(16.30 hodin)
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážený pane poslanče Janečku, vaše vystoupení podle mého názoru obsahuje dvě nepravdy. Nepravda první, že vláda těmto postiženým obcím nepomohla, a nepravda druhá, že vláda se tak nepokusila učinit v ještě větším rozsahu, než byl rozsah pomoci, který umožňoval státní rozpočet. Dovolte mně, abych dvě tato tvrzení alespoň stručně prokázal.
Povodně způsobily v 18 okresech materiální škody v celkové výši 3 miliardy korun. Mám tady samozřejmě podrobný rozpis jak po jednotlivých okresech, tak po jednotlivých hospodářských a jiných sektorech. Konstatuji, že sedmi nejpostiženějším okresům bylo poukázáno přibližně 60 milionů korun z ministerstva financí a přibližně 100 milionů korun z ministerstva průmyslu, zejména v rámci tzv. programu rekonstrukce.
Pokud jde o ostatní prostředky, protože jde o mimořádné výdaje, doufám, že například živelní pohromu nebudete pokládat za důsledek činnosti této vlády, tak mimořádné výdaje je zapotřebí krýt mimořádnými příjmy, a vláda proto již v polovině minulého roku navrhla financování těchto zhruba třímiliardových povodňových škod prostřednictvím státních dluhopisů. Usnesení vlády má číslo 692 a datuje se 12. července roku 2000, tedy jak už jsem řekl, zhruba před půl rokem.
Konstatuji dále, aniž bych, pane poslanče Janečku, znal výsledek vašeho individuálního hlasování v této kauze, že dne 6. 12. 2000 byl tento vládní návrh na vypsání povodňových dluhopisů Poslaneckou sněmovnu zamítnut. Nemůžete někomu sebrat zimník a současně se ho pokrytecky ptát, zda mu náhodou není zima. Byla to tato Poslanecká sněmovna, a já to plně respektuji, která znemožnila pokrýt ony zhruba třímiliardové povodňové škody. Stát tedy pokryl, nebo vláda pokryla, chcete-li, nejdůležitější škody v nejvíce postižených okresech, a to, že její žádost na vydání povodňových dluhopisů, které přitom byly touže sněmovnou nebo podobnou sněmovnou klidně schváleny na známé povodně předtím, to znamená, nežádali jsme nic jiného než to, co už se jednou nebo dvakrát stalo. To, že potřetí byla tato žádost, asi proto, že pocházela od jiné, a to menšinové vlády, odmítnuta, je bohužel věc Poslanecké sněmovny, a tedy i jedné její dvousetiny, která se jmenuje Josef Janeček.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji předsedovi vlády. Pan kolega Janeček využije své možnosti položit doplňující otázku. Prosím.
Poslanec Josef Janeček: Pan premiér jako dobrý ekonom jistě ví, že platí taková zásada, že mimořádné škody se mají hradit z mimořádných výdajů. A takovou možnost vláda měla. Čili vláda, pokud by měla upřímnou snahu odstranit tyto důsledky, tak mimořádné příjmy dozajista očekává.
Mě zaráží to, že na mou první interpelaci pan premiér odpověděl, cituji: že vláda uvolnila veškeré prostředky, které na krytí povodňových škod byly zapotřebí. Čili nerozumím panu premiérovi, když nyní říká, že potřebovala ještě dluhopisy. Zní mi to spíše jako spekulace nežli jako faktická odpověď.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má předseda vlády, prosím.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Pokusím se reagovat na obě dvě vaše poznámky, pane poslanče. Je hezká zásada, že by vláda měla mimořádnými příjmy krýt mimořádné výdaje. Patrně pouze nedostatek času vám nedovolil, abyste uvedl, jakéže ty mimořádné příjmy měly být, protože mimořádné výdaje, tj. výdaje na povodně, jsou nesporné.
Pokud jde o vaši druhou poznámku, tak bych chtěl konstatovat, že samozřejmě výše škod se eviduje postupně a ta evidence je s dlouhým časovým zpožděním ve srovnání se vzniklou škodou. Takže vláda měla původně pocit, že rozsah škod je podstatně menší, a teprve tehdy, když bylo provedeno kompletní vyčíslení škod, ukázalo se, že se jedná o ony tři miliardy.
