Neautorizováno !

(12.20 hodin)
(pokračuje Janeček)

Takže pokud bychom chtěli upřímně řešit systém našeho zdravotního pojištění, tak je, vážení přátelé, potřeba - a to všichni víme a ono se to podobá jako vejce vejci problematice tabáku. Museli bychom ucpat díry, kterými tečou finanční toky ve prospěch farmaceutických firem, museli bychom ucpat toky, kudy tečou finanční prostředky vůči výrobcům prostředků zdravotnické techniky, museli bychom ucpat díry, kterými tečou prostředky pro výrobce laboratorní techniky, atd. To by samozřejmě znamenalo, že by došlo ke stabilizaci systému, ale tyto velmi vlivné zájmové skupiny by asi začaly dělat mediální humbuk. A bohužel se ještě nenašel ministr, který by dokázal těmto firmám odolat, který by je dokázal poslat a vymezit jim hřiště, poslat je do správného rámce, a potom bychom možná zjistili, že těch prostředků v našem zdravotnictví zase tak málo není. Pokud se podíváte na statistiku, tak vidíme, že z nově přistupujících zemí dáváme do zdravotnictví nejvíce. Čili není důvodů k tomu, aby ty prostředky nestačily.

To jediné, co chybí našemu zdravotnictví, je pravda, je kontrola, jsou jasné parametry, jsou kontrolní a regulační mechanismy. A dokud nebudeme mít sílu toto změnit, tak se budeme stále motat v kruhu, budeme oddlužovat, oddlužovat, oddlužovat. Budeme mávat různými zákony, které budou přikazovat to či ono. A jenom znovu připomínám, že ve zdravotnictví se zákony už dávno nedodržují.

Děkuji vám.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janečkovi. Slova se ujme pan poslanec profesor Zdeněk Jičínský, zatím poslední přihlášený do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně, chci říci předem, že velmi doporučuji Poslanecké sněmovně, aby neakceptovala veto prezidenta republiky, aby podpořila tento sněmovní návrh zákona, a v té souvislosti chci několik obecnějších poznámek.

Na Listině základních práv a svobod je mezi těmi důležitými sociálními, hospodářskými, kulturními právy právo na zdraví a na jeho zajištění. To je právo, které má zajišťovat stát. Stát je vůči občanům tím, kdo jim za toto právo ručí. Říkám to proto, že v této souvislosti je vhodné si připomenout některé obecnější problémy, na které v každodennosti velmi snadno zapomínáme, a stává se samozřejmě to, že strana, která v určité době, kdy byla vládnoucí, měla jisté pozice, když přejde do opozice, tak má pozice zcela jiné. To je možné jenom ale za předpokladu, že budeme přeci jenom respektovat základní ústavní rámec a pravidla našeho fungování. A zdá se mi, že se na to zapomíná.

Tady se prostě o právech samosprávných krajů mluví, jako by to bylo něco absolutního. Já bych vám rád připomněl, že ODS byla tou stranou, která se velmi stavěla proti zřízení krajů, proti institucionalizaci nižších samosprávných celků. A v té souvislosti bych vám rád připomněl stanovisko vašeho čestného předsedy a našeho prezidenta republiky, který varoval - a já myslím, že důvodně, a bylo by dobře, kdybyste na to dbali, protože vy máte většinu hejtmanů - proti nebezpečí toho, že se z České republiky bude stávat federalizovaný stát. Ale my jsme unitární stát podle ústavy, kraje nejsou samostatnými spolkovými zeměmi, jako je tomu v Rakousku nebo v Německu, a tuto skutečnost bychom měli mít na vědomí včetně toho, že si musíme přiznat, že v rámci reformy veřejné správy jsme některé tyto momenty neměli dost na zřeteli a nezabezpečili jsme to, o čem jsem mluvil jako o povinnosti státu při zajištění práva občanů na zdraví.

