(10.50 hodin)
(pokračuje Gongol)
Lidé nechtějí ve vedení nerozhodné a slabochy, kteří neříkají, i když někdy krutou, ale pravdu.
Kdyby tu odvahu vláda měla, tak předloží návrhy, kde ušetřit, což problém povodní může vyřešit ihned. Na summitu NATO mohla ušetřit dvě miliardy, na nákupu stíhaček 50 miliard, nebo vydat povodňové dluhopisy, aby zejména movitější občané mohli dobře uložit své finanční prostředky, a to dokonce s garancí státu. Stát by měl k dispozici prostředky pro občany postižené povodněmi ihned, a nikoliv až za několik let. Rozhodla se však občanům, i povodněmi postiženým, zvýšit ceny potravin, služeb, léků - a dokonce stavebních prací.
Musím si postesknout, že je škoda, že jsme rozhodli, že se tedy nepovede podrobná rozprava, a že vláda nechce slyšet naše návrhy na to, jak účinně pomoci vládě v řešení problému. Je ke škodě věci i postižených občanů, neboť - opakuji - kdo rychle dává, dvakrát dává. A vláda to zcela evidentně podceňuje.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Hana Marvanová: Děkuji panu poslanci Gongolovi. Nyní uděluji slovo panu poslanci Šeichovi, připraví se pan poslanec Klaus.
Poslanec David Šeich: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážená Poslanecká sněmovno. Scházíme se v době, kdy část našeho území byla postižena povodňovou katastrofou. Povodňové škody je možno velmi vážně označit za významné škody, které se dotknou řady našich spoluobčanů, obcí a celého území České republiky. Scházíme se ale také v době, kdy koaliční vláda pod vedením sociální demokracie připravuje svůj zdánlivý recept na řešení povodňových škod. Ve skutečnosti se však odehrává scénář, který mnozí z nás předvídali dávno předtím, než k jakýmkoliv povodňových škodám došlo. S tím rozdílem mezi očekáváním a skutečností, že snad nikdo z nás neočekával, že ortodoxní program sociální demokracie ve své nejlevicovější podobě bez jakékoliv možnost koaličních partnerů tento proces zvrátit bude zastírán lidskou katastrofou, jakou jsou tyto povodně.
Nebojím se takové počínání označit za určitou formu hyenismu, kdy je využíváno povodňové katastrofy pro vlastní výhodu a k realizaci svých vlastních cílů.
V první fázi očekávaného scénáře jsou porušovány sliby, které byly touto vládou ve vládním prohlášení předloženy Poslanecké sněmovně a se kterými se ucházela o důvěru této Poslanecké sněmovny. Cituji: "Vláda po celé čtyřleté období nebude zvyšovat celkové daňové zatížení a bude stabilizovat daňovou kvótu na úrovni roku 2000, včetně realizace opatření proti jejímu autonomnímu poklesu." Přestože druhé části této věty většina z nás nerozuměla, první části věty, která hovořila o závazku nezvyšovat celkovou daňovou zátěž, včetně stabilizace daňové kvóty na úrovni roku 2000, lze rozumět poměrně jednoznačně.
V bezprostředně krátkém období po vyslovení důvěry této vládě touto Poslaneckou sněmovnou je jeden z jejích mála konkrétních slibů, mála konkrétních závazků obsažených vtomto vládním prohlášení, zřetelně porušen. V přímém rozporu s vládním prohlášením je předložen návrh na radikální zvýšení daní v této zemi. Kosmetické, sotva patrné ústupky sociální demokracie svým koaličním partnerům, které byly ještě přednedávnem vydávány za významné kompromisy, jsou smeteny při první zámince, kterou se mají stát právně povodně.
O vážnosti vět obsažených ve volebním programu koalice, se kterým se ucházela o důvěru voličů jako koalice, pro nižší daně či vysoké zdanění způsobuje vysokou nezaměstnanost a bere lidem šanci na plnohodnotné sebeuplatnění, je možné brát jen stěží vážně.
