Přítomni:
Předseda PSP M. Uhde, místopředseda PSP J.
Vlach, místopředseda PSP J. Kasal, místopředseda
PSP K. Ledvinka a 178 poslanců.
Za vládu České republiky: předseda
vlády Václav Klaus, místopředseda
vlády Jan Kalvoda, místopředseda vlády
a ministr zemědělství Josef Lux, místopředseda
vlády a ministr financí Ivan Kočárník,
ministr životního prostředí František
Benda, ministr dopravy Vladimír Budinský, ministr
Igor Němec, ministr spravedlnosti Jiří Novák,
ministr školství, mládeže a tělovýchovy
Ivan Pilip, ministr vnitra Jan Ruml, ministr pro správu
národního majetku a jeho privatizaci Jiří
Skalický, ministr zdravotnictví Jan Stráský,
ministr práce a sociálních věcí
Jindřich Vodička.
(Schůze opět zahájena v 10.07 hodin.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážené
kolegyně, vážení kolegové, vážení
členové vlády, dovolte mi, abych vás
jménem předsedy Poslanecké sněmovny
přivítal na další den 36. schůze
Poslanecké sněmovny a zahájil oficiálně
dnešní jednání.
Prvním bodem podle schváleného programu jsou
Na pořad jednání 36. schůze Poslanecké
sněmovny je předloženo 7 odpovědí
na vznesené interpelace, s nimiž poslanci nejsou spokojeni
a z tohoto důvodu požádali o zařazení
na pořad schůze Poslanecké sněmovny.
Nyní přistoupíme k projednávání
těchto odpovědí.
Předseda vlády Václav Klaus odpověděl
na interpelaci poslance Jiřího Šolera ve věci
nekompetentního postupu Úřadu pro dokumentaci
a vyšetření zločinů komunismu.
Interpelace a odpověď na ni se předkládá
jako tisk 1960. Prosím pana poslance Šolera, aby se
ujal slova.
Poslanec Jiří Šoler: Vážený
pane premiére, vážený pane předsedo,
vážené kolegyně, vážení
kolegové, nejprve mi dovolte, abych ocitoval některé
věty z odpovědi pana premiéra. Opět
jsem se přesvědčil o tom, že náš
pohled na řadu věcí je tak diametrálně
odlišný, že je téměř vyloučené,
aby vás jakákoliv moje odpověď na vaši
interpelaci uspokojila. Za vrchol absurdity však považuji
vámi naznačované spojení trestného
činu vlastizrady s rozdělením Československa
v roce 1992.
Nechci tady nikoho obviňovat, ale když se podívám
na historii Československa z roku 1938-1939 a srovnám
si to s rokem 1992, tak tu jisté souvislostí vidím
a pokud vidím třeba v televizi přenosy z
pochodňových průvodů v Bonnu, kde
se opět Němci chystají zřejmě
na slovanské národy v Evropě, pak mně
některá jednání v zákulisí
se sudetskými Němci přinejmenším
takovéto spojení navozují. Nechci říkat,
že přímo obviňuji, to bych si netroufl.
Pokud se jedná o věc interpelace. Chtěl bych
se omluvit zaprvé panu premiérovi a panu ministrovi
spravedlnosti. Skutečně bylo mou vinou, že
jsem včas nezjistil, že Úřad pro vyšetřování
zločinů komunismu, jehož se interpelace týkala,
patří pod policii České republiky
a ne pod Ministerstvo spravedlnosti, jak jsem se naivně
domníval. Byla to moje chyba a za tu se omlouvám.
Pokud se týká podstaty věci. Domnívám
se, že skutečně státní úřad
by měl vystupovat tak, aby jeho rozhodnutí byla
pokud možno konečná a jednoznačná
a chyb, kde musí řekněme - státní
zastupitelstvo měnit rozhodnutí Úřadu
pro vyšetřování zločinů
komunismu či podobných státních institucí,
by mělo být co nejméně. Samozřejmě
demokratický systém spočívá
v tom, že občas se někdo zmýlí
a potom občas jeho špatné rozhodnutí
někdo napraví. Kdyby to byl jeden případ,
tak z toho nechci dělat tragédii. Tady už jsou
to případy dva a pokud je dokonce spojen s takovou
věcí, že předseda Úřadu
veze slavnostně rozhodnutí do USA za peníze
daňových poplatníků a potom, co se
vrátí, je vzápětí zrušeno,
musím říci, že takovýto postup
není příliš kompetentní a neodpovídá
tomu, pro co si daňový poplatník svoji vládu
a své představitele platí.
