Neautorizováno !

(10.00 hodin)
(pokračuje Janeček)

Možná si řeknete, když to někdo udělá, spravedlnost ho dostihne. Rád bych vám připomněl případ manželů Stodolových, kdy zkušení kriminalisté a zkušení soudní znalci prohlašovali vraždy za přirozená úmrtí. Možná věříte v neúplatnost našich soudců. Rád bych připomněl případ pana soudce Berky.

Podporou tohoto návrhu způsobíte veliké problémy případným obětem a poskytnete výraznou právní pomoc všem, kteří se dopustí agrese vůči starým a nemocným. Pokud totiž umožníme tuto formu eutanazie, pak každá vražda nemocného člověka může být vydávána za pomoc. Důkazní břemeno spočívající v tom, že je třeba prokázat, že se o eutanazii nejednalo, je v tomto případě na orgánech činných v trestním řízení, a nikoliv na tom, kdo se předmětného jednání dopustil.

V zemích, kde je eutanazie součástí právního řádu, existuje oznamovací povinnost a povinný přezkum možnosti zahájení trestního řízení. Taková procesní úprava však v navrhovaném ustanovení není. Přijetím tohoto návrhu se staneme absolutně nejliberálnější zemí světa, kde je možno poslat staré a nevyléčitelně nemocné na onen svět s velmi malým rizikem, že ten, kdo se toho dopustí, může být potrestán. Byl bych velmi nerad, kdyby se Česká republika dostala do obdobného světla, jako když zde byla publikována dnes už světoznámá studie o ekonomických výhodách toho, když lidé kouří, protože pak dříve umírají a díky tomu se ušetří na důchodech, bydlení, sociálních dávkách apod. Byl bych nerad, abychom byli chápáni jako země, kde se demokratické a ekonomické problémy našeho zdravotnictví řeší takovýmto způsobem.

Připojuji se tedy, protože předpokládám, že kolegyně Parkanová navrhne vypuštění tohoto paragrafu, k jejímu návrhu, který bude přednesen v podrobné rozpravě.

K dalšímu bodu bych možná řekl jenom několik věcí k otázce liberalizace drogové problematiky, která je také součástí tohoto návrhu. Tam bych jenom upozornil na to, že v našem státě jsou dva režimy pro návykové látky. Režim tzv. zakázaných látek, kde je uplatňována represe, a je potřeba si uvědomit, že tento postup je jednoznačně efektivní a přinesl obrovské výsledky. Naproti tomu na důsledky užívání legálních drog umírá v tomto státě o několik řádů více lidí než na důsledky užívání drog nelegálních. Jestliže chceme změkčit oblast v současné době nelegálních drog, začnou se tyto nelegální drogy chovat blíže tomu, jak se chovají dnešní drogy legální, totiž přibude více lidských neštěstí, přibude více lidských tragédií. Já bych byl velmi nerad, kdyby tato Poslanecká sněmovna k tomu dala souhlas.

Děkuji.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Další přihlášenou do obecné rozpravy je paní kolegyně Marie Rusová, připraví se pan kolega Jičínský. - Omlouvám se paní kolegyni Rusové, s faktickou poznámkou pan kolega. Prosím.

Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážená Sněmovno, vážený pane předsedající, vystoupím fakticky k předřečníkovi. Přece jenom ve Sněmovně bychom si neměli plést dojmy a pojmy. To, co on říkal, faktická beztrestnost, je ustanovení trestního řádu, které říká, že za napomáhání k sebevraždě z lítosti bude pachatel potrestán až šesti lety odnětí svobody. V okamžiku, kdy by některému obžalovanému, když soud vynese rozsudek šest let, advokát řekl, že vlastně fakticky vyvázl bez trestu, by se obžalovaný na takového advokáta díval v lepším případě jako na blázna, v horším případě jako na darebáka. Děkuji.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má paní kolegyně Marie Rusová, ale až po faktické poznámce pana kolegy Janečka.

