Neautorizováno !

(11.30 hodin)
(pokračuje Janeček)

Ale musím říci, že historie tohoto zákona je několik vlád přecházejících, dokonce si pamatuji ještě na sezení s panem ministrem Vodičkou, kdy už se o těchto věcech hovořilo, to znamená, že ta historie je opravdu velmi dlouhá. A je dobře, že nakonec zvítězily organizace a ti lidé, kterých se to skutečně týká. Jsou to v podstatě, když si to řekneme zcela otevřeně, tyto skupiny, které dostaly tento návrh zákona na toto plénum.

Druhá věc, která se zde objevuje, a to je vždycky ta problematika, jestliže onen jakoby právně laický motiv se promítne do právní řeči, tak zde určitě může a bude docházet k různým názorům na to, co které věci znamenají a jak se budou vykládat. Proto si myslím, a upozorňoval jsem na to už u některých předcházejících norem, že to, že bylo dosaženo nějakého konsensu na úrovni vládní, vůbec neznamená, že bude dosaženo, a já podtrhnu to slovíčko, jiného konsensu na půdě poslanecké, případně jiného konsensu na půdě senátní, protože ty různé vazby a různé výklady budou muset být dopilovány tak, aby byly jednoznačné.

Co je vlastně cílem tohoto zákona? Aby péči o sebe, aby služby si nakupoval onen klient sám. Je to člověk často zdravotně postižený, nějak hendikepovaný, a my se na něj nemůžeme dívat očima člověka, který je zběhlý v právech a ve svých nárocích. O to jasnější a preciznější musí ta právní norma být. Tady nás ještě určitě nějaký solidní kus práce čeká. Doufám, že pan ministr zcela jistě přistoupí na myšlenku semináře v Poslanecké sněmovně, protože u takovýchto zásadních norem je to nezbytné. Na druhou stranu bych se přimlouval za to, abychom tu normu schválili ještě v tomto volebním období, protože představa, že by se ta norma opět odložila o další dva roky, by byla velmi, velmi smutná zpráva pro všechny zdravotně postižené, kteří spojili téměř svůj život s osudem této normy.

Děkuji.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má pan poslanec Marek Benda.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, v podstatě se chci v návaznosti na to, co říkalo mnoho mých předřečníků, také připojit k tomu, že návrh zákona je třeba, že je dobře, že se v podstatě organizace, které dnes tuto péči ať už potřebují, nebo naopak poskytují, na jeho přípravě výrazně podílely. Ale chtěl jsem upozornit na jednu věc, kterou pokládám za mírně problematickou. Netýká se poskytování péče, ale týká se oněch kvalifikačních podmínek pro poskytovatele péče.

Velmi bych prosil, aby zdravotní a sociální výbor ještě zvážil, jestli opravdu potřebujeme takovýto rozsah různých kvalifikačních kursů. Uvědomme si, že mnoho této péče dělají lidé nikoli jako zaměstnání nebo povolání, jak je to i v zákoně mnohokrát psáno, ale mnohdy jako určité svoje vyjádření životního postoje ke světu, určitou ochotu někomu jinému pomoci. Mně osobně se zdá, že všechny ty kvalifikační kursy, kromě výjimečných případů, jsou více o tom, že tady budeme mít zase nějaká akreditovaná zařízení, která budou za drahé peníze poskytovat kvalifikační kursy v rozsahu 12, 20, 60 hodin, které fakticky nic nepřinesou. Normální lidské lásce a péči o bližní nenaučí, ale zato za ně budeme platit velké peníze.

Nenavrhuji žádné pozdržení tohoto návrhu zákona, ale aby se ještě v průběhu projednávání nad tímto bodem výbory a posléze i Poslanecká sněmovna zamyslely, jestli opravdu chceme každého, kdo chce někomu blízkému pomáhat a dělá to v nějakém zařízení, třeba církevním, třeba soukromém, třeba krajském, jestli ho chceme za každou cenu podrobovat nějakým kvalifikačním předpokladům, jestli ho chceme za každou cenu nutit, aby musel na nějaká draze placená školení.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Kdo se další hlásí do rozpravy? Žádnou přihlášku nevidím, rozpravu končím.

