Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Radim Špaček: Dohodou zpravodajů mi dovolte ujmout se slova.

Vážený pane předsedo, vážený pane vicepremiére, vážení členové vlády, vážené dámy, vážení pánové. Úkolem společného zpravodaje bývá zpravidla přednést sněmovně zprávu o tom, jak byl předkládaný návrh projednán ve výborech sněmovny, tedy seznámit sněmovnu s historií projednávání daného tématu.

Téma, které právě začínáme projednávat, má však podstatně košatější historii než je historie samotného tisku 1077, to jest vládního návrhu ústavního zákona o zřízení vyšších územně samosprávných celků.

Dovolte mi, abych se stručně a krátce ponořil do historie územní správy. Obecně se dá konstatovat, že organizace územní správy byla vždy v historii nanejvýš důležitým tématem, které bylo navíc mnohdy doprovázeno ostrými politickými střety.

Po husitském období, zhruba v době stavovského království, byla většina právních aktů i organizace územní správy v rukou stavovských zemských sněmů. V Čechách se kromě zemského sněmu ustavují též sněmy na úrovních krajů, které se vyvinuly již dříve, zhruba ve 14. století, jako okrsky pro výkon správy soudní a policejní. Mimochodem, tyto historické kraje můžeme vidět zde v budově sněmovny v přízemí na historické mapě nedaleko vrátnice.

Po roce 1620 a zejména po třicetileté válce jsou krajské sněmy rozpuštěny, jejich svolání je zakázáno pod hrozbou nejpřísnějších sankcí a zároveň je systematicky omezován vliv zemských sněmů, které jsou nahrazovány sbory místodržících.

Ve století 18. a 19. probíhal intenzivní proces centralizace a unifikace státní správy, který měl vést k jednotnému systému státní správy na území mnohonárodnostního habsburského mocnářství. Pro výkon státní správy se kromě krajů ustavují též okresy jako další správní úroveň. Tento proces byl zároveň doprovázen posilováním úlohy německého jazyka jako jednotného úředního jazyka a výraznou centralizací a byrokratizací územní správy. Z těchto důvodů také výrazně vzrostl význam zemských sněmů pro českou politickou reprezentaci, která je chápala jako nástroj v úsilí o zachování identity českých zemí i českého národa.

Po vytvoření Republiky Československé byl v roce 1920 učiněn první pokus o sjednocení územní správy v historických zemích, to jest v Království českém a Markrabství moravském a na Slovensku přijetím tzv. župního zákona. Z různých důvodů nebylo župní zřízení v Čechách a na Moravě uvedeno v život a v roce 1927 bylo pak nahrazeno uspořádáním zemským. Po roce 1948 byly samosprávné územní orgány nahrazeny jednotnou soustavou národních výborů, které byly orgány veřejné moci a v praxi sloužily jako územní převodové páky pro uskutečňování vůle vládnoucí strany.

Diskuse o novém uspořádání územní správy se v České republice rozhořely prakticky hned počátkem roku 1990. Přestože byly podány různé návrhy jak vládní, tak poslanecké v České národní radě, prakticky nebylo tehdy možné přijmout jakékoli řešení před tím, než došlo k vyřešení státoprávního uspořádání celé československé federace. Na sklonku federace pak bylo bezpochyby výrazným mezníkem programové prohlášení vlády z června 1992, v němž vláda vyjádřila záměr reformovat veřejnou správu a v rámci této reformy též připravit vznik samosprávných regionů. Konkrétním vyjádřením tohoto záměru se pak stala hlava sedmá Ústavy české republiky, který byla přijata v této sněmovně 172 hlasy.

Počátkem července 1994 podala vláda České republiky Poslanecké sněmovně návrh ústavního zákona o vytvoření vyšších územních celků. Tento návrh byl poslancům rozdán jako sněmovní tisk číslo 1077. Předloženým návrhem se po několik měsíců zabývala stálá komise Poslanecké sněmovny pro reformu veřejné správy a na svých jednáních se snažila dospět k takové variantě, která by byla přijatelná pro příslušnou, to jest ústavní většinu poslanců této sněmovny.

Výsledkem jednání komise byl návrh úplného znění zákona, který se od vládního návrhu liší v několika bodech a byl poslancům rozdán jako sněmovní tisk 1768.

Komise především navrhuje, aby tímto ústavním zákonem bylo přímo řečeno, že vyššími územními celky jsou kraje, nikoliv země. Hlavním důvodem pro toto rozhodnutí komise je navrhovaný počet a velikost těchto celků, jimž z historického hlediska odpovídá tradičně název "kraj". Komise se též shodla v tom, aby byl zároveň příslušně upraven čl. 103 Ústavy České republiky.

V čl. 1 předložila komise poslancům této sněmovny dva možné modely regionálního členění České republiky. Ve variantě první se jedná o vytvoření 13 celků, ve variantě druhé navrhuje komise vytvoření 8 celků. První varianta se od vládního návrhu liší v zásadě ve dvou oblastech, a to ve středočeském prostoru, kde na rozdíl od vlády se navrhuje ponechat jeden přirozený region a za druhé v oblasti Slezska a severní Moravy, kde se navrhuje vytvoření jednoho celku na místo dvou.

Čl. 2, který v obou variantách předpokládá, že postavení Prahy stanoví navazující zákon, otevírá možnost pro flexibilní a rozumné řešení v rámci středočeského prostoru, a to tak, aby pražské zastupitelstvo mělo pravomoci nezbytné pro efektivní správu hlavního města, které by jinak obecně náležely zastupitelstvu vyššího celku, ale zároveň, aby nedošlo k vytržení srdeční krajiny středočeského prostoru ze širšího rámce tohoto centra Čech.

V čl. 3 se v odstavci prvním opakuje princip obsažený také ve vládním návrhu, podle něhož by o změnách hranic a území vyšších celků mohl rozhodnout pouze zákon. Ve druhém odstavci téhož článku komise navrhuje, aby zákon rozhodoval též o sídlech krajů.

V čl. II navrhuje komise pozměnit čl. 103 Ústavy České republiky. V prvním odstavci se navrhuje zmocnit územní samosprávné celky, tedy jak obce, tak kraje, k vytváření orgánů s tím, že pravidla pro jejich utváření a fungování stanoví zákon. V odstavci druhém komise navrhuje jednoznačné ústavní řešení sporu, který se čas od času vyskytne, totiž sporu o tom, zda jsou městské části v Praze a v územně členěných statutárních městech protiústavní či nikoliv. Podle navrhovaného ustanovení by pravidla pro delegování samosprávných působností na části obce opět stanovil zákon.

V čl. III se navrhuje stanovit účinnost tohoto ústavního zákona dnem jeho vyhlášení. Okamžitá účinnost samozřejmě neznamená okamžité ustavení krajských zastupitelstev, znamená však to, že by se otevřela cesta pro přijetí celé řady dalších zákonů, které nemohou byt přijaty a vlastně ani projednávány bez alespoň virtuální existence vyšších územních celků.

Tolik stručná charakteristika výsledků práce stálé komise Poslanecké sněmovny pro reformu veřejné správy. Ve znění této zprávy byl vládní návrh projednán ve všech výborech sněmovny.

Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví nepřijal k návrhu usnesení. Výbory hospodářský a zemědělský vzaly návrh na vědomí. Branný a bezpečnostní výbor, jakož i výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu doporučují sněmovně přijmout návrh zákona ve znění varianty jedna, tj. modelu 13 celků. Výsledné znění, které přijal branný a bezpečnostní výbor, je uvedeno ve společné zprávě v nezařazených připomínkách na str. 5, znění přijaté výborem pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu je uvedeno na str. 7.

Ústavně právní výbor doporučuje sněmovně přijmout variantu dvě s tím, že navrhuje Prahu jako samostatný vyšší celek, celkem tedy 9 celků. Zejména však ústavně právní výbor doporučuje vypustit čl. II z návrhu komise, tj. novelu čl. 103 Ústavy a ponechat rozhodnutí o názvu "Kraj" nebo "Země" na ustavujícím zasedání zastupitelstva příslušného celku. Pokud by nedošlo k takovému rozhodnutí, rozhodl by o názvu parlament.

Zahraniční výbor doporučuje také přijmout variantu dvě a také s oddělením Prahy od Středočeského kraje. Ostatní výbory. tj. výbor petiční, pro lidská práva a národnosti, výbor rozpočtový, jakož i garanční výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí doporučují sněmovně schválit návrh zákona ve znění varianty dvě, obsažené v tisku 1768.

Dámy a pánové, na závěr mi dovolte na základě doporučení pracovní skupiny komise navrhnout následující postup k projednávání. Po ukončení rozpravy navrhujeme přerušit projednávání tohoto bodu, v průběhu přerušení by se pak sešla stálá komise pro reformu veřejné správy, která by posoudila event. přednesené pozměňovací návrhy a zaujala k nim stanovisko.

Zároveň si dovoluji navrhnout sněmovně, aby případně umožnila komisi připravit pozměňovací návrhy pro hlasování v takovém pořadí, které by zobrazovalo jejich logiku a závažnost.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost a prosím pány poslance a paní poslankyně, aby případné pozměňovací návrhy poskytovali písemně.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu společnému zpravodajovi poslanci Radimu Špačkovi. Pochopil jsem, že oba zpravodajové si své úlohy rozdělili a že pan zpravodaj Hrazdíra nebude promlouvat. Je tomu tak. V tom případě otevírám rozpravu. Oznamuji, že mám do ní zatím 11 přihlášek podaných písemně, a to v tomto pořadí.

