Neautorizováno !


 

(10.30 hodin)
(pokračuje Rusová)

Je tedy žádoucí podle mého názoru, aby z návrhu tohoto zákona byla vyškrtnuta slova "nacistické, komunistické nebo jiné" a dále slova "nacistů a komunistů", takže trestný čin by zněl: "Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit genocidium nebo jiné zločiny proti lidskosti,". Tím bych chtěla předeslat, že v podrobné rozpravě potom přednesu pozměňovací návrh tohoto znění. Působnost zákona by tímto zněním nebyla nijak zúžena.

K části třetí - Společná, přechodná a závěrečná ustanovení. Ve společných ustanoveních jsou uvedeny základní pojmy a definice, které dosud byly obsaženy převážně v ustanoveních § 88 až 90 dosud platného trestního zákona. Obsah vysvětlivek je většinou beze změny převzat. Pokud jde o nové úpravy, např. pojmy "úřední osoba" nebo "skupina organizovaného zločinu", byly vysvětleny v souvislosti s jejich použitím v předchozích částech zákona. Z hlediska systematického uspořádání se naskýtá otázka, zda zařazení společných ustanovení až na samý konec zákoníku je nejvhodnějším řešením. Zdá se, že vysvětlení, jako jsou v § 395 trestní zákon, § 396 k pojmu trestného činu, § 397 opomenutí, § 398 k pojmu pachatele, by měla být spíše zařazena v úvodních ustanoveních obecné části a že základní pojmy užívané ve zvláštní části by mohly být vysvětleny spíše v obecné části trestního zákona.

Vážené dámy a pánové, když jsem zvažovala svoje vystoupení, měla jsem tři verze. Jednu velice krátkou, jednu delší a jednu, kterou jsem vám přednesla. Ale vzhledem k tomu, co jsem slyšela u svých předřečníků, mám za to, že u rekodifikace trestního zákona nebo vůbec jakékoli oblasti práva je zapotřebí, aby se jí věnovalo hodně času. Nemyslím si, že by se této materii čas nevěnoval, ale řekla bych, že ho bylo ještě pořád málo. Proto taktéž souhlasím s panem zpravodajem a budu pro to, abychom hlasovali pro vrácení do výboru.

Děkuji za pozornost. (Poslanci KSČM tleskají.)

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně, za to, že jste nás seznámila s tou nejkratší verzí vašeho připraveného vystoupení. (Veselost v sále.)

Nyní má slovo pan kolega Jičínský, poté já a na závěr zpravodaj.

 

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegové a kolegyně, je pochopitelné, že i ve druhém čtení se jistým způsobem opakuje obecná rozprava z čtení prvního. Těžko se tomu vyhnout, protože jde o velmi závažný kodex, ve které se střetává řada principů právních i řada principů morálních. Vzhledem k tomu, že naše společnost je stále ještě v období určité transformace, kdy morální hodnoty, které jsou vyjádřeny v listině a v ústavě, jsou relativně obecné a jejich konkretizace je předmětem sporů, je pochopitelné, že tyto spory se promítají i v souvislosti s návrhem trestního zákona.

Přihlásil jsem se do diskuse proto, že stanoviska některých mých kolegů, která tu zazněla předtím, přece jenom vyžadují jistou odpověď, protože v jejich jednostrannosti s nimi po mém soudu souhlasit nelze. A když to říkám takto, tak jsem si samozřejmě vědom, že s většinou otázek, které jsou spojeny s tímto návrhem, jak s jeho koncepcí, tak s jednotlivými ustanoveními, souvisí existence různých názorů. A je známo, že sejdou-li se dva právníci, mají minimálně tři názory. Proto i u trestního zákona těžko můžeme očekávat, že na všech otázkách se shodnou i ti, kteří se tím zabývají jako teoretici, těžko se na tom shodnou praktici, těžko se na tom shodnou i ti, kteří o tom mají rozhodovat jako zástupci lidu.

Uvádím tady tuto poznámku obecného rázu proto, že při projednávání takovéhoto textu nezbytně musí docházet k určitým řešením, která mají kompromisní charakter jak z hlediska teoretického, tak i z hlediska praktického. Jde jen o to, zda jsme s to se na určité míře takovýchto přijatelných kompromisů dohodnout, nebo ne. A potom je tu jisté riziko - nechci samozřejmě tento návrh zákona jakkoli apologetizovat, ale zároveň si musíme uvědomit, že to je tak složitá problematika, že se dá o tom jednat desítky let, a nikdy nový zákon nemusí být přijat.

Pokud jde o některé věci, které tu říkala kolegyně Rusová. Problém kontinuity, diskontinuity, ten je samozřejmě vždycky u každého nového zákona, tím spíše u zákona trestního, kde se přece jenom se změnou politického uspořádání mění určitá soustava hodnot, ale zároveň tu je nepochybně výrazný moment kontinuity, protože naše právo i v době starého režimu, mám na mysli trestní právo, se vyvíjelo jako součást kontinentálního práva a většina skutkových podstat trestných činů souvisí s obecnou kriminalitou, ne s povahou režimu. Čili v tomto směru přirozeně ten moment kontinuity je tu výrazný. Ale ty problémy, o kterých kolegyně Rusová hovořila, se v tomto ohledu týkají spíše důvodové zprávy než toho vlastního textu zákona, protože pokud jde o jednotlivá ustanovení, potom bychom museli provádět konkrétní rozbor u jednotlivých skutkových podstat. A tam je ona otázka, kterou učinil předmětem svého vystoupení zejména kolega Pospíšil, když hovořil o tom, že tu je velká snaha o kriminalizaci společenského chování. To je jeden moment, který zdůraznil.

A druhá poznámka, která zaznívala poměrně široce už v té obecné rozpravě, v první části, v prvním čtení, se týká toho, že se nedostatečně rozlišuje z toho principiálního, hodnotového hlediska trestnost činů proti lidskosti nebo osobě nebo lidské důstojnosti a trestnost činů majetkové povahy. A že tedy tato hodnotová distinkce, která je nepochybně významná, by měla být v zákoně vyjádřena výrazněji, resp. že někde zvýrazněna není vůbec.

Já k tomu chci říci, že takovéto obecné soudy se samozřejmě říkají velmi snadno v rámci obecného konstatování, ale je mnohem obtížnější je dovést do praktických důsledků, což se ukázalo při projednávání osnovy na zvláštní schůzi ústavněprávního výboru, kde jsme projednali všechna jednotlivá ustanovení, čili každý tam měl možnost říci, kde se mu navržená sazba odnětí svobody zdá nepřiměřená z hlediska tohoto zásadního rozdílu, a navrhnout nějakou změnu. Já neupírám kolegovi Pospíšilovi toto právo. Jenom chci říci, že určité obecné kritiky jsou snazší, než je provést prakticky. Upozornil jsem na to už v prvním čtení.

V rámci rozhodování o trestech a v rámci rozhodování o trestech odnětí svobody, které jsou těmi nejvýraznějšími tresty, které se udělují v průběhu trestního řízení, když trest smrti byl zrušen, máme samozřejmě jistý prostor, ale ten prostor je omezený. Prostě omezení doby let odnětí svobody, které lze za ten nebo onen trestný čin udělit.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP