Předseda PSP Milan Uhde: Slovo dostane paní
poslankyně Gerta Mazalová. Má na toto slovo
osm minut. Potom už bude rušena vzrůstající
nervozitou v sále. Tak jsem myslel tu poznámku.
Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený
pane předsedo, vážené kolegyně
a kolegové, mám pocit, že stihnu sice hodně
za málo času, ale 7 minut je přece jen málo.
Přesto všechno nervozitě nepropadnu a i kdyby
byl prázdný sál, já domluvím.
Tím spíš, že si myslím, že
by bylo naprosto spravedlivé, když už zde trávím
dvě volební období svého života,
vzdala jsem se veškerých radovánek a trávím
zde všechen čas v těchto krásných,
honosných, ale studených zdech, abych se dočkala
toho, že uslyším, že vzniklo vládní
dítě - tím je myšlen tento návrh
zákona - místo nápravy křivd, na kterou
tady celou dobu čekám.
Ode mě zcela jistě nikdo neočekává,
že bych mohla patřit snad jen náhodou k těm
poslancům, kteří by podpořili jeden
z předkládaných návrhů zákona
o vyšších územně správných
celcích. Nikdo také nepředpokládá,
že bych mohla souhlasit nebo jen mlčky přihlížet
parcelaci Moravy a Slezska, jejichž velkou část
obyvatel zde zastupuji. Zatím mě zde ještě
nikdo nepřesvědčil ani o tom, že jednou
zrušené kraje je nutné dnes obnovit, a to ještě
k tomu ve zvýšeném počtu. Vláda
možná považuje za nutné mít co
nejvíce úředníků jí
oddaných, co nejvíce celků, co největší
aparát, jehož nitky potřebuje pevně
držet v rukou z důvodu naprosto přesvědčivého
a výmluvného rozděl a panuj.
Praha se mimochodem vždycky chovala k ostatním částem
republiky velice macešsky jako bývalé koloniální
státy ke svým koloniím. Nikdy se nestarala
o to, co si myslí obyvatelé bydlící
od ní kousek dál, ať už v Čechách
nebo na Moravě a ve Slezsku. Jestliže v Čechách
byla nespokojenost mírná, tak u obyvatel na Moravě
a ve Slezsku přetrvával pocit křivdy spáchané
na jeho historických právech. Úsilí
Moravanů a Slezanů o rovnoprávné postavení
ve státě trvá již léta. Zvláště
po zrušení zemského zřízení
ke dni 1. 1. 1949 je zvláště markantní.
V období kolem roku 1968 se vytvořila Společnost
pro Moravu a Slezsko, která si vytkla za úkol prosadit
trojdílné uspořádání
Československa. Snaha byla přerušena vstupem
cizích armád na naše území.
Po listopadu tzv. revoluci v roce 1989 vzniklo Hnutí za
samosprávnou demokracii - Společnost pro Moravu
a Slezsko, které prosazovalo myšlenku spravedlivého
státoprávního a územně správního
uspořádání. Opíralo se nejen
o mínění Moravanů a Slezanů
podložené obrovským množstvím petic
zaslaným do parlamentu, ale i o historická fakta,
která potvrzují význam Moravy v historii
naší i historii celoevropské. Hnutí
vstoupilo do parlamentu a jeho poslanci byli připraveni
prosazovat svůj volební program. Bohužel výsledky
veškerých aktivit datujících se od 2.
července 1990 prakticky až do konce volebního
období byly minimální. Zákon nebyl
přijat a předal se novému parlamentu jako
dluh, jako rest od nedbalého úředníka.
Částečně možná i proto,
že moravští poslanci byli neznalí technických
norem, jejich návrhy se pod různými záminkami
shazovaly ze stolu, znovu předkládaly, aby byly
zase a znovu odmítány. Chyběla dobrá
vůle politiků k tomu, aby naslouchali. Chyběla
ochota pochopit zájmy občanů a naprosto se
odmítal návrh na referendum, kde by si občané
sami mohli vybrat, v jakém státoprávním
uspořádání chtějí žít,
jaké vlastně chtějí.
Nastala doba restitucí, kdy se vracely majetky šlechtickým
rodům, ale na restituci nejdůležitější,
Moravy, se záměrně zapomíná,
odsunuje se. V roce 1990 Federální shromáždění
složené z poslanců Čech, Moravy, Slezska
a Slovenska přijalo usnesení, podle něhož
zrušení Moravskoslezské země bylo krokem
nespravedlivým, poplatným totalitní byrokratické
centralistické praxi, krokem, který byl v rozporu
s principy demokracie a samosprávy. Usnesení Federálního
shromáždění vyslovilo 9. května
pevné přesvědčení, že
ústavní uspořádání republiky,
které vzejde z jednání svobodně zvolených
zákonodárných sborů, tuto nespravedlnost
napraví. Obdobné usnesení přijala
i Česká národní rada na své
druhé schůzi 2. a 3. července roku 1990.
