Neautorizováno !

(10.10 hodin)
(pokračuje Rusová)

V novele se hovoří o nových pojmech, nové terminologii. Tím mám na mysli přečiny a zločiny. Podle brněnské školy je vymezen omyl právní a skutkový, ale o problému se diskutuje již od 60. let minulého století. Není tedy tento problém, zdá se, vyřešen a dán do zákona.

Další věc je nově nepřímý pachatel. Opět teoretický problém probíraný od 60. let. V teorii se řešilo i svolení poškozeného a podobně. Toto samozřejmě je otázka teoretická. Zdá se, že byla vyřešena, a proto je v zákoně uvedena. Nová se uvádí ve zvláštní části a to bude mít v praxi hodně problémů, protože mnozí byli zvyklí na jinou strukturu trestního zákona. Zejména se jedná o jinak postavené hlavy trestního zákona ve zvláštní části.

O této rekodifikaci se hovoří již deset až dvanáct let. Ale až nyní se dostává na pořad dne. Zvyšuje se výjimečný trest, což je vzato z americké větve anglosaského práva. Jsou i nové druhy trestů. Zcela netradičně je pojata první hlava a není znám pojem "veřejný činitel", ale "úřední osoba". V této první hlavě se hovoří o eutanazii, ale ta je lehce zneužitelná. Navíc poslanci za KDU-ČSL budou zcela jistě proti. Nově i skutková podstata na základě mimo jiné i novinářů - zabití z nedbalosti. Je to také sáhnutí do 17. století, tedy pravěku práva anglosaského, zejména americké větve, kde toto znají. Kontinentální Evropa toto nezná. Základní zásady jsou více uplatněny, než tomu bylo dosud. Samozřejmě jsou i nové skutkové podstaty trestných činů, což je celkem logické. Celý návrh je něco jako "kočkopes" mezi kontinentálním a anglosaským právem.

Subjektivně jsem pro absolutně nový trestní zákon, ale ne v této podobě, protože jde o kombinaci evropské a anglosaské právní kultury. Buď jedno, nebo druhé, ne však tato kombinace. Dále poukazuji na nutnost propojení, provázanost trestního zákona a trestního řádu.

Také konkrétní připomínky přímo k dikci trestního zákona. § 13 - trestný čin. Nová definice je založena na formálním pojetí trestného činu, kterým je protiprávní čin, který trestní zákon prohlašuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákonu. Je třeba ujasnit, zda protiprávnost je jedním ze znaků trestného činu, nebo je pouze důsledkem označení činu v zákonu za trestný.

Je třeba zvážit přednosti formálního pojetí trestného činu v porovnání s materiálním pojetím, kdy předpokladem protiprávnosti trestného činu je jeho nebezpečnost pro společnost. Podle dosud platné úpravy platí, že není-li čin pro společnost nebezpečný, není trestný, i když jinak vykazuje všechny znaky uvedené v zákonu. Rozdílnost formálního a materiálního pojetí trestného činu se projevuje například v obecné části trestního zákoníku - ustanovení § 20 až 21, definice vývojových stadií trestného činu, nebo v ustanovení § 26 až 27, nepříčetnost a zmenšená příčetnost.

Velmi podstatný důsledek rozdílnosti formálního a materiálního pojetí trestného činu se promítá do trestního řádu. Při materiálním pojetí trestného činu platí princip legality, podle něhož je povinností státního zástupce stíhat všechny trestné činy, o kterých se dozví. Má však i povinnost posoudit, zda stupeň nebezpečnosti činu je tak vysoký, že jde o čin trestný. Při formálním pojetí trestného činu platí zásada oportunity. Státní zástupce stejně jako soud nemusí stíhat každý trestný čin, ale při splnění podmínek stanovených v zákonu může uplatnit jiný způsob vyřízení věci než stíhání před soudem - odklon.

