(9.40 hodin)
(pokračuje Kocourek)
Tento nižší výnos se však zároveň předpokládá za velmi optimistického růstu hrubého domácího produktu o 3,6 % a růstu spotřeby domácností o 4 %.
Z těchto čísel o výběru daně z přidané hodnoty a spotřebních daní také jasně plyne, že spotřebitelská poptávka je velmi pružná a že na zvýšení cen buď reaguje snížením spotřeby, nebo spotřebou levnějšího substitučního zboží. Pokud tedy máme získat dodatečných 10,5 miliardy Kč ze spotřebních daní a daně z přidané hodnoty, potom se musím pana ministra zeptat, na základě čeho předpokládá, že poptávka při zvýšení cen neomezí svou spotřebu nebo nepřejde na levnější zboží, jak to dokazují dosavadní čísla. Jinými slovy - jaké nové zásadní impulsy pan ministr pro poptávku očekává. Zmínku o základních předpokladech pro takovou zásadní změnu v chování poptávky ve zdůvodnění návrhu zcela postrádám.
Ale jeden impuls je zřejmý již teď. A tím bude zvýšená poptávka po stavebních pracích a službách v souvislosti s popovodňovou obnovou. Výnos ze zvýšené daně z přidané hodnoty stavebních prací a služeb je tak skoro jistý, ale tento vyšší výnos přece zaplatí právě postižení povodněmi. A to není žádná solidarita! To je spíš zneužití nepružnosti poptávky po stavebních pracích u lidí postižených povodněmi. (Potlesk v části sálu.)
Celkově mám tedy velké pochybnosti o získání oněch dodatečných deseti daňových miliard a chtěl bych se opět zeptat pana ministra, co bude s hrazením škod v případě, že se nepodaří vybrat dodatečné daňové miliardy. Zastaví se proplácení povodňových škod, nebo se prostě jen automaticky zvýší deficit státního rozpočtu v roce 2003?
Závěrem mého hodnocení tohoto vládního návrhu bych chtěl konstatovat, že jak se situace jeví, tak lze říci, že rok 2003 bude rokem popovodňové obnovy, kdy ekonomika bude díky povodním stále ještě oslabená. Uvalit na ni v této situaci vyšší daně může znamenat ještě větší oslabení ekonomiky v popovodňovém období. Dále tento vládní návrh s největší pravděpodobností tedy nepřinese očekávaných 10 miliard Kč daňových výnosů, a pokud je přinese, pak zejména na úkor vyššího zdanění povodňové obnovy. Jinými slovy postižení povodněmi budou muset platit státu zvýšené daně, aby jim je pak stát snad poslal zpět.
Podle mého názoru je tedy lepší daně v příštím roce nezvyšovat a nechat lidem jejich peníze v kapsách, a pokud jim chceme skutečně pomoci, potom mobilizujme jiné než daňové zdroje. Vládním návrhem se totiž dostaneme do situace, kdy vyšší daně nevybereme, ale zůstanou nám do budoucna vyšší ceny a vyšší deficit státního rozpočtu.
Abych ale neskončil pouze kritikou tohoto vládního návrhu, dovolte mi nastínit řešení, které ODS vidí a pro něž učinila již konkrétní kroky. ODS navrhuje jako řešení současné povodňové situace koncept povodňové rezervy. Navrhujeme, aby Fond národního majetku založil účet, na který převede 50 miliard Kč z výnosu prodeje akciové společnosti Český Telecom. Sledujeme tím dva základní cíle. Prvním cílem je rozměrový signál pro přípravu předpokládané státní sady programů obnovy a rozvoje území postižených povodněmi. Znamená to, že na obnovu a rozvoj by měl stát vynaložit až 50 miliard Kč, a to je myslím mnohem více, než navrhuje tato vláda. Druhým cílem je transparentnost, variabilita a důsledná kontrola užití těchto zdrojů ze zmíněné povodňové rezervy. Proto všechny výdaje musí jít přes programy a přes státní rozpočty.
Námi navrhované legislativní užití povodňové rezervy umožňuje, aby zmíněná povodňová rezerva byla zapojena do rozpočtu jednak okamžitě, a to ještě v roce 2002, ve výši 5 miliard Kč prostřednictvím kapitoly operace státních finančních aktiv, jednak jako součást mimořádných příjmů standardně schvalovaných státním rozpočtem na příslušné kalendářní roky a zároveň i mimořádně v průběhu běžícího rozpočtového období, opět v rámci rozhodnutí sněmovny o provedení mimořádných rozpočtových opatření a opět prostřednictvím kapitoly operace státních finančních aktiv.
