Neautorizováno !

(12.50 hodin)
(pokračuje Šeich)

Určitě tyto náklady i pro Českou republiku bezprostředně budou existovat. Budou to náklady třeba na zvýšenou ochranu před migrační politikou, mohou to být náklady spojené s ochranou státních hranic, s potíráním možná větší organizované kriminality na území České republiky. Nepochybně nějaké náklady v tomto smyslu to budou a je určitě úkolem exekutivy, aby takovéto náklady samozřejmě určitým způsobem odhadu definovala a aby nás při našem rozhodování v Poslanecké sněmovně s těmito náklady seznámila, protože musíme znát náklady a výnosy našeho rozhodování.

Já osobně považuji oblast Balkánu za oblast strategickou pro národní zájmy České republiky a domnívám se také, že máme ve vztazích s Balkánem na co navazovat. Domnívám se, že můžeme navázat na přátelské vztahy s těmito zeměmi, na dobré zahraničněpolitické vztahy, že můžeme posílit naše bezpečnostní zázemí České republiky a že můžeme také v neposlední řadě navázat na dobré ekonomické vztahy a rozvoj našich průmyslových zájmů v oblasti Balkánu na společném volném trhu Evropské unie. Proto si myslím, že tyto náklady a výnosy, přestože nemáme žádný jasný a exaktní odhad daný exekutivou, že tyto výnosy pro Českou republiku mohou nad náklady převážit. Že se nám vrátí v naší posílené bezpečnosti, že se nám vrátí v našich budoucích spojencích v rámci evropských struktur zemí, které prošly podobnou historickou tradicí a mají podobné zkušenosti a podobný přístup k věcem, že se nám mohou vrátit k využití potenciálu českého průmyslu a českých firem v oblasti Balkánu, v teritoriích, kde mají dobré informace o těchto zemích, kde mohou navázat na vztahy z minulosti i na současnou spolupráci v rámci jednotného volného trhu Evropské unie.

Proto bych si dovolil zakončit, že podle mého názoru v zájmu České republiky je maximálně podporovat proces rozšíření Evropské unie na východ, tj. i toto konkrétní rozšíření o Bulharsko a Rumunsko. Žádám proto, aby tento tisk byl dále postoupen k projednání do dalších čtení Poslanecké sněmovny. Je to jistě tisk, který si zaslouží naši pozornost a od této vlády, tedy bohužel musím říci, že velmi očekáváme dokument s názvem "Priority České republiky v Evropské unii", protože bez takovéhoto dokumentu je jakékoliv rozhodnutí tohoto typu jenom střelbou naslepo. Střílíme naslepo, střílíme, a cíl nevidíme. Spoléháme se, že se trefíme, že cítíme, že rozšíření o Bulharsko a Rumunsko je správné, že může být v zájmu České republiky, ale neznáme, co tato vláda strategicky ve svých prioritách v procesu rozšíření k dalším politikám Evropské unie sleduje a co tím v zájmu národních zájmů České republiky chce dosáhnout. Čili tento dokument s názvem "Priority České republiky v Evropské unii" je klíčový pro to, abychom v příštích rozhodováních Poslanecké sněmovny nemuseli takzvaně střílet naslepo. Nenechme si však tuto významnou chvíli rozptýlit těmito výtkami vládě, a já věřím, že zahájení procesu rozhodování o vstupu, blízkém vstupu Bulharské republiky a Rumunska do Evropské unie je skutečně historickou chvílí a že je podobná chvíli, kdy my jsme klepali na dveře Evropské unie a kdy se otevřely a umožnily nám naší cestu zpět do Evropy a že bychom měli našim partnerům z Bulharska a Rumunska v této cestě zpět do Evropy také pomoci.

Děkuji.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Vzhledem k možným dotazům avizuji, že hodlám ještě do vyhlášení polední přestávky projednat i druhou smlouvu, tedy bod číslo 37.

Druhým přihlášeným do rozpravy je pan kolega Jan Schwippel, kterému uděluji slovo.

Poslanec Jan Schwippel: Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, já také souhlasím s tím, že se jedná o historický moment a že máme před sebou skutečně závažné rozhodnutí, a proto mě trochu překvapuje, že na projednávání tohoto bodu není přítomen ani pan předseda vlády, ani pan ministr zahraničních věcí.

Dovolte mi pár slov k přístupové smlouvě. O její podobě už zde bylo hovořeno. Skládá se z vlastní smlouvy, protokolu aktu, příloh, z nichž možná nejvýznamnější jsou přílohy 6 a 7, které upravují tzv. přechodná období až po závěrečný akt a prohlášení, která obsahují i takové detaily jako např. prohlášení Bulharské republiky o tom, že vzhledem k uznání bulharštiny za oficiální jazyk Unie se její třetí oficiální abecedou stává cyrilice. Pro vaši zajímavost, těmi prvními dvěma jsou latinská a řecká abeceda.

Tato smlouva má celkem 925 stránek v českém textu, tedy více, než má samotná ústavní smlouva, a myslím si, že to poměrně symbolicky vypovídá o byrokratickém charakteru současné Evropské unie. Navíc je unikátní v tom, že neobsahuje ani přesné datum vstupu a ani jasné podmínky, přesně řečeno neobsahuje datum, k němuž dojde ke změně těchto podmínek. Pokud jde o datum vstupu, bylo zde uvedeno, že se předpokládá 1. leden 2007, avšak Evropská rada může rozhodnout o oživení odkládací klauzule a o odkladu tohoto přistoupení o jeden rok. Podle zprávy evropského komisaře Olliho Rehna existuje pravděpodobnost, že k tomu může dojít, přičemž mezi těmito státy, které toto budou pravděpodobně navrhovat, jsou Nizozemsko a Francie, tedy dva státy, které odmítly evropskou ústavní smlouvu, a také Dánsko a Finsko.

Pokud jde o podmínky přistoupení, bylo zde již řečeno panem zpravodajem, že existují dvě varianty; buď budou upraveny aktem v případě, že ve chvíli přistoupení bude v platnosti evropská ústavní smlouva, anebo protokolem v případě, že tomu tak nebude. Rumunsko a Bulharsko tedy budou nepochybně s velkým zaujetím sledovat průběh tzv. reflexe po odmítnutí ústavní smlouvy ve Francii a Nizozemsku a opravdu nevím, zda mohou mít radost z toho, že se jedná spíše o hibernaci, tedy že zastánci hlubší integrace dosud v průběhu této reflexe nepředložili jedinou novou myšlenku, jak oživit ratifikační proces evropské ústavní smlouvy.

Při projednávání tohoto návrhu v Evropském parlamentu proběhla velice dlouhá a podrobná diskuse, z níž mě nejvíce zaujalo vyjádření pana Alberta Maata, což je v našich pojmech možná šéf návrhové komise výboru pro zemědělství a rozvoj venkova. Ten se vyjádřil k okolnosti, že v článku 33 protokolu, resp. 34 aktu, jsou upraveny pomoci pro rozvoj venkova a v příloze 8 také přímé platby pro rumunské a bulharské zemědělce. Tedy pan Albert Maat řekl, když to budu parafrázovat: neexistují žádné náznaky, že by byly vyčleňovány příslušné prostředky. Je naprostou záhadou, jak bude přistoupení těchto dvou států financováno. Bulharsko a Rumunsko jsou země, u nichž je podíl zemědělství na tvorbě HDP a i podíl občanů, kteří jsou činní v zemědělství, mnohem vyšší než v České republice, což této otázce dodává patřičné naléhavosti. V přístupových rozhovorech si Rumunsko a Bulharsko vyjednaly podobně podřadné postavení pro své zemědělce, jako mají zemědělci čeští, tzn. že se předpokládá, že rovnoprávného postavení dosáhnou až za deset let.

Já se domnívám, že to je další závažný argument pro hledání spojenců pro reformu společné zemědělské politiky tak, aby byla méně přeregulovaná, aby bylo méně regulací, protože jsem přesvědčen, že na trhu bez těchto regulací by čeští zemědělci, a zejména soukromí, určitě obstáli se ctí a určitě dopadli dobře.

Jinak také zpráva se nezmiňuje o tom, že některé oblasti v České republice, tzv. NUTS 2, přestanou být volitelné pro některé druhy fondů. Skutečnost, že důvodová zpráva tento fakt se vůbec ani neodvažuje naznačit, si myslím, že snižuje pravděpodobnost, že by Česká republika mohla v dalších jednáních o finanční perspektivě nějak pozitivně s touto skutečností operovat tak, jak se to daří např. Španělsku. A právě to je, vážené dámy a pánové, moje nejzávažnější výtka k tomuto tisku.

***