Neautorizováno !

(17.10 hodin)
(pokračuje Gruntová)

Za druhé. Rozpor s právem Evropské unie. Také legislativa Evropské unie stanoví podmínky pro to, co lze považovat za energetické využití odpadů. Směrnice 75/442/EHS uvádí v příloze II A úkony rozuměné pod pojmem odstraňování, kde je vysloveně uvedeno spalování odpadů. V příloze II B jsou pak uvedeny úkony rozuměné pod pojmem využití, kde se za využití považuje použití odpadu jako paliva nebo jiného prostředku k výrobě energie, přičemž použití jako paliva k výrobě energie musí být jeho hlavním účelem. Teprve v případě, že je odpad používán v zastoupení přírodních zdrojů, lze takové nakládání s odpadem považovat za jeho využití. Je tedy vidět, že ani podle legislativy Evropské unie není spalování odpadu možné považovat za jeho energetické využití.

To nakonec potvrzují i precedentní rozsudky Evropského soudního dvora v případech Komise versus Spolková republika Německo a Komise versus Lucembursko. Čísla neuvádím, abych nezdržovala. Rozsudky stanovují obecné podmínky rozlišení mezi odstraněním a využitím v případě spalování odpadu. Ty nejsou závislé na vlastnostech odpadu, ale na procesu spalování. Spalování odpadu je možné považovat za jeho využití, pokud je hlavním cílem operace výroba energie a pokud je spalováním odpadu nahrazen zdroj primární energie, který by jinak musel být použit. Samotná skutečnost, že vznikající teplo je generováno a využíváno, není postačující podmínkou pro klasifikaci na proces využití. Spalovny komunálních odpadů jsou zařízeními na odstraňování odpadů a spalování odpadů, neboť hlavním cílem operace je právě toto odstraňování odpadů. Jako příklad energetického využití odpadů je například spalování vytříděných složek odpadu v cementárně. Podle rozsudku Evropského soudního dvora se v tomto případě jedná o využití, neboť hlavním cílem operace je výroba cementu a pálením upravených odpadů se přímo nahradí používané energetické suroviny.

Spalovna Opatovice ani jednu podmínku neplní. Jejím účelem je odstranění odpadů, což je zjevné i z toho, že je součástí plánu odpadového hospodářství dvou krajů - Královehradeckého a Pardubického. Výroba tepla i energie je tedy až sekundárním efektem. Neplní ani podmínku nahrazení primárního zdroje, tak jak ji vnímá Evropská unie. Nedojde k prokazatelnému snížení paliva v některém ze zdrojů výroby energie.

Za třetí. Rozpor s vlastním vyjádřením. Ministerstvo životního prostředí samo veřejně deklarovalo stanovisko, že spalování komunálního odpadu je jeho odstraňování, nikoliv energetické využití. Cituji z tiskové zprávy Ministerstva životního prostředí ze 30. dubna 2004: "Podle české i evropské legislativy je spalování ve spalovnách komunálního odpadu, včetně spalování s energetickým využitím, odstraňováním odpadu, nikoliv jeho využitím. Zde je odkaz na poznámku 1. Tento výklad potvrdil také Evropský soudní dvůr - odkaz na poznámku 2. Každé zařízení k nakládání s odpady je přitom pochopitelně posuzováno podle svého skutečného hlavního účelu, nikoliv podle názvu. Hlavním účelem spaloven komunálních odpadů je spalování, tedy odstraňování odpadů."

K tomuto textu pak přináleží ještě výklad v poznámkách, z nichž cituji poznámku pod číslem 1: "Ani energetickým využitím tepla se ze spalovny totiž nestane zařízení k využívání odpadů. Proto musí být ze zákona splněny ještě další podmínky. Spalování odpadů ve spalovnách komunálního odpadu, i když vznikající teplo je využíváno, zákonem stanovené podmínky nesplňuje, a je tedy odstraňováním odpadu, nikoliv jeho využitím."