Odstraňování povodňových škod je jistě důvodem, kterému rozumějí členové Poslanecké sněmovny a rozumí mu také každý sociálně cítící člověk. Poctivým a racionálním nástrojem pro odstraňování povodňových škod by mohla být nejen časově omezená povodňová daň, jak byla navržena dokonce i německými socialisty, ale také návrh kolegy poslance Kocourka spočívající ve vyčlenění mimořádných příjmů pro řešení mimořádné situace.
Sociální demokracie a její koaliční partneři se však brání časově omezenému a kontrolovatelnému řešení. Cesta sociální demokracie a jejích koaličních partnerů je jiná: cesta spočívající v přenesení tíže povodňových škod na občany; cesta socialistického zvyšování daní bez časového omezení, tedy na věčné časy. Povodňové škody se tak budou hradit z vyšších cen benzinu, potravin a stavebních prací, které budou uhrazeny především osobami postiženými povodněmi.
Symbolickou a pouze ideologickou třešničkou na daňovém experimentu sociální demokracie je tzv. milionářská daň s nulovým přínosem, a tedy i nulovým výnosem pro občany postižené povodněmi.
Na závěr bych chtěl citovat z jednoho zajímavého historického jednání: "My zastáváme názor, že na úkor škod zemědělcům způsobených suchem se najde nový pramen a tím novým pramenem je dávka z milionářských majetků. Zdaniti velké majetky nahromaděné z nadměrných zisků nejenom v minulosti, ale i v přítomnosti vyhovuje všem postulátům finanční vědy. Jestliže z tohoto majetku odčerpáme malou část, nesníží se životní úroveň jeho držitelů, protože převážná většina těchto majetků je uložena ve výrobních prostředcích, kterými si jejich držitelé opatřují stále nový značný důchod, často bez práce a vždycky vykořisťováním pracujícího člověka. Víme, že milionáři jsou, mají majetek, který zatížení snese. Mezi milionáře počítáme všechny ty, kteří pořád ještě využívají dnešní doby, takže se přes námahu dnešního režimu nepodařilo zamezit jejich neodůvodněným bezpracným a spekulativním ziskům. My chceme podchytit všechny ty kořistníky, šmelináře a ziskuchtivce, aby se nesnížila životní úroveň pracujících vrstev, dělníků, rolníků, živnostníků, pracující inteligence v době, kdy se národ dostal do těžkostí v důsledku sucha. Tím se liší dnešní lidově demokratický režim, že pracující člověk neodnáší škody z pohrom přírodních, tak i pohrom způsobených hospodářskou anarchií kapitalistického světa. Nejde o politickou agitaci a licitaci. Je to požadavek vlastenecký, v duchu Národní fronty a přání všeho lidu. Každý, kdo tomuto návrhu brání, ať počítá s tím, že se proti této destrukci postavíme a se souhlasem lidu a s jeho pomocí je odstraníme."
Dámy a pánové, pokud se domníváte, že jde o citaci z nedělního jednání vlády, není tomu tak. Jedná se o citaci z vystoupení v rozpravě v ústavodárném národním shromáždění v roce 1947. Se značnou symbolikou toto jednání probíhalo právě 18. září 1947, ve dnech čtvrtku a pátku, tedy téměř na den přesně před 55 lety.
Ve vystoupení svého předřečníka jsem viděl, že rétorika za těch 55 let se zas tak významně nezměnila, a proto toto historické připomenutí možná má svou váhu.
Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Hana Marvanová: Děkuji panu poslanci Šeichovi. Nyní uděluji slovo panu poslanci Klausovi a připraví se pan poslanec Grospič.
Jenom podotýkám pro vaši informaci, že posledním doposud písemně přihlášeným je pan poslanec Mládek.
Slovo má pan poslanec Klaus.
Poslanec Václav Klaus: Vážení kolegové, budu velmi stručný, protože jsem za prvé svůj globální názor vyjádřil včera ohledně jednorázovosti povodní, a tedy povinnosti jednorázově reagovat a neměnit permanentně daňový systém nebo cokoliv jiného.
***