Poslanec Jan Černý: Pane předsedo,
dámy a pánové, vzhledem k tomu, že můj
názor na vytváření vyšších
územních samosprávných celků
vychází z představy, že členění
má především odpovídat občanům,
že má pomoci přiblížit státní
správu občanům tak, aby k ní měli
co nejblíže a vzhledem k tomu, že vím,
že je neprůchodný jakýkoliv návrh,
který by ze současných okresů udělal
vyšší územně samosprávné
celky, posunul část kompetencí na obce s
pověřenou působností, kterým
by mohly vzniknout jakési malé samosprávné
okresy, jak je známe z naší historie, dovolím
si předložit pozměňovací návrh,
který vychází nebo je víceméně
totožný s vládním návrhem zákona,
protože 17 vyšších územně
samosprávných celků je pořád
více než 8 a více podle mého názoru
odpovídá mému přesvědčení.
Proto navrhuji tyto pozměňovací návrhy:
Čl. I společné zprávy vypustit a nahradit
textem: Na území ČR se vytváří
tyto vyšší územně samosprávné
celky:
za prvé Pražský, vymezený územím
hl. m. Prahy a územím okresů Praha-východ
a Praha-západ;
za druhé Kladenský, vymezený územím
okresů Beroun, Příbram, Rakovník;
za třetí Mladoboleslavský, vymezený
územím Mladá Boleslav a Mělník;
za čtvrté Kolínský, vymezený
územím okresů Kolín, Benešov,
Kutná Hora a Nymburk;
za páté Českobudějovický, vymezený
územím okresů České Budějovice,
Český Krumlov, Jindřichův Hradec,
Písek, Prachatice, Strakonice, Tábor;
za šesté Plzeňský, vymezený územím
okresů Domažlice, Klatovy, Plzeň-město,
Plzeň-jih, Plzeň-sever, Rokycany a Tachov;
za sedmé Karlovarský, vymezený územím
okresů Cheb, Karlovy Vary a Sokolov;
za osmé Ústecký, vymezený územím
okresů, Děčín, Chomutov, Litoměřice,
Louny, Most, Teplice a Ústí nad Labem;
za deváté Liberecký vymezený územím
okresů Česká Lípa, Jablonec nad Nisou,
Liberec a Semily;
za desáté Královéhradecký,
vymezený územím okresů Hradec Králové,
Jičín, Náchod, Rychnov nad Kněžnou
a Trutnov;
za jedenácté Pardubický, vymezený
územím okresů Chrudim, Pardubice, Svitavy,
Ústí nad Orlicí;
za dvanácté Jihlavský, vymezený územím
okresů Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov,
Třebíč a Žďár nad Sázavou;
za třinácté Brněnský, vymezený
územím okresů Blansko, Brno-město,
Brno-venkov, Břeclav, Prostějov, Vyškov a Znojmo;
za čtrnácté Opavský, vymezený
územím okresů Opava, Bruntál, Jeseník;
za patnácté Olomoucký, vymezený územím
okresů Olomouc, Přerov a Šumperk;
za šestnácté Ostravský, vymezený
územím okresů Frýdek-Místek,
Karviná, Nový Jičín a Ostrava-město;
za sedmnácté Zlínský, vymezený
územím okresů Hodonín, Kroměříž,
Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín.
Článek 2 - hranice územněsprávních
celků lze měnit pouze zákonem. Zvláštní
zákon stanoví, kdy ke změně hranic
vyššího územně samosprávného
celku může dojít na základě místního
referenda v hraniční obci, popř. ve skupině
hraničních obcí, o začlenění
se k určitému vyššímu územně
samosprávnému celku.
Článek 3, odst. 1 - O tom, zda vyšší
územně samosprávný celek ponese název
země nebo kraj, rozhoduje zastupitelstvo vyššího
územního samosprávného celku zvolené
v prvních volbách do zastupitelstva vyššího
územního samosprávného celku na svém
prvním zasedání. Zastupitelstvo současně
rozhodne i o sídle vyššího územního
samosprávného celku.
Odst. 2: Nerozhodne-li zastupitelstvo vyššího
územního samosprávného celku o jeho
názvu a sídle na svém prvním zasedání,
stanoví je Parlament České republiky.
Článek 4 - Územím hlavního
města Prahy se rozumí jeho území ke
dni přijetí tohoto ústavního zákona
Parlamentem České republiky. Území
okresu se rozumí jeho území ke dni přijetí
tohoto ústavního zákona Parlamentem České
republiky.
Článek 5 - Tento ústavní zákon
nabývá účinnosti dnem zvolení
členů zastupitelstva vyšších územních
samosprávných celků.
Ze společné zprávy potom vypustit články
II a III. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Janu Černému. Zvu k řečništi
pana poslance Václava Nájemníka.
Připraví se pan poslanec Jindřich Němčík.
Abych vyjasnil svůj záměr jako řídícího
této části schůze: chtěl bych
uzavřít dnešní průběh
v 18.30 hodin, ale rád bych zároveň, aby
odezněly příspěvky přihlášených
do rozpravy. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Václav Nájemník: Pane předsedo,
vážené dámy, vážení
pánové, úvodem hned říkám,
že patřím k těm, kteří
jsou proti překotnému zavedení vyšších
územněsprávních celků. Mrzí
mne, že dochází k projednávání
tohoto zákona v době, kdy společenská
poptávka je minimální a kdy je spousta věcí
daleko aktuálnějších. Parlament si tím
příliš reputace nezíská.
Ve všech návrzích na územněsprávní
uspořádání je otázka finanční
pojata přinejmenším romanticky. Vůbec
mi připadá, že celou kauzou vane svěží,
novátorský duch velkých přeměn
a mnozí kolegové lehkým perem s povznášejícím
pocitem tvůrce mesiáše parcelují republiku
často velmi subjektivně a vyvolávajíce
nesouhlas. Je normální, že vývoj uspořádání
státu trvá dlouho. Všude ve světě
trvá dlouho.
Rád bych, aby se obrátila pozornost na realističtější
věci. Chtěl bych, než budeme hlasovat, abychom
odpovědně věděli, kolik zavedení
vyšších územněsprávních
celků bude stát. Myslím si, že peníze
je třeba teď investovat do zanedbané infrastruktury,
posílit samostatnost obcí, vytvořit předpoklady
k tomu, aby obec hospodařily s co nejmenší
závislostí státu. Myslím si, že
je třeba hovořit o tom, kam by aktuálněji
měly směřovat státní peníze.
Jeden svůj pozměňovací návrh
stahuji, ale mám ho připravený. Jsem totiž
z okresu, který je také českomoravský
- Svitavy. Tento okres je v podstatě vyšším
územněsprávním celkem. Já jsem
o tom přesvědčen. A také je funkční.
Při počátku tohoto volebního období
bylo v parlamentě několik petic a několik
rozzuřených delegací z moravské části
okresu. Já se těmto lidem nedivím. Jakmile
budou zavedeny vyšší územněsprávní
celky, opět budou petice, opět rozzuřené
davy Moravanů z Jevíčka a Moravské
Třebové samozřejmě jsou připraveny.
Já se jim nedivím. Jestliže mají z Jevíčka
- Moravské Třebové do sídla VÚSC
asi 100 km, tak pochopitelně jejich zlost je zcela logická.
Můj pozměňovací návrh je tento:
Přerušit před dalším projednáváním
a vláda předloží způsob, jakým
způsobem bude financováno zavedení vyšších
územněsprávních celků.
Předseda PSP Milan Uhde: Chtěl bych se zeptat
pana poslance Nájemníka, kdy si představuje,
že se bude hlasovat o tomto jeho návrhu. Předpokládám,
že po odeznění rozpravy. Děkuji.
Slovo má pan poslanec Jindřich Němčík,
připraví se paní poslankyně Gerta
Mazalová.
