Neautorizováno !

(9.30 hodin)
(pokračuje Filip)

Dalším bodem je bod č. 77 - Senátní návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů. Tento návrh nemůžeme projednat, protože zástupci navrhovatelů, tedy senátoři, se omlouvají a nemohou se dnes dostavit, takže přeřazuji podle zákona o jednacím řádu na konec bloku.

Budeme tedy pokračovat bodem č. 78, kterým je

Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1140/1. Za navrhovatele předložený návrh uveden pan poslanec Josef Janeček. Žádám poslance Václava Nájemníka, aby zaujal místo u stolku zpravodajů.

Poslanec Josef Janeček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, návrh tohoto zákona vznikl opět po velmi dlouhých a dlouhých diskusích účastníků odboje, kteří upozorňovali na jednu zásadní věc, na jedno obrovské duchovní bohatství, které má tento národ. Jsme zemí a jsme národem, který prošel dvěma totalitními systémy. Byla to doba neobyčejně náročná na charakter a mravní zásady těch, kteří těmito totalitními systémy procházeli. Přesto musím říci, že tady bylo dost našich občanů, kteří velmi statečně hájili principy demokracie a z těchto svých zásad a z tohoto svého celoživotního přesvědčení nikdy neustoupili. Neustoupili přesto, že to pro řadu z nich z jejich příbuzných znamenalo tresty nejvyšší, včetně ztrát na životech, včetně celoživotních perzekucí. Velká část z nich se vlastně svobody po roce 1989 nikdy nedočkala. A právě tento moment, že existovali lidé, kteří celý život dokázali stát rovně, že byli tím, které nazýváme mravní páteří národa, tak tohoto faktu bychom si měli velmi cenit, a jestliže zde byly zákony možná deklaratorní, tak se domnívám, že tento zákon po všech diskusích, které jsme k tomu vedli, vystihuje onu pravou podstatu věci, totiž že to nejcennější je věrnost oněm principům, za které tito stateční lidé bojovali. Proto tento pro někoho možná deklaratorní zákon, ale pro mnohé z nich zákon velmi cenný, neboť řada stoupenců demokracie procházela jedním vězením za druhým, jejich rodiny byly stíhány jak nacistickým, tak komunistickým režimem, a přesto, jak jsem již řekl, ze své cesty a ze svého přesvědčení neustoupili. Byli to lidé, kteří svou víru ve spravedlnost, ve vyšší mravní principy pronášeli jak různými vězeními, přinášeli je a vydrželi s nimi i pod šibenicemi toho či jiného režimu.

Znovu opakuji, je to věc velmi vážná a já bych byl rád, kdyby tento návrh zákona byl schválen v obecné rozpravě. Pak bych chtěl navrhnout zkrácení projednávání na 20 dnů.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janečkovi. Slova se ujme pan zpravodaj Václav Nájemník.

Poslanec Václav Nájemník: Dámy a pánové, moje zpravodajská zpráva bude jako vždy velmi krátká. Nechtěl bych nějak rozmělňovat předložená fakta. Chtěl bych jenom upozornit na jednu věc, nikoliv organizační. Já jsem rád, že se vzpomíná bojovníků za demokracii právě teď a obracíme vlastně svoji pozornost k tomu věčnému boji za demokracii, protože v současné době jsme svědky toho, že euroamerický demokratický systém a západní myšlení se dostává do určitých rozpaků právě teď při střetu s různými systémy, o kterých nemůžeme říci, že jsou demokratické ani náhodou. Jistě všichni víte, o čem mluvím a koho tím myslím.

Jinak navrhuji, aby tento zákon byl bez průtahů, pokud možno co nejdříve schválen. Nejsem zrovna šťasten ze způsobu, jakým se to překládá, ale zaplaťpánbůh za to, že je to aspoň takto.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byla zpravodajská zpráva. Otevírám rozpravu, do které vidím přihlášku paní poslankyně Jitky Gruntové. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Jitka Gruntová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, poslanecký návrh zákona o zásluhách demokratického odboje, sněmovní tisk 1140, je deklarační tisk, ve kterém vidím následující nedostatky. Za prvé. Není definován pojem demokratický odboj. Za druhé. Nejsou definovány pojmy první, druhý a třetí odboj. Za třetí. Není uvedeno, o který demokratický stát jde. Za čtvrté. Nejsou normativně definováni účastníci odboje. Za páté. Není uvedeno, kdo, který státní orgán a jakým způsobem či formou bude účastníkům odboje povinen - cituji - projevovat poděkování, obdiv a úctu. Konec citátu. Za šesté. Není uvedeno, zda a za jakých podmínek mají účastníci odboje právo vymáhat a domáhat se poděkování, obdivu a úcty.

Moje zásadní výhrada, pro kterou nemohu podpořit projednávání sněmovního tisku 1140, se týká užití termínu třetí odboj, který je v důvodové zprávě vymezen jako ten, který se - cituji - postavil proti komunistické totalitě v letech 1948 až 1989. Konec citátu. Znamená to tedy, že jako třetí odboj navržený zákon chápe odpor proti režimu v 50. letech, stejně tak jako tzv. obrodný proces koncem 60. let i Chartu 77. V tomto případě bych jako aktivní účastník studentského hnutí v letech 1967 až 1969 měla být rovněž považována za účastníka třetího odboje.

Nejen časové vymezení trvání tzv. třetího odboje, ale i samotné užití termínu odboj je totiž sporné. Pro odboj, jak jej historicky chápeme u odboje prvního a druhého, bylo charakteristické, že se dotýkal samotné existence bytí či nebytí samostatného československého státu, resp. českého národa. A k tomu odpor v letech 1948 až 1989 nesměřoval. První zahraniční národní odboj probíhal v letech 1914 až 1918, byl řízen vládou v exilu, měl vlastní vojenské legie a byl podporován státy Dohody, které válčily proti ústředním mocnostem včetně Rakousko-Uherska. Činnost prvního odboje směřovala k vytvoření samostatného Československa. Rovněž druhý, protifašistický národní odboj v letech 1939 až 1945 byl řízen československou vládou v exilu, byl uznáván velmocemi bojujícími proti bloku fašistických mocností, měl vlastní armády a vyvíjel vlastní bojovou aktivitu, včetně partyzánského boje a účasti ve Slovenském národním povstání. Časově se překrýval s dobou nesvobody od 29. září 1938 do 4. května 1945. Výsledkem druhého odboje bylo osvobození Československa z nacistické okupace.

***