Pokud se tady argumentuje, kolega Pospíšil o tom hovořil, o stanovisku Ústavního soudu. Já stanoviska Ústavního soudu uznávám, jsou platná, jako jsou platné naše zákony, pokud je přijmeme, ale to mě nezbavuje práva, abych k nim měl kritický postoj. Stejně jako dobře vím, že některé zákony, které přijímá tato Poslanecká sněmovna, Parlament, nejsou optimální, tak totéž si myslím o řadě stanovisek Ústavního soudu. Čili nestrašme se tady něčím. Ústavní soud není žádná instituce, která je mimo tuto skutečnost, je to součást našeho politického uspořádání, je ovlivněn způsobem, jak se tvoří atd. Tyto skutečnosti mějme na zřeteli. Samozřejmě je tu určité napětí, které se projevuje v takovýchto sporných otázkách, ale prostě neměli bychom připustit jednu věc, pokud chceme tuto zemi řádně spravovat, abychom základní ústavní pojmy měnili podle stranickopolitických potřeb, podle toho, jestli jsme ve vládě, nebo v opozici. To je z hlediska ústavních hodnot nepřístupné. (Potlesk části sálu.)

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Jičínskému. Konstatuji, že to byla poslední písemná přihláška do rozpravy. Z místa vidím - teď nevím, koho dříve. Myslím, že - omlouvám se, dříve samozřejmě pan poslanec Doktor, protože ten se mi hlásil do rozpravy. Jeho kolega ho bude následovat. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Michal Doktor: Já jsem o to radši, že moje přihláška do rozpravy je až po vystoupení pana profesora Jičínského. Já se ve svém vystoupení také obrátím k té části jeho diskusního příspěvku.

Já bych chtěl, vážené kolegyně a kolegové, říci, že mám nedobrý pocit z toho, že se nám opět vrací důsledek jednoho našeho špatného rozhodnutí. Myslím si, že je zcela evidentní, že pokaždé, když zvítězí polovičaté, nesprávné rozhodování, uvažování v příliš krátkém horizontu několika málo let, tak se to vždy, a podtrhuji slovo vždy, vymstí. Myslím si, že použiji-li příměr, že to nedobré rozhodnutí je jako bumerang, tak je to zcela na místě, a chtěl bych vám říci, že rozhodování, které zde zmínil i pan profesor Jičínský, a to rozhodování z roku 2001 naší Poslanecké sněmovny, bylo bohužel výrazně ovlivňováno jistou formou nedobra, pokrytectví, polovičatosti a především nedůslednosti. Mám na mysli rozhodnutí o zřízení krajů, jejichž existenci nechci zpochybňovat, chtěl bych ovšem říci, že při jejich zřizování jsme se zachovali jako velmi špatné, velmi nedobré sudičky. My jsme totiž, vážené kolegyně a kolegové, tomu dítěti, které se narodilo, do kolébky vložili ty největší nedobroty, největší průšvihy resortních ministerstev, které jsme měli k dispozici. Školstvím počínaje přes dopravu až po zdravotnictví. A kdo si toto není ochoten přiznat, tak je pokrytec a lhář.

Jestli ovšem dneska chceme krajům zakazovat, aby v rámci svých kompetencí a i v rámci ústavy toto nedobro léčily, pak jsme pokrytci podruhé. Prostě se nám ten bumerang vrací a vracet bude do té doby, dokud časovaný problém vyřešíme tím, že ho postoupíme někomu novému, a když už v rámci reformy veřejných rozpočtů, resp. pardon, v rámci správy věcí veřejných, jsme ty kraje zřizovali, tak jsme jim ty největší nedobroty dali a s trochou jízlivosti jsme očekávali, jak se s nimi vypořádají. Vypořádávají se s nimi porůznu. Některé tak, jiné onak. Samozřejmě, že musí v rámci zákonů, které platí. Ale my jim ta práva také můžeme omezovat výhradně v rámci ústavnosti České republiky.

Prosím, abyste zákon, který máme před sebou, nepřijali. Považuji ho za protiústavní, pokrytecký a krátkozraký. (Potlesk části sálu.)

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Doktorovi. Slova se ujme pan poslanec Tluchoř, potom pan poslanec Pospíšil ještě jednou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Petr Tluchoř: Pane předsedající, dámy a pánové, k tomuto návrhu již padlo mnoho slov. Nedělám si tedy iluzi, že bych snad ještě někoho přesvědčil. Červenorudá koalice je rozhodnuta a vůbec jí nevadí, že se jedná o opatření zjevně neústavní a zjevně v rozporu se zdravým rozumem.

***