Poslanec Jindřich Němčík: Vážené
kolegyně a kolegové, dovolte, abych se na vás
obrátil s pozměňovacím návrhem,
který vyplynul z usnesení setkání
starostů nově vzniklého okresu Jeseník,
kteří ve svém dopise, který zaslali
Poslanecké sněmovně, žádají,
aby nově vzniklý okres Jeseník byl v jakékoliv
variantě, která bude ve sněmovně projednávána,
přiřazen k vyššímu územněsprávnímu
celku, který má sídlo v Olomouci, tzn. ať
ve variantě středomoravského regionu, nebo
ve variantě olomouckého kraje. Vzhledem k tomu,
že návrh zařazení okresu Jeseník
do varianty moravskoslezského kraje nebo ostravského
není v souladu s přáním jeho obyvatel
a zároveň není v souladu s historickými,
geografickými, ekonomickými a jinými vazbami,
které jsou vytvořeny právě ve směru
na Olomoucko - Olomoucko je také jakýmsi zázemím
pro nástup turistů a rekreantů do regionu
- i dopravní vazby jsou vytvořeny spíše
ve vazbě na Olomouc než na Ostravu. Proto můj
pozměňovací návrh směřuje
k tomu, aby okres Jeseník byl zařazen do vyššího
územněsprávního celku olomouckého,
příp. středomoravského v té
které variantě. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Němčíkovi. Ptám se paní poslankyně
Mazalové, zda má pozměňovací
návrh. Nemá. V tom případě
podle jednacího řádu ji přesunu až
na závěr rozpravy. Udílím slovo panu
poslanci Jiřímu Drápelovi, který pozměňovací
návrh oznamuje. Připraví se pan poslanec
Payne v případě, že má pozměňovací
návrh.
Poslanec Jiří Drápela: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, v souvislosti
s projednáváním vládního návrhu
ústavního zákona o vytvoření
vyšších územních samosprávných
celků bych rád upozornil Poslaneckou sněmovnu
na usnesení Federálního shromáždění
České a Slovenské Federativní Republiky
z května r. 1990 a na usnesení České
národní rady z června téhož roku,
která obě a souhlasně odsoudila zrušení
zemského uspořádání tehdejší
Československé republiky k datu 1. ledna 1949, jelikož
se jednalo o akt totalitní zvůle a porušení
lidských práv občanů historických
zemí Moravy, Slezska a Čech na samosprávu.
Zároveň oba zastupitelské sbory vyjádřily
předpoklad a naději, že k nápravě
dojde při projednávání nové
ústavy. Nová Ústava České republiky
rozhodla, že Česká republika bude v rámci
územněsprávního členění
členěna na země nebo kraje. Vláda
České republiky v parlamentním tisku 1077
navrhla utvořit 17 vyšších územních
samosprávných celků. Stálá
poslanecká komise Parlamentu České republiky
pro územněsprávní členění
České republiky navrhuje vytvořit devět
či třináct vyšších územních
samosprávných celků. Jestliže je dnes
známo, že zřízení nového
okresu Jeseník bude stát daňové poplatníky
naší republiky 750 mil. Kč, tak je nasnadě
otázka, kolik bude stát daňové poplatníky
zřízení devíti, třinácti
či sedmnácti krajských úřadů,
které byly k 31. 12. 1990 zrušeny jako nevyhovující
a neekonomické.
Nedávno jsem měl možnost zúčastnit
se mezinárodního semináře pořádaného
naším parlamentem v Průhonicích u Prahy
k vyšším územním samosprávným
celkům. Zahraniční experti ve svých
projevech jasně odmítli obnovování
většího množství krajů,
ale naopak doporučovali, aby se územněsprávní
členění České republiky přiblížilo
západoevropským zemím, které mají
v průměru kolem 5 mil. obyvatel, a abychom také
přihlíželi při vytváření
vyšších územních samosprávných
celků k historickým tradicím a obnově
historických zemí.
Jejich závěrečná doporučení
zněla: Vyšší územně samosprávné
celky, země nebo kraje vytvořte co nejdříve.
Pokud možno utvořte jich méně než
více, raději větší než menší.
Jasně z jejich doporučení zaznívala
podpora zemím nežli krajům a z těchto
důvodů tedy podávám pozměňující
návrh v tomto znění:
V čl. 1: Na území České republiky
se vytvářejí tyto vyšší
územně samosprávné celky: Země
česká a Země moravskoslezská, a to
v hranicích platných k datu 31. 12. 1948. V rámci
Země české se jako třetí samosprávný
zemský subjekt vytváří Země
pražská, tvořená současným
územím hlavního města Prahy a současným
územím okresů Praha-východ a Praha-západ.
Obce ležící po obou stranách zemské
hranice mezi Zemí českou a Zemí moravsko-slezskou
a mezi Zemí pražskou a Zemí českou se
do šesti měsíců po přijetí
tohoto zákona rozhodnou prostřednictvím svých
zastupitelstev, do které země chtějí
patřit.
