Neautorizováno !

(10.50 hodin)
(pokračuje Filip)

O tom rozhodneme hlasováním pořadové číslo 68, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro to, abychom této žádosti vyhověli. Kdo je proti?

Omlouvám se, nezaregistroval jsem žádost o odhlášení a prohlašuji hlasování pořadové číslo 68 za zmatečné. Všechny jsem vás odhlásil a žádám vás o novou registraci.

Rozhodneme novým hlasováním pořadové číslo 69, protože původní hlasování bylo zmatečné. Hlasování pořadové číslo 69 jsem právě zahájil a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 69 z přítomných 85 pro 81, proti nikdo. Návrh byl přijat, tato písemná interpelace bude projednána až příští čtvrtek.

Tím jsme se vypořádali ještě s jedním procedurálním návrhem a budeme pokračovat ve schváleném pořadu schůze.

Dalším bodem je bod číslo

Návrh uvede za navrhovatele pan místopředseda Jan Kasal. Ještě než se ujme slova, požádám paní poslankyni Vlastu Parkanovou, která je zpravodajem ústavněprávního výboru, aby zaujala své místo u stolku zpravodajů.

Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, ve stručnosti připomenu, o co v tomto zákoně jde, neboť zákon už projednáváme a je v legislativním procesu šest měsíců. Před čtyřmi měsíci se tento zákon projednával poprvé v prvém čtení a od té doby ho samozřejmě projednával ústavněprávní výbor, takže bylo vyhověno v prvním čtení mé žádosti, aby byla prodloužena lhůta o 20 dnů. Ukázalo se, že bylo dobře, že jsme tu lhůtu prodloužili, protože ústavněprávní výbor se touto materií zabýval dvakrát, dvakrát proběhla také obecná rozprava, takže věřím, že všichni poslanci, především z ústavněprávního výboru, mohli v průběhu jednání v ústavněprávním výboru své námitky a dotazy vznést a dostat na ně kvalifikovanou odpověď.

Připomenu, že předkládaný návrh si klade za cíl řešit jev, který je obecně znám pod pojmem domácí násilí, a to prostřednictvím jasně formulované vůle státu chránit ohroženou osobu a zamezit dalšímu jednání násilné osoby, tedy jednoho člena společného obydlí vůči druhému, a to zejména prostřednictvím možnosti jeho krátkodobého vykázání z místa, v němž spolu žijí.

Domácí násilí patří z hlediska výskytu k nejrozšířenějším formám násilí vůbec s velkou mírou latence. Z hlediska svých následků je násilím s devastujícím dopadem na všechny členy rodiny, zejména na děti vyrůstající v násilném prostředí. Celostátní reprezentativní průzkum renomované agentury v roce 2001 potvrdil hladinu výskytu domácího násilí v České republice, a přímo konkrétně v roli ohrožené osoby se tento druh násilí dotýká plných 16 % populace starší 15 let bez rozdílu pohlaví. Navíc připomínám smutnou zkušenost a skutečnost, že svědky domácího násilí v 80 % případů jsou děti.

Proto skupina poslanců a skupina expertů připravila tento návrh, který, připouštím, vnáší celou řadu novinek do našeho právního řádu. Institut vykázání jako takový jsme prozatím neznali. Znamená také významné posílení pravomocí Policie České republiky a to je jedna z věcí, která byla předmětem vážných diskusí - do jaké míry policie je nebo není připravena tuto důležitou úlohu splnit. Na základě diskuse s odborníky na práci policie ústavněprávní výbor nakonec přijal odložení účinnosti tohoto zákona na první leden 2007, čili pokud bychom neprodlužovali legislativní proces, znamenalo by to, že policie by de facto měla téměř rok a půl na to, aby se dobře připravila na výkon této pravomoci, kterou bychom jí zákonem svěřili.

Stejně tak nově zákon zavádí vytváření intervenčních center, což jsou právě ta místa, kde by osoby dotčené domácím násilím mohly získat cenné rady, a také intervenční centra mohou být tím zárodkem, kolem kterého by se sdružovaly všechny další občanské iniciativy, které se v tomto prostoru pohybují.

Především připomínám a podtrhuji, že přijetím tohoto zákona se stát jednoznačně hlásí k tomu, že je na straně týraných osob. Samozřejmě že obavy, které zaznívají v této souvislosti, jsou vážné obavy, a přiznám se, že když jsem poprvé slyšel o institutu vykázání, tak jak je aplikován v některých evropských zemích, nejblíže nám v Rakousku, moje obavy byly také předmětem mých úvah.

Ty obavy spadají do několika oblastí. První otázka je, zda nehrozí, aby běžné manželské konflikty, ke kterým samozřejmě tu a tam dojde, nespadaly pod ustanovení tohoto zákona. Domnívám se, že zákon je napsán tak, že tato obava je v zásadě vyvratitelná.

Potom ta věc, kterou už jsem zmiňoval, to je, do jaké míry jsou policisté schopni zvládnout svou novou roli, zda jim může a má být svěřena tak vysoká míra odpovědnosti, zda tento zásah do soukromí bude vždy adekvátní. Tady jsem přesvědčen, že na základě diskuse s těmi policisty, kteří se v této oblasti pohybují, že Policie České republiky je schopna se v legisvakanční době na tuto odpovědnost připravit a úlohu splnit.

Další námitka, která zaznívá, je, že tento návrh může být zneužit k řešení jiných záležitostí, týkajících se bytu nebo vyřizování si účtů atd. Tady musím říci, že nejsem tak velký optimista, abych si nemyslel, že se o to tu a tam někdo pokusí. Zcela nepochybně ano, ale na základě zkušeností z Rakouska si troufnu tvrdit, že ty případy budou minimální a že další, následná opatření je budou eliminovat.

Také zaznívala námitka, že tato předloha je výpotkem nějakých feministických amatérských aktivistek. Chtěl bych říci, že na přípravě tohoto zákona se podílela široká řada odborníků přes odborníky na soudnictví, prokuraturu, právo a další věci, takže to opravdu není záležitost, která by se týkala jen jedné nějak příliš vyhraněné skupiny, která se touto problematikou zabývá.

Dámy a pánové, znovu zopakuji, že bych si velmi přál, aby tato norma byla projednána dnes ve druhém čtení. Jsem přesvědčen o tom, že byl dostatečný časový prostor pro to, aby případné námitky zazněly při dvou jednáních ústavněprávního výboru, tam bylo to pravé místo, kde námitky mohly být diskutovány. Netvrdím, že všichni přítomní poslanci byli úplně spokojeni s výsledkem jednání ústavněprávního výboru, nicméně jsem přesvědčen, že nějaký dramatický zásah do konstrukce tohoto zákona by zákon a tuto myšlenku mohl také definitivně pohřbít.

***