Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Pan kolega Exner.

Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, pane předsedající, páni ministři, dámy a pánové, dovolte mi tři drobné poznámky.

Protože se už dvakrát vyskytla určitá souvislost s peticemi, dnes jeden pan poslanec hovořil o neetičnosti sběru podpisů pod petice, domnívám se, že bychom měli tuto otázku vyjasnit, a pokud nedochází k nějakému nátlaku nebo nepřípustnému ovlivňování, že bychom se měli vyvarovat toho, abychom označovali ten či onen sběr podpisů pod petice za neetický nebo jiný. Jsme konec konců také blízko před volbami, jsme zástupci politických stran a toto je otázka, která se dotýká jejich funkce a případně ovlivňování obyvatel. Domnívám se, že máme u nás ústavní právo na to, aby občané po vlastní úvaze se podobnými způsoby vyjadřovali nezávisle na tom, kdo je osloví.

Také mi dovolte poznámku týkající se těch 10.000 nadbytečných lékařů. Plně se připojuji ke svému předřečníkovi, pokud jde o tento problém z hlediska jeho označení. Ale pakliže bychom už připustili, že tedy něco podobného existuje, pak v souvislosti také s tímto návrhem zákona postrádám jakýkoli návrh na řešení této situace, jiný, než prostě označit tyto lidi jako nadbytečné, a prostřednictvím cenových a mzdových regulací, tedy regulací povýce ekonomických, se snažit vyřešit tento problém, který má ale také rozměr neobyčejně lidský.

Vzpomínám si - to je poslední poznámka - na projednávání návrhu zákona č. 143/1992 Sb., v roce 1992, který jsme měli v České národní radě tehdy k vyjádření. Argumentace pro zavedení tohoto nového zákona tehdy byla zhruba taková:

Zákon má umožnit snížení počtu tarifů, má sjednotit systém, rozevřít meze pro jednotlivé tarify, vytvořit lepší možnosti odměňování prostřednictvím funkčních a jiných příplatků a být celkově racionalizující v této oblasti.

Jestliže dnes pan ministr srovnává tento zákon a jeho tarifní tabulky s tím, že platí stejně pro lékaře jako cestáře, potom musím říci, že v této otázce je samozřejmě potřeba se zamyslet a je potřeba konstatovat, jestli chceme něco podobného nebo ne.

Já ovšem postrádám nějaké systémovější řešení tohoto problému, především z toho důvodu, že pokud nevyhovuje roztřídění do tarifů současným potřebám, je nepochybně možné zamyslet se nad tímto systémem a doplnit nebo upravit tento systém tak, aby byla zajištěna obvyklá práva státních zaměstnanců a obvyklý způsob odměňování pracovníků v této oblasti.

Nemyslím si však, že je možné postupovat tím způsobem, že jednotlivé dílčí skupiny profesí nebo jednotlivé profese, začneme z tohoto zákona vyčleňovat. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Exnerovi. Hlásí se pan kolega Hájek. S faktickou poznámkou se pak hlásí pan kolega Jaroš.

Poslanec Josef Hájek: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, budu velmi stručný. Omezím se na tři krátké poznámky.

Několikrát zde zaznělo "opoziční pojetí". "kritika ze strany opozice" Chtěl bych za klub Levého bloku říci, že jsme několikrát veřejně deklarovali, že nebudeme, nechceme a nikdy jsme nedělali politikum v oblasti zdraví, v oblasti zdravotnictví.

Podpoříme všechno, co bude dobré pro tento systém, co bude dobré pro pacienta, bez ohledu na to, z kterých úst a z které politické strany takový návrh přijde.

Druhá poznámka. Pan ministr měl zřejmě málo času, ale musím konstatovat, že jeho exkurz do mzdových forem, které zde předvedl v oblasti tarifních mezd, byl podle mého názoru nešťastný a účelový.

Třetí poznámka. Bylo zde řečeno, že děláme jeden malý krůček. Myslím, že bez ohledu na to, jestli je to malý krůček nebo velký krůček, měli bychom především posoudit, kam vede cesta anebo po které cestě jdeme.

Nejdříve bychom měli mít jasné definovaný cíl cesty, co chceme ve zdravotnictví, jako v systému, dokázat, a potom samozřejmě cesta k cíli se skládá z těch malých krůčků, ale nikdy to nemůže být opačně. Myslím si, že situace ve zdravotnictví svědčí právě o tom, že není předkladatelům zcela jasno, jaký je cíl, jaký je vlastně konec této cesty, do jakého pojetí, do jakého systému, chceme zdravotnictví dovést. Nejprve by bylo od předkladatelů, tedy od vlády, minimálně slušné, aby předložila celkovou představu reformy ve zdravotnictví. Potom můžeme kvalifikovaně posoudit, zda jednotlivé krůčky, které jsou předkládány, nejsou krůčky zpět. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Hájkovi. Pan poslanec Jaroš.

Poslanec Emil Jaroš: pane předsedo, omlouvám se, nechci dlouho zdržovat. Chci jenom pro vysvětlení. Pojem "nadbytečných lékařů", který zazněl jako termínus technikus, je de facto informace, kterou jsme dostali, já to tady znovu zopakuji, na začátku našeho volebního období. Byl to výstup z Bojarova Ministerstva zdravotnictví. Není to něco, co bychom někde uměle vykonstruovali.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Rozpravu končím, protože se do ní už dále nikdo nepřihlásil.

Dámy a pánové, dovolím si vás odhlásit a požádat vás o to, abyste se znovu zaregistrovali.

Pokud jsem dobře sledoval, tak paní kolegyně Lagová navrhla při svém vystoupení, aby byl návrh zamítnut.

Paní kolegyně Fischerová se hlásí.

Poslankyně Eva Fischerová: Pane předsedající, ve svém prvním vystoupení jsem navrhla návrh zamítnout.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Já jsem se ještě nedostal k tomu, abych to všechno zrekapituloval. Já to nepopírám.

Tedy paní kolegyně Fischerová navrhla zamítnout.

Paní kolegyně Lagová navrhla zamítnout.

Pan zpravodaj navrhl přikázání. Byly další návrhy v té delší rozpravě? (Není tomu tak.)

Dámy a pánové, budeme tedy hlasovat o návrhu na zamítnutí.

Kdo je pro schválení tohoto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ve 114. hlasování této schůze. Kdo je proti?

Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 64 pro, 66 proti.

Dámy a pánové, nyní budeme rozhodovat o přikázání.

Organizační výbor, a zpravodaj to zopakoval, navrhuje přikázat předložený návrh k projednání rozpočtovému výboru.

Kdo je, prosím, pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 115. Kdo je proti?

Návrh byl schválen poměrem hlasů 77 pro. 52 proti. (Potlesk.)

Dámy a pánové, nyní bych vám rád sdělil jeden námět. Obrátilo se na mě několik předsedů, a prosím vás, abyste to zvážili přes polední přestávku, a pak mi sdělili názor, zda bychom neměli začít na jednání schůze v úterý již v 11 hodin, tedy neponechávat tam ten obvyklý prostor pro jednání klubů. Tak jako tak v průběhu schůze si říkáme o přestávky pro kluby.

Prosím o informaci po polední přestávce, kterou právě vyhlašuji. Začneme jednat ve 14.20 hodin.

(Schůze přerušena ve 12.59 hodin.)

(Schůze opět zahájena ve 14.21 hodin.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, prosím, abyste se dostavili do jednací síně, abychom mohli zahájit projednávání dalšího bodu. Prosím, aby se všichni zaregistrovali.

Prosím pana ministra Pilipa, aby se dostavil do jednací síně, aby uvedl bod, jehož je předkladatelem.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dalším bodem pořadu je Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 113/93 Sb., o Fondu dětí a mládeže.

Jde o první čtení. Vládní návrh, který jsme obdrželi jako sněmovní tisk 2092, uvede z pověření vlády ministr školství, mládeže a tělovýchovy pan Ivan Pilip, kterého prosím, aby se dostavil do jednací síně, aby se mohl ujmout slova.

Ministr Pilip se nedostavil.

Jsou námitky proti tomu, abychom pokračovali dalším bodem? Není tomu tak. Dalším bodem našeho pořadu je

Jedná se o první čtení. Jak jsem právě předeslal, sněmovní tisk máme pod číslem 1978, stanovisko vlády k němu jako tisk 1978/l. Žádám, aby se slova ujal zástupce navrhovatelů pan poslanec Emil Jaroš.

Poslanec Emil Jaroš: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi spolu s 21 dalšími poslanci, kteří se připojili jako spolupředkladatelé, vám předložit novelu zákona č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomániemi.

Návrh zákona, který jste už jednou projednali, a to 19. 4. t. r. pak schválili. Tento návrh zákona je rozšířen oproti původnímu o přechodné ustanovení, jehož absenci označil prezident republiky jako důvod odmítnutí připojit podpis pod tento zákon. Tato novela posouvá věk zákazu prodeje a užívání tabákových výrobků ze 16 na 18 let. Zakazuje prodej tabákových výrobků v prodejních automatech z pochopitelných důvodů. Upravuje zdravotní varování na cigaretových obalech a valorizuje sankce tohoto zákona. Podobné a přísnější zákonné normy vedoucí ke kontrole kouření přijala většina vyspělých evropských zemí na západ od naší hranice. Bohužel jsme promeškali to, abychom byli první postkomunistickou zemí, která přijme obdobnou normu. Během našeho přetahování nás předběhlo Polsko.

Došlo i k jiným významným změnám během posledního půl roku. Americky Federální úřad pro potraviny a léčiva prohlásil v červenci 1995 úředně nikotin za návykovou drogu. Nikotin je hlavní příčinou, proč lidé kouří tabák a proč se stává kuřák závislý na tabáku. Nikotin patří k rostlinným alkaloidům, jako např. kokain, morfin, chinin a strychnin. Toto rozhodnutí může mít dalekosáhlé důsledky, protože dosud řada opatření ke kontrole tabáku narážela na argument, že jde o výrobek jako každý jiný, a jakákoliv regulace výroby, distribuce a propagace je v rozporu s principy volného trhu, svobody informací a svobody volby jedince.

Prohlášení tabáku za návykovou drogu je významným impulsem zastavení tabákové pandemie, která ve druhé polovině 20. století bude mít na svědomí 60 mil. lidských životů. U nás je to 22 tisíc zmařených životů ročně, což je několikrát více než zaviní drogy, AIDS, dopravní nehody, sebevraždy a vraždy dohromady. Jako příklad mohu uvést, kdy ve věku 30 39 let infarkt myokardu je 6,3krát častěji u kuřáků než u nekuřáků. Pro Českou republiku to znamená kolem 3.000 infarktů ročně u těchto rizikově mladých osob. Přesto tento návrh zákona naprosto neomezuje kouření u dospělé populace. Pouze více ochraňuje nekuřáky před agresivním chováním některých kuřáků. Máme za sebou první dobrou legislativní zkušenost s dobrým a hmatatelným výsledkem, a to omezení kouření v našem Parlamentu. Umožněme podobný výsledek i na jiných veřejných místech naší země. Jsem přesvědčen, že tento zákon bude přijat širokou veřejností.

Národní centrum podpory zdraví objednalo u Institutu pro výzkum veřejného mínění průzkum, kde respondenti odpovídali na otázku: souhlasíte nebo nesouhlasíte s tím, aby kouření ve veřejných prostorách a v situacích, kdy spolu pobývají kuřáci a nekuřáci, bylo zakázáno nebo omezeno zákonem? Souhlasně odpověděla více než polovina pravidelných kuřáků, a to 54%, 73% příležitostných kuřáků, 82% bývalých kuřáků. Z nekuřáků souhlasilo 9 z 10, tj. 89%.Souhlas se zákonnou úpravou podle volebních preferencí vyslovili i potenciální voliči: KDU 82%, ODS 80%, Levý blok 78%, Sociální demokracie 77%, ODA 76%.

To vše ukazuje na to, že hlasování o tomto zákonu jde napříč volebními stranami.

Závěrem chci zdůraznit, že se nejedná o převratnou novelu zákona, ale o novelu, která téměř hluchý zákon opět oživí a aktualizuje. Je to novela, která jistě není kvalitativním skokem, ale krokem správným směrem mezi vyspělé civilizované země.

Dovolte mi připomenout prohlášená pana prezidenta republiky Václava Havla u příležitosti Světového dne bez tabáku. Cituji: "Jako člověk, který kouří 44 let, bych rád doporučil všem mladým lidem, aby nezačali kouřit a zároveň bych rád vyslovil své uznání všem, kteří se rozhodli s tímto zlozvykem zkoncovat. Kdo nekouří, je mj. svobodnější. Držím palce všem odborníkům i laikům, kteří se angažují za snížení počtu kuřáků v naší zemi."

