Neautorizováno !

(Jednání pokračovalo ve 12.00 hodin.)

Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážené kolegyně a kolegové, přestávka na poradu poslaneckého klubu KSČM vypršela. Budeme pokračovat v přerušeném projednávání bodu č. 44.

Nyní prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro první čtení paní poslankyně Zuzka Rujbrová.

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Kolegyně a kolegové, tisk 877, návrh poslanců Petra Krilla, Lubomíra Suka a dalších, představuje monotematickou poslaneckou novelu zákona o rodině, jejímž cílem je omezit dobu, na niž může soud přiznat rozvedenému manželovi právo na výživné od bývalého manžela, na maximálně tři roky. Návrh je odůvodněn množícími se blíže nespecifikovanými případy zneužívání institutu výživného mezi rozvedenými manželi.

Já bych v této chvíli pouze poukázala na stanovisko vlády k návrhu zákona, kdy vláda vyslovila nesouhlas s tiskem s poukazem na skutečnost, že k obtížné situaci rozvedeného manžela může dojít i po delší době než po třech letech po rozvodu a že v daném případě by krytí životních nákladů rozvedeného manžela, který by nebyl schopen se živit sám, muselo být hrazeno z prostředků sociální péče, a rovněž na to, že zákon o rodině v platném znění obsahuje dostatečné pojistky proti zneužití.

Svoji zpravodajskou zprávu bych omezila pouze na toto vyjádření s tím, že bych se dále ráda přihlásila do obecné rozpravy. Děkuji.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Registruji vaši přihlášku do obecné rozpravy, kterou v tuto chvíli otevírám. Vzhledem k tomu, že nemám jiné přihlášky, a také vzhledem k tomu, že jste zpravodajkou, vám uděluji slovo jako první.

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Kolegyně a kolegové, musím říci, že návrh poslanců za ODS mě překvapil, protože je to právě ODS, která zde obvykle odmítá sociální roli státu. Nemyslím si, že by bylo pravdou, že by přijetí návrhu mělo blíže nespecifikovaný minimální dopad na státní rozpočet. Naopak, rozvedení manželé, v praxi častěji manželky, kteří by nepobírali výživné od bývalého manžela, by nám spadli zřejmě do státní sociální sítě.

Je třeba také říci, že možnost vymáhat výživné od rozvedeného manžela je omezena v současné době na případy, kdy rozvedený manžel není schopen se sám živit. Nejčastěji jde právě o ženy na další mateřské dovolené nebo osoby, které ze zdravotních důvodů pracovat nemohou. Právo na výživné tedy nemá ten, kdo se například možnosti nástupu do zaměstnání cíleně vyhýbá. Výše výživného má být přiměřená. Zákon nepožaduje stejnou životní úroveň rozvedených manželů, pouze ve výjimečných případech - ale na ty se návrh nezaměřuje, protože u nich je výživné už nyní omezeno na tři roky po rozvodu - lze přiznat výživné na úrovni, jaká byla za trvání manželství. Jde ovšem o případy, kdy oprávněný rozvod nezavinil a rozvodem by mu byla způsobena závažná újma. Příkladem může být rozvod s invalidní ženou, která se řádně starala o rodinu, nechtěla se rozvést, ale muž ji opustil kvůli mladší přítelkyni.

Navrhovatelům bych doporučila, aby se poučili z praxe USA. Tam je rozvod velký luxus. Muž při něm obvykle ztrácí polovinu majetku, který v době rozvodu existuje, a musí počítat s tím, že náklady na bývalou manželku mu spolknou i do budoucna zhruba třetinu příjmů. Jistě to vede i k uvážlivějšímu rozhodování o rozvodech.

Očekávala bych také, že alespoň kolegyně Dundáčková jako právník dočte zákon o rodině až k § 96, který stanoví kritéria soudu o rozhodování o výživném, odůvodněné potřeby oprávněného, to, jestli se nevzdal z důležitých důvodů výhodnějšího zaměstnání apod., a který právě má sloužit jako pojistka proti zneužívání. Mimo jiné říká, že výživné nelze přiznat, pokud by to bylo v rozporu s dobrými mravy, jak na to konečně poukazuje ve svém stanovisku i vláda.

