Neautorizováno !


 

(9.50 hodin)
(pokračuje Pospíšil)

Hovořil jsem o tom, že návrh - a toto je třetí poznámka - doplňuje kvalifikované skutkové podstaty. Stává se tím celý zákon podle mne velmi složitým, nepřehledným. Míra kvalifikovaných skutkových podstat by podle mého názoru měla být omezena.

O tom, že se určité přestupky při recidivě stávají trestným činem, zde bylo hovořeno. Přiznám se, že osobně jsem spíše odpůrcem této úpravy, protože podle mého názoru tato úprava povede k zahlcení soudů bagatelní trestnou činností. Osobně bych spíše šel úpravou revize správního trestání, zamyšlením se nad tím, kde správní trestání nefunguje, šel bych i tím, že pokud se někdo dopustí opakovaného deliktu, nechť je ve správním řízení postižen tvrději. Tomu se nebráním, ale myslím si, že automaticky přesouvat bagatelní majetkovou trestnou činnost k soudu zatíží české soudy. Ty místo toho, aby se věnovaly opravdu závažným trestným činům, se budou věnovat tomu, že někdo udělá podvod ve výši sto korun, za rok udělá stejný podvod ve výši sto korun a bude to řešit soud místo toho, aby to řešil nějaký správní orgán. Myslím si, že kapacity české justice nejsou takové, abychom mohli na ně přesouvat takovéto bagatelní protiprávní činy. Ty nechť řeší kvalitní správní orgány na základě kvalitní právní úpravy.

Dámy a pánové, toto bylo několik postřehů, které jsem si dovolil vám sdělit a kterými jsem chtěl odůvodnit to, proč budu navrhovat a navrhuji, aby návrh byl buď zamítnut, což je první návrh, nebo byl vrácen ústavněprávnímu výboru k novému projednání. Myslím si totiž, že předložený text, pokud ho přijmeme, nebude odpovídat dostatečně hodnotové orientaci demokratického právního státu na počátku dvacátého prvního století, bude spíše odpovídat trestnímu právu ze šedesátých let. V tom případě, dámy a pánové, můžeme klidně zachovat současný zákoník a odstraníme tím transakční náklady, které přijetím nové právní úpravy vzniknou.

Pomíjím, dámy a pánové, zcela ve svém ideovém vystoupení to, že samozřejmě přijetí nového zákoníku bude mít praktické dopady. Bude třeba přijmout nových 80 právníků do české justice, přibližně 40 soudců a 40 státních zástupců. Kde je vezmeme, na to bohužel žádnou odpověď neznáme.

Podíváme-li se na to, že od roku 2003 nám narostly počty vězňů o tři tisíce vězňů - cituji zdroj Deník Bohemia, článek dva dny starý - a podíváme-li se na to, že dnes máme přes 19 tisíc vězňů, pak si myslím, že nová právní úprava, která povede k další kriminalizaci a povede k tomu, že bude více odsouzených k trestu odnětí svobody, je nejen ideově pro mě nepřijatelná, ale je faktickým hazardem s českou justicí a s českým státním zastupitelstvím.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. Prosím, zvažte mé argumenty, které byly ryze věcné, zvažte to, nakolik takovýto trestní zákoník chceme, nebo nakolik u takovéto normy, která bude platit desítky let, není vhodnější ji opětovně vrátit, opětovně projednat a vady, na které jsem upozornil, případně odstranit. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Nyní má slovo pan poslanec Janeček, připraví se paní kolegyně Rusová.

 

Poslanec Josef Janeček: Vážená dámy, vážení pánové, kolegové a kolegyně, rád bych se vyjádřil k té části trestního zákona, kterou považuji za zvlášť důležitou. Je to onen známý paragraf 115.

Musím říci, že je mi líto, že novela trestního zákona, která fakticky umožňuje legalizaci eutanazie, proběhla téměř bez povšimnutí odborné lékařské veřejnosti. Dokonce se objevují názory, že se o žádnou legalizaci nejedná. Jsem přesvědčen, že navrhovatelé opomenuli práce takových autorů, jakými jsou například primář Vodvářka, lékaři Lajkep, Haškovcová, Drbal, Kořenek atd. Právě pro komplexnost tohoto problému je nezbytné takovéto ustanovení zákona podrobit posouzení jak ze strany právní, ze strany medicínské, ale - a to je pro mne také velmi důležité - ze strany procesně formální.

