Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Štraitovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Wagner. Připraví se paní poslankyně Eva Nováková.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, dámy a pánové, z tohoto místa dnes mnozí hovořili o problému z mnoha a mnoha pohledů. Zbývá snad otevřít ještě pohled jeden, pohled historický.

V této zemi bývalo zvykem, že podobný systém, kterému se říkalo pojištění, zde existoval. Zanikl za situace, která nebyla normální a o níž tato sněmovna vyjádřila svůj názor. Zánik tohoto systému v 50. letech měl velmi a velmi nepříznivé následky na ty, kteří očekávali jistá dobrodiní od tohoto systému. Nicméně skutečnosti nelze změnit, ale lze v osudových chvílích nových možných rozhodnutí nastavit takové možnosti dalšího vývoje, aby bylo vzato v úvahu to, co bylo v minulosti úspěšné a prospěšné, aby bylo vzato v úvahu to, čím jsme povinováni vůči generacím. Domnívám se, že to není jen povinnost daná tím, že bez ohledu na to, že vláda, která vládne z vůle tohoto parlamentu, je odpovědná jen za své činy a ne za činy minulých vlád. Je odpovědná ovšem též za to, jakým způsobem se pokusí činy oněch minulých v situaci, když tu možnost má, napravovat. Ono totiž na žádné vládě této země si lid této země, a pravděpodobně na žádné vládě, která chybně vládla kdekoliv na světě, nic nevzal. Pravděpodobně si nevezmeme nic ani na chybných rozhodnutích těch, kteří nyní přezíravě naslouchají hlasům volajících z pouště, jako je můj hlas, hlas mých kolegů, kteří zde mluvili přede mnou o tom, že to, co se chce učinit, je opět projev jednostranného špatného vidění světa a špatných vidění příštího vývoje. Bylo by spíše odpovědné, kdyby se vláda, a tedy i dámy a páni kolegové z koalice nebo z té části koalice, která nehodlá naslouchal jinému názoru, skutečně zamysleli a vzali v úvahu, že občanská společnost očekává při přijímání takových rozhodnutí řešení trvalá a odpovědná, a nikoliv řešení vhodná jen k podpoře pragmatické vládní politiky pro tuto chvíli.

Mohu dokumentovat na řadě návrhů, které zde prošly, a mohu dokumentovat na řadě opatření, která se chystají, že vše co je činěno v sociální oblasti, má podpořit jedinou vizi - vizi kterou si většina nebo rozhodující síly dnešní koalice předsevzali, že vyvolají jako obraz své činnosti. Tento obraz má vyvolat dojem, že vše funguje úspěšně a že jsme v takové fázi že umíme vyřešit i dlouhodobé problémy. Neumíme a neumíte je speciálně vyřešit vy. A je potřeba říci tuto pravdu z tohoto místa jen proto, že může být alespoň uvedena v protokolu a že může být uvedena jako varování pro ty, kteří se dnes chovají jako hluší a slepí. Stejně tak se chovali jako hluší a slepí ti, kteří zde vládli před mnoha lety, když zrušili sociální pojištění a když nevzali na vědomí skutečnost, která je v mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech uvedena v čl. 10 explicitně takto: státy, smluvní strany paktu uznávají právo každého na sociální zabezpečení, zahrnující v to právo na sociální pojištění.

Předchozí režim nevzal na vědomí ono právo na sociální pojištění a zrušil toto právo bez náhrady. Už někdo z předřečníků zde uvedl, že zde byla historická příležitost, abychom obnovu těchto práv provedli s rozvahou a tak, aby to prospělo občanům této země dlouhodobě.

Byla zde skvělá možnost a vy jste ji zanedbali, ačkoliv pan ministr musí vědět lépe než každý z nás, že např. Světová banka doporučuje zemím východní a střední Evropy, transformujícím se ekonomikám, aby použily privatizovaného majetku k řešení obtížného problému, tj. vhodného a vyrovnaného řešení důchodového pojištění.

Takovéto řešení bylo z tohoto místa již mnohokráte zmíněno a bylo mnohokráte z vládních lavic odpovídáno. Vždy negativně.

