se té zodpovědnosti za svoje bližní, a já si myslím, že i když to jsou samozřejmě hodnoty, které nelze nijakým způsobem vtělit do zákona, že tak se má jednat, tak onen zákonodárný proces může vytvářet prostředí ve společnosti, aby se tak jednalo.

A to je další problém, protože my jsme společnost, která vlastně jakoby zná jenom ekonomická kritéria - jaké jsou průměrné mzdy, jaký je hrubý domácí produkt, jaká je bilance zahraničního obchodu. Ale takové ty obyčejné věci, které jsou možná mnohem důležitější, tj. co se odehrává v našich rodinách, jaké problémy musí naše rodiny řešit, zdali je zde prostředí, aby si matky mohly zachovat svou kvalifikaci a mohly chodit třeba na částečný pracovní úvazek, aby zde nebylo soupeření mezi kariérou a rodičovstvím, tak to si myslím, že prostě jsou věci, pro které zde nevytváříme onu základní platformu. Samozřejmě že je velmi pohodlné takovéto věci odmítnout a občas vždycky vytáhnout nějakého králíka z klobouku a říci: my teď něco přinášíme.

Komentoval jsem to už při návrhu zákona, když jsme tady přijali onu státní garanci vymáhání výživného, s tím, že je to věc, která samozřejmě svým způsobem je přijatelná proto, že nám nic jiného nezbývá, prostě proto, že se nezabýváme příčinami a možná pak slavně budeme hasit důsledky. To je ten problém. Kdybychom k těm věcem byli ochotni se obrátiti čelem a zabývati se kořeny těch problémů, tak bychom možná zjistili, že řada těch problémů vzniká někde jinde, a byla by to práce na dlouhou trať, vyžadovalo by to mnoho úsilí jak od Ministerstva práce a sociálních věcí, tak od celé vlády, tak ale i od krajů a od obcí.

Já jsem přesvědčen ještě o jednom. Kdyby se o té věci v parlamentě pravidelně, nemyslím často, ale pravidelně jednou za dva roky jednalo, ono by to také znamenalo signál do veřejnosti, že to považujeme za vážnou věc. Jestliže to odmítáme, tak říkáme, že sportovci jsou pro nás významnější, protože se s nimi možná můžeme někde vyfotit, možná si s nimi můžeme někde potřást rukou, ale otázky rodin, jejich tragédie, jejich problémy nás zase až tak nezajímají do té doby, kdy ty problémy nevytvoří nějakou významnou voličskou skupinu.

Tento přístup je mně velmi cizí, a já bych byl rád, a proto navrhujeme znovu tento návrh zákona, abychom byli ochotni a našli vůli prostě se na ten problém podívat trochu komplexněji a zkusit ho řešit ne tím, že budeme vytahovat jednotlivé problémy, ale tím, že se budeme zabývat tím problémem jako celkem.

Krom toho, abych nezapomněl, dávám návrh na zkrácení doby projednávání na 30 dní. Děkuji.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, slovo má pan ministr Škromach.

***