Neautorizováno !

(11.30 hodin)
(pokračuje Severa)

Jsem si jist, že pokud nepřistoupí ministr vnitra k přípravě zásadní reformy práce policie, pokud zakonzervuje stav kádrů v polici díky zákonu 361, tak potom můžeme očekávat nadále pouze nedostatečné výsledky snažení neefektivního systému policie pro naši společnost. Můžeme očekávat další odchody policistů, kteří v mnoha případech odcházejí skutečně ne kvůli finančním podmínkám, ale odcházejí otráveni a znechuceni z prostředí, ve kterém by chtěli poskytovat odpovídající služby zajištění bezpečnosti pro občany, ale v tomto systému prostě nemohou.

Neefektivní systém má také neefektivní hodnocení policejního výkonu. Považte - hlavní roli zde stále sehrává i nadále tzv. čárkový systém, a to i přesto, že byl oficiálně zrušen v roce 2002! Čárkový systém znamená hodnocení policistů za kvantitu provedených úkonů. Tento systém je i přes jeho formální zrušení v policejní práci pevně zakotven a reálně se v něm pracuje. Cílem každého policisty je nasbírat co nejvyšší počet vyřízených čísel jednacích procesních úkonů, jakýmkoliv způsobem objasněných trestných činů, předaných spisů a podobně. Tento komplikovaný systém zejména na úrovni okresů a krajů zásadně komplikuje vyšetřování komplikovaných kauz, které často trvají měsíce či roky, a potlačuje další pro společnost potřebné činnosti, které nelze takzvaně čárkovat. Jedná se o činnosti jako prevence, komunikace v lokalitě s občany a podobně. Tento stav policisty od komunikace s veřejností a samostatného pátrání po porušování zákona či řešení složitějších kauz s delší časovou perspektivou samozřejmě odrazuje, a to zejména v případech, kdy dříve aplikovali tento pro společnost potřebný přístup a následně přišli logicky o odměny, neboť neměli potřebné množství čárek.

Naprosto skandálním faktem a projevem tohoto systému hodnocení je adorace tzv. míry objasněnosti trestných činů. Objasněnost, procento trestných činů, které musí policie na daném teritoriu objasnit, tak stanovuje policejní prezidium. Kraje podle různých typů kriminality různě. Obvykle je to zhruba 50 %. Tento ukazatel objasněnosti občany oznámené trestné činnosti je základní metou, kolem které jsou nasměrovány veškeré skutečné policejní kapacity okresů a obvodních oddělení. V pozadí tak zůstávají složité formy kriminality a jiné problémy na daném teritoriu. Proto například kauza Radovan Krejčíř nejlépe kdyby neexistovala. Zapomeňme. Raději, ať se nevrací. Byla by s tím práce a to by byla těžce odpracovaná čárka.

Z toho je zřejmé, jak je tento systém motivačně zvrácený. Sledování objasněnosti a žalovatelnosti je jistě správné. Policie musí v těchto oblastech dosahovat pokud možno co nejlepší výsledky, nemůže však jít o kritéria jediná na úkor jiných, jakými jsou spokojenost občanů, prevence kriminality a podobně.

Rovněž tak tento systém vede k častému přesvědčování občanů ve služebnách, aby trestnou činnost vůbec neoznamovali a nekazili tak statistiky. Mnozí občané vyhoví. O motivaci policistů trestnou činnost, kterou zjistili vlastní činností, je zbytečné se vůbec zmiňovat, neboť proč by si sami policisté kazili statistiky sami a připravovali se tak o prémie. Nejhorším případem tohoto jevu jsou akce realizované na základě informací z médií. Policie se občas nechává médii vyprovokovat k nákladným, demonstrativním, neefektivním akcím, jako například různým dopravním akcím, které trvají jenom omezený čas. Toto lze považovat za jeden z projevů nízkého sebevědomí policie.

Snaha o dosažení lepší statistiky tedy trvale popírá skutečný cíl policejní práce - spokojenost občanů s policejní prací a pocit bezpečí.