Kromě toho si myslím, že skutečně
zločiny terorismu, kam lze zařadit třeba
případ bratří Mašínů,
jsou obecně pokládány v mezinárodním
fóru za krajně negativní a u ideologicky
třeba dobře podložených útoků,
pokud jsou prováděny nepřiměřenými
metodami, např. metodami terorismu, skutečně
nějaká glorifikace pachatelů takovýchto
zločinů je krajně nežádoucí.
Z těchto důvodů nemohu s odpovědí
pana premiéra souhlasit. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji
a otevírám rozpravu k tomuto návrhu usnesení.
Nikdo se do rozpravy nehlásí, takže ji končím.
Prosím, dámy a pánové, abyste se zaregistrovali.
Budeme hlasovat. Zahájil jsem 72. hlasování.
Kdo návrh pana kolegy Šolera podporuje? Kdo je proti?
Návrh nebyl přijat. Pro hlasovalo 13, proti 39 poslanců.
Paní kolegyně Buzková má náhradní
kartu č. 30.
Ministr zdravotnictví Luděk Rubáš odpověděl
na interpelaci poslance Jiřího Šolera ve věci
údajně možného zneužití
psychiatrie, podle sněmovního tisku 1860. Odpověď
se předkládá jako tisk 1860 C.
Ptám se pana kolegy Šolera, jestli je připraven
se vyjádřit. (Ano.) Prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Jiří Šoler: Vážený
pane předsedající, vážený
pane premiére, vážení páni ministři,
vážení kolegové, já se vyjádřím
najednou ke všem třem odpovědím, abych
nezdržoval.
Chápu, že psychiatrické případy
jsou takové, že je občas nutné nějakého
psychiatrického pacienta, bez nějakého soudního
či podobného rozhodnutí izolovat a nějakým
způsobem se pokoušet řešit jeho případ.
Domnívám se, že případ pana Čestmíra
Skály, který jsem ve své interpelaci rozebíral,
není toho charakteru; ten člověk možná
poněkud nepřiměřeným způsobem
uplatňoval restituční nároky, ale
každopádně to nebyl psychiatrický případ,
který by bylo nutné řešit nějakými
drastickými způsoby.
Naopak se obávám, že tady vzniká nebezpečí,
že psychiatrie je využívána k různým
politickým účelům.
Mohu tady uvést několik příkladů.
Kromě případu pana Skály a je to případ
pana Milana Kočíka a slečny Evy Sadílkové,
kteří také byli poměrně podivným
způsobem odvlečeni do psychiatrických léčeben,
a jejich uvolnění dalo různým iniciativám
na ochranu lidských práv velkou práci.
Z jednoho případu nelze samozřejmě
příliš soudit; pokud jsou takové případy
tři, tak už nelze tyto případy pokládat
za něco, co by bylo nějakým drobným
nedostatkem či přehlédnutím.
Kromě toho se domnívám, že v okamžiku,
kdy dojde k přemístění pacienta proti
jeho vůli na psychiatrickou léčebnu, tak
je přinejmenším povinností politického
systému nějakým způsobem informovat
jeho příbuzné. Pokud vím, tak třeba
pan Skála, který žije v Mnichově, se
dozvěděl o internaci svého otce až odněkud
z tisku či podobným způsobem. Dlouho neměl
v podstatě možnost se do toho zapojit. Je tam typické
to, že lékaři, kteří se podíleli
na vyšetřování pana dr. Skály;
paní dr. Straková a dr. Bednářová
se podílely na podobném případu téhož
pacienta někdy v šedesátých letech (v
roce 1968 anebo někdy v okolí těch let),
kdy se také domáhal svých restitučních
nároků, možná také ne zcela korektním
způsobem, ale v každém případě
opakování podobných případů,
týchž lékařů u téhož
pacienta už začíná navozovat dojem,
že tady skutečně není všechno v
pořádku.
Z těchto důvodů nemohu s odpovědí
pánů ministrů souhlasit. Děkuji vám
za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Přesto mi dovolte, abych podle jednacího řádu
rozdělil rozpravu ke třem bodům. Samozřejmě,
už nemusíte vystupovat. Chápu vyjádření
ke všem třem interpelacím za společné.
Otevírám rozpravu k této interpelaci. Nikdo
se do ní nehlásí. Rozpravu končím.
Budeme hlasovat o návrhu, který předložil
pan kolega Šoler k odpovědi pana ministra Luďka
Rubáše.
Zahájil jsem 73. hlasování.
Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?
Návrh nebyl přijat. Pro hlasovalo 17, proti 45 poslanců.
Ministr spravedlnosti Jiří Novák odpověděl
na interpelaci poslance Jiřího Šolera ve věci
údajně možného zneužití
psychiatrie, podle tisku 1860. Odpověď se předkládá
jako tisk 1860 A. Pan kolega Šoler se vyjádřil.
Otevírám rozpravu k tomuto tisku. Nikdo se do ní
nehlásí, takže rozpravu končím.
Budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak ho přednesl
kolega Šoler.
Jedná se o 74. hlasování.
Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?
Návrh nebyl přijat. Pro hlasovalo 17, proti 39 poslanců.
Ministr vnitra Jan Ruml odpověděl na interpelaci
poslance Jiřího Šolera ve věci údajně
možného zneužití psychiatrie, tisk 1860.
Odpověď se předkládá jako tisk
1860 B. Pan kolega Šoler se vyjádřil k tomuto
bodu.
Otevírám rozpravu. Nikdo se do ní nehlásí,
takže ji končím.
Budeme hlasovat v hlasování č. 75 o návrhu
pana kolegy Šolera.
Kdo s návrhem souhlasí? Kdo je proti?
Návrh nebyl přijat. Pro hlasovalo 14, proti 34 poslanců.
Paní kolegyně Matoušková má náhradní
kartu č. 27.
Ministr vnitra Jan Ruml odpověděl na interpelaci
poslance Milana Loukoty ve věci trestního stíhání
předsedy poslaneckého klubu SPR-RSČ Jana
Vika. Interpelace a odpověď na ni se předkládá
jako tisk 1966.
Prosím pana poslance Loukotu, aby se ujal slova.
Poslanec Milan Loukota: Pane předsedající,
dámy a pánové, nemíním zde
nijak zdržovat ani politikařit, budu se snažit
být co nejvíce věcný. Pan ministr
Jan Ruml uvedl v odpovědi na moji interpelaci ve věci
trestního stíhání kolegy Jana Vika,
že v této věci nebyly vytvořeny žádné
zvláštní týmy na úrovni krajů
nebo okresů. Přitom tiskový mluvčí
ministerstva vnitra pan Šubrt uvedl pravý opak, což
nakonec uveřejnily i některé deníky.
Proto s odpovědí pana ministr Rumla na moji interpelaci
nesouhlasím a navrhuji, aby sněmovna k této
odpovědi přijala v usnesení nesouhlasné
stanovisko. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji
a otevírám rozpravu. Nikdo se do ní nehlásí,
takže ji končím. Budeme hlasovat o návrhu
usnesení, jak jej pan kolega Loukota navrhl. Jedná
se o 76. hlasování.
Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?
Návrh nebyl přijat. Pro bylo 21, proti 37 poslanců.
Ministr vnitra Jan Ruml odpověděl na interpelaci
poslance Milana Loukoty ve věci policejního zásahu,
který proběhl dne 19. září
1995 ve Znojmě v cca 16.15 hodin. Interpelace a odpověď
na ni se předkládá jako tisk 1967. Opět
žádám pana kolegu Loukotu, aby se ujal slova.
Poslanec Milan Loukota: Pane předsedající,
dámy a pánové, i v tomto případě
se budu snažit být co nejvíce stručný.
Ve své interpelaci na pana ministra Jana Rumla ve věci
policejního zásahu, který proběhl
dne 19. 9. 1995 ve Znojmě zhruba v 16.15 hodin, jsem panu
ministrovi položil celkem 12 otázek. Na řadu
z nich mi pan ministr neodpověděl, jak se nakonec
můžete sami přesvědčit. U těch,
na které mi odpověděl, mohu zase celkem úspěšně
pochybovat o pravdivosti.
Jako příklad uvedu tvrzení pana ministra,
že při mítinku a následném zajištění
pana poslance Jana Vika nedošlo k nějakému
zranění osob. Mám zde k dispozici dvě
lékařské zprávy. Jedna se týká
pana poslance Vrchy, kde je doslova uvedeno, že na politické
manifestaci ve Znojmě, kde došlo k tlačenici
a střetu s policií, dostal ránu do hlavy
asi rukou útočníka-policisty. Strojopisná
zpráva dále obsahuje rukou psaný dodatek,
že pan poslanec Vrcha je bez zjevného poranění,
což připomíná doby nedávno minulé.
Druhá lékařská zpráva je vedena
na jméno Jaroslav Boudný. Zde je uvedeno, že
pan Boudný byl 19. 9. 1995 v cca 16.15 hodin napaden policistou,
který mu vstříkl do obličeje kasr.
Podotýkám, že zákrok policisty byl tak
mírný, že pan Boudný je doposud v pracovní
neschopnosti.
Tento případ je vůbec zajímavý,
neboť mi připadá, že policie postupuje
dle přísloví "zloděj křičí
chyťte zloděje". Panu Boudnému bylo totiž
v minulých dnech doručeno sdělení,
že je stíhán podle § 160 odst. 1 trestního
řádu jako obvinění z trestného
činu útoku na veřejného činitele.
Sám jsem byl tohoto podivného zákroku svědkem,
takže vím, jak proběhl, a podotýkám,
že rozhodně v této věci mlčet
nehodlám.
Z těchto popsaných důvodů nemohu tedy
s odpovědí pana ministra Rumla na moji interpelaci
souhlasit, a proto navrhuji, aby Poslanecká sněmovna
k této odpovědi přijala nesouhlasné
stanovisko. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji
a otevírám rozpravu. Nikdo se do ní nehlásí,
rozpravu končím. Budeme hlasovat o návrhu,
který předložil pan poslanec Loukota. Jedná
se o 77. hlasování.
Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?
Návrh nebyl přijat. Pro bylo 22, proti 34 poslanců.
Ministr životního prostředí František
Benda odpověděl na interpelaci poslance Jiřího
Šolera ve věci devastace chráněného
území Krňov. Interpelace se spolu s odpovědí
předkládá jako tisk 1959. Ptám se
pana kolegy Šolera - ano. Prosím, aby se ujal slova.
Konstatuji, že pan ministr Benda není omluven.
Poslanec Jiří Šoler: Vážený
pane předsedo, vážený pane ministře,
vážené kolegyně, vážení
kolegové, moje interpelace týkající
se devastace chráněného území
Krňov se týkala poměrně smutného
případu, který je možná ryze
lokální, i když mě osobně se
hluboce dotýká, což se zde konstatuje, protože
na Zbraslavi bydlím a dělal jsem tam asi dva roky
předsedu komise životního prostředí.
Jedná se o případ, kdy poblíž
zbraslavského zámečku na druhé straně
řeky stojí dlouhá řada chráněných
topolů na chráněném území
Krňov. Toto území se podařilo přes
nejrůznější snahy ochránit před
nějakou devastací v podstatě po celých
40 let komunistického režimu. Nebylo to snadné,
protože zámeček patřil ministerstvu
zahraničí, konaly se tam nejrůznější
mezinárodní akce. Bohužel na Zbraslavi byly
také podepsány nejrůznější
přátelské a jiné dohody, třeba
se Sovětským svazem, ne proto, že by Zbraslav
zrovna v tom jevila nějakou aktivitu, ale protože
tento zámeček byl používán k
těmto účelům.
S nasazením a oběťmi některých
lidí, např. pana Střihavky ze Zbraslavi,
se podařilo udržet onu řadu topolů,
střemchy a celý biosystém rezervace Krňova
v poměrně dobrém stavu. Potom přišel
restituent Bartoň z Dobenína, který svým
silným vlivem na nejrůznější
politické orgány si vymohl povolení. Jak
se ukázalo potom, ne zcela korektní, k tomu, aby
vykácel 40 topolů, asi 3 střemchy a jiné
v chráněné lokalitě.
Nechci rozebírat procedurální stránky
oprávněnosti nebo neoprávněnosti toho,
co mi zde pan ministr píše. Mně se prostě
zdá krajně nešťastné, když
40 let se podařilo uchránit nějaký
přírodní skvost a potom přijde restituent
ze zahraničí a zdevastuje ho.
