Neautorizováno !

(10.40 hodin)
(pokračuje Buzková)

A nyní bych se tedy ráda vyjádřila již k vládnímu návrhu zákona, a sice k tomu, co navrhuje pan poslanec Karásek. Mě mrzí, že tady pan poslanec Karásek není, ale nevadí. Já bych ho chtěla ujistit, že Ministerstvo školství ani já osobně si opravdu, ale opravdu neděláme nic z varování prezidenta Klause proti humanrightistům. My se humanrightistů nebojíme, ba přímo si troufám říct, máme je rádi, akorát v některých případech musím říct, že nenajdeme zcela jasné a společné stanovisko, byť se o to velmi snažíme. A já jsem přesvědčena o tom, že máme dobrou spolupráci jak s veřejným ochráncem práv a jeho zástupkyní, tak s vládním zmocněncem pro lidská práva.

Nicméně jak už jsem řekla na začátku, co je účelem tohoto zákona? Účelem tohoto zákona je od sebe důsledněji oddělit ústavní a ochrannou výchovu. Ústavní výchova je velmi často ukládána například již při kázeňských problémech, zatímco ochranná výchova je ukládána tehdy, když za předpokladu, že by mladý člověk již dosáhl věku trestní odpovědnosti, byl trestně stíhán a mohl by být uvězněn.

V poslední době vznikla celá řada problémů v tom smyslu, že děti s ústavní i ochrannou výchovou jsou umísťovány ve stejných typech ústavů, velmi často jsou dokonce umísťovány i ve stejných skupinách, což je beze sporu závažná chyba. Toto směšování nepřináší nic dobrého. Samozřejmě u těch, kteří mají přikázanou ústavní výchovu, není žádný důvod k omezování vycházek, hledání technických prostředků k zabraňování útěku a podobně. Toto jsou osoby, které volně docházejí do školy, které mohou mít vycházky apod. Nicméně jiný problém je s osobami, kterým je uložena výchova ochranná, protože zde se v mnoha případech jedná o osoby, které páchaly činnost, která by byla trestným činem za předpokladu, že by dosáhly věku trestní odpovědnosti, a které v případě, že mají možnost vycházek a v zařízeních, kde jsou umístěny, nejsou technické prostředky k zabránění útěku, velice často utíkají a v trestné činnosti pokračují. V mnoha případech je to trestná činnost násilná a v mnoha případech jsou to i trestné činy proti životu a zdraví.

Já jsem velmi ráda, že jsme dokázali najít shodu na tom, že pro osoby do 15 let jsou takovéto možnosti zabránění útěku vhodné. Já bych chtěla ujistit, že skutečně nedochází k žádnému zásadnímu omezení jejich soukromí, neboť ty audiovizuální systémy nebo tedy kamery, abych hovořila stejným jazykem jako pan poslanec Karásek, mohou být umísťovány, a to taxativně vymezeným způsobem v zákoně, pouze pro kontrolu okolí budovy či více budov na jednom ohraničeném pozemku, pro kontrolu vnitřních prostor zařízení, kam nemají děti přístup, a pro kontrolu chodeb, místností určených pro zaměstnance zařízení a oddělené místnosti. To znamená, skutečně nehrozí, že by mohly být těmito kamerovými systémy kontrolovány místnosti, kde děti mají právo na soukromí.

Co se týká návrhu pana poslance Karáska, aby toto ustanovení o používání technických prostředků k zabránění útěku nemohlo být používáno u osob starších 15 let, já s tímto návrhem nemohu vyslovit souhlas a pokusím se vysvětlit proč. Pan poslanec Karásek má bezesporu pravdu v tom, že u osob starších 15 let, které již vstupují do trestního řízení, soud může a de facto by měl ukládat de facto trest dle trestního zákona. Nicméně soudní praxe i zákony v současné době umožňují a soudci to dělají velmi často, že těmto osobám je stále ukládán trest ochranné výchovy, a to i v případě závažnějších trestných činů. V takovém případě bychom se, pakliže bychom přijali návrh pana poslance Karáska, mohli dostat do situace, že by byla umístěna osoba starší 15 let do ochranné výchovy za spáchání trestného činu, nicméně vzhledem k tomu, že by se jednalo o osobu mladistvou, nebyl by jí uložen trest odnětí svobody, ale byl by jí uložen trest ochranné výchovy jakožto alternativní trest. Nicméně tato osoba by nemohla být umístěna v zařízení, které má technické prostředky k zabránění útěku, protože by se na ni tato možnost nevztahovala. Znamená to tedy, že takováto osoba by de facto mohla být umístěna pouze ve zcela otevřeném zařízení. Já si myslím, že toto není účelem, že dokonce snad ani pan poslanec Karásek nechtěl, aby docházelo k takovéto situaci.

