(Jednání opět zahájeno v 18.30 hodin.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážené kolegyně a kolegové, čas určený na technickou přestávku vypršel. Prosím, abyste zaujali svá místa, budeme pokračovat v našem jednání. Prosím všechny, kteří mají v úmyslu sledovat jednání Poslanecké sněmovny, aby se vrátili do jednacího sálu. Za malou chvíli budeme pokračovat.
Slovo má pan poslanec Zahradil.
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji vám, pane předsedající, za slovo. Přece jenom bych vás ještě požádal, zda byste se nemohl pokusit zjednat v sále trochu více klidu a trochu více lepšího prostředí pro pronášení projevů.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Obávám se, pane poslanče, že v případě kauzy České televize už si nejen poslanci a poslankyně, ale i spousta jiných lidí dlouhou dobu vůbec nenaslouchá a nevychází vstříc. Snad to bude v nejbližších minutách lepší. Prosím.
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, kteří jste ochotni mě vyslechnout, chci věřit, že technické nedopatření, ke kterému došlo před chvílí, bylo skutečně jenom technickým nedopatřením a ne něčím jiným stejně jako minulý týden zhruba touto dobou. Byl jsem informován, že nyní je to se zvukovým přenosem v pořádku.
Opakovaně zde máme konstatovat, že Česká televize neplní svou funkci, a v důsledku tohoto konstatování odvolat stávající Radu České televize. Česká televize bezesporu neplnila a neplní svou funkci minimálně tři týdny, ale zřejmě se budeme lišit v názorech, proč tomu tak je. Z argumentace, která zde v převažující míře zaznívala až doposud, je zřejmé, že mnozí vystupující považují za neplnění funkce České televize vysílání zpráv tzv. Hodačova týmu, bezesporu improvizovaných, bezesporu nekvalitních, bezesporu připravovaných na koleně a bezesporu nevyvážených.
Je na místě se ptát, proč tyto zprávy, jejichž vysílání už ostatně bylo ukončeno, takovými byly. Někteří jiní z nás, přestože jsme ochotni - a já jsem to teď právě učinil - přiznat nedokonalost a nekvalitu zpravodajství tzv. Hodačova týmu, si ale myslí, že Česká televize neplnila svou veřejnoprávní funkci v důsledku jiných okolností, než bylo to improvizované vysílání. Bylo to v důsledku okolností bezprecedentního postupu redakce zpravodajství a obsazení a blokování technických prostředků a prostor a všeho dalšího, co souvisí s provozováním České televize a co těmto lidem zcela nepochybně nepatří jako jejich osobní majetek.
Když už bych byl ochoten připustit, že postup odborů na půdě České televize zpětně legalizoval tyto vzbouřenecké akce, protože je přikryl pláštěm legální stávky, v žádném případě nemohu akceptovat, že pod tímto pláštěm legální stávky se odehrávaly a odehrávají takové věci, jako je zvaní na jednu demonstraci, druhou demonstraci, třetí demonstraci a možná není ještě všemu konec, jako je pronikání s nejrůznějšími pirátskými dokumenty, jejichž nevyváženost a tendenčnost je zcela zřejmá a které televizní vzbouřenci natáčejí sami o sobě a oslavují sami své domnělé hrdinství, apod.
Domnívám se, že toto také - a to zde musí zcela jasně zaznít - je porušování funkce České televize a také v důsledku těchto okolností Česká televize zcela nepochybně neplní svou funkci. To, že Rada České televize zcela zjevně a dávno - už před několika týdny - ztratila kontrolu nad Českou televizí, je sice fakt, ale opět je zapotřebí se ptát, proč tomu tak bylo.
Slyšeli jsme zde mnoho slov o privatizaci České televize, většinou v negativním smyslu toho slova, že privatizace kteréhokoli ze dvou kanálů České televize je nepřípustná, nepřijatelná a že by v důsledku toho Česká televize definitivně přestala plnit svoji veřejnoprávní funkci. Dámy a pánové, Česká televize v tuto chvíli je přece ale zprivatizována. Česká televize prošla stavem spontánní privatizace zadarmo. Byla zprivatizována svými vlastními zaměstnanci, kteří ji teď ovládají a kteří nejsou nikým a ničím řízeni.
Já myslím, že když se na ně podíváte, když se podíváte na kterýkoli zpravodajský pořad - ať už ráno, nebo odpoledne, nebo večer - je to přece zcela zřetelné. Českou televizi v tuto chvíli nikdo neřídí, resp. řídí ji jakýsi kolektiv blíže neurčených zaměstnanců České televize. Možná - jak mi zde někteří kolegové napovídají - Českou televizi ve skutečnosti řídí v tuto chvíli duch zákona o České televizi. To je samozřejmě také možné.
V této souvislosti mám jednu velmi závažnou obavu, a to je obava o to, jestli ve stávající situaci, ať už projednávání zákona o České televizi dopadne jakkoliv - a to, že v nějaké podobě bude zákon o České televizi přijat, je zcela jasné - a ať už bude nová Rada České televize komponována jakýmkoli způsobem, na jakékoliv návrhy a volena ať už jednou, dvěma nebo třemi ústavními instituce, moje obavy se zakládají na tom, že si velmi těžko dokáži představit schopného profesionála s představou o transformaci České televize, s představou nebo vizí o zásadních změnách v České televizi, který by za těchto podmínek, které se zde právě odehrávají a jichž jsme svědky, do toho vosího hnízda byl ochoten vstoupit. Velmi těžko si dokáži představit schopného manažera a organizátora, který s určitým plánem vstoupí, byv vybrán novou Radou České televize, do této instituce a ve chvíli, kdy se jeho plány a představy rozejdou s představami menšinové nebo i většinové části zaměstnanců České televize, bude odstřelen naprosto stejným způsobem a naprosto stejnými metodami, jako se to stalo nešťastnému exřediteli Hodačovi.
Pokud jde o to, co zde zaznělo od nyní nepřítomného pana poslance Svobody. Moje prvotní emoce, které mě zachvátily po jeho projevu, už pominuly, nicméně přesto považuji za nutné říci, že projev pana poslance Svobody považuji doslova za nehorázně lživý.
***