(17.30 hodin)
(pokračuje Dostál)
Vláda na svém výjezdním zasedání v Českých Budějovicích dospěla k neformálnímu názoru, že by bylo vhodné otáčivé hlediště v zahradě zámku v Českém Krumlově ještě po nějakou dobu zachovat. Usnesli jsme se na době tři až čtyři roky. Ministr kultury v návaznosti na to svým dopisem hejtmanovi Jihočeského kraje nabídl, že bude akceptovat existenci uvedeného objektu nejdéle, jak již jsem řekl, do 30. června 2006, za několika podmínek, zejména že dojde mezitím k výstavbě nového otáčivého hlediště na místě, kde stavba nebude kolidovat s mezinárodními závazky České republiky, přičemž tyto podmínky by byly upraveny v dokumentu uzavřeném mezi státem a krajem.
Dne 10. 6. letošního roku v odpovědi na můj dopis hejtman Jihočeského kraje bohužel konstatoval, že ačkoliv vítá iniciativu ministra kultury, nemůže na druhé straně na stanovené podmínky přistoupit mimo jiné s odkazem na neujasněné zřizovatelské a majetnické vztahy k otáčivému hledišti.
S přihlédnutím k tomuto dopisu Ministerstvo kultury pověřilo dne 6. 8. 2002 převzetím tohoto majetku státu Národní divadlo v Praze, které je státní organizací a po kterém chce, aby v rámci resortu kultury zajistilo jak stavbu nového, tak posléze i likvidaci dnešního otáčivého hlediště. To vše za spolupráce s Jihočeským krajem a městem Českým Krumlovem. O tom jsem informoval 6. 8. 2002 hejtmana Jihočeského kraje, ale také starostu města Český Krumlov. Požádal jsem o součinnost, například poskytnutí finančního příspěvku, přičemž tento závazek byl konkretizován ve smlouvách o příspěvku na reprodukci majetku uzavřených s Národním divadlem v Praze. Na tyto své dopisy jsem do dnešního dne nedostal vůbec žádnou odpověď.
Závěr: I přes další vstřícnost Ministerstva kultury akceptovat za určitých podmínek existenci otáčivého hlediště v zahradě zámku v Českém Krumlově dokonce o další čtyři roky, podpořenou zcela konkrétními kroky ze strany ministra kultury, není odezva jiná než mediální a politický tlak ze strany Jihočeského kraje.
Ministerstvo kultury vzhledem k tomu, co jsem zde uvedl, trvá na tom, že klíčem k optimálnímu řešení problému a jeho racionalizaci je postup, který zvolilo ve spolupráci s Národním divadlem v Praze.
K zásadní otázce pana poslance sděluji: točna byla státním majetkem a byla jen převedena z jedné státní organizace na jinou státní organizaci. K tomu nebylo potřeba rozhodnutí vlády.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji ministru kultury. Táži se pana poslance Miroslava Beneše, zda chce položit doplňující otázku.
Poslanec Miroslav Beneš: Paní místopředsedkyně, pane ministře, moje otázka byla na ministra financí, protože podle mých informací je točna stále ve správě okresního úřadu, ale to se tady budeme zbytečně přít a to nemá cenu. Stejně jako jste zahájil tím, že stavební povolení je nezákonné. Je-li nezákonné, měl byste povinnost to uvést do zákonného stavu. Myslím, že to je váš názor, já ho respektuji. Ale o tom, zda je něco zákonné, nebo nezákonné, rozhoduje soud.
Jestli byste dovolil, položil bych vám ještě jednu otázku. Souvisí s tím, že točna se rovná poměrně dominantní finanční příjem pro Jihočeské divadlo. Jihočeské divadlo bez točny, tedy ve správě Národního divadla, bude mít poměrně velké problémy s ekonomikou. Navíc si myslím, že Jihočeské divadlo díky atraktivitě prostředí, díky příchodu výrazných režisérů poměrně získává.
Protože se blíží konec časového limitu, moje otázka je: jednal jste s provozovatelem, resp. zařídil jste jednání mezi Národním divadlem a stávajícím provozovatelem, jak bude vypadat provozování točny, kdo tam bude hrát do budoucna?
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Slovo má ministr kultury Pavel Dostál.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál Velice rád odpovím, pane poslanče, na vaši otázku, ale byl bych rád, kdybychom si na začátku řekli jedno: Ani vy, ani já si nepřejeme, aby točna z Českého Krumlova zmizela. Je to veliký kulturní divadelní zážitek. Bohužel zde jeden žánr - tedy divadlo - stojí ve svém resortu ne proti jinému žánru, ale proti jinému názoru, a to je památková péče. Já jsem se po celou dobu snažil toto dát dohromady. Bohužel to nejde, protože UNESCO trvá na tom, co jsem již řekl.
Proto se domnívám, že spíše než uvažovat, jakými kličkami dosáhnout toho, aby otáčivé hlediště v Českém Krumlově zůstalo, je třeba upnout síly k tomu, aby bylo vybudováno nové, dokonce možná modernější a významnější. Myslím si, že když k tomu spojí síly stát, kraj a město, povede se nám to. Proto bych nechtěl, aby z toho byl antagonistický spor.
Vy říkáte, že je mojí povinností, když je něco postaveno v nesouladu se zákonem, uvést to do souladu se zákonem. Ano, o to jde. Mezinárodní smlouva je mimochodem nad zákonem. Já musím tuto mezinárodní smlouvu respektovat. Proto jednám tak, jak jednám.
Pokud se týká vaší otázky, jak bude Národní divadlo provozovat točnu po čtyři roky, pokud se domluvíme v Českém Krumlově, samozřejmě ve spolupráci s Jihočeským divadlem. Zatím k jednání nedošlo, protože běží sezóna. Domníváme se, že na to čas je. Na druhé straně je třeba udělat generální opravu točny, takže je potřeba se domluvit o tom, kterak se budou obě organizace podílet na nákladech spojených s touto opravou.
Pokud se týká spolupráce Národního divadla s Jihočeským divadlem, věřím pevně, že se domluví.
Závěrem chci říci, že mi šlo opravdu o to, aby na další čtyři roky bylo zajištěno otáčivé hlediště v Českém Krumlově pro velký zájem turistů, s tou podmínkou ovšem, že někdo postaví někde jinde otáčivé hlediště, a to kraj sám udělat nechtěl. Proto do toho vstoupil tímto způsobem stát.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Slovo udílím poslanci Jaromíru Kohlíčkovi k přednesení interpelace na ministra dopravy a spojů Milana Šimonovského. Jako další se připraví poslanec Karel Vymětal. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jaromír Kohlíček: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážený pane ministře, některá výročí jsou tak neslavná, že se k nim musíme vracet i v interpelacích. Jedním z nich je jistě snaha magistrátu Teplice o dohodu o koupi parcely číslo 887/1 v katastrálním území Sobědruhy. Komunikace, která na daném pozemku již dnes - a to léta - existuje, dává tušit, že případ je pro České dráhy z věcného hlediska bezproblémový. Přesto se nepodařilo, ačkoliv obě strany čile jednaly, dosáhnout za 13 měsíců dohody. Věc je přitom zcela banální a vůbec nebrání transformaci podniku České dráhy. Jde o jednoznačně identifikovaný majetek, tedy ani v tomto ohledu není pochybností.
Ptám se vás proto, vážený pane ministře, za prvé - existuje časová a finanční představa o vyčištění majetku Českých drah od podobných pozemků?
***