Ale dovolte mi, a je to opravdu řečnická otázka, pane poslanče Janečku, protože vím, že jednací řád vám neumožňuje repliku, položit jednoduchou otázku. Když byla KDU-ČSL v koaliční vládě, měla přece také možnost krýt povodňové škody nějakými imaginárními mimořádnými příjmy. A místo toho tehdy tato koaliční vláda dvakrát přišla do sněmovny, dvakrát požádala o vydání dluhopisů a dvakrát jí to sněmovna odsouhlasila. Platí snad heslo: "Quod licet Iovi, non licet bovi"?
Místopředseda PSP Ivan Langer: Dalším vylosovaným k interpelaci na předsedu vlády je pan poslanec Miroslav Beneš, a to ve věci státního příspěvku na hypotéky. Prosím.
Poslanec Miroslav Beneš: Pane předsedo vlády, poslanecká sněmovna schválila 14. dubna vládní návrh rozpočtových pravidel. Senát 27. června učinil totéž a znamená to, že vstoupila v platnost nová rozpočtová pravidla, nová rozpočtová pravidla, která na základě vládního návrhu neumožňovala vyplácení nebo neumožňuje vyplácení státní podpory hypoték fyzickým či právnickým osobám.
Vážený pane předsedo, velmi se omlouvám, ale myslím si, že vláda jako kolektivní orgán, v jejímž čele stojíte, nefunguje, neboť dosud tento problém vyřešen nebyl. Dovoluji si vám položit otázku, kdy tento problém bude vyřešen.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má pan předseda vlády Miloš Zeman.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Děkuji za konkrétní, jasnou a stručnou otázku, na kterou odpovím stejně jasně a stejně stručně. Na program vlády je příští týden zařazeno projednání a věřím, že i schválení návrhu nařízení vlády, podle něhož se dočasně tyto podpory budou vyplácet z již schváleného fondu bydlení. Čili problém by měl být vyřešen do týdne. To je odpověď na vaši konkrétní otázku.
A nyní mně dovolte, pane poslanče, abych reagoval na předchozí část vašeho vystoupení. Já si myslím, že bychom se měli rozumně dohodnout, bez ohledu na to, jaká vláda je momentálně u moci, co potřebuje zákon a k čemu stačí podzákonná norma. A to je ten právě vámi citovaný zákon o rozpočtových pravidlech. Podívejte se, na rozdíl od pana poslance Janečka a jeho tématu povodní, kdy problémem byly peníze a jsou peníze, tak u hypotečních úvěrů problémem peníze nejsou. Vy víte velmi dobře, pane poslanče, že v rámci zákona, který tato sněmovna schválila, a ten zákon se jmenuje zákon o státním rozpočtu, bylo na ten státní tuším asi 4% příspěvek vyčleněno 600 milionů korun. Čili peníze v rozpočtu jsou, vláda je má, je ochotna je použít. Celý problém návrhu zákona o rozpočtových pravidlech, a to nikoliv pouze v tomto případě, ale tam, kde jde o fyzické osoby, kterým by stát tuto podporu vyplácel, spočívá v tom, že se musí vydat zvláštní zákon, zatímco dříve, jak dobře víte, stačila podzákonná norma, tzn. nařízení vlády.
Já se teď nechci přít o tom, co bylo ve vládním návrhu a co byla poslanecká lidová tvořivost. Ale ať už je ten výsledek jakýkoliv, my provizorním způsobem, abychom tuto situaci kritickou na dobu jednoho měsíce, a nikoliv déle, pro 11 000 osob, které za to nebudou bankami penalizovány, vyřešili, tak tam, kde máme tu možnost, a my ji u fondu bydlení máme, tak to řešíme právě tím, že to financujeme z fondu bydlení. Protože zákon o fondu bydlení nám umožňuje, aby tento fond financoval i úvěrové zvýhodnění hypoték.
Ale skoro bych opravdu doporučoval, aby tam, kde dřív existoval případ, že podzákonné normy mohly upravovat situaci, která je finančně kryta a kdy finanční prostředky jsou skutečně k dispozici, abychom se k této situaci vrátili a aby parlament nepřebíral zbytečně některé exekutivní funkce tím, že bude operace, jejichž finanční zajištění již bylo schváleno zákonem o státním rozpočtu, zbytečně podmiňovat schválením speciálního zákona.
***