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji vám za pozornost a za vaši podporu návrhu zákona při jeho prvním čtení.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Jarošovi. Organizační výbor určil zpravodajem pana kolegu Václava Krásu, kterého prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Václav Krása: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych vás seznámil se zpravodajskou zprávou k prvnímu čtení k návrhu poslanců Jaroše a dalších na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ČNR č. 37/89 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomániemi, ve znění zákona č. 425/90 Sb., tisk 1978.

Všichni asi cítíme, že je nutné zvyšovat ochranu před alkoholismem, kouřením a jinými toxikomániemi. Poslanecký návrh poslanců Jaroše a dalších obsahuje především opatření týkající se ochrany před vlivem kouření. Nejsem přesvědčen, že je to tak závažný problém, aby musel být řešen restriktivním zákonným opatřením. Orientace restriktivních opatření především před negativním působení kouření je zřejmá například z požadavku na zákaz prodeje cigaretových výrobků v prodejních automatech, přičemž tento požadavek není uplatněn například u automatů na alkoholické nápoje.

V návrhu zákona je řada nejasností, např. který orgán bude kontrolovat obměňování textů varovných nápisů na obalech tabákových výrobků. Návrh zákona předpokládá provozování záchytných protialkoholních stanic ve veřejném zájmu právnickými i fyzickými osobami, ale dále nespecifikuje způsob jejich zřizování a provozování.

Návrh novely zákona obsahuje též některé formální nedostatky v důvodové zprávě. V přiloženém znění platného zákona nejsou důsledně vyznačeny všechny navrhované změny oproti stávajícímu znění.

Vláda vyjádřila na svém zasedání 15. prosince 1995 s návrhem zákona nesouhlas. Z výše uvedených důvodů předkládám Poslanecké sněmovně návrh na zamítnutí poslaneckého návrhu v prvním čtení.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Jan Černý.

Poslanec Jan Černý: Dámy a pánové, pane předsedající, vy všichni dobře víte, že kdykoli se tady objevil zákon, který se snažil zcela restriktivně zamezit něčemu, čemu se dá zamezit výchovou, vzděláváním a vůbec kladným působením jak v rodině, tak na veřejnosti, vystupoval jsem proti takovým restrikcím, které jsou podle mého názoru zbytečné a ve svých důsledcích nakonec vedou pouze k obcházení těchto zákonů a ke snaze nedodržovat ustanovení, která veřejnost nepřijme.

Víte také, že jsem byl kuřák a řada z vás mi obranu práv kuřáků vyčítala a říkala, že jsem závislý narkoman a tudíž nemohu jednoznačně posoudit vliv, který kouření má na nekuřáckou populaci. Vzal jsem si tato slova k srdci a kouřit jsem přestal. Musím přiznat, že po šesti měsících, kdy nekouřím, jsem na tento zákon skutečně názor změnil. Zatímco dříve jsem si myslel, že je to hloupost, dnes si myslím, že je to velká hloupost nutit někoho takovýmito restriktivními zákony k tomu, aby kouřit přestal, nutit někoho, aby se choval tak jak se někomu zdá, že se chovat má.

Za těch šest měsíců jsem také poznal, že kuřácká populace je poměrně velmi slušné vychovaná, že se snaží dodržovat veškeré zákazy, které si dobrovolně majitel objektu, majitel budovy, majitel sálu stanoví a že tam kde je prostě kouření majitelem zakázáno, tito kuřáci skutečně nekouří. Velmi málo je těch, kteří kouří mimo vyhrazené prostory a já nevidím důvod, proč bychom je měli pronásledovat.

Dámy a pánové, jako nekuřák, jako člověk, který se dostal ze závislosti na droze (jak ji popisuje kolega Jaroš) vás prosím, abyste tuto novelu zamítli.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Kolegové Severa a Janeček. Prosím, abyste zvážili, jestli byste se nemohli hlásit písemně, jak bývalo dobrým zvykem.

Poslanec Pavel Severa: Já se omlouvám, že jsem nedal písemnou přihlášku. Jen jsem chtěl říci, že v souladu s jednacím řádem sděluji, že nemám žádný zájem a nejsem nijak zainteresován a podpořím tuto novelu. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Doufám, že se teď nepřihlásí všichni, kteří nemají žádný zájem. Kolega Janeček stahuje svoji přihlášku. Končím rozpravu vzhledem k tomu, že se do ní dále nikdo nepřihlásil.

Dámy a pánové, zazněl zde návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona v rozpravě. Jsem povinen o něm dát hlasovat. Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 116. Kdo je proti zamítnutí?

Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 42 pro, 35 proti.

Nyní budeme hlasovat o návrhu na přikázání tak jak jej přednesl předkladatel v souladu s tím, co navrhuje organizační výbor.

Kdo je pro přikázání této normy k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 117. Kdo je proti?

Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 42 pro, 34 proti.

Tím jsme projednali tento bod. Děkuji panu poslanci Jarošovi a panu zpravodaji Krásovi.

Myslím, že se můžeme vrátit k bodu

Vládní návrh, jak už bylo jednou uvedeno, jsme obdrželi jako tisk 2092. Prosím pana ministra Ivana Pilipa, kterého vláda pověřila uvedením tohoto zákona, aby se ujal slova. Dámy a pánové, prosím o klid.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ivan Pilip: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych předložil a navrhl k projednání návrh zákona, který s tím minulým má společné snad jedno, a sice to, že jde o téma, které se periodicky vrací na jednání jak vlády, tak parlamentu, a sice jde o otázku dořešení bývalého majetku SSM a s tím související činnosti Fondu dětí a mládeže, který byl zřízen zákonem č. 113/93.

Vláda se tímto ustanovením a činností Fondu dětí a mládeže zabývala a rozhodla se navrhnout změny v tomto zákoně, které by měly vést k urychlenému dokončení problematiky majetku bývalého SSM a vyjasnění pravomocí, které v tomto vypořádávání mají být.

Kdybych měl tento návrh velmi zjednodušeně charakterizovat, má vést zhruba ke dvěma věcem. Jednak k tomu, že z Fondu dětí a mládeže by bylo nyní operativně a velmi rychle umožněno, aby po dokončení zmapování majetku bývalého SSM provedl jeho roztřídění do dvou skupin a mohl tu část, která může bezprostředně sloužit dětem a mládeži, převádět na tyto organizace v souladu s dalšími technickými ustanoveními a vlastně nemít už tento majetek ve své přímé správě. Dále ho rozdělit na druhou část majetku, kde jde o bývalý majetek SSM, který nemá charakter majetku, který je bezprostředně využitelný pro činnost dětí a mládeže tzn. různé tiskárny, vydavatelské domy, megalomanské hotely, atd. a tento majetek aby byl prostřednictvím Fondu dětí a mládeže dán do privatizace a výtěžek této privatizace aby byl dán do státního rozpočtu s případnou možností využití na činnost dětí a mládeže.

Zároveň tento návrh uvádí, že tím by byla činnost Fondu dětí a mládeže vyčerpána a po splnění těchto úkolů ke 30. 6. 1997 by Fond dětí a mládeže ukončil svou činnost, protože by úkol se kterým byl zřízen, byl takto vypořádán.

To je tedy hlavní myšlenka vládního návrhu novely a doplnění zákona č. 113/93. Dovoluji si proto doporučit sněmovně, aby tento zákon schválila do dalšího čtení.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi. Prosím pana poslance Martina Chudobu, který byl určen organizačním výborem jako zpravodaj pro prvé čtení, aby se ujal slova.

Poslanec Martin Chudoba: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 113/93 Sb., o Fondu dětí a mládeže, je návrh velmi stručný, ale svým obsahem velmi závažný. Stávající právní norma již nevyhovuje funkčnosti fondu a je třeba provést několik úprav, aby mohl fungovat tak, jak bylo zamýšleno při jeho zřízení. Na tom se mimo jiné shodli zástupci všech zúčastněných stran, tj. vlády, parlamentu i fondu při schůzce u předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu pana Uhdeho.

V současné době je Poslanecké sněmovně předložen k projednání i poslanecký návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 113/93 o Fondu dětí a mládeže. Nejvýznamnější rozdíl mezi předloženým vládním návrhem oproti poslaneckému návrhu je v tom, že vládní návrh zákona obsahuje likvidační paragrafy, které hovoří zcela konkrétně o termínu a způsobu likvidace fondu.

Organizační výbor Poslanecké sněmovny na svém zasedání doporučil sněmovně, aby přijala usnesení, kterým novelu zákona, kterou se mění a doplňuje zákon č. 113/93 Sb., o Fondu dětí a mládeže uvedenou v tisku 2090, přikázala k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Jako první se do ní přihlásil pan poslanec Karas, připraví se pan poslanec Mašek.