Neautorizováno !


 

(11.00 hodin)
(pokračuje Doktor)

Já věřím, že nemusím vést rozsáhlou přednášku o tom, že aby mohl Parlament České republiky v rámci rozpravy o státním rozpočtu rozdělovat 10,4 mld. Kč, musí nepoměrně více vybrat na daních našich občanů, protože teprve po odečtení nákladů na tuto správu, daleko přesahujících rámec toho, co lze tady v krátkosti v debatě přednést, musí daňoví poplatníci zaplatit daleko více.

Pokud Sněmovna chce nadále setrvávat na rozhodování, o kterém si nemyslím, že je vždy důstojnou atmosférou při projednávání návrhu státního rozpočtu na daný rok, já sám za sebe tuto praxi považuji za jakousi politiku takového toho štrougalovského typu. Pro pana kolegu je naprosto zásadním motivem moci přinést do té či oné obce podporu v řádu několika milionů pro ten či onen vybraný projekt. Já samozřejmě v duchu svých vlastních názorů a priorit upřednostňuji, aby těch 10 miliard, a ve skutečnosti daleko více peněz, zůstalo v kapsách daňových poplatníků a nebyly mnohdy naprosto duplicitně a myslím si zcela zbytečně a neoprávněně zdaňovány činnosti a rozhodování našich občanů jako suverénů té ekonomiky. Myslím si, že přístup, který zvolí Sněmovna, alespoň v té rovině, pokud odmítne tento návrh, nic neřeší na faktu, že výběr těchto daní je z pohledu významu pro daňového poplatníka naprosto zanedbatelný.

Opakuji, že výnos této daně činí pouhopouhých 1,44 procenta z výběru daňového inkasa za rok 2004 a že vzhledem k tomu, že výběr těchto daní z pohledu let na té časové ose roste jen velmi málo, a u některých dokonce klesá, pak tento procentický podíl na absolutním výběru daní ještě poklesne. Jinými slovy, bylo-li to v roce 2004 cca 1,44 procenta, bude to za rok 2005, za rok 2006 ještě méně. O tom není pochyb.

Pan zpravodaj se jako člen rozpočtového výboru absolutně nevyrovnal s tvrzením a s objektivně doložitelným faktem, že na jednom typu daní, a opakuji, že to byla daň dědická, stát daleko více prodělá než vybere, ale zřejmě to je zásada, kterou bude většina v této Poslanecké sněmovně i nadále respektovat.

Opakuji, že při výběru jedné stokoruny na dani dědické stát 165,38 Kč prodělá, při výběru daně z nemovitosti je to prodělek zhruba 17,78 Kč, ale administrativní náklady na výběr daně darovací činí, a to už jsem tady uvedl, zhruba 37 Kč na jednu vybranou stokorunu. Opakuji, že z pohledu efektivity výběru těchto daní jsou to absolutně tragicky nehospodárně vynaložené prostředky státu a peníze vybírané z kapes daňových poplatníků jsou vybírány neoprávněně, zbytečně a neefektivně.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Závěrečné slovo má pan zpravodaj.

 

Poslanec Miroslav Svoboda: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem původně nechtěl hovořit, nicméně kolega navrhovatel mě vyprovokoval k tomu, abych přece jenom pár poznámek měl.

Já opět řeknu základní myšlenku: Jestli někdo považuje 10 miliard za zanedbatelnou částku ve státním rozpočtu, tak mám pocit, že to je na trošku jinou diskusi. Co se týká vlastní režie při výběru těchto majetkových daní, tak to je také jiná otázka. Jestliže nám úřední aparát neefektivně pracuje a stojí tato iniciativa tolik finančních prostředků, tak je to pochopitelně k zamyšlení. Ale na straně druhé těch 10 miliard na příjmové straně není zanedbatelných.

Co chci zdůraznit? Chci říci to, že v rámci systému, který vládní koalice realizovala jako reformu režijních financí v tuto chvíli v již téměř minulém volebním období, část těchto majetkových daní snížila - připomenu jenom u daně z převodu nemovitostí z 5 na 3 procenta - takže nelze říci, že bychom byli vůči tomuto typu imunní; ale přesto v konceptu celé soustavy je potřeba s touto částkou počítat, a proto považuji tento výběr daní za potřebný, a tudíž návrh za neadekvátní. A proto trvám na svém návrhu za zamítnutí této novely.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slyšeli jsme závěrečná slova zástupce navrhovatelů a pana zpravodaje. V tuto chvíli bychom měli rozhodnout o návrhu, který padl v rozpravě, to je zamítnout předložený návrh zákona. Odhlásil jsem vás. Prosím, abyste se znovu přihlásili svými identifikačními kartami.

 

Přikročíme k hlasování. Zahájil jsem hlasování s pořadovým číslem 65. Kdo je pro, předložený návrh zákona zamítnout. Kdo je proti?

Z přítomných 127 pro návrh 83, proti 40. Konstatuji, že tento návrh zákona byl zamítnut.

 

Zahajuji projednávání bodu číslo 80, kterým je

 

80.
Návrh poslanců Josefa Janečka, Jaromíra Talíře, Tomáše Kvapila,
Michaely Šojdrové a Viléma Holáně na vydání zákona o podpoře rodiny
/sněmovní tisk 1144/ - prvé čtení

 

Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1144/1. Prosím, aby za navrhovatele návrh uvedl pan poslanec Josef Janeček.

 

Poslanec Josef Janeček: Vážené dámy, vážení pánové, tento návrh zákona, byť v jiné formě, se dotýká tématu, které zde navrhovatelé již vícekrát nastolili. Totiž zdali je pravda - a ona to pravda je - že rodina je základní buňkou společnosti. Že bez zdravé rodiny nemůžeme vytvářet vysoce kvalitní společnost. Tento zákon si klade za cíle vytvořit jakousi střechovou normu, která by právě ten pohled na rodinu mohla sjednotit, která by řekla, že tento parlament by se měl problematikou rodiny pravidelně a systematicky zabývat. Abychom se o problematice rodiny nebavili vždy jenom při příležitosti nějakého dílčího zákona, ale skutečně aby ten pohled byl komplexní a celistvý.

Mě tak trošku mrzí stanovisko vlády, která s tímto návrhem vyslovila nesouhlas, protože se domníváme, že by mělo být v zájmu každé rozumné vlády, každého, kdo je správcem země, aby rodina v té zemi prosperovala, aby ta rodina měla nejlepší možné podmínky, protože to je o tom, jak co nejlepším způsobem předat onu zemi také následujícím generacím. Čili tento návrh zákona také klade některé úkoly na vládu, na Ministerstvo práce a sociálních věcí, týká se působnosti krajů, působnosti obcí. Celý systém státní správy by se měl začít zabývat tím, v jakém stavu rodina je.

Jistě jste si všichni uvědomili, a znáte ony smutné statistiky, které jsou pravidelně publikovány, o tom, jaká je u nás rozvodovost, kolik dětí žije v neúplných rodinách a jaké mají sociální problémy. Jsme svědky toho, za jakých podmínek například v poslední době a proč bylo uloženo dítě do takzvaného babyboxu. Proč lidé odkládají děti do ústavní péče, v čemž jsme jedni z nejvíce selhávajících národů v Evropě.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP