Neautorizováno !

(12.10 hodin)
(pokračuje Čurdová)

Ustanovení paragrafu 92 shora popsané a obdobné situace řeší a podmínky přiznání práva na příspěvek na výživu rozvedeného manžela poskytují dostatečnou záruku, aby nedošlo k jejich zneužívání. Obecně lze navíc konstatovat, že právo na vyživovací povinnost mezi bývalými příbuznými předchází právu žádat pomoc od státu ve formě sociálních dávek. A paní kolegyně Rujbrová již tady zdůvodnila riziko, které v sobě tento zákon skýtá.

Domnívám se také, že navrhovanou změnou by stoupl počet žadatelů o dávky státní sociální podpory a sociální péče, případně by se mohl zvýšit objem takto vydaných prostředků. Žadateli by totiž mohly být osoby, které nejsou schopny zajistit si prostředky na své životní potřeby vlastní prací a z vlastního majetku. Pokud je argumentováno tím, že mezi osobami již proběhlo majetkové vypořádání, lze konstatovat, že tato argumentace také není zcela namístě. Majetkové vypořádání probíhá podle zásad a pravidel přesně stanovených v ustanovení paragrafu 149 a následných zákona č. 40/1968 Sb., občanského zákoníku, a tato pravidla nemusí a často neřeší otázku zajištění životního standardu bývalého manžela.

Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych s jedovatostí sobě vlastní konstatovala, že tento návrh zákona je nepotřebný, ve svém důsledku škodlivý, zlovolný, může zatěžovat vládu České republiky vlastně svým projednáváním, a proto se připojuji k návrhu na jeho zamítnutí v prvním čtení. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní poslankyni Čurdové. Ptám se, zda se někdo hlásí do obecné rozpravy. Vidím přihlášku pana kolegy Suka. Prosím.

Poslanec Lubomír Suk: Děkuji za udělené slovo, paní předsedající. Kolegyně a kolegové, jako spoluautor tohoto zákona musím důrazně odmítnout především závěrečná slova své předřečnice. Ale musím také odmítnout argumenty, které zde ve své rozpravě uvedla paní zpravodajka, neboť ten zákon nijak neřeší problematiku lidí postižených rozvodem. Ta novela se přece týká úplně jiné oblasti, týká se toho, když jsou lidé již rozvedeni, když spolu nevedou život, a přesto se vám v novém životě - a rozvod je okamžik, kdy vám právo na nový život vzniká - vynoří po x letech bývalý partner se svými nároky, a leckdy je to partner, který rozvod zavinil. Takže všechny ty argumenty nejsou pravdivé.

Co říkala kolegyně Rujbrová o ženách, které nemohou pracovat třeba ze zdravotních důvodů. Prosím vás, já jsem přesvědčen o tom, že nemůže-li někdo pracovat ze zdravotních důvodů, nenáleží mu výživné bývalého manžela, ale invalidní důchod. To jsou přece úplně jiné instituty a tento zákon o rodině řeší výhradně omezení té lhůty, která v tuto chvíli je v podstatě nekonečno, na dobu tří let, tak jako je to v těch okamžicích, kdy je přiznáváno výživné manžela, pokud je dotčen závažně rozvodem. Takže není to žádný asociální zákon, je to zákon, který staví dokonce na jednu rovinu oba partnery v manželství, a já myslím, že po tom často naše ženy volají. Chtěly být rovnoprávné a v tomto se dostávají do situace rovnoprávnosti. Nemohou zneužívat svého postavení a z jakýchkoliv jiných důvodů požadovat po bývalém manželovi - ale ono bohužel se v praxi děje, že to žádají i muži po bývalých manželkách, a kolega Krill tady takový případ uváděl. Takže z těchto všech pohnutek jsme tento zákon předložili.

A znovu opakuji: důrazně odmítám především ta slova o zlovolnosti a podobné argumenty. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Lubomíru Sukovi a nemám písemnou přihlášku. Z místa se hlásí paní poslankyně Eva Dundáčková. Prosím ji o slovo.

Poslankyně Eva Dundáčková: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych i já přidala pár slov k tomuto návrhu zákona. Já si plně uvědomuji, že jeho legislativní zpracování není ideální, a pokud bychom se rozhodli pustit jej dál, museli bychom pracovat na tom, aby v logice zákona o rodině měl své místo tak, jak míti má.

Jen bych vás chtěla ujistit, že jsem dlouho přemýšlela, než jsem připodepsala tento návrh zákona, neboť jsem měla stejné obavy jako předřečnice, jako paní zpravodajka a jako paní poslankyně Čurdová, aby se tento zákon neobrátil proti těm, kteří se nacházejí v určité tíživé situaci a mají podle našeho zákona právo volat k odpovědnosti své bývalé manželské partnery, ať již to jsou muži anebo ženy. Většinou se do tíživé situace dostávají více ženy než muži. Zdálo se mi, že zákon je docela dobře nastaven a že by měl také docela dobře fungovat, nicméně autoři tohoto zákona mě přesvědčili, a já jsem si ty případy ověřovala, zjistila jsem, že tomu tak opravdu je, že jsou případy žen, které prostě po patnácti letech, kdy manželství již netrvá, ony samy pracují, protože jim nic jiného nezbývá, jsou to ženy, které musí pracovat proto, aby uživily své děti, tak dostávají na krk ze strany státu ještě jedno břemeno, a to břemeno výživného pro bývalého manžela, který se nikdy nestaral ani o ně, ani o jejich děti, mnohdy jim neplatí dlouhá léta výživné, které, jak víme, je také obtížně vymáhatelné, a dnes jim stát ještě ukládá soudním rozhodnutím, a já tvrdím, že to je vybočení z mezí zákona, že to je nepochopení, nicméně jsem se přesvědčila, že se to opravdu stává, a stát jim ukládá povinnost, aby svého bývalého manžela, se kterým opravdu regulérně patnáct let nežijí a který mnohdy je závislý nejrůznějšími způsoby na alkoholu, je gambler apod., aby ho živily, to znamená, aby si vzaly ještě toto břemeno. A já se vás prostě zcela poctivě ptám, jestli si myslíme, že to tak být má, anebo že to tak být nemá.

A toto je vážný důvod pro to, abych vás poprosila, abychom to propustili alespoň do druhého čtení do výborů, abychom před tím problémem nezavírali oči a abychom si společně řekli, zda si myslíme, že to tak je v pořádku. Já prosím jsem ten, který jinak jaksi samozřejmě vždycky preferuje na prvním místě odpovědnost v rámci rodiny, ať už je to v manželských vztazích, ve vztazích rodičů vůči dětem, ale také dětí vůči rodičům. Ale mám zkušenost, že tyto případy se opravdu dějí. Máte pravdu samozřejmě vy, kteří tvrdíte, že takový partner - bývalý manželský partner tedy - zůstává na krku státu, a já myslím, že si o tom máme povídat a máme najít nějaké řešení a říci, co považujeme z hlediska společenských norem za přijatelné, únosné a správné řešení. Proto jsem také posléze přidala pod tuto novelu svůj podpis a prosím vás, abyste před tím problémem nezavírali oči. Vážím si toho, že paní zpravodajka se toho ujala s vervou sobě vlastní, neboť ona je v podstatě z velké míry autorkou zákona o rodině a já si troufám tvrdit, že tyto excesy - a já je stále ještě považuji za excesy - které se dějí v soudní praxi, nebyly tím, co ona chtěla, když zákon o rodině připravovala.

Takže vás prosím o to, abyste popřáli sluchu, abyste propustili tuto novelu zákona do výboru ústavněprávního, případně petičního. Paní zpravodajku samozřejmě v ústavněprávním výboru rádi přivítáme. Pokud to budete považovat za správné dát i výboru sociálnímu a zdravotnímu, nebráním se tomu, ale prosím vás, abychom se tomu problému věnovali. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní poslankyni Evě Dundáčkové. Ptám se na další přihlášku do obecné rozpravy. Není-li taková přihláška, obecnou rozpravu končím. Zeptám se nejprve pana navrhovatele na případné závěrečné slovo - pana poslance Krilla, má-li zájem. (Nemá.) Paní zpravodajka také avizuje, že nechce vystoupit.

Je tedy před námi hlasování o návrhu, který zazněl. Já pouze poprosím, protože jsem přejala řízení schůze, zda byl vznesen pouze návrh na zamítnutí, nebo byly vzneseny i jiné návrhy? Ne, pouze návrh na zamítnutí. Čili je před námi hlasování o tomto návrhu na zamítnutí předloženého zákona a já vás poprosím o chvíli trpělivosti, než přijdou naši kolegové do jednacího sálu.

***