Neautorizováno !

(15.00 hodin)

Poslanec Petr Bratský: Děkuji, pane předsedo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, média přinesla v uplynulých dnech nemilou zprávu, že naše armáda se chystá vystěhovat z domova pro válečné veterány v rámci Ústřední vojenské nemocnice v Praze-Střešovicích jednoho z našich největších dosud žijících válečných hrdinů, 90letého generála Rudolfa Pernického. Jen pro připomenutí, jde o člověka, který za války nasazoval svůj krk za svobodné Československo, podílel se mj. na výcviku paradesantních jednotek, které potom působily např. při atentátu na Heydricha, a v roce 1944 byl nakonec také sám vysazen do akce na okupovaném území, v protektorátu tehdy. Za to byl po válce "za odměnu" poslán komunisty na 11 let rubat uran. Právě v těchto minutách zasedá parlamentní komise pro udělování státních vyznamenání, kde na nejvyšší státní vyznamenání, Řád bílého lva, je generál navrhován.

Považuji za velmi nešťastné, že se naše armáda a potažmo celá společnost i v dnešní svobodné době chová k takovým lidem tímto způsobem. Spolu s ním dostávají výpověď z domova další tři váleční veteráni, a to z paradoxního důvodu, že se jejich zdravotní stav zhoršil natolik, že nejsou schopni se o sebe v dostatečné míře postarat sami. Přitom kdo by se jim o takový domov měl postarat? Oni žijí sami. Někteří jiní váleční hrdinové, také 90letí, např. Peřina nebo Fajtl a další, mají ještě manželky, jsou obklopeni rodinami, mají své byty, ale jejich zdravotní stav je již také velmi na pováženou.

Proto se vás ptám, pane ministře: nezdá se i vám, že v systému péče o válečné veterány a vojenské veterány je cosi nastaveno špatně nebo nelogicky? Jaký smysl má stěhovat 90letého člověka z místa, kde si za poslední léta zvykl, proč jej přesouvat do hospice v Bohnicích, Karlových Varů nebo někam jinam, když mu byla dosud v případě potřeby k dispozici jedna z nejlépe vybavených nemocnic a lékařských kapacit v tomto státě? Jaké kroky podnikne Ministerstvo obrany k uspokojivému řešení situace pana generála Rudolfa Pernického a jaké systémové řešení nabídne v oblasti péče o zasloužilé české válečné a vojenské veterány? Jak se postaráme o lidi, kteří za naši zem cedili nejenom pot, ale především svoji krev?

Děkuji.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím pana ministra, aby se ujal slova.

Ministr obrany ČR Karel Kühnl Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, bezvýhradně sdílím starost pana kolegy Bratského o válečné veterány, a protože pana kolegu Bratského znám a vím, že dlouhodobě tuto starost projevuje nejen ve slovech, ale také v činech, musím říci, že mě na jeho výrocích mrzí jedna jediná věc. Skoro se vším, co řekl, bych mohl souhlasit. Mrzí mě jedna jediná věc - že použil výrazu, že veteráni dostávají výpověď. To prostě není pravda a velmi kolegu Bratského prosím, aby taková slova nepoužíval.

Péče o válečné veterány je péče, která kromě jiného vyžaduje hodně peněz, které armáda do této péče vkládá, a v tomto rámci byl vybudován domov pro válečné veterány v objektu Ústřední vojenské nemocnice ve Střešovicích. Ten domov není nemocnicí, je to domov pro válečné veterány, je to ubytovací zařízení, nikoli nemocnice. Podobný domov byl vybudován v Karlových Varech v domě zvaném Bílý kříž. V květnu t. r. byl otevřen, je už také zčásti naplněn. Další se bude budovat v areálu Vojenské nemocnice v Olomouci a doufám, že vybudujeme i další.

Pan generál Pernický - jehož životní osudy znám stejně dobře jako kolega Bratský, stejně si jich vážím a navíc si nesmírně vážím jeho schopnosti ještě dnes se postavit proti každé nespravedlnosti se silou, kterou u člověka jeho věku by málokdo z nás očekával - pan generál Pernický byl v roce 2002 přijat do domova pro válečné veterány a byl přesně informován o charakteru tohoto speciálního ubytovacího zařízení určeného pro válečné veterány, kteří vzhledem ke svému zdravotnímu stavu a sociálním poměrům takovou pomoc a péči potřebují. Tento domov, stejně jako žádný jiný domov pro válečné veterány, není schopen poskytovat celodenní, resp. 24hodinovou trvalou lékařskou péči. K tomu jsou určena jiná zařízení. Všichni veteráni, kteří jsou přijati do takovéhoto domova pro válečné veterány, vědí, že určitý stupeň zdravotního stavu vyžaduje přemístění do příslušného zdravotnického zařízení. I s panem generálem Pernickým proběhla dlouhá diskuse, a protože, jak říkám, ho dobře znám, tak vím - a byl jsem i zčásti u toho, diskuse o přemístění byla velmi složitá - že nebyl v žádném případě vypovězen ani vyhozen z domova pro válečné veterány. O spolupráci byl požádán jeho syn, který pracuje a žije v současné době v Německu, a tudíž se nemůže přímo sám postarat o vyhledávání příslušného zařízení. Generál Pernický nakonec ve spolupráci s odborem mimoresortní spolupráce Ministerstva obrany dostal nabídku tří možností, kam by se mohl přestěhovat, kde je takové odpovídající zdravotnické zařízení, a jednu z těchto možností si také sám vybral. Byl 15. června 2005 na základě vlastního rozhodnutí přestěhován do hospicu Štrasburk v Bohnické ulici v Praze 8. Je to zařízení, jehož ošetřovatelská péče plně odpovídá jeho zdravotnímu stavu.

Já bych rád pana kolegu Bratského ujistil, že cíl, který on svojí činností sleduje, to je péče o válečné veterány, je také mým cílem. A není to mým cílem teprve od chvíle, kdy jsem se stal ministrem obrany. Už jako velvyslanec České republiky ve Velké Británii v 90. letech jsem se touto péčí zabýval a jsem si plně vědom, že veteránů druhé světové války ubývá a že péči, kterou jim musíme poskytovat, musíme poskytnout především co nejrychleji.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Slyšeli jsme odpověď na interpelaci. Pan poslanec Bratský ještě si vezme čas? Ano.

Poslanec Petr Bratský: Já bych chtěl panu ministrovi poděkovat za odpověď, která byla k jedné části toho, co jsem říkal. Myslím si, že je třeba, abychom nejen chtěli, ale abychom také činili. Já budu pozorně sledovat, co vymyslíme právě logického v péči o naše české válečné a vojenské veterány, kde budou vznikat ta zařízení, na jakém stupni péče podle zdravotního stavu těchto lidí jim budeme schopni poskytovat péči, kterou si zaslouží, jako to dělají jiné země. Pan ministr žil v té části světa, kde se o ně takto starají, a ví dobře, o čem mluvím, ví dobře, na jaké téma se spolu i soukromě můžeme pobavit.

Já si myslím, že kdyby to bylo třeba, s klidem se omluvím za slovíčko, které jsem použil, ale já si myslím, že se není za co omlouvat. Já jsem to tím slovíčkem spíš přirovnal, že dáváte výpověď. Takže samozřejmě vím, že žádná výpověď nebyla, že pana generála jste převáželi jinam, ale připadá mi to vůči těmto lidem nedůstojné. Připadá mi, že skutečně to, že domov pro válečné veterány, který byl situován armádou do nemocnice, byl tam situován právě proto, že se čekalo, že se ten jejich zdravotní stav zhorší. (Předsedající upozorňuje řečníka na čas.) Kdybychom chtěli ubytovny, těch můžeme vybudovat samozřejmě množství anebo využít vojenských zařízení, která armáda opouští.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, aby se dodržovaly časové limity, které jsme si stanovili. Pan ministr má nyní dvě minuty na odpověď.

Ministr obrany ČR Karel Kühnl Vážený pane předsedo, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, já zvu pana kolegu Bratského, aby se přišel podívat nejen do domova válečných veteránů v ÚVN, který zná, ale také na Bílý kříž do Karlových Varů. Přivítám každou spolupráci každého kolegy, která může přispět k tomu, aby se zformovaly tyto domy přesně v podobě, v jaké budou potřeba.

Ale myslím si, že jsme zároveň také všichni jako společnost povinni pečovat o zdraví našich spoluobčanů. Rád bych tady na závěr řekl, že kdyby Ministerstvo obrany ponechalo pana generála Pernického v domově válečných veteránů, kde není možné poskytovat 24hodinovou lékařskou péči, mohlo by být a pravděpodobně by také právem bylo obviněno ze zodpovědnosti za zanedbání řádné lékařské péče.

***