Poslanec Josef Janeček: Já bych byl velmi rád, kdyby se kolega Koudelka seznámil přesně s textem navrhovaného ustanovení, neboť to ustanovení říká, že trest může být vyměřen až do šesti let, tedy fakticky teoreticky klidně třeba týden, neboť není řečeno například 3 až 6 let, není řečena spodní hranice. Jestliže si uvědomíme, o jak závažný trestný čin se jedná, proto jsem uvedl ono slovo "praktickou beztrestnost", nepoužil jsem slovo, že se jedná o beztrestnost. V této souvislosti závažnost trestného činu a možná sankce se mi zdají v takovém nepoměru, že se o faktickou beztrestnost jedná.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má paní kolegyně Marie Rusová. Prosím.

Poslankyně Marie Rusová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, vláda předložila do Parlamentu návrh nového trestního zákoníku, který by měl nabýt účinnosti dnem 1. 1. 2006. Podle záměru předkladatele se má jednat o kodex naprosto odlišný od dosud platného trestního zákona, který ani po 40 novelách přijatých po roce 1989 neodpovídá společenským požadavkům sledovaným současnou politickou reprezentací. Svou celkovou strukturou, řazením chráněných zájmů i způsobem jejich ochrany má vyjadřovat tento návrh zásadní ideovou diskontinuitu s pojetím trestního práva dosud platného.

Nová úprava trestního zákoníku uvádí stupnici chráněných zájmů do souladu s ústavním pořádkem, především s Listinou základních práv a svobod, a podstatným zdrojem poučení při úpravě mnoha institutů návrhu bylo trestní právo tzv. vyspělých demokratických států.

Pokud jde o základní zásady, na nichž je nový kodex založen, ukazuje se, že spíše než o naprosté novinky jde nejvýše o odlišné pojetí zásad i v minulosti obecně uznávaných praxí i teorií. Svědčí o tom důvodová zpráva na straně 190, kde se jako základní zásady uvádějí subsidiární úloha trestního práva, trestání jen na základě zákona, nepřípustnost retroaktivity, nepřípustnost analogie při stanovení trestní odpovědnosti a trestních sankcí, vyloučení kolektivní odpovědnosti, zavinění jako nezbytná podmínka trestní odpovědnosti a přiměřenost trestních sankcí při jejich ukládání a výkonu.

Po celou dobu účinnosti starého trestního zákona byl zdůrazňován význam těchto základních zásad a bylo by obtížné prokazovat, že nebyly respektovány a že v praxi docházelo k jejich hromadnému porušování. Bylo by spravedlivější, kdyby místo nepříliš přesvědčivých ideologických argumentů byla jako důvod potřeby nového trestního zákona uvedena vedle nepochybné změny politických a společenských poměrů i zastaralost zákona, který vycházel z teoretických poznatků na konci padesátých let minulého století. Nelze ani přehlédnout, že některé nedostatky platného trestního zákona, které vedly k jeho nepřehlednosti, byly způsobeny překotnými, namnoze protichůdnými novelizacemi v posledních patnácti letech. Některé tzv. demokratizační úpravy byly postupně odstraněny a k dalším se vrací i posuzovaný návrh, například řízení motorových vozidel pod vlivem alkoholu.

Přes zdůrazňovanou diskontinuitu se starým trestním zákonem byla z něj beze změny převzata četná ustanovení v obecné i zvláštní části nového kodexu. U těchto převzatých institutů bylo vhodně využito osvědčené judikatury a zkušeností soudní praxe.

To asi tedy na úvod.

Ještě bych chtěla říci pár poznámek k obecnému. Po sedmdesáti letech jsme opustili tzv. pražskou školu, tedy materiální pojetí trestného činu, zejména pak nebezpečnost trestného činu pro společnost. Je velmi pozitivní, že předkladatel zachoval alespoň úmysl trestného činu, resp. jeho dosavadní dikci. Definice trestného činu, jak jsem uvedla již dříve, se blíží spíše tzv. brněnské škole, která ji prosazovala již za první republiky. Od té doby se mezi těmito školami vede neustále boj o pojetí trestního práva.

***