Neautorizováno !

(9.30 hodin)
(pokračuje Exner)

Domnívám se také, že v té souvislosti je třeba počkat, jak říkal včera pan předseda Poslanecké sněmovny Zaorálek, na zřejmě krátkou dobu, kdy ze zatím neoficiálního textu k této problematice ve vyšetřovací komisi v polském Sejmu se stane zpráva oficiální, a potom na základě toho, že poslanci budou s tímto textem seznámeni, se k problematice vrátit.

Přivítal bych také, kdyby všechna podezření, která byla uvedena v tisku, zkusila vláda vyjasnit takovým způsobem, aby pochybnosti o této věci nebyly.

Jestliže dříve tzv. tajné dohody, které se dnes uvádějí jako dohody, o kterých vláda při rozhodování o privatizaci věděla z tisku, byly skutečně uzavřeny jen několik dní předtím, než PKN Orlen podal svou přihlášku do soutěže o Unipetrol, jestliže v té souvislosti se hovoří o tom, že první privatizace, která se jak známo nepovedla, s odůvodněním, že je třeba, aby i po privatizaci zůstal majetek Unipetrolu v zásadě v českých rukou, byla přiřknuta firmě, která vlastně byla až druhá v původně navrženém výběrovém řízení, a to firmě Agrofert, a jestliže tato firma Agrofert dnes se na privatizaci zúčastňuje jako firma, která má neveřejné dohody kolem této privatizace, potom je třeba, aby se o této věci hovořilo.

Samozřejmě že je třeba také vzít v úvahu diskusi, která v současné době vyúsťuje v Polsku na tlak na PKN Orlen, aby se zabýval tím, jestli splní své dohody s Agrofertem, anebo jestli se uplatní sankce, která je součástí těchto dohod, ve výši oněch 75 milionů eur, jak se o tom píše. Zdá se, že po ekonomickém rozboru by pro firmu PKN Orlen skutečně bylo lepší nepřijít o podíly v pěti dceřiných firmách Unipetrolu a zaplatit za to 75 milionů eur, než získat 103 miliony eur za tento, jak se zdá, lukrativní prodej, protože jak bylo také řečeno ve zprávě vlády, firmy Unipetrolu včetně dceřiných firem si vedou dobře a PKN Orlen zřejmě bude muset doplatit za prodej částku blížící se 15 % kupní ceny podle smlouvy, která byla součástí této privatizace.

Dámy a pánové, připojuji se k požadavku, aby všechny tyto věci byly důkladně objasněny a aby česká veřejnost, Poslanecká sněmovna, ale i sama vláda věděla, co se kolem té věci stalo.

Je naprosto přirozené, že nemá důvod státní zástupce ani Policie České republiky v souvislosti s kauzou Zdeňka Doležela zkoumat celé pozadí této transakce. Domnívám se, že v této chvíli udělá Sněmovna správný krok, jestliže přeruší projednávání tohoto bodu do té doby, než budou další věci v této záležitosti objasněny. Domnívám se, že takovou podmínkou by mohlo být seznámení poslanců s tou částí zprávy polského Sejmu, která se týká této kauzy. Domnívám se zároveň, že bychom však jednání neměli protahovat příliš dlouho.

Navrhuji, aby projednávání bodu bylo přerušeno do získání informací z polského Sejmu, nejdéle však do 15. října letošního roku. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Moje otázka zní, poněvadž jste přednesl procedurální návrh, zda o něm chcete hlasovat teď hned, anebo po vyčerpání přihlášek do rozpravy.

Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, domnívám se, že by bylo správné, aby přihlášení do rozpravy mohli vystoupit a aby hlasování o mém procedurálním návrhu proběhlo před skončením obecné rozpravy k tomuto bodu.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. V tuto chvíli má slovo pan ministr Sobotka, připraví se pan kolega Benda.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji, pane místopředsedo. Abych aktuálně reagoval na některé otázky, které zazněly ve vystoupení pana poslance Exnera.

Chtěl bych jasně zdůraznit, že skutečně jediným kritériem, podle kterého se rozhodovalo ve finále privatizace společnosti Unipetrol, byla cena. Pokud by společnost MOL nebo Shell nabídla vyšší cenovou nabídku, než nabídla společnost PKN, možná bychom dnes zde řešili problémy maďarské politické scény nebo britsko-nizozemské politické scény. Vzhledem k tomu, že firmy MOL a Shell nenabídly vyšší cenovou nabídku než firma PKN, řešíme zde problémy polské politické scény.

Chtěl bych také poznamenat, že ne vždy zájem polské vlády může být totožný se zájmem české vlády. Pokud měla česká vláda zájem úspěšně zprivatizovat společnost Unipetrol a získat prostředky za tuto privatizaci, které polské straně připadají jako příliš vysoké, nevím, zdali bychom v této Poslanecké sněmovně měli řešit problémy polské vlády, jestliže jsou v rozporu se zájmy české vlády.

Chtěl bych také jasně zdůraznit, že oproti prvnímu pokusu o privatizaci, který skončil neúspěšně na konci roku 2002, vláda nestanovila pro nabyvatele aktiv ve společnosti Unipetrol žádná omezení. Bylo to doporučení privatizačního poradce, které vláda akceptovala. Při prvním pokusu o privatizaci, který probíhal v letech 2001 až 2002, vláda stanovila velké množství různých omezení, která podle našeho názoru vedla také k tomu, že tato privatizace skončila neúspěšně. Vláda tedy na základě doporučení investičního poradce pro nabyvatele společnosti Unipetrol nestanovila žádná omezení, pokud jde o nakládání s jeho aktivy. Tudíž informace, které nabyvatel poskytl na základě informačních povinností vládě o tom, že má uzavřeny smlouvy se společnosti Agrofert a že jedná se společností Conoco, byly pro vládu pouze informací. Vláda žádným způsobem nevyvozovala žádné závěry z této informace. Tato informace prostě byla poskytnuta. Z pohledu na nastavení podmínek privatizace to byla zcela věc investora a z pohledu podmínek privatizace to byla irelevantní záležitost.

Já jsem se před rozhodnutím vlády o privatizaci a před podáním konečných nabídek sešel se všemi třemi zájemci, a to jak se zástupci společnosti PKN, tak se zástupci společnosti MOL, tak se zástupci společnosti Shell. Toto jednání proběhlo ve stejném časovém rozsahu pro všechny tyto tři zájemce, proběhlo za účasti privatizačních poradců, právních poradců a také za účasti zástupců Fondu národního majetku a Ministerstva financí. Na tomto jednání jsme všem třem účastníkům jednoznačně sdělili, že jediným kritériem v rámci podání konečné nabídky je cena a že k jiným kritériím vláda při hodnocení těchto nabídek přistupovat nebude. Nebyla to žádná tajná jednání, byla to oficiální jednání, ze kterých existují oficiální zápisy. U těchto jednání byla celá řada svědků z celé řady institucí, včetně zástupců těchto tří společností, které měly možnost podat konečnou nabídku.

Chtěl bych také jasně říci, že každý nabyvatel společnosti Unipetrol se dřív nebo později musí vypořádat se smluvními vztahy, které v rámci struktury Unipetrolu existují se společností Agrofert.

***