Návrh ODS tedy umožňuje s povodňovou rezervou pracovat plánovitě nebo i operativně a zejména budou veškeré výdaje kontrolovány prostřednictvím sněmovny, neboť půjdou přes státní rozpočet. Návrh ODS také zásadně přeskupí priority v rozpočtu Fondu národního majetku, jinými slovy - za peníze z privatizace se nebudou kupovat nadzvuková letadla, ale tyto peníze se budou investovat do lidí. Další signální efekt návrhu ODS spočívá v tom, že u všech typů rozpočtů, ať veřejných nebo soukromých, by mělo dojít k podobnému zásadnímu přeskupení priorit.
Toto je tedy naše představa řešení, které není závislé na sporném výnosu z vyšších daní a plně tak zaručuje zdroje na odstraňování následků povodní, řešení, které nebude brát zejména lidem postižených povodněmi jejich peníze, a řešení, které zároveň nebude dusit povodněmi oslabenou ekonomiku vyššími daněmi.
A na úplný závěr, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych vám připomenul dva citáty, které zazněly v této sněmovně po povodních v roce 1997.
První citát zní: "Centrální problém, který ovšem musíme řešit, je problém, odkud na to vzít peníze. Chtěl bych zde konstatovat, že vláda navrhuje, nebo alespoň zvažuje, jistou formu povodňové daně. Patrně nikoli daně samostatné, ale daně, která by se projevovala dočasným zvýšením sazby některé z existujících daní. Dříve než přikročíme k takovému opatření, měli bychom se podle mého názoru porozhlédnout, zda neexistují jiné disponibilní zdroje." To byl první citát.
Druhý citát: Jsem pro to, aby byl vytvořen zvláštní povodňový fond. Fond proto, protože jeho prostředky jsou převoditelné z roku na rok, a nikdo z nás nepropadá iluzi, že popovodňové škody dokážeme napravit během jediného roku. Jsem pro to, aby tento povodňový fond měl charakter samostatného rozpočtu odděleného od standardního rozpočtu, nad nímž se v každé demokratické zemi pře koalice a opozice."
Tato slova zde zazněla 13. září 1997 a pronesl je Miloš Zeman. (Potlesk v části sálu.)
S ohledem na poslance sociální demokracie nechám tato slova bez komentáře a děkuji za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Hana Marvanová: Děkuji za slovo panu zpravodaji. Nyní uděluji slovo panu poslanci Recmanovi, který vystoupí se stanoviskem poslaneckého klubu KSČM.
Poslanec Svatomír Recman: Paní místopředsedkyně, vážená vládo, kolegyně a kolegové, já chci v úvodu říci, že matka příroda je mocná a zlá, nebo možná můžeme říci mocná a krutá čarodějka, protože za posledních pět let, od roku 1997, tragicky zasáhla nejen do života lidí, ale i do života tohoto zákonodárného sboru.
Chci jenom připomenout, že nás tyto povodně přinutily již podruhé projednávat povodňový balíček, který má přispět k nápravě škod po těchto povodních. Jsem si vědom toho, že dopad letošních povodní není tak tragický jako v roce 1997, ale rozsah způsobený materiálními a ekonomickými škodami výrazně vzrostl. Jistě si připomeneme, že škody po povodních v roce 1997 dosáhly nebo byly oceněny ve výši 63 miliardy Kč, v letošním roce první odhady škod hovoří o 100 miliardách Kč.
Chci připomenout, že stát z této částky zaplatí 30 až 40 %, což ve finančním vyjádření znamená 30 až 40 miliard Kč. Musím říci, že situace je o to prekérnější, že ne všechny škody z roku 1997 již byly odstraněny a máme zde další naléhavé požadavky na finance ze státního rozpočtu pro řešení těchto následků povodní.
Já chci říci, že komunisté - hovořím o tom z toho důvodu, že řada mých předřečníků měla jiný názor - nemají na situaci černobílé vidění. Proto mi dovolte, abych ve svém stanovisku za poslanecký klub KSČM poděkoval všem těch, kteří přispěli na pomoc poškozeným a podíleli a podílejí se na odstraňování povodňových škod.
***