I toto vyjádření v tiskové zprávě Ministerstva životního prostředí je v příkrém rozporu s vyjádřením v odpovědi pana ministra.

Druhý problém ve vyjádření pana ministra na otázku č. 1 spočívá v tom, že je také v rozporu s rozhodnutím vlády, aby spalovny nebyly podporovány ze státního rozpočtu. Toto rozhodnutí vlády je realizováno v plánu odpadového hospodářství České republiky schváleného vládou ve formě nařízení. Vláda v něm vyjádřila svůj úmysl nepodporovat výstavbu nových spaloven z prostředků státního rozpočtu a naopak vyjádřila své přání, aby prostředky státního rozpočtu byly použity pro prevenci, opakované použití a recyklaci odpadů.

Pan ministr ve svém vyjádření tvrdí, že prostředky Fondu soudržnosti, ze kterých se předpokládá částečné hrazení projektu, nejsou prostředky státního rozpočtu. Nezmínil se však o tom, že dnes je již rozhodnuto, že tyto prostředky se v době realizace spalovny Opatovice součástí státního rozpočtu stanou. V této věci již došlo mezi Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem financí k dohodě. Nejpozději dojde k jejich převedení do státního rozpočtu k 1. lednu 2007. Tyto informace alespoň potvrdil odbor integrovaného financování Ministerstva životního prostředí i Ministerstva financí. Ministerstvo životního prostředí se snaží klasifikovat spalovnu jako zařízení na energetické využití, aby obešlo zákaz vlády financovat spalovny odpadů z prostředků státního rozpočtu.

Druhá skutečnost, na kterou jsem se pana ministra v interpelaci dotazovala, byly požadavky obcí ve východních Čechách. Cituji: "Podle průzkumu Českého svazu ochránců přírody s obcemi v plánované svozové oblasti spalovny dosud nikdo oficiálně nejednal. Řada z nich nemá o projektu informace nebo o něj nejeví zájem. Je proto poněkud zarážející, že se počítá s jejich 70procentním podílem na komunální společnosti EVO, která by měla spalovnu provozovat."

Na tuto otázku mi pan ministr odpověděl: "Ve druhé otázce vám sděluji, že projekt EVO Opatovice je uveden v plánu odpadového hospodářství Pardubického kraje a tento dokument byl veřejně projednán s dotčenými obcemi příslušného kraje. Ke zvýšení informovanosti o projektu Pardubický kraj pořádá pravidelně odborné semináře. Ve směrné části plánu odpadového hospodářství Královéhradeckého kraje je rovněž uvedeno zařízení na energetické využití zbytkového komunálního odpadu. Tento dokument byl také veřejně projednán s dotčenými obcemi příslušného kraje."

V odpovědi se ovšem pan ministr vůbec nezabývá podstatou interpelace, a to že Ministerstvo životního prostředí o projektu rozhodlo, aniž by mělo doloženo zájem obcí se na projektu podílet. Obce buď nebyly vůbec osloveny, nebo dokonce účast odmítly, například město Hradec Králové, a právě nezájem města Hradce Králové byl doložen na schůzce pracovní skupiny kohezního fondu dopisem primátora tohoto města. Projekt, na němž by měly mít 70procentní podíl obce, vzniká tak prakticky bez jejich účasti. Některé z obcí dokonce poukázaly na absenci ekonomického rozboru výstavby a provozu spalovny.

Odpověď pana ministra dále vůbec neuvádí, že spalovna je uvedena pouze ve směrné části plánu odpadového hospodářství Pardubického kraje jako jedna z jeho variant. Už k projednání obou plánů odpadového hospodářství krajů Pardubického i Královéhradeckého byla vznesena obcemi, občany i nevládními neziskovými organizacemi řada výhrad, které vedly k tomu, že spalovna byla přesunuta ze závazné části plánů do jejich části směrné, a tedy nezávazné.

***