Poslanec Josef Janeček: Vážené
kolegyně a kolegové, předkládaný
návrh zákona představuje jistě významný
návrh změn, kterými by důchodové
pojištění mělo projít. Je proto
jistě závažnou chybou, že zde neproběhla
hlubší diskuse, která by se mohla všemi
okruhy problémů zabývat.
Předkládaný návrh totiž nenaplňuje
ani to, co má ve svém názvu. Nejedná
se totiž o pojištění, ale o jistý
druh daně. Tato daň je sice spravována jako
pojistné, ale způsob použití je stejný
jako u jiných položek státního rozpočtu.
Je zde sice zachován princip mezigenerační
solidarity, který je nutně obsažen v každém
průběžně financovaném systému,
ale i tento princip je postupně oslabován. Neřeší
se, co se stane s přebytky, nebo naopak, v případě,
co se stane, když bude výběr pojistného
nízký.
Pokud bychom tedy chtěli financovat důchody ze státního
rozpočtu přímo, což je samozřejmě
možné a i ve světě je tato možnost
používána, pak je otázkou, proč
byly budovány správy sociálního zabezpečení
jako speciální výběrčí
místa, je otázkou, zda by pak skutečně
nebylo správnější budovat jedno výběrčí
místo a zároveň hledat cesty ke sbližování
vyměřovacích základů tak, aby
se celá procedura výběru, ale i kontroly
daní, co nejvíce zjednodušila. Domnívám
se, že o těchto záležitostech mělo
být rozhodnuto a jasno před předložením
tohoto návrhu. V mnohém se totiž liší
i vnímání jednotlivých dalších
dokumentů různými politickými subjekty.
Jestliže se totiž ve vládním prohlášení
jednoznačně hovoří o vzniku fondů,
pak je pro mě překvapení, že je třeba
uzavírat nějaké další smlouvy
k tomu, že se vládní prohlášení
bude dodržovat. Osobně bych totiž spíše
rozuměl obrácenému postupu, tedy té
situaci, kdy by bylo třeba jasně deklarovat, že
vládní prohlášení z toho či
onoho důvodu není možné naplnit, a jasně
by se řeklo, proč. Nic z toho se však nestalo.
Nyní k některým konkrétním
otázkám. Jedním z nejčastěji
diskutovaných problémů je posunutí
věkové hranice pro odchod do důchodu. Zde
jsou nejčastěji používány zhruba
tři druhy argumentů.
Prvním je nepříznivá demografická
situace, druhým je přesvědčení,
že práce není trest a že by se tedy do
důchodu mělo odcházet v době, kdy
takříkajíc není jiná možnost,
a třetím je malý počet nově
narozených dětí.
K oné demografické situaci je třeba říci,
a já bych velice rád obrátil vaši pozornost
k tabulce, která je označena jako příloha
číslo 3/1 vládního návrhu,
a ke grafu, který je označen jako příloha
3/2 vládního návrhu zákona, že
se tato situace bude dle materiálu předkladatele
až do roku 2000 zlepšovat, a to bez ohledu na to, zda
navrhovaný zákon přijmeme či nikoliv.
Pokud ke změně přistoupíme od roku
1996, pak bude situace mnohem výhodnější
než v současné době, jak je ostatně
dokladováno v téže tabulce.
Z uvedeného jednoznačně vyplývá,
že přijetí zákona v této podobě
má jednoznačné důsledky šetřící
a nikoliv preventivní, jak se často zcela nesprávně
tvrdí. O ekonomických důsledcích pak
jednoznačně hovoří tabulka v příloze
č. 5 předkládaného návrhu.
Je zřejmé, že předkládaná
norma snižuje výdaje na důchody proti současnému
stavu. Tyto výdaje jsou snižovány za situace,
kdy představují přibližně 9%
hrubého domácího produktu, což je nejméně
o 4% body méně než v zemích Evropské
unie. Demografická situace samozřejmě souvisí
i s porodností. Je totiž zřejmé, že
dnes nikdo nedokáže říci, zda pokles
porodnosti je způsoben tím, že mladí
lidé nechtějí mít děti, nebo
tím, že je chtějí mít v pozdějším
věku než ve věku, který byl typický
pro předcházející ročníky.