Já jsem o této věci rozsáhle diskutovala s paní Annou Šabatovou, zástupkyní veřejného ochránce práv, a plně souhlasím s názorem, že by bylo lepší, kdyby osoby starší 15 let nebyly umísťovány do ochranné výchovy a jejich jednání bylo řešeno na základě běžného trestního řízení, to znamená, byl jim uložen buď trest odnětí svobody, anebo trest jiný. Ale bohužel zatím k tomu dochází, docházet k tomu dle zákona může.

Já jsem přesvědčena o tom, že je čas diskutovat o reformě soudnictví ve věcech mladistvích, a jsem přesvědčena, že do budoucna lze najít takové řešení, abychom nepotřebovali umísťovat osoby starší 15 let do ústavů, kde se vykonává ochranná výchova. Na druhou stranu v tuto chvíli za současné právní úpravy a současné praxe nemohu souhlasit s tím, aby osoby starší 15 let, kterým je nařízena ochranná výchova, nemohly být umísťovány do zařízení pro výkon ochranné výchovy, kde jsou použity technické prostředky pro zabránění útěku. Já doufám, že mě pan poslanec Karásek pochopí.

Paní poslankyně, páni poslanci, toto jsou asi dva nejvýznamnější problémy, které jsem zaznamenala v dnešní debatě. K ostatním se vyjádřím v průběhu třetího čtení.

Snad bych ještě řekla, že jsem pozorně poslouchala pozměňovací návrh paní poslankyně Páralové a chtěla bych upozornit na to, že tento návrh není tak jednostranně pozitivní, jak zde byl prezentován, protože on zde byl prezentován pouze tak, že osobám s těžkým postižením není umožňováno, aby základní školní docházku vykonávaly po dvacátém roce života. Ale na druhou stranu je zde samozřejmě problém, že pakliže tyto osoby by vykonávaly povinnou školní docházku až do 26. roku života, hrozilo by zde - předesílám ad absurdum - například to, že pětadvacetiletý dospělý muž bude chodit do třídy s desetiletými dětmi. A já si nemyslím, že toto je správné a že toto je dobré pro celou tu třídu. Ujišťuji paní poslankyni, že ještě do třetího čtení se pokusím získat některá stanoviska odborníků působících v práci s postiženými, a konečné stanovisko k tomuto návrhu řeknu tedy až ve třetím čtení. Ale rozhodně jsem považovala za potřebné upozornit na to, že se v žádném případě nejedná o bezproblémový a jednostranně pozitivní návrh.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji vám za pozornost, kterou jste věnovali projednávání tohoto bodu.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni školství, mládeže a tělovýchovy Petře Buzkové za její závěrečné slovo. Ptám se, jestli má zájem o závěrečné slovo ještě pan zpravodaj. Není tomu tak.

Takže není žádný návrh k hlasování ve druhém čtení, a proto končím druhé čtení tohoto návrhu, končím bod číslo 25. Děkuji panu zpravodaji, děkuji paní ministryni školství, mládeže a tělovýchovy Petře Buzkové.

Ještě než přejdeme k dalšímu bodu, připomínám, že ještě před 9.30 se na mne obrátil pan poslanec Miroslav Beneš s jedním návrhem, a přestože se jedná o návrh procedurální, resp. týkající se pořadu schůze, dám mu šanci teď, protože jsem po zahájení bodu 25 nechtěl už tento bod přerušovat. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Poslanec Miroslav Beneš: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já mám dnes v rámci bloku písemných interpelací písemnou interpelaci na ministerstva průmyslu a obchodu Urbana. Ten tady ale dnes není, čili by to byla formální záležitost, a protože jsem se to dozvěděl až poté, co byl zahájen předchozí bod, tak jsem se obrátil na pana předsedajícího, aby mi nyní udělil slovo, a obracím se na vás s prosbou, zda by mohla být tato interpelace přesunuta na příští čtvrtek. Děkuji.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Tento postup je možný podle § 112 odst. 4, to znamená, aby to projednání bylo na nejbližší schůzi. Schůze probíhá po dobu tří týdnů a ve čtvrtek příští týden tedy schůze bude, je tedy možné jedním hlasováním vyhovět panu kolegovi Benešovi.

***