V usnesení číslo 15 k otázce způsobů
začlenění Moravy a Slezska do České
republiky se praví:
"Česká národní rada konstatuje,
že zrušení zemského zřízení
poškodilo jak Zemi českou, tak Zemi moravskoslezskou.
Plná rehabilitace zemského zřízení
na základě samosprávného principu
bude tedy definitivně řešena novou ústavou
České republiky. Ještě před tím
však bude možné upravit pomocí právních
předpisů České národní
rady takové vnitřní územní
členění, které bude toto definitivní
řešení předjímat. Proto si ČNR
vyhrazuje právo rozhodnout o těchto otázkách
a vyzývá vládu České republiky
k aktivní součinnosti při zmíněných
opatřeních. Dagmar Burešová - předsedkyně
České národní rady, Pavel Popovič
- ověřovatel České národní
rady."
Předpokládám, že stávající
stav je samozřejmě pro někoho velice výhodný
a vyhovující. Vždycky se lehce snáší
na jedno místo.
Vážené kolegyně a kolegové, tiše
sedím a pozorně poslouchám své předřečníky.
Každý se samozřejmě snažil hájit
svůj úsek území, někdo zase
projevoval obavy, např. pan kolega Decker se obává
názvu Moravskoslezský celek, protože by to
možná v některých zatvrzelých
Moravanech a Slezanech mohlo vzbuzovat nějaké naděje.
Snad proto změnil také Moravskoslezský večerník
název na skromnější Jihomoravský,
snad proto původně barevná moravská
orlice na obrazovce zbledla strachy až do bleděmodra
v naší televizi. Snad i proto nenápadně
zkracujeme časové vysílání
Moravy.
Já bych chtěla pana kolegu i jiné kolegy
uklidnit. Mnoho naděje ani radosti na Moravě není.
Lidé už nečekají příliš
od svých zákonodárných zástupců.
Potěšil mě alespoň pan kolega Kačenka,
když prohlásil, že je Moravan. A to ještě
zlé jazyky televize Nova tvrdí, že ČMUS
se distancuje od zlých moravistů. Již tomu
nevěřím. Je to jako bludný kruh. Jsme
zase na začátku minulého volebního
období, kdy sem přišli poslanci za HSD-SMS
a vyslovení slova Morava v těchto prostorách
znělo jako něco velice nevhodného. Lépe
znělo tam dále od Prahy. Já jsem z Moravy
a považuji za jediné správné řešení
zemské zřízení země Moravskoslezské,
země České a země Prahy. A jestli
potřebujeme příklad, protože my se neustále
musíme někam ohlížet za příklady,
podívejme se, jak zemský model funguje v praxi u
našich nejbližších sousedů - v Německu
a Rakousku. I když já osobně bych se tam ani
neohlížela. Já jsem pro to, abychom jednali
podle vlastního rozumu, toho svého.
Dovolte mi ještě k vystoupení pana kolegy Kačenky.
Vždycky se v této sněmovně ozýval
posměšný smích, zlé poznámky,
hluk nebo bouchání do lavic, když se hovořilo
o Moravě a Slezsku. Svědčí to o tom,
že bohužel nejen politická kultura, ale i zdvořilost
jsou některým poslancům cizí.
K vystoupení pana kolegy Fejfara. Pan kolega trpí
nočními i denními děsy při
vyslovení názvu Moravy. Nejen název Moravskoslezský
celek, který se nachází na území
Moravy a Slezska, ale i název Českomoravský
je pro něho příliš moravský.
Ačkoliv při vyslovení názvu města
Havlíčkův Brod mi připadalo, že
se příliš neotřásl, napadlo mě
při této příležitosti přejmenovat
toto město na Fejfarův Brod. Snad by byl pan kolega
klidnější.
Hlas rozumu slyší každý nejraději
svůj vlastní. A protože je provázen
i vlastními zájmy, přestává
být potom hlasem rozumu. Pan kolega Nájemník
zde hovořil o právem rozzuřených Moravanech
z Moravské Třebové a jiných částí
republiky. Tomu se dalo předejít přijetím
návrhů zákona o referendu. Bohužel se
tak nestalo. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: K replice se přihlásil
pan místopředseda vlády Jan Kalvoda a já
mu ji nemohu odepřít. Má slovo pan místopředseda
vlády. Poté se domluvíme jak dál.
Místopředseda vlády ČR Jan Kalvoda:
Pane předsedo, omlouvám se, ale spěchám
vás uklidnit. Zásadní reakci na rozpravu
přednesu ve svém závěrečném
slově, nicméně několik stručných
poznámek.