Ze všech výše uvedených důvodů doporučuji návrh zamítnout v prvním čtení. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Nyní má slovo paní kolegyně Čurdová.

Poslankyně Anna Čurdová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych také já se vyjádřila k předloženému návrhu zákona.

Stávající právní úprava zákona o rodině předpokládá, že rozvodem manželství zanikají všechny osobní a právní vztahy manželů, a předpokládá se, že každý z manželů je povinen se postarat sám o sebe. Ustanovení § 92 zákona o rodině je v tomto směru výjimkou z obecného pravidla a jako takové je nyní i soudy posuzováno. Ustanovení § 92 řeší negativní dopady rozvodu manželství na majetkovou sféru bývalého manžela či manželky, vzniklé zejména z důvodu předchozí existence manželského vztahu. Toto ustanovení a dále pak § 96 a následné, tak jak jsou formulovány, skýtají dostatečnou garanci proti svévolnému zneužití ustanovení § 92.

Garanci proti zneužití spatřuji hlavně v následujících podmínkách. Rozvedený manžel, který požaduje příspěvek na přiměřenou výživu, se není schopen sám živit, to znamená, že není schopen se živit nejen vlastní prací, ale ani výnosem ze svého majetku. Jsou tady zvažovány výdělečné schopnosti a možnosti, jakož i majetkové poměry oprávněného. Další důvod. Rozsah vyživovací povinnosti je dán požadavkem přiměřené výživy, to znamená, je omezeného rozsahu a nemůže jít do maximálních požadavků. Dále soud při určení výše příspěvku přihlíží k odůvodněným potřebám oprávněného, ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Příspěvek na výživu nelze přiznat, je-li to v rozporu s dobrými mravy, jak už tady uváděla i moje předřečnice. Změní-li se majetkové poměry, může soud na návrh povolaného (?) soudní rozhodnutí o výživném změnit nebo jej zrušit.

Podstatou vyživovací povinnosti mezi rozvedenými manželi je především vyrovnání nestejných hospodářských možností, k nimž došlo za trvání manželství zpravidla v důsledku toho, že jeden z manželů, a bohužel v České republice to je stále atypicky manželka, ztratil v důsledku péče o společnou domácnost svoji kvalifikaci. A v České republice je to poměrně velký a aktuální problém. Pokud by tato iniciativa byla akceptována, mohli bychom připustit například takové situace, že by se manželé-rodiče rozvedli krátce po narození dítěte a bývalý manžel nebo manželka by o dítě nadále pečoval jako samoživitel nebo samoživitelka. Ten nebo ta by po skončení rodičovské dovolené jako samoživitel nebo samoživitelka nemohl nebo nemohla sehnat zaměstnání a byl nebo byla by odkázána jen a jen na pomoc státu. Tuto situaci lze obdobně aplikovat i v případě, kdy jeden z bývalých manželů celodenně pečuje o zdravotně postiženého člena rodiny, což může být důvodem jeho neuplatnění na trhu práce, nebo v případě, kdy jeden z manželů vychovává dvě a více dětí, v důsledku čehož ztratí, případně si sníží kvalifikaci, což může dále bránit jeho uplatnění na trhu práce. Proto mě také překvapuje, že tento návrh je z dílny ODS.

Výše popsané případy je třeba mít na zřeteli zejména s ohledem na to, že ženy v České republice jsou vystaveny výrazně zvýšenému riziku diskriminace na trhu práce z důvodu mateřství a rodičovství. Speciálně nezaměstnanost žen s dětmi do dvanácti let věku máme jednu z nejvyšších z členských států Evropské unie a tato novela by samozřejmě přispěla k tomu, že by se tento poměr ještě dále zvyšoval.

***