Dávám možnost vystoupit se závěrečným slovem panu ministrovi, pokud má zájem.

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Krátce bych reagoval na přednesená vystoupení. Chci ocenit věcnost postojů jednotlivých poslanců a poslankyň, tak jak se vyjádřili. Samozřejmě že tento zákon - a ukazuje to i ta historie, o které jsme hovořili, kdy za prakticky patnáct let se nenašel konsensus, aby se systém změnil. My samozřejmě můžeme hovořit o jednotlivých detailech, o jednotlivých problémech, ale za zásadní považuji změnu systému. Potom ty vnitřní parametrické změny je samozřejmě možné diskutovat, ale vždycky předchozí pokusy všech mých předchůdců skončily na základě toho, že určitá skupina, která se pohybuje v tomto systému, vytvořila takovou situaci, že ten zákon prostě nebyl. Myslím, že teď je důležité, abychom se shodli na tom, že chceme ten systém změnit, že třeba nebude stoprocentně dokonalý, ale že to bude systém, který vnese základní kvalitativní a vztahové změny.

Myslím, že můžeme samozřejmě diskutovat o jednotlivých názorech, které tady zazněly. Já je nechci příliš rozvádět. Možná jenom poslední replika k tomu, zda má být ten, kdo poskytuje sociální služby, kvalifikovaný. A to byla diskuse i v rámci organizací, které jsou organizacemi poskytovatelskými, ale jednak i ve vztahu k těm organizacím, které zastupují klienty, protože cílem změny toho systému by mělo být zvýšení kvality života klientů toho systému, těch, ke kterým ten systém směřuje. Čili otázka přiměřenosti vzdělání nebo kvalifikace je daná i tím, kdo tu službu poskytuje, a tam určitě prostor pro diskusi každopádně je, stejně tak jako kontrola nad kvalitou poskytované péče nebo způsob vlivu kraje a obce apod.

V několika vystoupeních byla zmíněna možnost semináře. Určitě ano, myslím, že to bude dobře, protože celá příprava zákona, jak o ní hovořil i pan poslanec Janeček, probíhala v úzké spolupráci všech účastníků toho systému. Myslím, že naopak přispěje k vysvětlení některých věcí v rámci toho semináře, kde určitě budou zastoupeni všichni, kterých se systém bude týkat. Ale znovu říkám, že ten soulad nebude stoprocentní, ale myslím, že když se shodneme na tom, že tu změnu chceme a že jí chceme dosáhnout ve prospěch klientů toho systému, tak myslím, že ten prostor je otevřen.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Nyní má slovo pan zpravodaj. Nechce.

Kolegyně a kolegové, pokud se nepletu, ve sloučené rozpravě nezazněl ani návrh na vrácení ani návrh na zamítnutí, proto se budeme zabývat návrhy na přikázání.

Nejprve tisk 1102 (bod 32). Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Má někdo jiný návrh? Jiný návrh nevidím.

Zahajuji hlasování s pořadovým číslem 70. Kdo je pro tento návrh na přikázání? Kdo je proti?

Ze 127 přítomných pro návrh 101, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní rozhodneme o návrhu na přikázání tisku 1103 (bod 33). I zde organizační výbor navrhl přikázat návrh k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. I zde nepředpokládám, že by měl někdo jiný návrh.

Proto zahajuji hlasování s pořadovým číslem 71. Kdo je pro? Kdo je proti?

Z přítomných 128 pro návrh 100, proti nikdo. Tento návrh byl přijat.

Končím projednávání těchto dvou bodů. Děkuji panu ministrovi a panu zpravodajovi.

***