Z uvedeného vyplývá, že situace není
ani zdaleka tak jednoznačná, jak by se mohlo podle
některých vyjádření zdát,
resp. časový tlak není takový, aby
se nad zákonem nemohlo dále diskutovat. Nicméně
pokud má předkladatel zato, že je nezbytné
tuto situaci v zákoně řešit, mělo
by to být řešení k oněm skupinám,
kterých se to týká, korektní.
Jednou z příčin zhoršování
demografické situace je prodlužování
doby dožití našich občanů. Dovolte,
abych upozornil na určitou ošidnost tohoto údaje
ve vztahu k důchodům, jak se často zcela
nesprávně používá. Prodlužování
věku totiž ještě nutně nemusí
znamenat a zřejmě také neznamená,
že se o stejnou dobu prodlouží i práceschopnost
daného občana. Jinými slovy, jestliže
se nám podaří prodloužit věk
ze 70 na 72 let, znamená to spíš zlepšení
životních podmínek občanů než
to, že jsou schopni podávat plný pracovní
výkon o dva roky déle.
Chci ještě jednou zdůraznit a upozornit na
skutečnost, že zahraniční údaje
o věkové hranici o odchodu do důchodu vůbec
neznamenají, že se v tomto věku do důchodu
skutečně odchází, nýbrž
znamenají vznik zákonného nároku na
plný starobní důchod, což jsou ale dva
naprosto rozdílné pojmy. Údaje, které
by srovnávaly zákonem stanovený věk
pro nárok na starobní důchod a dobu skutečného
odchodu do důchodu, bohužel předkládaný
materiál neobsahuje. Z dostupných údajů
je znám snad pouze případ Německa,
kde se v průměru odchází do důchodu
před dosažením 60. roku věku, ačkoliv
zákonem stanovený věk je 65 let.
Dalším aspektem tohoto problému je časový
prostor pro adaptaci těch, kterých se navrhovaný
zákon týká. Nemohu v této souvislosti
nepřipomenout, kolik času v tomto parlamentě
bylo věnováno obhajobě práv výrobců
tabákových výrobků. Dokonce i pan
prezident jeden ze zákonů vrátil, přičemž
jedním z hlavních argumentů bylo, že
je nezbytné poskytnout výrobcům určitý
časový prostor pro to, aby se mohli přizpůsobit
novým podmínkám. Problém je v tom,
že prostor pro adaptaci potřebují nejen velmi
schopné a často velmi bohaté firmy, ale takový
prostor potřebují i lidé předdůchodového
věku. Domnívám se proto, že je korektní,
aby v zákoně bylo, že prodlužování
věkové hranice pro odchod do důchodu začíná
s určitým zpožděním, které
umožňuje i těm, kteří toto prodloužení
neočekávali, resp. na něj nejsou připraveni,
aby tak učinili.
Domnívám se, že odložení začátku
posunování věkové hranice pro odchod
do důchodu o 4 roky vytváří dostatečný
prostor k tomu, aby každý svou situaci řešil.
Jeho řešení se pak již nebude opírat
o spekulace, ale o platnou právní normu. Zároveň
se tím vytvoří prostor pro větší
vysvětlovací kampaň.
Problém starších lidí je často
totiž nejen v tom informace získat, ale také
se podle nich zařídit, což se týká
hlavně těch profesí, v kterých se
s novými informacemi pracuje málo. Z hlediska argumentace
je třeba říci, že takováto úprava
nebude m t šetřící charakter, jak navrhuje
vládní zákon, ale bude mít funkci
preventivní, tzn. tu funkci, o které se hovoří
jako o funkci nejdůležitější, tedy
tu funkci, o které se běžně tvrdí,
že je oním nejhlubším smyslem návrhu
zákona a která má zabránit nepříznivému
demografickému vývoji.
Tato úprava bude znamenat, že podíl počtu
osob v poproduktivním věku na počtu osob
v produktivním věku bude mnohem stabilnější
a i v roce 2010 bude tento poměr příhodnější
než v tomto roce.
Proto podávám tyto pozměňovací
návrhy.
V § 32 odst. 1 vypustit číslovku 1995 a nahradit
číslovkou 1999.
V § 32 odst. 2 číslovku 1996 nahradit číslovkou
2000, číslovku 2006 nahradit číslovkou
2010, číslovku 1995 nahradit číslovkou
1999.
V § 32 odst. 3 nahradit číslovku 2006 číslovkou
2010.
Budu trochu reflektovat na vystoupení pana ministra Vodičky,
který hovořil o poměru mzdy a důchodu
a navrhuji v § 67 odst. 2 vypustit slova "zvýšení
dosáhlo nejméně jedné třetiny
průměru indexu růstu reálné
mzdy za tyto kalendářní roky" a nahradit
textem "nezůstal poměr průměrného
důchodu k průměrné mzdě pod
úrovní 56%".
Jinak bych doporučoval, aby ti, kteří jsou
autory tohoto návrhu zákona, lépe používali
údaje, které tento návrh obsahuje. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji
panu poslanci Josefu Janečkovi. Pros m, aby se ujal slova
pan poslanec Jaroslav Štrait a připraví se
poslanec Jozef Wagner.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený
pane předsedající, vážený
pane předsedo, dámy a pánové, obsáhlý
návrh zákona o důchodovém pojištění
zdaleka nesplňuje očekávání.
Radikální změny důchodového
systému se dotýkají každého občana.
Připomenu klasická slova exministra ing. Horálka:
"Každý bude starý a bude mít smůlu,
když bude ještě starý a nemocný."
Škoda, ze současná vládní koalice
nebere v úvahu skoro 650 000 podpisů na peticích
a na požadavky vznesené na shromážděních
zcela nedbá. Není pochyb o tom, že hranice
pro odchod do důchodu v České republice jsou
nepřijatelné pro Evropskou unii a je to dokonce
i jedna z podmínek pro integraci. Málo se však
hovoří, že jednotlivé státy Evropské
unie jen velmi pomalu a nerady sahají na důchody
svých občanů. To, co se nám předkládá
v důvodové zprávě a v přehledech,
je nepřesné. Není tam také nic uvedeno
o tom, že na základě ostrých protestů
vlády úpravu důchodového zabezpečení
mnohde zastavili. Např. v příloze č.
7 jde většinou o cílové stavy a ne současný
věk odchodu do důchodu.
Dovolte mi některé údaje, které na
důvodovou zprávu vrhají jiné světlo.
Třeba ve Francii se jen velmi opatrně prodloužila
odpracovaná doba pro získání nároku
na důchod z původních 37,5 na 40 let. Ve
Velké Británii vláda hodlá až
v roce 2010 zvýšit věkovou hranici u žen,
v Německu se uvažuje zvýšit hranici k
získání plné penze ze 60 na 63 a 65
roků. Mohl bych pokračovat, ale některé
věci už tady zazněly.
Skutečností je, že do důchodu tam lidé
chodí dřív než je zákonný
nárok, využívají leckde i připojištění,
které je u nás v plenkách. Zatímco
u nás budou příští důchody
nižší, nikde se neříká,
že ve Španělsku a Portugalsku jde důchodce
do penze s více než 90% průměrného
výdělku, v Itálii a Francii jen něco
málo pod 90% průměrné mzdy, v Německu
a Lucembursku s 80%, v Řecku se stejným výdělkem
jako byl průměrný plat.
Nepochybuji o tom, že důchodové připojištění,
ale to už bylo předmětem jednání
v loňském únoru, může tak do
10 let zhruba přinést významný pokrok
u důchodového pojištění. Ale
i v bohatých zemích jsou skupiny lidí, a
nemalé, které na připojištění
mít nebudou.
Proto není lhostejné, kolik činí základní
výměra penze. Dovolte mi britský příklad.
Tam sáhla britská vláda na důchody
v roce 1986 a pokusila se o změnu stávajícího
penzijního systému. Ta spočívala v
tom, že se tam musel člověk povinně
přihlásit k zaměstnaneckému nebo soukromému
penzijnímu fondu. Výsledkem je systém, kde
stát ručí jen za základní,
relativně nízký důchod, zhruba na
úrovni minimálního příjmu.
Pokud vyplácený důchod ze soukromého
penzijního fondu nedosáhne úrovně
minimálního příjmu, stát přispěje
na jeho zvýšení. Výhodou tohoto systému
jsou nižší veřejné výdaje,
a tomu odpovídající nižší
daně. Obyvatelé mají volbu mezi soukromými
penzijními fondy a celková úroveň
úspor se zvýšila, což se odrazilo ve zvýšení
investiční aktivity. Hlavním nedostatkem
tohoto systému je poměrně nízká
úroveň důchodů pro ty, kteří
nemají možnost soukromně se připojistit,
a to jsou především nezaměstnaní
a ženy v domácnosti.
Ještě o třech aspektech, než předložím
pozměňovací návrhy, se chci zmínit;
u nás se také o nich cudně mlčí.
V zemích Evropské unie je 18 mil. nezaměstnaných.
Přispívají ze svých podpor do sociálních
fondů minimum, a to ještě za ně většinou
platí stát. V celé řadě zemí
je také hluboká ekonomická recese.
A to přece není náš případ!
Nezaměstnanost je u nás mizivá a ekonomická
situace skvělá.
Otázky porodnosti v Evropské unii jsou také
kritické. Neustále klesá. U nás na
tento společensky negativní jev dávno upozorňujeme,
a výsledek žádný. Stárnutí,
resp. vymírání státu, je zcela nežádoucí.
Výrazně se snižuje v posledních dvou
letech i tzv. statečnost. Použiji příklady
z východních Čech. U nás je to o 13,5%.
Pokračuje dlouhodobý proces snižování
porodnosti ve všech východočeských okresech
a zvyšuje se počet nemanželských dětí.
Je také čas si podrobněji všímat
ekonomiky startujících připojišťovacích
fondů, kterých je podle pana ministra Vodičky
u nás už 42.
Byl by velmi nepříjemné, aby ti, co se nechali
připojistit, splakali nad výdělkem. To už
u nás za první republiky také bylo.
Dovolte mi příklad ze Spojených států;
mám i z dalších zemí.
Jedna z velkých bolestí připojišťovacích
fondů je bolest, kterou jsme u nás zaznamenali již
u zdravotních pojišťoven. Tak třeba ve
Spojených státech provozní výdaje
životních pojišťoven, které nabízejí
svým klientům zajištění proti
riziku ztráty výdělku v případě
smrti, invalidity nebo odchodu do důchodu, činí
asi 12,2% z celkových výdajů; z toho výdaje
na provoz jsou 7,2% a poplatky vyplacené agentům
zhruba 5%. Myslím, že to nebude u nás jiné.
Dovolte mi, abych přešel k pozměňovacím
návrhům.
První. V § 5 písm. n) se vypouští
slova "po dobu, po kterou jim náleží hmotné
zabezpečení uchazečů o zaměstnání".
Druhý návrh. V § 6 odst. 1 se vypouští
text pod písm. a).
Návrh třetí. V § 12 odst. 1 se v první
větě nahrazuje písm. o) písm. n).
Teď poruším pořadí, přednesu
návrh pátý, protože k tomuto bude jednotné
zdůvodnění.
Pozměňovací návrh č. 5. V §
16 odst. 4 písm. g) se vypouští slova "po
dobu, po kterou mu náleží hmotné zabezpečení
uchazečů o zaměstnání".
K tomu společné zdůvodnění;
a pro hlasování to bude v podstatě jeden
návrh. Již v současnosti jsou doba a výše
podpor v nezaměstnanosti jedny z nejhorších
v Evropě. Maximální hranice podpory 3300
Kč měsíčně diskriminuje téměř
polovinu nezaměstnaných, kteří by
měli pobírat o 700 až 1500 Kč více.
Rodiny s více dětmi tak žijí pod úrovní
životního minima. Předpokládaný
růst mezd i nezaměstnanosti situaci dále
zhorší.
Za těchto podmínek je navrhované dobrovolné
připojištění u dlouhodobě nezaměstnaných
finančně neuskutečnitelné.
Pozměňovací návrh sleduje zachovat
současný stav a dobu nezaměstnanosti započítat
do náhradních dob a důchodového pojištění.
Vrátím se k pozměňovacímu návrhu
č. 4.
Týká se § 15, který zní: "Výpočtovým
základem je osobní vyměřovací
základ (§ 16), pokud nepřevyšuje částku
6000 Kč. Převyšuje-li osobní vyměřovací
základ částku 6000 Kč, stanoví
se výpočtový základ tak, aby částka
6000 Kč se počítala v plné výši;
z částky osobního vyměřovacího
základu na 6000 Kč do 14 000 Kč se počítá
30%; z částky osobního vyměřovacího
základu nad 14 400 do 24 000 Kč se počítá
10% a k částce nad 24 000 Kč se nepřihlíží.
Zdůvodnění. Navrhuje se ponechat současnou
konstrukci redukce průměrného měsíčního
příjmu, idexovanou o nárůst průměrné
mzdy let 1995/89.
Spravedlivé respektování mzdového
vývoje posledních šesti let v konstrukci výpočtu
důchodu umožňuje vypustit složitý
mechanismus dorovnávání redukčních
koeficientů navržených v § 107. Nepřehlednost
zákona pro výpočet budoucích důchodů,
a tím i pro rozhodování o důchodovém
připojištění, se zásadně
změní.
Nyní pozměňovací návrh č.
6.
V § 29 písm. b) se číslo "15"
nahrazuje číslem "10".
Zdůvodnění. Navrhuje se zachovat současný
stav. Sedmý návrh. V § 30 písm. c) se
slovo "dva" nahrazuje slovem "čtyři".
Osmý návrh.
V § 31 písm. b) se slovo "tři" nahrazuje
slovem "šest".
Zdůvodnění. Navrhované zvýšení
věkové hranice odchodu do starobního důchodu
a zpřísnění podmínek invalidity
působí kontroverzně.
Při nepříznivém zdravotním
stavu populace jde o přímé ohrožení
základního lidského práva na život.
K zabezpečení Ústavy navrhuji zachovat současné
časové relace a přiměřené
podmínky dřívějšího odchodu
do starobního důchodu, které se na trhu práce
České republiky plně osvědčily.
Devátý návrh.
V § 32 odst. 1 se vypouští poslední věta:
"Pokud pojištěnci dosáhli tohoto věku
do 31. prosince 1995". Dále se vypouští
odst. 2 a odst. 3. Odst. 4 se přečíslovává
na odst. 5.
Zdůvodnění. Základním argumentem
vlády pro prodloužení věkové
hranice odchodu do starobního důchodu je údajné
prodlužování důchodového věku
v České republice. Výpočty Českého
statistického úřadu jsou založeny na
časové řadě tří let,
kdy v období 1990 až 1993 vzrostla doba dožití
ze 14,55 na 15,06 roků u mužů a z 19,43 na
20,02 roků u žen. Zakládat hypotézu
o podstatném růstu střední délky
života v daleké budoucnosti na vývoji pouhých
tří let není důvěryhodné.
Naopak, střední délka života mužské
populace a celkový zdravotní stav národa,
výrazně zaostává za vyspělými
státy. Navíc, míra neuropsychické
a fyziologické zátěže podstatně
vzrostla a nemůže nemít dopady na zdraví
lidí.
Již dnes jsme svědky zvýšené nemocnosti
a invalidity.
Nová opatření Ministerstva zdravotnictví
přístup široké veřejnosti k ochraně
svého zdraví podstatně ztíží.
Naznačená fakta působí protichůdně
a vypovídací hodnotu hypotézy o budoucím
prodlužování důchodového věku
výrazně zpochybňují.
Zdaleka nejde o vyčerpávající výčet.
Rozhodnout o způsobu života několika generací,
na základě nedokonalých podkladů,
je minimálně neodpovědné.
Již v červenci 1993 experti našeho odborového
sdružení Čech, Moravy a Slezska propočítali,
že pro zachování současné věkové
hranice odchodu do starobního důchodu postačuje
od roku 1994 kapitalizovat zhruba 35 mld. z Fondu národního
majetku také odhadem 20% úrokem. Připočítáme-li
k tomu zhruba 30 mld. ušetřených z důchodového
pojištění v letech 1993 - 1995, byl by problém
vyřešen.
Řádové rozdíly v participaci občanů
na privatizaci národního majetku založily významný
duch státu k většině obyvatelstva. Přijetí
navrhovaného řešení je vhodnou příležitostí
alespoň k částečné nápravě.
Domnívám se, že nejvyšší zákonodárný
sbor ve státě je za spravedlivé dělení
národního majetku odpovědný. Česká
republika má dnes historicky jedinečnou příležitost
řešit evropský problém stárnutí
populace originálním způsobem.
Návrh č. 10. § 37 se vypouští.
K tomu toto zdůvodnění: Uplatněn zásady
důchod nebo mzda rozporuje pojistný princip důchodového
pojištění. Nelze navíc diskriminalizovat
pouze některé sociální skupiny populace.
Návrh č. 11 - § 50 zní:
"1, Vdovský důchod náleží
po dobu 1 roku od smrti manžela.
2. Po uplynutí doby uvedené v odst. 1 má
vdova nárok na vdovský důchod, jestliže
a) pečuje o nezaopatřené dítě
b) pečuje o nezletilé, dlouhodobě těžce
zdravotně postižené dítě vyžadující
mimořádnou péči nebo o zletilé
dítě, které je převážně
nebo úplně bezmocné
c) pečuje o převážně nebo úplně
bezmocného rodiče nebo o rodiče zemřelého
manžela, který s ní žije v domácnosti,
nebo o takového rodiče, který je částečně
bezmocný a starší 80 let
d) je plné invalidní
e) vychovala alespoň 3 děti
f) dosáhla věku 45 let a vychovala 2 děti
g) dosáhla věku alespoň 50 let
h) dosáhla věku alespoň 40 let ke dni úmrtí
manžela, který zemřel následkem pracovního
úrazu utrpěného při plnění
provozních úkolů v zaměstnání
zařazeném před 1. lednem do první
pracovní kategorie za okolností uvedených
v § 21 odst. 1, nebo který zemřel při
výkonu služby v ozbrojených silách
3. dítětem podle odst. 2 písm. a) a b) se
rozumí dítě, které má po zemřelém
nárok na sirotčí důchod, a dítě,
které bylo v rodině zemřelého vychováváno,
jde-li o vlastní (osvojené) dítě vdovy,
nebo bylo-li by dítě alespoň jedním
z nich převzato do dne smrti manžela do trvalé
péče nahrazující péči
rodičů
4. nárok na vdovský důchod vznikne znovu,
jestliže se splní některá z podmínek
uvedených v odst. 2 do 5 let po zániku dřívějšího
nároku na vdovský důchod
5. nárok na vdovský důchod zaniká
uzavřením nového manželství.
Zanikne-li nárok na vdovský důchod podle
předchozí věty, náleží
vdově částka ve výši 12 měsíčních
splátek vdovského důchodu, na který
měla vdova nárok ke dni zániku nároku
na vdovský důchod. Tato částka se
vyplatí nejpozději do 3 měsíců
ode dne zániku nároku na vdovský důchod
6. nárok na vdovský důchod zaniká
dnem právní moci rozhodnutí soudu o tom,
že vdova úmyslně způsobila smrt manžela
jako pachatelka, spolupachatelka nebo účastnice
trestného činu
7. ustanovení předchozích odstavců
kromě odstavce druhého písm. e) až h)
platí obdobně pro nárok vdovce na vdovecký
důchod."
Zdůvodnění: Je žádoucí
zachovat nároky vdov, které vychovaly více
dětí, a také těch, které již
dosáhly 50 let, protože možnosti jejich přizpůsobení
novým ekonomickým podmínkám jsou minimální
a mimořádně tvrdší. Nárok
na vdovský důchod podle písm. h) odůvodňuje
společensky nejzáslužnější
a rizikové práce zemřelého manžela.
Pozměňovací návrh č. 12 - §
51 zní: "Výše vdovského a vdoveckého
důchodu činí 60% starobního nebo plného
invalidního důchodu, na který měl
nebo by měl nárok manžel (manželka) v
době smrti, nebo 60% výše částečného
invalidního důchodu po poživateli tohoto důchodu,
který ke dni smrti nesplňoval podmínky nároku
na starobní důchod nebo plně invalidní
důchod."
Zdůvodnění: Navrhuje se v podstatě
zachovat současný stav při rovnosti vdovských
a vdoveckých důchodů.
Pozměňovací návrh č. 13 - nově
se vkládá § 54 a následné se
přečíslovávají. "Úprava
důchodů, které jsou jediným zdrojem
příjmu:
odst. 1 - je-li starobní, invalidní, vdovský,
vdovecký nebo sirotčí důchod oboustranně
osiřelého dítěte jediným zdrojem
příjmu důchodce a nedosahuje částky
životního minima, zvyšuje se na tuto částku,
má-li důchodce též jiný důchod
nebo příjem a úhrn důchodu a jiného
příjmu nedosahuje částky životního
minima, zvyšuje se důchod tak, aby tento úhrn
činil hodnotu životního minima osamělé
osoby;
odst. 2 - je-li na starobní nebo invalidní důchod,
který nedosahuje částky životního
minima, odkázán též rodinný příslušník
důchodce, zvyšuje se na tuto částku.
Má-li důchodce nebo takový rodinný
příslušník též jiný
důchod nebo příjem a úhrn důchodů
a jiných příjmů nedosahuje částky
životního minima, zvyšuje se důchod tak,
aby tento úhrn činil hodnotu životního
minima dvoučlenné rodiny. Splňují-li
podmínky pro zvýšení důchodu
oba manželé, zvýší se jen důchod
náležející manželovi, a to o rozdíl
mezi částkou životního minima a úhrnem
důchodů a jiných příjmů
manželů;
odst. 3 - důchod se zvyšuje podle odst. 1 a 2 jen
tehdy, nemůže-li si důchodce, který
není poživatelem starobního nebo invalidního
důchodu, pro stáří, zdravotní
stav nebo jiné vážné důvody zvýšit
životní úroveň vlastní prací.
To platí obdobně i pro rodinného příslušníka
důchodce;
odst. 4 - při zvýšení důchodu
z důvodu jediného zdroje příjmu se
nepřihlíží k příjmu z
výdělečné činnosti důchodce
staršího 70 let a jeho rodinného příslušníka
staršího 70 let, nebo z pracovní činnosti
nepřesahující 60 pracovních dnů
v kalendářním roce;
odst. 5 - zvýšení důchodu z důvodu
jediného zdroje příjmu se nezapočítává
do výše důchodu rozhodné pro výpočet
jiných důchodů;
odst. 6 - za rodinné příslušníky
důchodce se považují, pokud žijí
s důchodcem ve společné domácnosti
a jsou na něj odkázáni výživou,
a) manželka (manžel)
b) děti, vnuci, sourozenci za podmínek uvedených
v § 20 až 24
c) rodiče, prarodiče, tchán a tchýně,
zeť a snacha
d) sestra nebo dcera ovdovělého, rozvedeného
nebo svobodného důchodce, která pečuje
o jeho nezaopatřené dítě ve věku
do skončení povinné školní docházky
e) družka (druh), pokud žije s důchodcem alespoň
3 měsíce a nemá důchod ani jiný
příjem;
odst. 7 - podmínka společné domácnosti
podle předchozího odstavce se považuje za splněnou,
pokud důchodce a jeho rodinný příslušník
žiji v témže ústavním zařízení;
odst. 8 - prováděcí předpis stanoví,
co se rozumí příjmem důchodce a jeho
rodinného příslušníka."
Zdůvodnění: Ponechat současný
institut minimálního důchodu nejméně
na úrovni životního minima. Testování
příjmové situace a majetkových poměrů
důchodce je neetické, morálně neodůvodnitelné
a s ohledem na věk a zdravotní stav žadatele
často neuskutečnitelné.
Pozměňovací návrh č. 14: Přečíslovaný
§ 68 zní:
"Odst. 1 - vyplácené důchody se zvýší
o růst úhrnného indexu spotřebitelských
cen nebo průměrné reálné mzdy.
Pro zvýšení je rozhodná vyšší
hodnota růstu.
2. Růst úhrnného indexu spotřebitelských
cen a průměrné reálné mzdy
se zjišťují podle údajů Českého
statistického úřadu.
3. Zvýšení důchodů stanoví
vláda nařízením, jestliže úhrnný
index spotřebitelských cen nebo průměrné
reálné mzdy vzroste od předchozího
zvýšení o 5%.
Zdůvodnění: Navržený mechanismus
valorizace zakonzervovává cca 18% znehodnocení
důchodů proti lednu 1989 až do roku 2000. Reálné
mzdy mají v tomto období dosáhnout přibližně
7% růst proti předtransformační úrovni.
Z uvedeného je zřejmé, že rozevírání
nůžek mezi reálnými důchody a
reálnými mzdami se nejen neodstraní, ale
naopak dále urychlí. Míra sociální
oběti u důchodců je v současnosti
o jedenáct procentních bodů vyšší
než míra sociální oběti produktivní
části populace. Tento stav považujeme pro Českou
republiku za zcela neudržitelný. Pozměňovací
návrh předpokládá uplatnit princip
automatické indexace důchodů v závislosti
na vývoji spotřebitelských cen a reálných
mezd.
A konečně 15. pozměňovací návrh:
V přečíslovaném § 108 se vypouští
odst. 2, odst. 3 a 4 se přečíslovávají.
Zdůvodnění: Při plném vykrytí
růstu reálných mezd za období 1989
- 1995 jsou doplňující mechanismy zvyšování
hranic redukce výdělků rozhodných
pro výpočet důchodů zbytečné.
Navíc nastavení míry sociální
solidarity je zásadním principem důchodového
zabezpečení, a proto záležitostí
parlamentu, nikoliv vlády České republiky.
Pokud bych mohl v závěru říci několik
slov o ekonomickém dopadu, odhadujeme, že navrhované
změny zatíží systém důchodového
zabezpečení do roku 2000 částkou zhruba
5 - 13 mld. ročně. K zabezpečení solventnosti
systému po roce 2000 se navrhuje kapitalizovat 65 mld.
Kč z Fondu národního majetku. To ovšem
bude předmětem jiného jednání.
Dovolte mi ještě na závěr konstatování.
Návrhy klubu KSČM ještě podporují
dále Odborové sdružení Čech,
Moravy a Slezska, dále Jednotný svaz soukromých
zaměstnanců, za třetí Koordinační
výbor organizací důchodců, kterému
se také krátce říká česky
KVOD, za čtvrté České národní
hnutí, za páté Křesťansko-sociální
hnutí, za šesté Levicové kluby žen.
S návrhy se také ztotožnil Odborový
svaz vydavatelství, nakladatelství a knižního
obchodu Čech, Moravy a byl jsem pověřen toto
také tlumočit.