Hlava třetí - okolnosti vylučující protiprávnost. Stav krajní nouze a nutné obrany i oprávnění použití zbraně jsou formulovány beze změny. Nově jsou přímo v zákoně uváděny i svolení poškozeného a přípustné riziko, které i praxe běžně pokládala za důvod vyloučení protiprávnosti. Je třeba uvážit, aby jako okolnost vylučující protiprávnost byla uváděna i provokace, popřípadě stanovit, kdy překročení oprávnění agenta se stane takovou okolností. Názor, že tyto otázky mají být řešeny podle okolností v jednotlivých případech, jak je uvedeno v důvodové zprávě, není přesvědčivý. Lze totiž předpokládat, že jejich četnost bude přinejmenším stejná jako u ostatních důvodů vyloučení protiprávnosti, které v zákoníku jsou uvedeny.

Promlčení trestnosti - ustanovení § 30 až 35. Je třeba vysvětlit, proč důvodem pro nezapočtení promlčecí doby není pobyt pachatele v cizině. Dovětek - například Viktor Kožený.

Hlava pátá - trestní sankce. V návrhu se nadbytečně opakují zásady již vyjádřené na jiných místech, například § 37 odst. 1. Trestní sankce lze ukládat jen na základě trestního zákona. Odst. 2 - Pachateli nelze uložit kruté a nepřiměřené sankce. Tato deklarace se jeví jako protismyslná. Uložená sankce může být nepřiměřená, ale jaká sankce uložená na základě zákona může být krutá?

Trest odnětí svobody - § 55 až 58. Zvýšení horní hranice na 20, popřípadě 30 let odnětí svobody odpovídá opětovným požadavkům na zesílení trestní represe jako prostředku účinnějšího boje proti kriminalitě. Je pochybné, zda takové prodloužení trvání výkonu trestu může mít dostatečný vliv na odvrácení pachatele od páchání trestné činnosti a zda prodloužení trestu o 5 let proti dosavadní úpravě je zárukou zvýšené ochrany společnosti izolací nebezpečných pachatelů. Kladem nové úpravy je zjednodušení podmínek pro ukládání výjimečného trestu. Z hlediska systematiky je pochybné vyčlenění ustanovení o výjimečném trestu - § 54 s ustanovením o trestu odnětí svobody, kdy § 52 označuje výjimečný trest pouze za zvláštní typ tohoto trestu.

Zabrání věci. § 102 až 105. U tohoto ochranného opatření jsou uvedeny shodné důvody jako v platné úpravě. Obsahuje však rozšíření, o jehož nezbytnosti jsou pochyby. V § 101/1 písm. c) se uvádí, že zabraná věc ohrožuje bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě společnosti, anebo hrozí nebezpečí, že bude sloužit ke spáchání zvlášť závažných zločinů. Není patrné, proč by i tento důvod nemohl být pokryt výrazem "ohrožení bezpečnosti". Podobně nové ustanovení § 104 o zabrání spisu a zařízení se jeví nadbytečné. Zabrání by mohlo být provedeno vzhledem k ohrožení bezpečnosti společnosti.

Ke zvláštní části trestního zákoníku. Vyjasnit, v čem spočívají přednosti nového uspořádání chráněných zájmů ve zvláštní části. V souladu s opětovně uplatněnou kritikou socialistického trestního zákona, že nepřiměřeně zdůrazňoval ochranu zájmů společnosti na úkor ochrany práv jednotlivce, návrh do popředí zařadil ustanovení chránící práva jednotlivce, ochranu jeho života, zdraví, důstojnosti a majetku. A teprve poté jsou chráněny zájmy širšího okruhu osob, popřípadě celé společnosti, státu či dalších celků. Je ovšem třeba vzít na vědomí, že uvedené členění a hodnocení chráněných zájmů je v souladu se systémem ochrany lidských práv uváděných v mezinárodních úmluvách i s úpravou obsaženou v trestních zákonech západních států. Navržená úprava však nemá žádné věcné, ale pouze ideologické zdůvodnění.

Trestný čin obchodování s lidmi - § 143. Nové znění bylo již posuzováno v souvislosti s úpravami souvisejícími s postihem na základě evropského zatýkacího rozkazu.

***