Pan ministr mi vysvětluje, že věc je zcela
v pořádku. Taková věc v pořádku
být nesmí a daňový poplatník
si platí úředníky na ministerstvu
životního prostředí, aby k takovýmto
věcem nedocházelo. Proto nemohu s odpovědí
pana ministra souhlasit. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Otevírám
rozpravu k návrhu usnesení, který přednesl
pan kolega Šoler. Nikdo se do ní nehlásí,
takže rozpravu končím. Nechám hlasovat
o návrhu, který zde byl předložen. Jedná
se o 78. hlasování.
Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?
Návrh nebyl přijat. Pro bylo 23, proti 33 poslanců.
Dámy a pánové, tím jsme ukončili
projednávání odpovědí členů
vlády České republiky na interpelace a budeme
se věnovat dalšímu bodu.
Dámy a pánové, prosím o klid.
Dalším bodem je
Návrh zákona jsme obdrželi jako sněmovní
tisk č. 1504 a společnou zprávu výborů
k němu jako sněmovní tisk č. 1663.
V dopise předsedy vlády je uvedeno, že odůvodněním
tohoto návrhu zákona vláda pověřila
ministra spravedlnosti pana Jiřího Nováka
a místopředsedu Kalvodu, a prosím pana kolegu
Nováka.
Dámy a pánové, prosím nyní
o strpení. Předpokládám, že pan
ministr Novák je připraven odůvodnit vládní
návrh.
Slova se ujme ministr spravedlnosti Jiří Novák.
Ministr spravedlnosti Jiří Novák: Vážený
pane místopředsedo, dámy a pánové,
právní řešení otázek,
které jsou označovány jako střet zájmů,
je již delší dobu ve středu pozornosti
nejen zákonodárného sboru, ale i exekutivy
a široké veřejnosti. Vláda se právním
řešením otázek střetu veřejného
zájmu se zájmem osobním obsáhle zabývala
již v minulém roce. Vláda především
brala v úvahu, že střet zájmů
je již v právním řádu řešen,
zejména zákonem České národní
rady č. 238/1992 Sb., ale i dalšími zákony,
v prvé řadě zákoníkem práce.
Otázka tedy stála tak, zda je třeba nová
právní úprava, a pokud ano, v jakých
směrech a v jakém rozsahu.
Vláda si vyžádala před svým rozhodnutím
dostupný srovnávací materiál o právní
úpravě v některých jiných státech.
Z tohoto materiálu bylo zřejmé, že neexistuje
nějaká jednotná či snad unifikovaná
právní úprava. Jednotlivé státy
řeší otázky střetů zájmů
podle svých potřeb a politické situace. Z
tohoto porovnání vyplývá, že
náš platný zákon o střetu zájmů
nikterak nevybočuje z rámce zahraničních
právních úprav.
Seznámil jsem se se společnou zprávou výborů
Poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu
zákona. Tato společná zpráva svým
obsahem podstatně přesahuje rámec a rozsah
vládního návrhu zákona, a proto s
ní nemohu vyslovit souhlas.
Vládní návrh zákona byl podrobně
projednáván ve výborech. Všichni poslanci
jsou s ním seznámeni a nepovažuji tedy za nutné
podrobněji komentovat či uvádět jeho
jednotlivá ustanovení. Ač to snad nebývá
obvyklé, řekl bych rád několik obecnějších
úvah na téma, které bývá označováno
jako filozofie zákona.
V tomto případě považuji za nezbytné,
abychom si společně uvědomili základní
otázku: Co lze od zákona o střetu zájmů
čekat, jaká je jeho povaha v systému práva,
co může a co nemůže reálně
regulovat. Jaký je tedy charakter zákona o střetu
zájmů?
Tento zákon především nemá charakter
žádné trestní normy. Jeho působení
nemá a nemůže být represivní,
nýbrž jen preventivní. Je důležité
mít na zřeteli, že hlavní prevenci střetu
zájmů na této politické úrovni,
tedy na úrovni ústavních činitelů,
není zákon, ale svobodné a nezávislé
sdělovací prostředky, jimi vytvářené
veřejné mínění a politická
odpovědnost ústavních činitelů
za své jednání. Představa o tom, že
lze v zákoně postihnout všechny možnosti
střetu zájmů pokud možno co nejširšího
okruhu osob, je kontraproduktivní. Vezměmě
v úvahu to, že každý politik a ústavní
činitel v pojetí tohoto zákona jím
je, každým svým krokem na veřejnosti
nese takříkajíc kůži na trh.
Pokud se přijde na to, že vykonává on
nebo jeho rodinní příslušníci
aktivity, které se v obecném povědomí
neslučují s postavením ústavního
činitele a politika tohoto státu, může
za to zaplatit cenu mnohem vyšší. Konkrétní
případy jsou koneckonců známy.
Znovu považuji za nutné v závěru zdůraznit
především preventivní charakter zákona.
Dovolte mi ještě říci, že politickou
kulturu stěží vytváří
zákon. K vytvoření politické kultury
je třeba společné vůle nás
všech, a prosím, abyste tuto základní
myšlenku měli na zřeteli při projednávání
návrhu tohoto zákona.
V zastoupení české vlády proto žádám,
abyste schválili předložený vládní
návrh zákona. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Nyní žádám, aby se slova ujal společný
zpravodaj výborů Poslanecké sněmovny
pan poslanec Oldřich Zemina a podal zprávu o projednání
návrhu zákona ve výborech.
Poslanec Ondřej Zemina: Vážený
pane místopředsedo, dámy a pánové,
všechny výbory Poslanecké sněmovny projednaly
na svých schůzích vládní návrh
zákona, kterým se mění a doplňuje
zákon ČNR 238/1992 Sb., o některých
opatřeních souvisejících s ochranou
veřejného zájmu ve znění návrhu
pracovní skupiny poslanců pro přípravu
zákona o střetu zájmů.
Branný a bezpečnostní výbor, hospodářský
výbor a výbor pro veřejnou správu,
regionální rozvoj a životní prostředí
vzal předložený vládní návrh
zákona ve znění návrhu pracovní
skupiny poslanců na vědomí.
Mandátový a imunitní výbor schválil
proceduru projednávání vládního
návrhu zákona ve znění návrhu
pracovní skupiny poslanců, přijal několik
pozměňovacích návrhů s tím,
aby je zpravodaj přednesl do společné zprávy
- jak jsem také učinil, - a ukončil projednávání
návrhu zákona.
Ústavně právní výbor nedoporučil
Poslanecké sněmovně vyslovit s předloženým
návrhem ve znění pracovní skupiny
souhlas.
Výbor petiční, pro lidská práva,
rozpočtový výbor, zemědělský
výbor, výbor pro sociální politiku
a zdravotnictví, výbor pro vědu, vzdělání,
kulturu, mládež a tělovýchovu a zahraniční
výbor však doporučují Poslanecké
sněmovně projednat předložený
vládní návrh zákona ve znění
návrhu pracovní skupiny poslanců a schválit
jej ve znění, které obsahuje tisk 1963.
Vzhledem k tomu, dámy a pánové, že tato
materie je více než rok projednávána
v Poslanecké sněmovně a že vím,
že jsou na tuto materii velmi rozličné názory,
očekávám velmi bohatou rozpravu plnou pozměňovacích
návrhů. Pro zdárné projednávání
vás proto prosím, aby veškeré vaše
návrhy byly předkládány písemně.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji
panu kolegovi Zeminovi. Hlásí se pan poslanec Jiří
Honajzer.
Poslanec Jiří Honajzer: Vážený
pane předsedo, kolegyně a kolegové, dovolte
mi, abych v tomto okamžiku požádal o krátkou
dvacetiminutovou přestávku pro jednání
klubů. Pokud mně bude vyhověno, svolávám
okamžitě klub ODS do místnosti státních
aktů.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Předpokládám,
že je to se souhlasem více než jednoho klubu.
Jistěže ano. Vyhlašuji přestávku,
sejdeme se v 11.00 hodin. Děkuji.
.(Přerušeno v 10.30 hodin na 20 minut.)
(Schůze opět zahájena v 11.06 hodin.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy
a pánové, společný zpravodaj pan kolega
Zemina ukončil svou zprávu o projednání
návrhu ve výborech a vás všechny prosím,
abyste se znovu zaregistrovali, neb jsem vás odhlásil.
Konstatuji, že otevírám rozpravu k přednesenému
návrhu nového zákona a konstatuji, že
se do rozpravy dosud přihlásili pánové
kolegové Hrazdíra, Mašek a Bláha. Ostatní
přihlášky nemám.
Prosím ještě jednou, abyste se zaregistrovali.
Dámy a pánové, prosím o klid a vyzývám
pana kolegu Hrazdíru, aby se ujal slova.