Činím opět pokus přesvědčit vás, že toto řešení je na místě. Je na místě též proto, že tady byla řada našich spoluobčanů, mnoho generací, postižených tím, že jim jejich práva na pojištění byla minulým režimem odňata. Druhý argument - velký a obtížný finanční problém, který s oblibou pan ministr komentuje slovy spojenými s nebezpečím sociální pasti, by zde prostě nebyl, kdybyste toto řešení zvolili. Generace těch, kteří jsou dnes v důchodu a těch, kteří již dlouho pracují, mohly být poctěny tím, že privatizovaný majetek mohl tvořit zdroj jejich pojištění ve chvíli jeho zřízení. Od této chvíle by si samozřejmě každý na pojištění připlácel způsobem, který stanoví zákon dnes nebo který bude stanovovat později. V ten moment by se skutečně efektivně značná část národního majetku použila ve prospěch občanstva, nikoli způsobem, který oprávněně Miloš Zeman nazval podvodem století.

Mám zato, že je rozumné učinit pokus, aby zde bylo zahájeno o tomto řešení vážné jednání. Nepředpokládám, že takovéto vážné jednání je možné jen při debatě o tomto zákonu a dokonce že je možné jen při této schůzi sněmovny. Takovéto jednání je ale třeba započít.

Navrhuji proto procedurálně, aby sněmovna přijala doprovodné usnesení k tomuto bodu, a to tak, že přijme doprovodné usnesení k návrhu zákona o důchodovém pojištění ve věci použití privatizovaného majetku pro účely důchodového pojištění v souladu s § 12 odst. 2 písm. d) zákona o podmínkách převodu státního majetku na jiné osoby. Tento zákon to už předpokládá a umožňuje, ale tuto zákonnou možnost jsme nevyužili.

Já chápu, že přijetí takového usnesení a jednání ještě neotevírá řešení, ale otevírá alespoň debatu. Opakuji - v této sněmovně, která je v této věci rozdělena (jedna část na druhou se tváří jako hluší a slepí), bych i to považoval za velký úspěch a stejně tak moji dva kolegové, jejichž jménem to předkládám jako společný návrh. Jde o Josefa Hájka a Františka Trnku.

Nyní mi dovolte ještě jednu část této argumentace. Vláda se snaží neustále vytvářet dojem jako že ony problémy s financováním sociálních otázek již vznikly, že problémy už jsou zde a že se budou vršit. K tomu tato sněmovna velmi účelově už dvakrát pomohla různými změnami, např. neoprávněným zařazením vyrovnávacího příspěvku do použití zdrojů, ze kterých to financováno být nemělo. Chystá se tak učinit znovu změnou klíče souvisejícího se stanovením jednotlivých sazeb pro pojištění. Toto je samozřejmé jen pokus, který navenek a pro neinformované ukazuje, že se vytvořila situace, která je nepříznivá. Současné to ukazuje, že takovou situaci někdo vytváří vědomě a činnost toho někoho se musí posuzovat jen a jen tím, jak prospívá lidem a jak prospívá druhému člověku.

Budeme-li posuzovat činnost těch, kteří předkládají návrhy zákonů jako je dnešní, a aby mohli takový zákon předložit, pomáhají si po celou dobu své vlády různými opatřeními (jako jsou ta, o kterých jsem se zmínil), pak nevyvolávají nic jiného než příští krizové stavy.

Považuji za podstatné zmínit se ještě o jedné věci, která v rozpravě zatím nezazněla dosti důrazně, že existují úmluvy Mezinárodní organizace práce, které přesně specifikují, co se má respektovat při takových řešeních, když se rozhoduje o sociálních věcech. Naše vláda se tváří, jako kdybychom byli v oné situaci, o kterých ony úmluvy mluví. Mluví o státech, které jsou někde na počátcích svého vývoje a jsou v takové hospodářské situaci, kdy nemohou vytvořit rovnocenné podmínky občanům své země. Zdá se, že dokonce některá řešení tohoto zákona jsou daleko horší než jaká by si dovolily země s daleko horší výchozí situací.

Ale vy, dámy a pánové, koaliční kolegové, neustále připomínáte, že máte v úmyslu, abychom do Evropy vstoupili důstojně. Já se vás ptám, jaká bude důstojnost českých seniorů ve vztahu k evropským, budou-li žít hluboko pod standardem českého pracujícího člověka, který je hluboko pod standardem evropským.

To vše jsou souvislosti, o nichž byste měli uvažovat. Chápu, že pragmatické potřeby vaší politiky vás vedou k něčemu jinému než k těmto úvahám.

Přestože se asi všichni těšíme na prázdniny, domnívám se, že nebylo zabíjením času, že jsem se zde zmínil o některých okolnostech, které je nutno vzít v úvahu při rozhodování o tomto zákoně. Dokonce se domnívám, že jsem mohl být důslednější a že jsem mohl velmi důsledně zopakovat i to, co jsem o těchto problémech řekl mnohokrát z tohoto místa. Ale myslím si, že vaše paměť je v tomto směru dostatečná, že vnímáte, ze byly předloženy jiné názory a jiné návrhy a že řešení, která chystáte, chystáte jen z jediného důvodu: Máte obavu o to, co zde někdo zmínil zcela jednoznačně. Pochválil vás, do jakého dobrého stavu jste dovedli českou ekonomiku. Jestliže na těchto dobrých výsledcích nechcete dát podíl občanům této země, pak máte spíše nedůvěru ve vlastní výsledky a nedůvěru v jejich budoucnost.

Domnívám se proto, že byste měli mít odvahu přiznat, že není ta pravá chvíle, aby se řešily v transformačním období, které jste nezvládli, dlouhodobé problémy české společnosti a že bylo na místě, abyste vzali v úvahu zde mnohokrát opakovaný návrh vyslovený ve výborech, aby bylo jednání o tomto bodu přerušeno.

Snad by bylo účelné ještě zopakovat, pane ministře Vodičko, co jsem vám řekl na minulé schůzi sněmovny z tohoto místa. Za minulého režimu mnozí říkali, ať za ty peníze žije soudruh XY, ten, který právě vládl. Já jsem vám řekl, abyste zkusil jeden měsíc žít za životní minimum a doplňuji, že jste měl jeden měsíc žít a mohl jste si vybrat, za kterou variantu důchodové cifry, kterou navrhujete v textu tohoto zákona. V tom případě bychom měli pravděpodobně blíž k parlamentním prázdninám, protože byste přišel na to, že takový návrh byste neměl předkládat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jozefu Wagnerovi. Prosím aby se slova ujala paní poslankyně Eva Nováková a připraví se poslanec Oldřich Vrcha.

Poslankyně Eva Nováková: Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážený pane ministře, paní poslankyně a páni poslanci, navržený zákon jistě přináší řadu pozitivních změn, ale bohužel přináší i velmi významné změny, které už nelze takto nazvat. Zákon je pochopitelně koncipován se změnami v budoucnosti, ale nevyhnutelně se dotýká již minulosti občanů. Prostě dotýká se života, na kterém už nelze nic změnit. Zákon se velmi výrazně dotkne zejména žen. Odložení nároku na důchod pro ženy o 4 roky bude sice časově rozložen na poměrně dlouhý časový interval... (Hluk v sále.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, prosím, umožněte paní kolegyni Novákové, aby mohla přednést svou řeč v klidu.

Poslankyně Eva Nováková: Zákon bude rozložen sice na časově poměrně dlouhý interval, což má sloužit k tomu, aby byl čas se na stávající situace připravit, jak říká navrhovatel. Jak se však mají připravit ženy, které se blíží 50 rokům a které už budou muset setrvat v zaměstnání podstatně delší dobu? Mnohé mají za sebou, pokud pracovaly od 18 let, už 32 let zaměstnání s přerušením na mateřskou dovolenou, která pro ty starší byla jen půlroční. Ostatně nevím, kdo péči o malé děti považuje za dovolenou. Tímto zákonem se sice přibližujeme sociálnímu zákonodárství států Evropské unie, což navrhovatelé považují za výrazné pozitivum, mlčí však o tom, že tak významný posun pro odchod do důchodu je připraven občanům a zejména ženám, které mají za sebou zcela nesrovnatelný život se svými vrstevnicemi v Evropské unii. Je snad zbytečné připomínat nesrovnalosti pracovních podmínek, možnosti služeb, pětidenní pracovní týden, který byl v těchto zemích mnohem dříve zaveden, práce na kratší úvazky atd.

Tímto zákonem se chceme také přiblížit zemím Evropské unie v podstatně vyšší věkové hranici odchodu do důchodu. Ale zároveň mlčíme o tom, že mezi 50-55 lety v zemích Evropské unie už cca 45% žen nepracuje při mnohem nižší zaměstnanosti žen. To, co je u nás pravidlem, totiž že žena prakticky po skončení vzdělání je v zaměstnání celý život a na péči o děti využívá pouze zákonem stanovenou mateřskou dovolenou, je v těchto zemích jev spíš ojedinělý. Jakoby se zapomnělo na život žen v reálném socialismu. Žen trvale fyzicky i psychicky přetížených, na pracující matky, které po celá léta nesly dvě zátěže. Tato skutečnost se nakonec i pro samy ženy stala samozřejmým údělem, který podstatně nezměněn trpně snášejí.

Jistě je mnoho žen, které jsou schopné a rády budou pracovat i v důchodovém věku, ale v tom jim nebrání ani současný zákon o důchodovém zabezpečení. Nelze však pochybovat o tom, že daleko více žen po 50 letech je značně fyzicky vyčerpaných. Myslím, že vzhledem ke své dlouholeté praxi vím, o čem mluvím. Například nedovedu si představit zdravotní sestry okolo 60 let na nočních službách na chirurgických, interních, resuscitačních a jiných těžkých odděleních, které zvedají pacienty a celou noc pobíhají po oddělení. Ale i lékařky v tomto věku už těžko budou zvládat fyzickou a psychickou zátěž nočních služeb a práci na obzvlášť namáhavých odděleních. Ze jen některé najdou uplatnění v lehčí práci je zřejmé.

Ptám se tedy, jestli je spravedlivé a důstojné, aby tyto ženy, které celý život obětovaly službě nemocným, musely být buď půl roku nezaměstnané, aby mohly odejít ze zaměstnání o dva roky dříve, anebo mohly odejít o tři roky dříve, ale s podstatně nižším trvalým důchodem. Připojištění těžko vyřeší tyto problémy. Ty starší nemají dost času si v něm našetřit a ty s nízkými výdělky na připojištění prostě nemají. Kolik venkovských žen každý den vstává okolo páté hodiny, aby v natlačených autobusech cestovaly do práce a unavené odpoledne přijely domů, kde začínají druhou směnu.

Myslíte si, že zejména ženy, které těžce fyzicky pracovaly, si nezaslouží, aby po 55 letech opustily zaměstnání? Neodvedou tyto ženy, i když budou doma, pro společnost významný kus práce? Postarají se o vnoučata, nemocné a staré rodiče, o domácnosti svých dětí, vykonají spoustu práce, která se sice přepočítat na koruny nedá, ale myslím, že svoji váhu a svůj význam jistě má a že bychom si jí také měli vážit. Opravdu o významu této práce starších žen nic nevíme, nebo o ní nechceme nic vědět?

Vážení kolegové poslanci, necítíte dluh této společnosti k ženám za celé minulé období? Myslíte, že ženy vydrží všechno. Navrhovaný zákon přehlíží a bagatelizuje obtížný způsob života v této zemi.

Myslím si, že není nadsázkou tvrdit, že důsledkem takového návrhu zákona bude pro mnoho žen to, že dospějí do důchodu zcela vyčerpané, s poškozeným zdravím a podle současných statistických výpočtů se jich 15% důchodu ani nedožije. Proto podporuji návrh poslance Janečka a pokud nebude schválen, dávám pozměňovací návrh, který by, jak se domnívám, byl pro ženy přijatelný.

Navrhuji v § 32, aby byl odstavec 2 změněn v první větě: "U pojištěnců, kteří dosáhnou věkových hranic uvedených v odstavci 1 v období od 1. ledna 1996 do prosince 2006, se důchodový věk stanoví tak, že ke kalendářními měsíci, ve kterém pojištěnec dosáhl této hranice se připočítají 2 kalendářní měsíce za každý i započatý kalendářní rok." Pokračuje text odstavce.

Dále bude potřeba změnit odstavec b) a sice, že

1. u žen 55 let, pokud vychovaly alespoň 5 dětí

2. 56 let, pokud vychovaly 3 nebo 4 děti

3. 57 let, pokud vychovaly 2 děti

4. 58 let, pokud vychovaly 1 dítě,

5. 59 let pro ostatní.

Obracím se na vás, páni kolegové poslanci, protože vás je tady více než závažná převaha, abyste zvážili možnost zmírněn navrhované změny pro odložení nároku na důchod pro ženy Doufám, že uznáte, že si takové zmírnění zaslouží a že mu návrh podpoříte. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Novákové. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Oldřich Vrcha, připraví se paní poslankyně Milena Kolářová.

Pro ty, kteří mají pocit, že už by měla být přestávka, chci říci, že neustále konzultujeme, jak pořad schůze udělat co nejprůchodnější, nejschůdnější,. Do rozpravy je ještě přihlášená paní poslankyně Gerta Mazalová a pan poslanec Jindřich Němčík jako poslední. Slovo má pan poslanec Vrcha.

Poslanec Oldřich Vrcha: Vážené dámy, vážení pánové vážený pane předsedající. Budu velmi stručný. Rád bych podal pozměňovací návrhy k věkové hranici odchodu do důchodu, to znamená k § 32.

První můj pozměňovací návrh zní: "Zvýšení věkové hranice odchodu do důchodu na 99let roku věku pro pana ministra Jindřicha Vodičku a jeho nadřízeného pana premiéra Václava Klause."

Druhý můj pozměňovací návrh zní: § 32 písm. a) Muži změnit věkovou hranici na odchod do důchodu 57 let roku věku, b) ženy - odchod do důchodu 52 let roku věku.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Vrchovi. Prosím, aby se slova ujala paní poslankyně Milena Kolářová, připraví se poslankyně Gerta Mazalová. S faktickou poznámkou se hlásí paní poslankyně Eva Fischerová.

Poslankyně Eva Fischerová: Vážení přítomní, dovolte mi z pozice opoziční poslankyně sdělit vroucí přání. Od realizace tohoto pozměňovacího návrhu, který pronesl pan poslanec Vrcha, ochraňuj nás, pane.

Poslankyně Milena Kolářová: Pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, pokusím se nebýt vtipná, možná, že bych byla v pokušení pustit se také trochu do ženské otázky, ale vím, že to sem nepatří, myslím, že bych vás tímto asi nepotěšila, takže se spíše omezím na určitou malou specifickou část. Vlastně na 3 pozměňovací návrhy, které tu padly od kolegů. Myslím, že to byla paní kolegyně Lagová, Orgoníková a pan Štambera. Jen vysvětlím, proč k tomu vystupuji.

V podstatě se jedná, nechci tu vysvětlovat přímo jejich návrhy, o obecný princip, tedy posuzování invalidity. V rámci tohoto posuzování invalidity by měl odborný lékař podle pozměňovacích návrhů vlastně dávat posouzení určitým způsobem závazné pro posudkového lékaře. Vystupuji k tomu proto, že se domnívám, že je to věc, která je ve své podstatě správná. Ale chci zároveň říci, že nemohu podporovat návrh paní kolegyně Orgoníkové ani paní poslankyně Lagové a budu podporovat návrh pana poslance Štambery, který padl, a padne ještě k tomu doprovodnému zákonu.

Není to skutečně proto, že pan kolega Štambera je z určité politické strany, ale je to proto, že ty návrhy jsou totiž legislativně poněkud odlišné a vlastně to, co navrhuje kolega Štambera a bude ještě dávat doprovodný návrh do doprovodného zákona, je skutečně legislativně daleko čistší a nezpůsobí problémy.

Ostatní dva návrhy, které padly předtím, by mohly způsobit, mám to po konzultaci s legislativou, výkladové problémy a myslím si, že tam bychom se neradi dostali. Jinak vás prosím o podporu tohoto principu, ale s tím, abychom odhlasovali něco, co bude pro občany, o které nám jde, pokud možno co nejlepší. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Mileně Kolářové. Prosím, aby se slova ujala paní poslankyně Gerta Mazalová a připravil se pan poslanec Němčík.

Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jsem přesvědčena, stejně jako paní kolegyně Kolářová, že poslanci naší strany ČMUS nedělají problémy. Ale co se týká tohoto návrhu zákona, pokud by tato reforma, která je nám předkládána, obsahovala pouze pozitivní prvky, jak často slyšíme v masmédiích, ve výhodnějším způsobu výpočtu důchodů, v pravidelné valorizaci, ve zvýšení pozůstalostních penzí a podobně, pak by vůbec nebyl problém s přijetím tohoto zákona.

Jestliže se však nad určitými pasážemi pozastavují i poslanci některých koaličních stran, pak nikdo rozumný nebude určitě věřit tomu, že zatvrzelá opozice jenom tak odmítá návrh vlády. Řekla bych, že asi 20 nebo 21 připomínek je v usnesení číslo 1801 našeho výboru pro sociální politiku a zdravotnictví k tomuto návrhu zákona o důchodovém pojištění, (tisk 1574).

O ostatních připomínkách a pozměňovacích návrzích nechci hovořit, protože zatím se nedají spočítat. Prakticky celý pozměněný je tzv. zákon zákonů číslo 1674, kde se mění a doplňují některé zákony související s přijetím důchodového zákona. Má-li skutečně platit od 1. 1. 1996 tento návrh zákona, musí být, jak všichni dobře víme, projednán na této červnové schůzi. Je to otázka schopnosti a času k přípravě pro Českou správu sociálního zabezpečení v praxi, která to musí mít alespoň půl roku předem. Všichni víme, že je nutné softwarové vybavení, že ty dva způsoby počítání podle nového a starého jsou složité. Otázka zní, jestli tento návrh zákona je skutečně ten pravý. Mám pocit, že když náš výbor vyžadoval, aby všechny tři pilíře nové sociální koncepce zákona o sociální pomoci, státní sociální podpoře a sociálním zabezpečení byly přijaty současně, tak asi věděl, co dělá. Při absenci zákona o sociální pomoci nebudeme moci ošetřit ty občany, kteří spadnou pod hranici sociální potřebnosti. Myslím si, že jich skutečně bude hodně.

Dále bych chtěla poukázat na ty neustálé petice, telefonáty, dopisy občanů, které chodí do parlamentu a které jsou skutečně negativní. Myslím si, že i těmi se musíme zabývat, i tím, jaký je názor většiny obyvatel této republiky.

Víme, že jsou nejvíce diskutované dva okruhy, a to je vytvoření veřejnoprávního fondu a prodloužení odchodu do důchodu. Samozřejmě i ostatní diskutovatelné paragrafy. Těch je velice mnoho.

Co se týká vytvoření veřejnoprávního fondu, říká se, že na něj není už čas, vytváří se místo toho zvláštní účet. Já si myslím, poněvadž všichni víme, že Občanská demokratická strana má ve volebním programu oddělení důchodového pojištění, že ten čas tu byl a že se ho mělo využít, že je to chyba. To je můj názor. Protože 6. 1. 1993 byl tento zákon předložen do parlamentu, obsahoval 65 zásad. Všichni víme, že v březnu 1994 jsme tyto zásady schvalovali v našem výboru a i v jiných výborech jako jednosložkový systém. V lednu 1995 se však v parlamentu již objevil v paragrafovaném znění jako systém dvousložkový.

Druhá otázka, která je, alespoň pro mne, velice závažná, je prodloužení odchodu do důchodu. Je drastické, jak už tu bylo řečeno kolegyní Novákovou, zejména u žen, protože je známo, že ženy pracují buď ve sféře sociální a zdravotní, tedy nejméně placené, nebo zemědělské, tedy nejtěžší. Vůbec je u nás v České republice velice špatný zdravotní stav obyvatelstva, velice krátká délka života. Nehovořím o ovzduší, ekologii, stresech, zdravotním stavu obyvatel, vysoké úmrtnosti. Zatím skutečně je stále dvakrát vyšší u nás než ve vyspělých evropských zemích. Zvyšování věkové hranice by bylo, podle mého názoru, možné až u ročníků, které si skutečně budou moci na důchod vydělat. Lidé, kteří dnes mají kolem 55 let, prošli nejtěžším obdobím, celý život pracovali a dnes se jim vyčítá, že si na svůj důchod nevydělali. Celý život platili daně, mnozí odcházejí ze svého pracoviště s 60% platem do důchodu z důvodů snižování stavu zaměstnanců v závodech a jsou poškozováni. Ptám se, proč. Stát přebírá závazky a tato vláda za vládu minulou se všemi svými přebytky a dluhy je za tyto závazky zodpovědná. Nikdo nic nedává důchodcům zadarmo. Ukládají si část svého výdělku na špatné časy. Až nebudou schopni práce, budou chtít žít slušně. Vedle zdravotního stavu a průměrné délky života naší populace musíme porovnávat také západní důchodový systém s naším.

A ten je - nezlobte se - neporovnatelný. Musíme porovnávat i věk užívání důchodu a tady se také krčíme vzadu. Chybí mi v tabulkách, jaké procento mužů a žen umírá mezi 50. a 60. rokem života. Tito si též platili své pojištění, ale neměli možnost si je vybrat. Demografický vývoj, na který se odvoláváme - já mám za to, že stát by měl v rámci celkové sociální politiky dávat předpoklady pro optimální vývoj společnosti - zajištěním dobré rodinné politiky - aby nás neubývalo. Porodnost na úrovni roku 1918 je jeden z důvodů toho, že vlastně u nás je populace skutečně nízká. Ale odpadne potom jeden z důvodů vlády - špatný očekávaný nepříznivý demografický stav společnosti.

Dále nemohu strávit slova předkladatelů - stát všechno platí, stát dá, stát rozhodně nedá. Odmítám tato slova, jsou přinejmenším špatně formulovaná. Stát není fyzická osoba, aby něco dával. Daňový poplatník si šetří, ukládá, a pak v horších časech vybírá. Ani zadarmo, ani darem nic nedostává. Pojistné je stále určitým druhem daně, je to nedílná součást rozpočtu a přebytky se využívají na krytí rozpočtu. Daňový poplatník půjčuje nedobrovolně své úspory k jiným účelům, než je platil. Nedostává z nich žádný úrok. Všichni víme, že sporožiro se točí kolem - tuším - 3,5% a když vezmu jako příklad rok 1993, kdy bylo vybráno o 6,5 miliardy více, než na důchodovém pojištění bylo vyplaceno, tak úrok z této částky je zhruba tak asi 200 milionů korun ročně. Je to jedna z možností, jak pokrýt zvýšené náklady na důchody.

Za tento rok 1993 byl přeplatek více než 15 miliard korun v politice zaměstnanosti. Začleněním státního vyrovnávacího příspěvku k důchodu od prosince 1993 se odčerpaly finanční prostředky pro jiné resorty. Je to vlastně stále zachovávání systému státního důchodového pojištění, když si vláda ponechává rozhodnutí o výši důchodu pouze na sobě.

Sociální a zdravotní pojištění u nás, v naší republice, jsou dvě oblasti, které řídí dvě ministerstva, a proto se také potýkáme s těmito dvěma problémy - s reformou zdravotnickou a reformou sociálního zabezpečení. Já mám pocit, že argument, že by se muselo zvýšit sociální pojistné, aby k této reformě nemuselo být přikročeno, tedy neobstojí. Proč?

Důchody a další dávky ve světě nejsou hrazeny jen z vybraného sociálního pojištění. Stát do nich dává také z vyprodukovaného hrubého národního produktu, stát vybírá také jiné daně, má zisk ze zahraničního obchodu, z produkce průmyslu, zemědělství, z turistického ruchu apod. Mohla bych se ptát, kam stát dává nebo kam dal ty stovky miliard korun, které ušetřil přenesením všeho na občana, odbouráváním státních dotací - většiny tedy - na potraviny, bydlení, topení, energii, dopravu, část zdravotní péče, školství. Uvítala bych takový finanční účet, takový prostý účet má dáti - dal.

O daňových únicích, to je zvláštní kapitola, o těch hovořit už nebudu, protože to by bylo na hodinu.

Všechno to, co vlastně tady bylo podáváno jako pozměňovací návrhy, co já bych podala jako pozměňovací návrh, všechno to tady bylo řečeno. Já se k nim samozřejmě připojuji.