V rámci policie najdeme také mnoho zbytečných řídících mezičlánků. V rámci jednoho policejního kraje může mít například policejní inspektor specialista celkem devět - opakuji: devět! - nadřízených. Je jisté, že většina z těchto nadřízených se v praxi pochopitelně zásadně necítí odpovědná za konečné rozhodnutí, posunuje spis nebo rozhodnutí výše a tvoří zbytečný mezičlánek byrokratického aparátu, brzdí a zahlcuje chod policejní organizace a vede k demotivaci jednotlivých policistů, logicky pak na druhé straně i k obcházení nižších, neefektivně pracujících nadřízených.

Dnes existuje ve společnosti vůči policii značná nedůvěra či přesvědčení o neschopnosti plnit své základní poslání. Dána je dle našeho názoru zejména častou viditelnou neochotou policie a přesvědčováním občanů, že ani nemá smysl trestné činy oznamovat, to vše v kontrastu s policií aktivistickou a zbytečně trestající v bagatelních případech, kde jsou na místě preventivní či výchovné zásahy. Tato skepse je umocněna realitou, kdy ani sama policie není imunní vůči porušování zákona, praktikám korupce a klientelismu. Pouze třetina, pouze 30 % obyvatel věří ve snahu policie dostatečně prošetřit případy korupce ve vlastních řadách. Čtyři pětiny občanů mají strach z dopravních nehod způsobených cizím zaviněním. Dvě třetiny se obávají vandalismu, vloupání do bytu, do auta a podobně. Polovina občanů má strach z fyzického násilí.

V tomto reálném prostředí projednáváme zákon, který má zakonzervovat stav v policii a nepřinese žádnou změnu.

Na závěr musím říci, že znám mnoho slušných a pracovitých policistů, kteří však tvoří součást špatného systému. Znám mnoho policistů, kteří by věděli, jak práci zlepšit a zeefektivnit. Co však nevím, je, zda pan ministr vůbec tuší, co se v policii děje. Nevím, zda ministr vnitra má vůbec snahu něco měnit, nebo chce pouze vyhovět lobbující skupině vyšších funkcionářů a schválit novelu zákona, aby měl zase chvíli klid a nemusel odpovídat na mnohé palčivé otázky.

Realita bezpečnosti v naší zemi se sama nevyřeší. Věřím, že dobře zvážíme navržený zákon a přijmeme takové opatření, aby mohlo dojít k reformě policie, nikoliv k zakonzervování stavu, který masově kritizují sami policisté, a očekávají od nás, že tento stav pomůžeme změnit.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Pavlu Severovi za jeho vystoupení. Konstatuji, že nemám žádnou písemnou přihlášku do obecné rozpravy. Ptám se, jestli má někdo zájem vystoupit v obecné rozpravě. Není tomu tak. Obecnou rozpravu končím. Nemáme žádný návrh, který bychom měli procedurálně hlasovat.

Zahajuji podrobnou rozpravu. Do té mám čtyři přihlášky. Prvním přihlášeným v podrobné rozpravě je pan místopředseda Ivan Langer, poté je pan poslanec Turek a další, které budu jmenovat jednotlivě. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych přednesl a odůvodnil dva pozměňovací návrhy, které hodlám předložit k předloženému návrhu zákona.

Nicméně předtím si nemohu neodpustit poznámku k svému předřečníkovi. Na jedné straně se ztotožňuji s drtivou většinou výhrad, které z tohoto místa směrem k policii a současnému stavu v policii přednesl, nicméně logická otázka zní: Co jako člen koaliční strany za uplynulé tři a půl roku udělal pro to, aby tento stav takový nebyl? Když jsem já opakovaně kritizoval a kritizuji špatný stav policie, nikdo z koaličních stran, ani pan kolega Severa, se na moji stranu nepřidal.

Na rozdíl od něj jsem přesvědčen, že je možné cestou úpravy platného a neúčinného zákona č. 361/2003 Sb. dosáhnout na instrumenty, které mohou nelichotivý stav naší policie a některých bezpečnostních sborů zlepšit. Mohou zlepšit, mohou tyto instrumenty něčemu napomoci. Souhlasím s tím, že nejsou absolutní garancí ke zlepšení. Nicméně předložená novela je vykročením tím směrem, který byl požadován, který snižuje finanční náročnost na státní rozpočet a obsahuje některé motivační prvky, některé prvky kariérního řádu tak, aby v dobrých rukou - a to zdůrazňuji - v dobrých rukou, počínaje ministra, policejního prezidenta a příslušných služebních funkcionářů, vedly ke zlepšení.

***