Neautorizováno !

(9.20 hodin)
(pokračuje Exner)

Jde o to, že v Polsku se píše a představitelé bývalého vedení PKN Orlen informují o tom, že smlouva s Agrofertem byla podmínkou přihlášky a vítězství ve výběrovém řízení na privatizaci Unipetrolu. Vláda nás ve své informaci informuje o tom, že jedinou podmínkou, jediným kritériem pro výběrové řízení byla nabídnutá cena. Zde se tedy rozchází mínění lidí z bývalého vedení PKN Orlen, kteří také rozhodovali o nabídce, a mínění naší vlády.

V čem je podstata té údajné ztráty firmy PKN Orlen? Ta podstata spočívá v tom, že ve smlouvách Agrofertem, které i u nás byly nedávno částečně zveřejněny, se PKN Orlen zavazuje prodat Agrofertu část akcií dceřiných firem holdingu Unipetrol. A sice - podle polského tisku - 50 procent akcií Agrobohemie, 38,79 procenta akcií Aliachemu, 100 procent akcií Kaučuku, 60 procent akcií Parama a 40 procent akcií Chemopetrolu.

Na tom by koneckonců nebylo nic zvláštního. Jak včera informovali představitelé vlády, jde tady o domluvu mezi dvěma firmami v rámci obchodního práva. Není ale už tak úplně pravda, že jde o domluvu mezi dvěma soukromými firmami. V Polsku totiž v PKN Orlen stále zůstává významná účast státu, a podle informací, které já mám k dispozici, polský stát se chystá si svou státní účast prostřednictvím státní pokladny v této firmě uchovat. Je samozřejmé, že na začátku privatizace šlo tedy o privatizaci, na které měla být privatizována firma se státní účastí v České republice, a privatizovala firma se státní účastí v Polské republice. Jestliže tedy v průběhu privatizace došlo ke ztrátám a nešlo o čistý prodej na některé z těchto stran, podílejí se na této ztrátě také vlastníci a těmi jsou státní firmy. Kdyby se snad prokázalo, že ztráta byla způsobena mezi jiným také nějakými nečistými praktikami na české straně, potom by mezi jiným tratil na této věci stát.

Pan místopředseda vlády Sobotka nás informoval, a opakuje se to, o spokojenosti vlády s tím, jakým způsobem byl Unipetrol prodán, a o tom, že vláda dosáhla vlastně o více než 50 procent lepšího výsledku při prodeji, než očekávala jako minimum, a že tento výsledek byl v rámci toho, co finanční a privatizační poradci pokládali v této oblasti za možné. Proč se tedy v Polsku poukazuje jednak na podmínku té smlouvy, dohody s Agrofertem, jako na podmínku privatizace a v čem je tedy problém tohoto prodeje?

Podle poradní firmy BRECF se hodnota prodávaných akcií dceřiných firem Unipetrolu má pohybovat na úrovni přes 277 milionů dolarů. Podle firmy Credit Suise se má pohybovat tato hodnota okolo 280 milionu eur. Podle účetní firmy PKN Orlen poté, co byl oceněn majetek po uzavření smluv, se mluví o tom, že firma PKN Orlen tím, že podle smlouvy prodala akcie pěti dceřiných firem za 103 mil. eur, přišla o peníze ve výši 187 až 223 milionů eur, a to převedeno na polské zloté reprezentuje zhruba těch 800 milionů zlotých, a převedeno na české koruny reprezentuje to těch 5,6 plus minus - nezabývejme se stovkami milionů - českých korun.

Ano, z hlediska dokumentů a postupu, který nám byl předložen, probíhala privatizace naprosto čistě, řekl bych křišťálově čistě. Jestliže se postavíme na pozici, že to, co si dohodly dvě firmy mimo vlastní privatizační proces, je nezajímavé, potom můžeme přijmout, že všechno bylo zcela v pořádku.

Myslím si ale, že nás jako představitele státu, který před privatizací vlastnil velkou část koncernu Unipetrol, by měl ten proces zajímat jako celek, nikoli jen to, co s účastí vlády proběhlo papírově při této privatizaci. Dokonce se domnívám, že je možné přijmout jako naprosto správné, že Evropská komise se ve dvou souvislostech vyjádřila k průběhu této privatizace a k posílení v rámci Evropské unie určité firmy pohybující se v oblasti energetiky a v oblasti paliv. A také Evropská komise na základě těchto dokumentů neměla důvod a nemusela zjistit žádný problém. - Samozřejmě, že zároveň si vzpomínáme, že sama Evropská komise ve všech souvislostech není tak ideálně čistá, jak by se mohlo možná tvrdit, když se má vzít jako ono definitivní kritérium toho, co všechno proběhlo dobře.

Informace, které jsem tady uvedl, čerpám z novin Rzeczpospolita ze začátku letošního srpna, které se v mnoha článcích vracely k této kauze. Připouštím, že tyto noviny, které dříve byly v Polsku spíše vládními novinami, nemusí v současné chvíli milovat ani vládu Polské republiky, ani vládu České republiky a že jejich informace mohou být určitým způsobem vychýleny. Nicméně si myslím, že by mělo být v zájmu nás všech, včetně vlády České republiky, aby jakékoli pochybnosti vznikající kolem této kauzy, byť by to bylo jenom v novinách - nehledě na to, že se problematikou, jak už bylo řečeno, zabývá vyšetřovací komise Sejmu Polské republiky a tzv. apelační, to znamená odvolací prokuratura v Krakově - že by tedy mělo být v zájmu nás všech, aby všechny pochybnosti o čistém průběhu této privatizace a o tom, že tam nedošlo k žádnému znehodnocení peněz, které původně byly ve státním majetku ať České republiky nebo Polské republiky, byly odstraněny.

***