Neautorizováno !

(11.10 hodin)
(pokračuje Janeček)

To jsou věci, o kterých bychom asi měli hovořit a měli bychom se jimi zabývat pravidelně. Ona pravidelnost by byla zajištěna tím, že by Ministerstvo práce a sociálních věcí předkládalo jakousi zprávu o stavu rodiny, tedy jakousi zprávu o základní buňce naší společnosti, že by zpracovávalo koncepci. Já osobně bych řekl, že bychom dokonce měli mít ministerstvo pro rodinu, protože, opakuji, že se to týká nejzákladnější buňky naší společnosti.

Tento návrh zákona by mohl být takovým střechovým zákonem, na základě něhož bychom sledovali také všechny ostatní činnosti, které v oblasti státní správy a předkládání návrhů opatrujeme. Tady se například ukládá to, aby u každého návrhu zákona bylo řečeno, jaký návrh zákona má dopad na rodinu, protože řada zákonů, i když se možná tváří svým způsobem pozitivně, mohou ve svém důsledku posilovat některé odstředivé tendence, které se uvnitř našich rodin objevují.

To možná na úvod. Potom bych v obecné rozpravě rád navrhl zkrácení doby na projednávání tohoto návrhu zákona tak, abychom ho ještě v tomto volebním období, a říkám, je to téma opakované, dokázali schválit. Děkuji. (V sále je velký hluk.)

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Hana Orgoníková.

Poslankyně Hana Orgoníková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, návrh zákona ve své podstatě nemá normativní charakter. Jedná se z velké části o proklamaci obecných myšlenek týkajících se rodiny. Nerespektuje současný právní stav a existující systém péče o rodinu a děti, počínaje článkem 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ve srovnání s nímž nepřiměřeně v § 2 odst. 1 zužuje pojem rodina přes zákon o rodině, zákonem postavenou působnost orgánů sociálního zabezpečení, zákony vymezenou samostatnou působnost územních samosprávních celků až po kompetence Ministerstva práce a sociálních věcí stanovené v tzv. kompetenčním zákoně, které v navrženém § 5 překračuje.

Dále bych chtěla říci, že návrh zákona deklaruje, že rodina má nárok na podporu ze strany společnosti a státu. Ovšem nedefinuje, co je konkrétním obsahem tohoto nároku, jakým způsobem jej lze uplatňovat a u jakého subjektu. Definice podpory rodiny jako souboru opatření, který je vymezen příslušnými zákony a podzákonnými úpravami, je neurčitá. Fakticky se o definici nejedná a jde pouze o zcela nekonkrétní odkaz na jiné právní předpisy.

Základní myšlenku návrhu zákona - poskytovat podporu pouze v případech, kdy rodiče žijí se svými pokrevními dětmi ve standardním typu soužití - nepovažuji za vhodnou, neboť podpora by se vztahovala pouze na vymezený okruh rodin. Za rodinu považuje pouze manželské soužití rodičů a jejich dětí. Jednalo by se tak spíše o podporu manželství rodičů, neboť rodiče žijící v trvalém svazku, avšak bez uzavření manželství, by na podporu nárok neměli.

Navrhovaná definice rodiny jako manželského soužití rodičů a jejich dětí vzniklého za zákonem stanovených podmínek jako trvalé společenství muže a ženy za účelem rodinného soužití a řádné výchovy dětí se jeví jako velice sporná. Z návrhu není zřejmé, proč není vhodné podporovat všechna stabilní soužití bez ohledu na míru jejich oficiálního uznání, a zcela opomíjí rodiny s jedním rodičem, ať už rozvedeným nebo ovdovělým. Dále není jasné, zda skutečnost, že k uvedenému soužití dochází za výše uvedenými účely, bude presumována, či zda se bude nějakým způsobem osvědčovat.

Návrh zákona se dostatečně nevyrovnal s otázkou finančního dopadu na veřejné rozpočty. Stanoví, že vláda, kraje a obce budou mimo jiné zabezpečovat finanční podporu programům a projektům na podporu rodiny, avšak důvodová zpráva uvádí, že navrhovaná právní úprava nebude mít bezprostřední nárok na výdaje ze státního rozpočtu a z rozpočtu krajů a obcí.

Vláda tento návrh zákona projednala loni v říjnu a vyslovila s ním nesouhlas. Já bych zde chtěla říci, a hovořil o tom i pan kolega Janeček, že tento návrh zákona se opakuje, že byl upravován, ale já se domnívám, že poslanci KDU-ČSL se nepoučili z projednávání téhož návrhu zákona, který se projednával v roce 2003. Neprovedli žádnou potřebnou změnu tak, jak o tom hovoří připomínky vlády. Upozorňuji na to a přihlásím se do obecné rozpravy, kde navrhnu, aby návrh zákona byl zamítnut.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Otevírám obecnou rozpravu. Registruji vedle již písemně přihlášeného poslance Kvapila paní kolegyni Orgoníkovou, pana poslance Janečka, pana ministra Škromacha. Pokud nenamítáte, kolegyně a kolegové, v tomto pořadí, jak jsem přednesl vaše jména, bych si dovolil udělit slovo. Prosím.

Poslanec Tomáš Kvapil: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vážený pane ministře, dovolte, abych zde přednesl několik slov k předloženému návrhu.

Přiznám se, že v loňském roce v květnu mě šokovala jedna zpráva vydaná ČTK. Tato zpráva se sice týká Německé spolkové republiky, ale myslím, že je dobře, abychom si ji připomněli i my Češi. V této zprávě se hovoří, že děti si nepřeje mít 26,3 % německých mužů a 14,6 % německých žen ve věku od 20 do 39 let. Chtěl bych zdůraznit, že nejde o to, že by nemohli mít děti, ale oni děti nechtějí. Německý ministr vnitra Otto Schily na to reagoval takto: "Musíme vrátit znovu význam rodině, dětem a sociálním vztahům mezi generacemi. Nebudeme-li o těchto hodnotách diskutovat, vystavujeme se riziku, že se budou rozvíjet tendence k odmítání života a budoucnosti, tendence k egoismu."

Předložený návrh zákona podle mého názoru je reakcí na tyto tendence v celé evropské civilizaci a také samozřejmě v České republice. Proto se domnívám, že je velmi vhodné a potřebné, aby takovýto návrh zákona byl podpořen, aby byl propuštěn do druhého čtení se zkrácenou lhůtou, tak abychom ho mohli projednat na další schůzi Poslanecké sněmovny.

Chtěl bych zde uvést, že Poslanecká sněmovna přijala zákona o podpoře sportu. Tento zákon nikomu nevadí, že je v našem právním řádu. Jedná se o proklamativní zákon, podobně jako je to i v tomto případě. Podle mého názoru rodina si mimořádnou pozornost zaslouží nesrovnatelně více než právě sport. Tím nechci rozhodně útočit na sportovce a prohlásit zákon za zbytečný. Mám za to, že je potřeba, aby se na všech úrovních věnovala pozornost rodině v maximálně možné míře od vlády přes Ministerstvo práce a sociálních věcí, případně ministerstva pro rodinu, ale také aby na vytváření příznivého klimatu pro rodiny pamatovaly kraje a stejně tak i obce.

Chtěl bych při této příležitosti zde také poukázat na existující program Obec pozorná k rodině. Je to program zpracovaný neziskovým sektorem. Je to jakýsi námět pro to, aby mohly obce i ve své působnosti vytvářet podmínky pro lepší život rodin s dětmi.

***