(18.40 hodin)
(pokračuje Zahradil)
V tomto ohledu nemám důvod být diplomatický stejně, jako byl můj kolega pan poslanec Beneš.
A když už tady pan poslanec Svoboda bez jakýchkoli explicitních důkazů naznačil, že paní Bobošíková byla spojena jakousi blíže neurčenou pupeční šňůrou s ODS, dovolte mi v této souvislosti citovat z rozhovoru, který vyšel v posledním čísle časopisu Týden na straně 26, kde se nachází informace, že nástup paní Bobošíkové do České televize byl konzultován s dvěma významnými představiteli Unie svobody, konkrétně s panem poslancem Mlynářem a s panem poslancem Pilipem. Tuto informaci poskytl časopisu Týden v rozhovoru manžel paní Bobošíkové. Já to ponechávám bez dalšího komentáře.
Poslední věc, o které bych se chtěl zmínit, je ta skutečnost, že nedošlo pouze k fatálnímu selhání České televize, ale došlo k fatálnímu selhání celé mediální sféry v České republice, která o konfliktu v České televizi měla - nebo alespoň to předpokládám - informovat objektivně a nezaujatě. Neříkám to, že bych si to myslel na základě nějakých neprokázaných faktů. Říkám to proto, že naštěstí existují agentury, které se zabývají mediálními analýzami, a jedna z těchto agentur, poměrně renomovaná agentura INOVATIO, zpracovala mediální analýzu všech nejdůležitějších deníků v České republice a způsobu, jakým informovaly o kauze Česká televize. Ve stejném výtisku již zmíněného časopisu Týden je možnost se s čísly této agentury a s údaji, které uvádí, seznámit. Píše se tam, že v kauze Česká televize selhali novináři, a to nejen ti televizní na obou stranách sporu, ale i jejich kolegové v tištěných médiích a v rozhlase. Většinou rezignovali na objektivitu a podlehli emocím. Tento fakt dokládá analýza, jak už jsem řekl, této agentury, tří nejvlivnějších českých deníků - Mladé fronty Dnes, Práva a Lidových novin.
Zcela na závěr, protože souhlasím s touto mediální analýzou, mi dovolte, abych rozředil ten jednosměrný tok informací, který se na nás v posledních dnech valí doslova ze všech médií, nebo téměř ze všech medií. Dovolte mi, abych citoval z renomovaných novin Frankfurter Allgemeine Zeitung z článku, který dne 8. 1. 2001 publikoval pod názvem České ponaučení jejich pražský dopisovatel Karl Peter Schwarz. Doufám, že ani tyto noviny, ani tento novinář nebudou v důsledku toho, ať už panem Svobodou, nebo kterýmkoli poslancem, označeni za spjaté pupeční šňůrou s ODS, protože jsou to jedny z nejrenomovanějších evropských novin. Dovolte mi, abych tedy citoval:
"Stávka televizních žurnalistů, obsazení studia, apely ani masové projevy nejsou nasměrovány proti totalitnímu režimu, nýbrž proti rozhodnutí, které učinili demokraticky zvolení poslanci a které je v souladu se zákonem. Ať už bylo rozhodnutí správné, nebo chybné, ať pohnutky, které k němu vedly, čisté či nikoli, postup samotný byl naprosto legální. Jinak je tomu u odpůrců, kterým se prostřednictvím mobilizujícího působení televize a díky účasti odborů podařilo přivést do ulic na sto tisíc lidí. Jejich cíle mohou být úctyhodné a sympatické, ovšem metody, kterých používají k dosažení těchto cílů, takové nejsou. Obsazení studia je porušením zákona, divoká stávka novinářů je politicky motivována a mobilizace lidí v ulicích, která má vyvinout tlak na poslance, není v podmínkách parlamentní demokracie přiměřeným prostředkem k vyřešení sporu." - Citoval jsem z Frankfurter Allgemeine Zeitung z 8. 1. 2001.
Myslím si, že svoboda slova v této zemi událostmi v České televizi a kolem České televize v žádném případě ohrožena nebyla, a jsem přesvědčen, že v zemi, kde kromě státní nebo veřejnoprávní televize - ale bohužel mám pocit, že to začíná být totéž - existují ještě tři další celoplošné nebo téměř celoplošně vysílající televize, kde existují desítky privátních rozhlasových stanic, kde existují desítky privátních nezávislých novin, deníků, týdeníků, časopisů a jiných médií, je skutečně kuriózní a naprosto absurdní hovořit o ohrožení svobody slova a je to také mimořádně pokrytecké.
A na závěr mi dovolte, abych ocitoval ještě jednu větu ze zmíněného článku z Frankfurter Allgemeine. Cituji: "Dramaturgie událostí prozrazuje rukopis zkušeného divadelníka, který uvádí na scénu nové a nové variace téže hry. Hra se jmenuje Občanská společnost proti panování stran a hlavními hrdiny jsou v ní pravdu milující, po svobodě žíznící novináři, intelektuálové, umělci, studenti, televizní producenti a odborářští šéfové. Ti všichni bojují proti stranickým politikům dychtícím po moci, kteří potlačují svobodu projevu a chtějí lidem ukrást duši, aby je mohli přeměnit v roboty na dálkové ovládání." - Citoval jsem podruhé a naposledy z deníku Frankfurter Allgemeine z 8. 1. 2001.
Děkuji za pozornost. (Dlouhotrvající potlesk klubu poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Nyní dvě faktické poznámky - v pořadí pan kolega Mlynář a pak pan ministr - ne, pan ministr nehodlá vystoupit. Takže pan kolega Mlynář a potom přednostní právo vystoupení má pan poslanec Filip.
Poslanec Vladimír Mlynář: Faktická poznámka. Vážení kolegové, panu kolegovi Zahradilovi zřejmě uniklo mé vyjádření v tisku - rád je opakuji - k tvrzení pan Bobošíka: pan Bobošík lže. Pan Bobošík není můj kamarád, nemám takové kamarády. Mluvil jsem s ním všeho všudy v životě třikrát. Poprvé na setkání Sdružení Lípa - důležitá to informace pro autory spikleneckých teorií - kam dojíždí se svou ženou, a to bylo asi před čtyřmi lety. Podruhé jsem s ním mluvil na recepci, kde se oslavoval zákon o elektronickém podpisu, kam pana Bobošíka pozval nevím kdo, nikoli já, opět se hovořilo na nezávazné společenské téma. Potřetí mi pan Bobošík volal na Štědrý den na můj mobilní telefon, který před časem otiskl pan redaktor Svora s výzvou, aby mi lidé telefonovali, chtějí-li si mi zanadávat. Pan Bobošík se mě zeptal, co říkám na to, že pan Hodač nabídl jeho ženě funkci ředitelky zpravodajství. Řekl jsem mu, že s takovým krokem nemohu souhlasit, aby se bývalá poradkyně pana předsedy Klause stala ředitelkou zpravodajství, že s tím nesouhlasím jako politik ani jako člověk, a že já bych svou ženu do takové funkce nepustil. (Veselost ve sněmovně.) Tím náš rozhovor skončil.
Bere-li toto jako politické konzultace, musím se řečnicky zeptat, s kým vším ještě pan Bobošík asi mluvil, že nakonec jeho žena do toho zpravodajství skutečně nastoupila.
***