Dámy a pánové, k tomuto pozměňovacímu
návrhu mě vedou nejen historické tradice,
ale především ekonomická hlediska, která
v tomto případě jasně upřednostňují
zřízení tří zemí v České
republice. Proto vás žádám, abyste při
rozhodování při tomto zákoně
byli v prvé řadě dobrými ekonomy a
hospodáři v naší republice a žádám
vás o podporu mého pozměňovacího
návrhu. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: K řečništi
se dostaví pan poslanec Payne a připraví
se pan poslanec Jiří Honajzer.
Poslanec Jiří Payne: Vážený
pane předsedo, vážený pane ministře,
dovolte jednu technickou připomínku úvodem.
Myslím, že atmosféru projednávání
tohoto ústavního zákona dokresluje i to,
že ministr, který má v popisu práce
reformu právního řádu, nesleduje ani
projednávání ústavního zákona
v parlamentě. To samo o sobě svědčí
o čemsi.
Za druhé - reforma veřejné správy.
Mám pocit, že v sobě nese velké riziko
nepromyšlených kroků. Mnozí z nás
pamatují, když byly projednávány některé
zákony počátkem volebního období
po volbách v roce 1990 a víme, jak tehdy jsme žádali,
abychom znali alespoň několik kroků dopředu,
abychom znali prováděcí vyhlášky
k zákonům, které nám byly předloženy.
V tomto případě neznáme ani krok následující.
Mám pocit, že nepřipravená reforma vede
spíš k destabilizaci než k čemukoliv jinému.
Jestli dnes tady probíhala debata o centralizovaném
nebo decentralizovaném modelu správy, mám
pocit, že to je jakási záměna pojmů,
protože decentralizace není programem sama o sobě,
zejména ne decentralizace za každou cenu.
Po mém soudu by měla být řeč
o účelném rozdělení odpovědností
a kompetencí, v tom je podstata věci. Decentralizace
jako program vede - pokud neřekneme, kde končí
- k rozložení státu. Tady bych prosil, abychom
se shodli na čemsi jiném, než decentralizaci
za každou cenu.
Další připomínka k procesu projednávání.
Zdá se mi, že možná jakoby se tady prosazovaly
některé metody pokrytecké politiky. Že
se něco říká nebo vytváří
dojem, že si někdo něco myslí na veřejnosti
a ve skutečnosti potom někde za rohem se domluví
s někým, že vlastně by to mělo
být jinak. Mělo by to jakoby náhodou dopadnout
jinak. Chtěl bych říci, že projednávání
ústavního zákona je příliš
vážná věc, než abychom to mohli
řešit metodou intrik a nějakých zákulisních
dohod. Po mém soudu by tady měl být nějaký
jasný plán, jasné směřování,
jasná politická vůle. Není-li, je
nezodpovědné přistoupit k nějakému
provizornímu řešení.
Myslím si, že by bylo také daleko upřímnější,
kdyby poslanci, kteří mají jiný návrh
než vláda, kdyby ho předložili jako svůj
vlastní návrh, nikoliv, aby ho prosazovali pod hlavičkou
vládního návrhu. Přitom s vládním
návrhem má společné snad jenom ustanovení
o účinnosti. Je to takový vládní
návrh nenávrh, který nese rysy původního
vládního návrhu, jakoby byl k němu
napsán pod vlivem silných emocí za každou
cenu to udělat jinak. Pokusím se ukázat,
že tyto stopy nejsou dobré.
Mám pocit - ještě jednou opakuji, že ústavní
zákon by měl být výsledkem kladné
politické vůle, pokud možno trvalého
charakteru. Měla by to být taková politická
vůle, kterou nebude třeba ani za pět let
měnit. Ne výsledek nějaké náhodné
shody hlasů. V této podobě se dokonce obávám,
že by to vedlo k zaneřádění legislativního
pořádku tak, jak jsme se na něm dohodli.
A zase vysvětlím proč. Nyní tedy některé
konkrétní připomínky.
Za prvé - problematika Prahy. Doporučuji a hlásím
se ke kolegům, kteří o tom hovořili,
že by Praha měla být upravena tak, aby vytvářela
samostatný celek. Je to jednoznačné stanovisko
představitelů pražské samosprávy
a po mém soudu bychom k tomu měli přihlížet.
Zároveň s tím jsem ovšem přesvědčen,
že je naprosto nezbytné vypustit článek
2, to znamená, pokud Praha bude mít samostatné
postavení, musí tento článek vypadnout,
protože v opačném případě
by to znamenalo, že Praha se dostává do asymetrického
postavení. Článek 2 - pokud jsem správně
pochopil návrh pracovní skupiny - má za úkol
vyřešit postavení Prahy jako hlavního
města v rámci vyššího územního
samosprávného celku středočeského.
Tudíž článek dvě nutně
musí vypadnout, pokud by Praha měla být samostatná.
To navrhuji jako návrh, který se bude vztahovat
ke všem následujícím.
Za prvé podávám návrh, aby Praha obsahovala
pouze území hlavního města Prahy a
dost. Všechno ostatní by se přičleňovalo
ke kraji Středočeskému. Samozřejmě
následující body by se musely přečíslovat,
ještě řeknu jakým způsobem.
Jako další alternativu předkládám
- Praha s okresem Praha-východ, Praha-západ. Samostatně
Středočeský kraj nebo vyšší
územně samosprávný celek a zbytek
přečíslovat.
Jako další alternativu dávám k hlasování
vládní návrh, tzn. Praha a jiná správní
centra, která by postupně měla vzniknout
kolem Prahy. Jsem přesvědčen, byl by to zhruba
model Paříže, kolem které vznikají
předměstí, která jsou samostatnými
spádovými oblastmi. Argument, že tam dnes není
infrastruktura, je podle mne chybný, protože to tam
nebude nikdy. Dokud se prostě nevytvoří jiné
schválené centrum, bude kolem Prahy jakýsi
mrtvý prstenec, který nikdy nebude mít šanci
se rozvinout. Z toho důvodu si dovoluji předložit
jako třetí alternativu k hlasování
původní vládní návrh.
Dále bych se chtěl vrátit k článku
l.1. Jenom tady poukazuji na nelogičnost, že máme
články a články v tomto návrhu.
To samo o sobě je zaneřádění
legislativního pořádku.
V článku l.4. je zavedena jakási legislativní
zkratka, co to vlastně je území okresu. Tady
je vidět, jak je to vlastně všechno nedokonale
legislativně zpracováno. Po mém soudu je
tato právní konstrukce velmi nedostatečná
a s ohledem na konzistentnost ústavních zákonů,
s ohledem na dikci naší ústavy, její
poměrnou úspornost ve vyjadřování
bych navrhoval, abychom vypustili vyjmenovávání
okresů z našeho ústavního pořádku
a přenechali to obyčejnému zákonu.
Ústava říká, že vytvoření
nebo zrušení vyššího územně
samosprávného celku lze provést pouze ústavním
zákonem. To je v pořádku. Ale území
po mém soudu může být stanoveno formou
nižší právní síly. Připomínám,
že v současné době například
území okresů jsou stanovená vyhláškou
a zcela to postačuje.
Domnívám se, že v této věci nemůže
dojít k zásadním sporům. Spory o hranice
řešíme, umíme je řešit a
nedomnívám se, že by to mělo být
úpravou, která je dána ústavním
zákonem.
Také vládní návrh předpokládal,
že hranice mezi územními celky bude měněna
jednodušším způsobem než ústavním
zákonem.
Rovněž úprava sídla orgánů
samosprávy po mém soudu nemusí být
takto rigorózně stanovena, jak se to navrhuje v
pracovním materiálu, nicméně v alternativách
hlasování se pokusím k tomu ještě
cosi navrhnout.
Nyní tedy komplexní návrh s tím, že
by článek 1 zněl: "(1) Vytvářejí
se tyto vyšší územní samosprávné
celky." Odůvodnění: tato dikce je zcela
v souladu s naším dosavadním právním
řádem. Proč na území České
republiky, to je podle mého názoru v ústavním
zákoně zcela nadbytečné. Je samozřejmé,
že nezřizujeme vyšší územně
samosprávné celky na území např.
Polska.
Předseda PSP Milan Uhde: Okamžik prosím,
pane poslanče. Dámy a pánové, prosím,
uklidněte se. Váš hovor je tak hlasitý,
že slyším každé slovo. Pan poslanec
Payne se nemůže soustředit na svůj výklad
a vy ho zcela určitě v tomto hluku nemůžete
sledovat.
Poslanec Jiří Payne: Ještě vysvětlení
k této věci. Je samozřejmé, že
kraje zde vypouštím. Dělám to vědomě,
protože se hlásím k dikci Ústavy, která
ponechává v této věci volnost. Ještě
se k tomu také vrátím.
To by bylo tedy návětí k odstavci 1. Odstavec
1 by pokračoval písmeny, nikoli arabskými
číslicemi s tečkou, což je v našem
ústavním pořádku neobvyklé.
Pokračoval by písmeny se závorkou. Ještě
jednou to přečtu: "Vytvářejí
se tyto vyšší územně samosprávné
celky:
a) Pražský
b) Středočeský
c) Jihočeský
d) Západočeský
e) Severočeský
f) Východočeský
g) Jihomoravský
h) Středomoravský
i) Moravskoslezský.
(2) Území vyšších územně
samosprávných celků stanoví zákon."
Alternativně k tomu dodávám: "Území
a sídlo orgánů vyšších územně
samosprávných celků stanoví zákon."
Chci upozornit na naprostou legislativní nepřesnost
"sídla krajů stanoví zákon",
protože kraje žádná sídla nemají.
Sídlo mohou mít orgány samosprávy.
Návrh, který předložila pracovní
skupina, je prostě velmi nedokonalý.
To je tedy první návrh s alternativami.
Další návrh. Pozastavuji se nad tím,
že zatímco vláda mluví o hranicích
územních celků, tento návrh mluví
o území, a to z naprosto nejasného důvodu.
Mluví o změně území, což
nedává smysl, protože měnit můžeme
hranici, a tím je dáno, že na jedné
straně přidáváme a na druhé
straně ubíráme, zatímco území
není tak přesné, jak to bylo původně
ve vládním návrhu.
Obdobně se pozastavuji u článku 3 v článku
l nad tím, proč se tam hovoří o tom,
že území upraví pouze zákon,
když náš ústavní pořádek
na všech takovýchto místech jednotně
uvádí, že to lze upravit jen zákonem.
Prostě tento návrh nekoresponduje s naším
ústavním pořádkem, který v
současné době platí. Jsou to všechno
nepřesnosti, které vyplývají z nepečlivé
přípravy.
Článek 3 navíc říká,
že když to lze měnit zákonem, tak vlastně
vyjmenování okresů, jak je máme v
článku 1, je zbytečné, protože
my v ústavním zákoně vyjmenujeme okresy,
ale zároveň řekneme, že obyčejným
zákonem to můžeme změnit. Z toho důvodu
podávám návrh, abychom to tam vůbec
neuváděli, abychom nezaneřádili náš
ústavní pořádek takovými věcmi.
Proto tedy navrhuji celý článek 3, jak odst.
1, tak odst. 2 vypustit, protože jsou v ústavním
pořádku nadbytečné.
Dále navrhuji vypustit také celý článek
II a vypustit "článkování"
l, II a III a hlásím se k té alternativě,
kde nebudeme měnit Ústavu. Ústava nechť
platí tak jak je a k tomu doplňme co nejjednodušší
a co nejprostší ústavní zákon.
K této věci prosím ještě o jednu
úvahu, a tím budu končit. Ústava vznikla
na základě poměrně širokého
konsensu. Já to beru za gentlemanskou dohodu. Ta dohoda
platí, prosím, dodnes. Na tom je založena stabilita
tohoto státu. Jestli jakási skupina poslanců
nám předložila nějaký návrh,
který se shodou okolností projednává
místo vládního návrhu, tak tím
dává najevo, že nedodržuje gentlemanskou
dohodu, na které jsme se dohodli, a že novelizuje
Ústavu.
Přátelé, to je něco daleko více
než jen změna ústavního zákona.
To, co nám bylo předloženo, to znamená
ukončení období, v tomto volebním
období, mezi těmito poslanci, kteří
uzavřeli gentlemanskou dohodu, jak budeme řešit
ústavní poměry v tomto státě.
Tento krok má daleko závažnější
důsledky než jen změnu zákona, než
jen změnu Ústavy. Myslím, že mělo
být jasně řečeno co zde předkladatelé
činí. Myslím, že změna konsenzu
o ústavních principech tohoto státu nemůže
být učiněna pouze díky nahodilé
podpoře, ale musí to být skutečně
výsledek široké politické dohody.
Pokud jsem to ještě neřekl, navrhuji vypuštění
článku 4, což vyplývá z návrhu,
který jsem podal a který se týkal článku
1. Je to doplněk k té změně.
Úměrně k těmto návrhům
by se pak musely přečíslovat všechny
nadpisy tak, aby číslování odpovídalo.
Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji. Slovo má
pan poslanec Jiří Honajzer, připraví
se pan poslanec Václav Frank.
Poslanec Jiří Honajzer: Pane předsedo,
kolegyně a kolegové, pokusím se být
alespoň o trochu stručnější než
můj předřečník. Držím
v rukou společnou zprávu, tisk 1809, a na straně
7 je jedna z nezařazených připomínek.
Je to připomínka číslo 2, která
začíná v půlce sedmé strany
a končí ve dvou třetinách strany deváté.
Je to usnesení výboru pro vědu, vzdělání,
kulturu, mládež a tělovýchovu a já
si dovoluji toto usnesení podat jako jeden komplexní
pozměňující návrh na zřízení
třinácti krajů, třinácti vyšších
územně samosprávných celků.
Nejvíce se mi samozřejmě líbí
ten kraj, který je pod číslem 13, tj. kraj
Zlínský. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji, slovo má
pan poslanec Václav Frank.
V případě, že pan poslanec Frank bude
mít příspěvek krátký
a vejde se do doby do 18.30 hodin, dám slovo ještě
paní poslankyni Gertě Mazalové.
Poslanec Václav Frank: Pane předsedo, já
se pokusím. Páni ministři, kolegyně
a kolegové, já se přikláním
k těm kolegům, kteří zde naznačili,
že veřejná poptávka po problematice
urychleného provedení reformy veřejné
správy příliš silná asi není.
Je samozřejmě třeba počítat
s tím, že to bude něco stát.
Ale proč si taky nepřiznat, že projednávání
návrhu ústavního zákona o vyšších
územních samosprávných celcích
se začíná tak trochu politizovat? Znovu se
ukazuje, jak nezralé jablko bylo Poslanecké sněmovně
Parlamentu předloženo. Trvalo tři roky a možná
že trochu více, než se toto vládní
dítě mám na mysli tisk 1077 - narodilo. Sílí
ve mně dojem, že pouze proto, aby úkol vlády
byl splněn. Ukazuje se, že ani naše společná
snaha ve stálé komisi o nalezení jakéhosi
pochopení v klubech, ve výborech, svým způsobem
i v politických stranách nenašla odezvu. Cítili
jsme, a nejenom my, že tato otázka zřejmě
přijde a nastane. Proto i z našeho klubu zazněl
návrh ke stažení tohoto bodu programu a já
jej znovu podporuji a podporuji i návrh kolegy Nájemníka.
Na druhé straně musím říci,
že i KSČM podporuje zemské uspořádání
při zachování historických hranic
Moravy z roku 1927. Jsme ale toho názoru, že občané
těchto oblastí by skutečně měli
mít právo a možnost v referendu se vyjádřit,
jak si budoucí uspořádání České
republiky představují. Zase na druhé straně
musím říci, že nechuť k tomuto
uspořádání a svým způsobem
i naše pochopení nás vedlo k myšlence
podpořit snad bývalé krajské uspořádání
tak, jak je nám předkládáno v tisku
1809. V tom spočívá jeden můj pozměňovací
návrh, kde doporučuji, aby rovněž v
článku II/1 byl zřízen pouze kraj
Pražský, vymezený územím hlavního
města Prahy. Na druhém místě pod číslem
2 tedy kraj Středočeský, který by
zahrnoval území okresů Benešov, Beroun,
Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělník,
Mladá Boleslav, Nymburk, Praha-východ, Praha-západ,
Příbram a Rakovník a ostatní územní
celky potom přečíslovat. Čili až
do čísla 9.
Z uvedeného je zřejmé, že můj
návrh spočívá ve vytvoření
9 krajů nebo vyšších územních
samosprávných celků a musím se přiznat,
že k tomuto návrhu mě vede skutečnost,
že území hlavního města Prahy
a jí přilehlého Středočeského
kraje má řadu rozlišností funkčních,
ekonomických a dalších, i když samozřejmě
z pohledu územní návaznosti nebo tvorby územních
plánů se tato území prolínají.
Musím třeba nezakrytě říci,
že minulost i přítomnost Prahy jako hlavního
města uvnitř středočeské aglomerace
neměla na okolí kladný dopad zejména
v ekonomické oblasti. Tolik tedy, pane předsedo,
k mému pozměňovacímu návrhu.
Vám, kolegyně a kolegové, děkuji za
pozornost.