Chtěl bych jen říci, že rasantní
argumentace pana poslance Kryčera o tom, jak má
být, tuším že Liberecká nebo Středomoravská
země, partnerem Bavorsku, svědčí jen
o jedné věci, a to, zdá se, o genetické
v této sněmovně záměně
federace a samosprávy. Nebude asi sporné, že
Spolková republika Německo je spolkovým,
tedy federativním státem, že jednotlivé
součásti jsou státoprávné útvary,
státy, země. Nikdo nikdy ani ve snu se nedomníval,
že by měla být nějaká ekvita
mezi Bavorskem a Středomoravskou zemí. To je k tomuto
problému, který považuji za věcný
omyl.
Padlo tu několik ataků, kupodivu spíše
koaličních než opozičních, vůči
vládnímu návrhu nebo principům, které
z něj převzal ten poslanecký návrh.
Chtěl bych říci, nerad polemizuje s těmito
koaličními výhradami. Je samozřejmě
možné vypustit vypočítávání
okresů z návrhu ústavního zákona.
Pak se stane, že nebude zřízeno nic. Je to
samozřejmě možné, je-li to vůle
této sněmovny, pak k tomu dospěje i tímto
způsobem, nejen jinými obstrukcemi. A to prostě
proto, že vypočítáme pouze názvy,
aniž identifikujeme území. Identifikovat území
je možné právě velmi dobře územím
okresů, které jsou zřejmé, nepřipouštějí
mýlky a návrh ústavního zákona
stanoví jistý časový okamžik,
k němuž se tyto okresy použijí jako stavební
kameny příštích vyšších
územních samosprávných celků,
ať už jich bude kolik chce.
K poznámce, že území okresů je
dnes stanoveno pouhou vyhláškou a vyhovuje to, bych
chtěl říci, že to možná
vyhovuje někomu, nikoli však ústavě
a že se tím vláda této země důsledně
řídí, že ústava vůči
nám od roku 1993 stanoví něco, co znamená,
že území okresů stanovené vyhláškou
prostě nevyhovují. A to je článek
79 ústavy, který říká, že
působnost správních úřadů
může být stanovena pouze zákonem, tedy
i okresních úřadů, a tedy i místní
působnost. V tom případě je vyloučeno,
aby jinak než zákonem k této úpravě
došlo. Tedy není to pravda, nevyhovuje to.
Padla tady zásadní koncepční stížnost
na to, že nejsou dány další záměry
vlády, pokud jde o reformu veřejné správy.
Chtěl bych upozornit, že mohou být kritizovány,
ale existují. Existují v tisku 1205 tohoto parlamentu,
který tento parlament přijal a podrobně projednával.
Pak bych chtěl udělat poslední poznámku,
a to k tomu tvrzení, že je demagogií a podrazem
na občany konstruovat něco, co není výsledkem
podrobné analýzy, co není odůvodněno
co do své potřebnosti. To je jistě tvrzení
možné a jistě patří do arzenálu
politické argumentace anebo možná rétoriky.
Nicméně chci říci, že mě
překvapuje a odmítám se smiřovat se
stavem, kdy poslance těch politických stran, kteří
před třemi lety vyhlásili jako svůj
program regionální samosprávu, teď slyším
žádat, aby byli přesvědčeni o
tom, že mají tento svůj slib splnit. Považuji
to za velmi nekorektní a pokud je něco, co zaručuje
stabilitu v této zemi, pak to je elementární
politická věrohodnost. To je vše, co jsem chtěl
jako poslanec říci s tím, že další
argumenty k tomu, co zde padlo, se pokusím přednést
ve svém závěrečném slově.
Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu místopředsedovi
vlády a poslanci Janu Kalvodovi, chystám se přerušit
průběh 32. schůze do zítřejšího
dne do 9.00 hodin a oznamuji, že v tuto chvíli byly
vyčerpány všechny přihlášky
označené podáním pozměňovacího
návrhu a zbývají dva přihlášení:
pan poslanec Jiří Bílý a pan poslanec
Josef Ježek, kteří chtějí promluvit
a dostane se jim příležitosti, ale neoznamují
pozměňovací návrhy. Já to říkám
zejména panu společnému zpravodaji Radimu
Špačkovi i panu společnému zpravodaji
Antonínu Hrazdírovi, protože i když samozřejmě
rozprava bude pokračovat a pozměňovací
návrhy mohou padnout i zítra, přece jen je
třeba vycházet z toho, že jejich valná
většina byla předložena už teď.
Zítra tedy pokračujeme v 9.00 hodin. Děkuji
a přeji pěkný večer.