Po stránce práva je třeba upozornit, že článek 6 Listiny ve svém odstavci 2 říká, že nikdo nesmí být zbaven života. Předložený návrh umožňující faktickou beztrestnost je ve zřejmém rozporu i s článkem 2 Evropské úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod, který také zakazuje jakékoli zbavení života, pokud se tak neděje v zákonem vyjmenovaných skutečnostech, jako je např. nezbytná obrana. Návrh je v rozporu se speciální Chartou lidských práv a důstojnosti nevyléčitelně nemocných. Tato charta konstatuje - cituji: "Je nutno vidět, že přání zemřít vyjádřené nevyléčitelně nemocným nebo umírajícím nemůže být nikdy právním zajištěním k výkonu aktivit vedoucích ke způsobení smrti." Z výše uvedeného vyplývá, že předložený návrh je v této části ve zjevném rozporu s Listinou a mezinárodními závazky.

Po stránce medicínské bych chtěl říci asi toto. Důvodem pro umožnění eutanazie je prý neřešitelné tělesné utrpení nemocného. Dalším důvodem je utrpení duševní, kdy člověk prodělává krizi ze ztráty smyslu života, jeho opuštěnosti, což je však selhání sociálních vazeb mezi rodinnými příslušníky, mezi pacientem a ošetřujícím personálem, přerušení vazeb vybudovaných v době zaměstnání atd. V této souvislosti se někdy hovoří o tzv. sociální smrti. Sociálním umíráním se označují stavy, kdy člověk sice fyzicky žije, ale je vyvázán z důležitých interpersonálních vztahů. K onomu důvodu nesnesitelné bolesti bych rád dodal, že odborná literatura udává, že až 85 % lidí s bolestmi je nedostatečně léčeno. Pokud tedy pacient fyzicky trpí, je to s velkou pravděpodobností selhání medicíny. Pokud trpí duševně ze ztráty sociálních vazeb, pak je to selhání i širšího okolí. Ono volání po smrtí je pak spíše vyjádřením protestu proti nedostatečné či chybné péči než skutečnou vůlí zemřít.

Další oblastí je oblast společenská. Zde bych řekl, že veřejné mínění, které je reprezentováno různými dotazníkovými akcemi, uvádí, že s eutanazií by souhlasilo 60 až 80 % respondentů. Ovšem ty samé výzkumy mezi těžce nemocnými lidmi ukazují, že by mezi nimi těch, kteří by teoreticky byli ochotni požádat o eutanazii, je asi jen 20 %. S tím souvisí i skutečnost, že výskyt sebevražd mezi onkologicky nemocnými pacienty v terminální fázi je výrazně nižší než mezi zdravými.

V této souvislosti a v této oblasti je strašně důležitá i část procesní. Pro ilustraci bych vás seznámil, vážení navrhovatelé, s tím, jak je tato věc upravena např. v Holandsku. Lékař provádějící eutanazii musí nejprve splnit šest základních kritérií řádné péče, mezi které patří např. to, že konzultuje jednoho dalšího lékaře. Krom toho je lékař povinen informovat příslušného patologa o každém případu smrti z nepřirozené příčiny. V případě eutanazie, asistované sebevraždy, lékař vypracovává zprávu v předem stanovené formě. Druhou zprávu vypracovává patolog. Zprávu předává státnímu zastupitelství, které dává či nedává souhlas s pohřbem. Obě zprávy se dále doručují příslušnému regionálnímu reviznímu výboru spolu s vyjádřením nezávislého lékaře, který byl konzultován. Revizní výbory předkládají každý rok zprávu ministerstvu spravedlnosti a ministerstvu zdravotnictví. V roce 2002 regionální revizní výbory shledaly, že v pěti případech lékaři nejednali v souladu s požadavky řádné péče.

Jen bych upozornil na to, jak je procesně velmi pečlivě upraveno něco, s čím já sice principiálně nesouhlasím, co procesně ošetří to, aby ta věc nemohla být zneužita.

Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi proto, abych varoval toto ctěné shromáždění před neuvěřitelně lehkovážným návrhem na faktickou beztrestnost eutanazie. Navrhovatelé se zřejmě domnívají, že nemůže dojít ke zneužití tohoto zákona. Rád bych vám připomněl události v Polsku, kdy skupina zdravotníků posílala na onen svět staré lidi, protože dostala podíl od pohřební služby.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP