Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Přítomni:

Předseda PSP M. Uhde, místopředseda PSP J. Vlach, místopředseda PSP J. Kasal, místopředseda PSP K. Ledvinka, místopředseda PSP P. Tollner a 180 poslanců.

Za vládu České republiky: místopředseda vlády J. Kalvoda, místopředseda vlády a ministr financí I. Kočárník, ministr hospodářství K. Dyba, ministr školství, mládeže a tělovýchovy I. Pilip.

(Schůze opět zahájena v 9.20 hodin.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, chystám se zahájit dnešní jednání schůze sněmovny. Chtěl bych vás upozornit, že budeme pokračovat v projednávání pátého bodu našeho pořadu, což je Vládní návrh ústavního zákona o vytvoření vyšších územních samosprávných celků

K tomuto bodu jsme vyslechli úvodní slovo, zpravodajskou zprávu, proběhla - doufám, že značná část - rozpravy. Pak jsme přerušili projednáváni tohoto bodu. Do rozpravy jsou dále přihlášeni kolegové Jiří Bílý, Josef Ježek a Zbyšek Stodůlka.

Chci se zeptat, zda pan kolega Bílý je přítomen. Dám mu příležitost, aby vystoupil. Ještě jednou prosím kolegy a kolegyně z předsálí, aby se dostavili do jednací síně.

Poslanec Jiří Bílý: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, na pořad jednání Poslanecké sněmovny se dostává ústavní zákon, který má ambice stát se malou ústavou republiky. Územně správním členěním by měl být v tomto posttotalitním státě nastartován proces vedoucí v budoucnosti k decentralizaci státní moci a dotvoření systémů samosprávných orgánů. Jestliže nyní posuzujeme vládou předložené návrhy ústavních zákonů o vyšších územních samosprávných celcích a jejich kompetencích s podstatnými korekturami ze strany Poslanecké sněmovny, musíme stále sledovat cíl, který chceme dosáhnout. Ústava České republiky říká, že cílem našeho snažení má být vytvoření občanské společnosti. Tak je to v dikci Ústavy, ať přímo či nepřímo. Ovšem občanská společnost nemůže být vybudována bez naplnění práva zde žijících národů, určících svobodně svůj politický status. Jen národ může říci, v jakém státě chce žít a do jaké míry chce omezit svoji suverenitu.

Územně správní členění státu musí respektovat zde žijící národy, jinak by decentralizace státní moci, samospráva a svobody občanů byly fiktivní. Tento fakt vystihl K. H. Borovský, který říká:

"První a nejhlavnější péče naše musí být o národnost. Bratři milí, nedejte se svést neupřímnými hlasy, které říkají, že to je jen forma, jen věc postranní, že pro jazyk a národnost nesmíme zapomenout na důležitější věci. Toť jsou hlasové neupřímných, skrytých nepřátel národa našeho. Největší svoboda bez národnosti není nic, protože jest to svoboda pro cizí, pro utlačovatele a pány naše. Ne tak pro nás."

Což pomohla doposud Irčanům svoboda anglická, což pomohla našim Slovákům svoboda uherská a já s tímto velkým Čechem musím se ptát. K čemu mi bude tento zákon, který nerespektuje milion 360 tisíc občanů, kteří se hlásí k moravské národnosti. K čemu mně je česká svoboda, když žiji v městě Brně, kde 63% obyvatel je moravské národnosti, ale představitelé parlamentu tam vidí jen českou kulturu a jen Čechy. Moji národnost neuznáváte a přitom české sdělovací prostředky o nás vytrubují, že jsme separatisté a nacionalisté. Ptám se tedy, jsem nacionalista, kterého národa? Nezačali jste tady v Praze již dělit na Čechy na Moravě a na ty neplnoprávné, kteří si říkají Moravané? Je jen otázka naší sebeúcty, kolik si toho necháme líbit.

My, příslušníci moravského národa, jsme přinesli největší oběti za vznik a udržení Československa a nejvíce jsme postiženi jeho rozdělením. Na Moravě bylo vždy dost zastánců českoslovanské a později československé jednoty. Dovedli jsme subordinovat svoji národnost pod národnost československou. Byli to z velké části vojáci z Moravy, kdo bojoval v zahraničním odboji. Dnes se ohlížíme zpět a co vidíme? Z naší země se za 74 let odčerpalo půl biliónu korun. Hlavní město Moravy je v horším stavu než bylo za Rakouskouherské monarchie. Stagnoval moravský průmysl, stagnovala a byla centralizována i moravská kultura. Morava se stala odkladištěm přebytečných osobností z Čech, které nám přišly ukazovat svoji světovost. Díky vzniku Československa byli Češi a Slováci uznáni z mezinárodněprávního hlediska za národy. Vytvořili si vlastní státy. Moravané se stali předmětem jejich spekulací. Nikdo se nezeptal, v jakém státě chceme žít a v jakém státním uspořádání chceme žít. Co nám sliboval K. H. Borovský? Ať se mezi sestrami, českou a moravskou, svobodně vyjednává, chtějí-li být mezi sebou oužeji spojeny nebo nic. Myslíme, že pak obě nebudou po ničem více toužit, než po spojení, ale daleko budiž od nás, Čechů, abychom chtěli krev svou vlastní, Moravu, k něčemu nutiti, co by se jim nelíbilo. Kde jsou potomci K. H. Borovského? Zřejmě zde zůstali jen potomci měšťanostů z roku 1848, kteří přímo v této sněmovně byli shromáždění hrabětem Thunem a pod taktovkou pana hraběte křičeli do světa, že nechcou žádnou konštituci, že se jim metternichovský absolutismus líbí. Dám na radu spisovatele Havlíčka. Morava, ať především o to dbá, by tolik práv a tolik svobody vydobyla, co již my v Čechách máme.

Z toho důvodu musím odmítnout oba návrhy ústavních zákonů jako celek. Ústavní zákon o vyšších územních celcích my, poslanci moravské strany, musíme odmítnout ze základního důvodu, že územně správní členění je věc každého národa. Nikdo v Madridu nerozhoduje o územně správním uspořádání Katalánska, stejně tak Spolkový sněm se nezabývá tím, zda Bavorsko má tři nebo čtyři kraje.

Za nejdůležitější povazujeme narovnání mezi českým a moravským národem, ať se to stane v tomto volebním období nebo později. Češi by měli nám ukázat, že tento stát je také náš. V této poslanecké sněmovně by se spíš měla projednávat novela Ústavy, která by umožnila činnost zemských sněmů se zákonodárnou pravomocí a jejich kompetencím by bylo příslušné územně správní členění.

My, Moravané, dobře víme, jaké členění své země chceme a jsme schopni na moravském zemském sněmu rychle dojít ke konsensu. Kdysi byl politický vtip, že socialismus je trnitá cesta od kapitalismu ke kapitalismu. Já bych tento vtip novelizoval asi tím, že narovnání mezi Čechy a Moravou zatím vypadá jako trnitá cesta od krajů ke krajům. Kraje či "země" jsou umělé útvary bez vlastní minulosti a podle mě i bez vlastní budoucnosti. Vznikly tyto segmenty v kancelářích pražských technokratů, kteří přemýšlí, jak udržet co nejdéle centralismus. Dojemně tak převzali štafetu totalitního režimu, který rozdělení Moravy a Slezska na tři kraje připravoval již v polovině sedmdesátých let. Jen ústřední výbor KSČ tehdy osvítil duch svatý, že zpracovaný materiál nepředložil na tehdejší sjezd KSČ. Později v tomto pokračovala tzv. Hamplova komise, která podle potřeb centra, především pro řízení ekonomiky státem, vymýšlela různé patvary, které nerespektovaly ani hranice mezi zeměmi. Spontánní moravské hnutí bylo právě reakcí na desítky let trvající centralismus i snahu byrokratů v ústředí rozrušit přirozená centra a celistvost moravské země. Pro tyto lidi je polistopadový vývoj zklamáním, neboť dnes se rozbíjí i to, co si nedovolil rozbít totalitní režim.

Návrh ústavního zákona nejenže nerespektuje celistvost Moravy a Slezska a její státoprávní tradice, ale ani zákaz, aby příslušníkům jednoho národa nebyl znemožňován sociální a kulturní rozvoj tím, že by byli rozděleni do různých administrativních celků.

Často naše sdělovací prostředky poučovaly slovenského premiéra, jak má vypadat územně správní členění na Slovensku z pohledu maďarské menšiny. Zatímco u nás nejsme schopni spojit alespoň území, kde žije pres 50% obyvatel moravské národnosti.

Věřím, že v krátké historii tohoto státu bude návrh tohoto ústavního zákona jenom nevýznamnou epizodou a Moravané a Slezané si vybojují své místo na slunci. Tedy s prezidentským: na shledanou v příštích časech.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Bílému. Prosím pana poslance Josefa Ježka, aby se ujal slova. Připraví se, pokud dorazí, pan poslanec Stodůlka.

Poslanec Josef Ježek: Pane předsedající, dámy a pánové, úvodem bych navrhl, abychom se zabývali, ne tedy jako bod jednání, ale v rámci debat v kuloárech, v rámci přemýšlení - otázkou - zda jsme Poslanecká sněmovna středoevropského státu nebo Velký Chural, jakési kočovnické říše anebo parlament nějaké republiky v černé Africe, protože se mi zdá, že z tohoto místa je možno politicky beztrestně říci úplně cokoli, a ten dotyčný vlastně nemá žádný problém; žádné kamery a podobné instituce, které by seznámily s tímto, zde nejsou, tak si řada našich kolegů myslí, že si může dovolit říct, co chce.

Pokusil bych se uvést pouze několik příkladů mystifikací. Např. pan kolega Kryčer se zmínil o jakési konferenci v Ženevě. Na této konferenci podle něho měla vzniknout jakási mapa, ale na této konferenci v Ženevě byli tři členové této Poslanecké sněmovny. Zde je sborník z konference. Na této konferenci žádná mapa nebyla, v této publikaci žádná mapa není. Není tam nikde, že by Rada Evropy dnem i nocí přemýšlela jenom o tom, že musí být země Moravskoslezská a nic jiného. Čili takto se argumentuje.

Další argument pana dr. Kryčera byl srovnání Bavorska a našich ev. nově zřízených krajů. Zde mohu opět ukázat publikaci statistického úřadu Evropské unie, ze které je zřejmé, že pro účely regionální statistiky a regionální politiky Evropská unie pracuje i na úrovni našich krajů s podobnými jednotkami. Bavorsko je rozděleno na sedm krajů, z nichž ten největší, kde je Mnichov, má skoro tolik obyvatel, jako celá Morava. Navíc bavorské kraje jsou dokonce komunálními společenstvími. Není to jenom výkon státní správy.

Byla zde zmínka o Paříži a o jeho okolí. Evropská unie vydala publikaci - Portrét evropských regionů; zde je region, kde je Paříž s okolím. Je to seskupení departementů, které má téměř 10 mil. obyvatel. Jak vidíte, okolí Paříže na úrovni o stupen níže, než je stát, není nijak děleno, protože je to naprosto nesmyslné.

V této věci bych chtěl jenom říct, že vládou navrhované rozdělení středních Čech je natolik podivné a nelogické; je v podstatě v rozporu s výkonem kompetencí některých ministerstev. Nedovedu prostě pochopit, proč ministr dopravy nebo ministr hospodářství hlasoval pro takové rozdělení středních Čech, které mu fakticky znemožňuje rozumným způsobem vykonávat působnost, kterou ze zákona má svěřenou.

Před rokem mi jeden můj kolega, který přednáší geografii na Masarykově univerzitě v Brně, poslal dopis s takovýmto dotazem: "Co mám říkat studentům, jestliže žijí ve státě, jehož vláda předloží návrh, který je v rozporu se vším, co se tito studenti pět let učí? Co jim mám říct?"

Myslím si, že tato věc není tak úplně bezvýznamná. Je důležitá a já bych vás všechny vyzýval k tomu, abyste k této záležitosti přistupovali zodpovědně.

Navíc, návrh stálé komise Poslanecké sněmovny pro reformu veřejné správy v maximální míře vycházel z podkladů předložených vládou. Pokud si přečtete text, který je nazván "Záměry vlády v oblasti reformy veřejné správy", který sněmovna dostala v září, tak zjistíte, že tři měsíce před tím předložený vládní návrh ústavního zákona je s tímto do značné míry v rozporu. Čili komise parlamentu neudělala nic jiného, než se snažila na základě těchto zásad, které respektovala a které jsou uvedeny ve zprávě komise, tak předložit takový návrh, který je podle členů této komise, podle jejich nejlepšího vědomí a svědomí, prostě ten nejlepší.

Upozornil bych na oněch sedm zásad, které jsou v daném textu opsány. Zjistíte, že celá řada připomínek se vlastně s těmito zásadami shoduje.

Za prvé. Je zde uvedeno, že reforma veřejné správy je dlouhodobý postupný proces, že je nutné klást důraz na maximální užití existujícího systému - efektivnost, racionalizaci a minimalizaci nákladů. Proto tedy dvě varianty, o kterých bychom měli rozhodnout, která je z tohoto hlediska nejlepší.

Dále je důležitá zásada volby do zastupitelstev krajů; budou se konat na obdobných principech jako volby do Poslanecké sněmovny. Dále se předpokládá systém poměrného zastoupení, a to i podle okresů. Domnívám se, že je naprosto nepravděpodobné, že by tato sněmovna schválila event. volební zákon, kde by se krajské zastupitelstvo, nebo zemské, volilo bez rozdělení na volební okresy. To znamená, ať již bude Liberec, či nebude Liberec; budou Pardubice, nebudou Pardubice; bude Opava, nebude Opava - tak ti opavští, liberečtí a pardubičtí přirozeně vždy budou přehlasováni, pokud se budou chovat extrémně.

Důležitým hlediskem při vytváření krajů je i regionální disparita daná zejména velikostí rozdílů mezi kraji, pokud jde o relativní úroveň jejich vlastních příjmů a z toho vyplývající problém finančního vyrovnání rozpočtu krajů v rámci státu.

Byl tu před chvílí ministr financí. Pro něho se jedná o problém, abychom nalezli optimální prostorový rámec, v rámci kterého se přerozdělují finanční prostředky na úrovni obcí. Víte, že to je neřešitelné, jestliže by se toto mělo dělat v rámci celé republiky.

Dále reforma státní správy vychází ze zachování okresních úřadů jako důležitých orgánů státní správy, u nichž bude těžiště prvoinstančního rozhodováni. Vím samozřejmě, že jsou názory, že okresní úřady bychom měli co nejdříve zrušit. Myslím si, že je jiná alternativa jejich faktického zrušení, to znamená jejich podřízení krajskému úřadu. Vláda není prostě schopna 72 okresních úřadů řídit.

Další zásada. Krajské úřady budou plnit funkci zejména odvolacích orgánů proti prvoinstančním rozhodnutím okresních úřadů. Rozhodovací činnost ve správním řízení na jednotlivých úsecích státní správy bude v zásadě končit na úrovni krajských nebo zemských úřadů.

Další zásada. Hlavní město Praha zůstane i nadále obcí, protože event. bude též krajem nebo zemí. To je důvod, proč by měl být zvláštní zákon o hlavním městě Praze a je to důvod, proč navrhovaný čl. II je navrhován ve znění, které je uvedeno ve všech variantách ústavního zákona.

Dále. Výkon státní správy v hlavním městě bude realizován v zásadě ve dvou stupních v rámci větších obvodů. Odvolacím orgánem proti rozhodnutí orgánů v těchto správních obvodech města bude magistrát hlavního města prahy.

Pokud oddělíme Prahu od středních Čech, tak pochopitelně nemůže být odvolacím orgánem příslušný krajský úřad.

A konečně poslední bod: současně s vytvořením krajů jako vyšších územně samosprávných celků je nutno rozhodnout o tom, zda dnešní statutární města, eventuálně další velká města budou mít na svém území působnost okresních úřadů, jak to bývalo tradičně v těchto zemích obvyklé, zda budou z hlediska územního členění samostatnými okresy. Pokud jde o výkon státní správy, budou magistráty těchto měst podřízeny krajským úřadům. Čili jde o to, rozhodnout, zda všechna ta města, která aspirují na správní centra, mají mít postavení okresu, což podle mého názoru může uspokojit větší část jejich ambic.

Ještě bych připomenul další věc: Před třemi lety tato sněmovna dala důvěru vládě, která přednesla určité programové prohlášení, kde je bod II. - "Demokracie a veřejná správa v občanské společnosti". V tomto prohlášení najdete takovéto věty: "Vláda považuje parlamentní demokracii za jedinou formu vlády důstojnou evropské civilizace a je odhodlána ji chránit všemi zákonnými prostředky. Je samozřejmostí, že demokracie nemůže být omezena pouze na celostátní úroveň, a že je nutno rozhodování v co největší míře přenést přímo k občanům. V této oblasti bude proto v následujícím období prvořadým úkolem vlády reforma státní správy a její decentralizace. Obojí je podmínkou úspěchu ekonomické transformace a fungování občanské společnosti. Vláda bude dbát na to, aby se v prostoru jí vymezeném více než dosud uplatnila regionální a místní samospráva."

Dále je zde např. toto: "Vytvoříme podrobný právní rámec, který umožní přirozený vznik samosprávních celků na základě podmínek a mechanismů zakotvených v ústavě. Vláda bude touto cestou řešit požadavky na zvýšení samosprávného postavení jednotlivých oblasti Čech, Moravy a Slezska."

Čili my se tady nyní snažíme a parlamentní komise vám navrhuje určitý způsob jak toto programové prohlášení a ústavu naplnit. Domnívám se, že bychom se měli chovat jako stát, kde vládní prohlášení nebo ústava nejsou bezvýznamným cárem papíru, ale dokumentem, který v podstatě kohosi k čemusi zavazuje.

Ještě poznámku k předchozímu vystoupení pana kolegy Bílého. Musím ho ujistit, že rozdělení Moravy na tři územní celky není výdobytkem technokratů, pokud možno stižených bolševismem, ale poprvé bylo velice seriozně odůvodněno v práci Jaromíra Korčáka z r. 1933, a mohu ho s tímto dílem samozřejmě také seznámit.

Všichni mluví o tom, že kraje byly zrušeny, že kraje neexistují, že je obnovujeme. Nikdo v této sněmovně ani roduvěrní Moravané nenavrhli novelu zákona o územním členění státu, ze kterého by se vyčlenilo ustanovení, že se zřizuje kraj Středočeský se sídlem v Praze, Jihomoravský se sídlem v Brně atd. Tento zákon platí a zcela nedávno jsme ho novelizovali tím, že jsme tam zasadili okres Jeseník. Jediná věc, která se stala - byly zrušeny krajské národní výbory, ale jinak kraje jakožto správní obvody stále existují. A jedna z variant, které vám komise navrhuje je v podstatě úprava tohoto existujícího krajského členění.

Je tu samozřejmě problém, jak z existujících okresů, u kterých se ukázalo, že nejsme schopni je příliš změnit, protože stojí hodně peněz, poskládat rozumné vyšší územní samosprávné celky.

Vyzývám znovu, vážení, všechny, abyste si uvědomili, že jsme v situaci, kdy ve vztahu k tzv. moravské otázce nebo k moravské otázce bychom měli se chovat mnohem odpovědněji, než orgány Československa ve dvacátých letech ve vztahu ke Slovensku. A to, že Slovensko se vytvořilo jako samostatná územní jednotka až v roce 1928, je možná jedna z prvních příčin, že Československo jako stát nevydrželo déle než 74 let.

Další důležitá věc je asi tato, že bychom si měli uvědomit, že jsme poslanci zákonodárného sboru a ne členové obecního zastupitelstva, to znamená, že bychom měli preferovat zájem národní, zájem státu a nikoliv toho či onoho města, kde řízením osudu bydlíme, neb z toho města se můžeme klidně také vystěhovat a nemusíme tedy být tak úzce vázáni. Samozřejmě chápu, že lokální patriotismus je důležitá věc, ale pro člena zákonodárného sboru by měla být záležitostí více méně sekundární.

Tolik tedy několik poznámek k danému problému a doufám, že se podaří najít takové kompromisní řešení, aby ústavní zákon byl chválen. Pokud schválen nebude, tak to bude důležitý mezník na cestě nikoliv k politické stabilitě, ale na cestě spíše opačné. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Josefu Ježkovi a prosím, aby se slova ujal pan Zbyšek Stodůlka. Připraví se pan kolega Josef Hurta.

Poslanec Zbyšek Stodůlka: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, některé věci z těch, které jsme chtěl říci, řekl přede mnou pan kolega Ježek. Chtěl bych pouze reagovat na určité skutečnosti, které včera z tohoto místa zazněly, a to úvaha o tom, že Bavorsko je více méně samostatným státem, který s našimi vyššími územními samosprávnými celky nemůže mít žádné kontakty. Polští liberálové při přípravě své územní reformy si udělali průzkum pravomocí a kompetencí v demokratických státech a zjistili, že německý "Land", tedy "Spolková země" má zhruba stejné pravomoci a kompetence jako francouzský "departement" a nebo jako španělská "provincie", přičemž v posledních dvou případech pochopitelně nejde o federativní, to je spolkové státy. Ony totiž vycházejí z jednoho principu, z Evropské charty místní samosprávy, která mimo jiné stanoví, že samosprávné celky spolu mohou jednat a navazovat kontakty bez vědomí či souhlasu centra.

Pokud vím, my jsme k Evropské chartě místní samosprávy nepřistoupili a dokonce se o ní mlčí, přitom sám pojem vyššího územního samosprávného celku je z této charty převzat.

Druhá poznámka. Kolega Ježek správně řekl, že zákon 36/1960 nebyl zrušen a tedy platí kraje jako správní jednotky. Schválením ústavního zákona o vytvoření krajů budeme mít kraje podle zákona 36/1960 jako správní jednotky a v jejich rámci kraje jako vyšší územní samosprávné celky. Je to obdoba dřívějších rakouských politických a v jejich rámci vytvořených soudních okresů. Pokud toto vláda tímto sleduje, pak by to měla tedy jasně říci. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Stodůlkovi. Prosím pana poslance Hurtu, aby se ujal slova, připraví se pan kolega Karel Hrdý.

Poslanec Josef Hurta: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, navrhuji, aby v čl. 1 společné zprávy - sněmovní tisk 1810 - byl vyšší územní samosprávný celek středomoravský pod bodem 7 rozdělen takto: jako bod 7 olomoucký vymezený územím okresů Olomouc, Prostějov, Přerov a Šumperk a jako bod 8 zlínský vymezený územím okresů Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín. Další body přečíslovat.

Zdůvodnění by mohlo být rozsáhlé, uvedu je proto jen stručně. Fungování nově vytvořených celků bude dáno především skutečností, zda respektují existenci přirozených regionů. Jedním z těchto nesporných přirozených regionů je oblast jihovýchodní Moravy zahrnující území okresů Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín. Vytvořené vazby těmito okresy mají historické kořeny a jsou představovány především propojením průmyslu, obchodní činnosti, stavebních kapacit a bankovních institucí. Území představuje významnou koncentraci exportních aktivit a značný intelektuální potenciál soustředěný do školství, výzkumných ústavů, projekčních ústavů a dynamika rozvoje území je v popředí v rámci České republiky. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Hurtovi, prosím, aby se slova ujal pan kolega Karel Hrdý, připraví se pan poslanec Kubiš.

Poslanec Karel Hrdý: Pane předsedající, pane místopředsedo, vážení kolegové a kolegyně, dovolte mi jednu malou poznámku k přijímanému ústavnímu zákonu o vyšších územních samosprávných celcích.

Není to dlouho, kdy jsme se bavili o naplnění ústavy v 1. bodě - senát. Tehdy zazněly hlasy, že kdo hlasoval pro ústavu, měl by hlasovat pro senát. Náš poslanecký klub tehdy zcela legitimně podal návrh na změnu ústavy - na jednokomorový parlament - a měl pro to své důvody. Tento návrh nebyl přijat, bylo však legitimně postupováno.

Nezaznamenal jsem v této chvíli žádný návrh na změnu ústavy, pokud jde o vyšší územní samosprávné celky, snad jen onu změnu prostřednictvím ústavního zákona, který to jinak formalizuje, ale je tu koneckonců i návrh, který ponechává ústavu v původním znění.

Chtěl bych tedy použít stejný argument, který byl použit u senátu, a chtěl bych připomenout těm poslancům, kteří podpořili ústavu, že nyní budou podporovat ústavní zákon na zřízení vyšších územních samosprávných celků, ať už je v jakékoli podobě.

Nyní mi dovolte ještě jeden malý pozměňovací patriotický návrh, kterým bych chtěl vyjádřit onu špatnost a neschopnost existence Severočeského kraje. Chtěl bych ve svém pozměňovacím návrhu - pokud nebude přijat návrh pana poslance Ježka na dělení Severočeského kraje - navrhnout, aby byly přeřazeny ve variantě 2, tj. osm samosprávných celků, okresy Liberec a Jablonec do kraje Středočeského. Tento návrh na první pohled vypadá do kategorie crazy. Ujišťuji vás, že jako občan tohoto malého regionu ho do kategorie crazy nemohu zařadit. Spádově je Praha pro Liberecko příznivější než Ústí nad Labem i varianta, kterou jsem slyšel, tj. Hradec Králové. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Hrdému a prosím pana poslance Kubiše, aby se ujal slova.

Poslanec Josef Kubiš: Dámy a pánové, pane předsedající, měl bych jeden pozměňovací návrh k variantě osmi celků předložené komisí, případně devíti předložené ústavně právním výborem. Jedná se o název vyššího územněsprávního celku moravskoslezského.

Chtěl bych zde upozornit na chybné řazení názvů moravský a slezský. Okresy tvořící tuto jednotku - Jeseník, Bruntál, Opava, Nový Jičín, Ostrava, Karviná, Frýdek - Místek - mají celkovou úhrnnou plochu 6249 km², tj. české Slezsko, které je v tomto celku zahrnuto, má z toho plochu 4452 km². Samozřejmě, že možná nějaká menší chybička se nevylučuje, ale v podstatě to tak je. Slezsko tedy z plochy tohoto celku zaujímá zhruba 72%, Morava 28%. Název této jednotky by tedy neměl být moravskoslezský, ale navrhuji, aby byl slezskomoravský podle tohoto skutečného zastoupení. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Kubišovi. Prosím pana poslance Kalvodu, který se přihlásil do rozpravy, aby se ujal slova.