Jako první pan poslanec Zdeněk Vorlíček, poté pan poslanec Jan Kryčer, pan poslanec Miloslav Výborný, pan poslanec Jan Decker, pan poslanec Jaroslav Melichar, pan poslanec František Kačenka, pan poslanec Rudolf Opatřil, pan poslanec Tomáš Fejfar, pan poslanec Jiří Bílý, pan poslanec Jaromír Šimánek, pan poslanec Petr Kavan a paní poslankyně Hana Tomanová.

Jestli jsem dobře počítal, je o přihlášku více, než jsem původně uvedl, poněvadž jedna přihláška přišla právě v tuto vteřinu. Slovo má pan poslanec Zdeněk Vorlíček. Hlásí se do rozpravy pan ministr Rubáš. Jako ministrovi mu dám přednost, protože je tak z jednacího řádu jeho právem.

Ministr zdravotnictví ČR Luděk Rubáš: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovoluji si vystoupit s procedurálním návrhem na způsob projednávání této problematiky.

Doporučuji, vzhledem k tomu, že se do společné zprávy dostala řada návrhů, které vyplývají z lokálně patriotického cítění mnohých kolegů a kolegyň, aby se tato problematika probírala na základě tisku 1077, čili vládního návrhu zákona. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministru Luďku Rubášovi. Je to procedurální návrh. Především vás odhlašuji a prosím, abyste se všichni znovu zaregistrovali, a poté dám o tomto procedurálním návrhu hlasovat.

Pan poslanec Radim Špaček se hlásí do rozpravy. Dám mu jako společnému zpravodajovi příležitost.

Poslanec Radim Špaček: Pane předsedo, zapomněl jsem zřejmě zdůraznit, že všechny výbory projednaly vládní návrh ve znění tisku 1768, tj. zprávy komise. Za druhé jsem na závěr přednesl procedurální návrh na způsob projednávání tohoto bodu, který spočíval v tom, že by se projednávání přerušilo po ukončení rozpravy tak, aby se mohla sejít komise pro reformu veřejné správy, posoudit případné pozměňovací návrhy a zaujmout k nim stanovisko. Zároveň jsem navrhl, aby sněmovna umožnila případně komisi připravit pozměňovací návrhy pro hlasování v pořadí podle jejich logiky a závažnosti.

Předseda PSP Milan Uhde: Prosím, kolegyně a kolegové, sledujte výklad, který bych rád k situaci podal. Je pravda, že pan ministr Rubáš předložil procedurální návrh, ale předtím předložil procedurální návrh také společný zpravodaj, který předložil ucelenou představu, jak se ve výborech projednávalo a jak se má jednat v plénu.

Nevidím jinou možnost, než dát hlasovat nejdříve o procedurálním návrhu, který podal pan společný zpravodaj. V případě, že sněmovna bude podporovat tento procedurální návrh, je už vyloučeno hlasovat o návrhu, který přednesl pan ministr Rubáš.

Prosím, podejte technické námitky, pokud se někdo s tímto výkladem neztotožňujete. V žádném případě nemíním odmítnout hlasování o návrhu, který podal pan ministr a poslanec Rubáš, ale domnívám se, že zase nemohu jeho návrh zvýhodňovat proti jinému, který byl podán už předtím. Je nějaká námitka proti tomuto výkladu?

Především vás v tuto chvíli znovu všechny odhlásím. Je to důležité hlasování. Prosím tedy ještě o jednu registraci. V tuto chvíli jsem vás odhlásil. Prosím, zaregistrujte se.

Rozhodneme o procedurálním návrhu, který nejprve podal společný zpravodaj a který obsahuje způsob projednávání, jejž jste slyšeli v podání společného zpravodaje. Teprve nebude-li tento návrh podporován většinou poslanců a poslankyň, dám hlasovat o procedurálním návrhu pana ministra Rubáše.

42. hlasování.

Kdo podporujete návrh, který podal společný zpravodaj pan poslanec Radim Špaček, stiskněte prosím tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Kdo se zdržel hlasování? 42. hlasování skončilo.

Ze 158 přítomných bylo 102 pro, 27 proti, 28 se zdrželo, 2 nehlasovali. Procedurální návrh pana poslance Radima Špačka získal tedy výraznou nadpoloviční většinu.

Budeme projednávat tento návrh zákona tím způsobem, jaký pan poslanec Špaček navrhl.

Považuji za bezpředmětné hlasovat o návrhu, který podal pan ministr Luděk Rubáš.

Je otevřena rozprava. pan ministr Rubáš v ní vystoupil jako první. Nyní zvu k řečništi pana poslance Zdenka Vorlíčka. Připraví se pan poslanec Jan Kryčer.

Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo vlády, vážení členové vlády, dámy a pánové, chtěl bych vyjádřit svou podporu koncepci zpracované ve variantě "8 + 1", kterou předložila stálá komise Poslanecké sněmovny pro reformu veřejné správy výborům sněmovny a je ve společné zprávě (tisk 1809) doporučena.

Mám však připomínku k jedné záležitosti, kterou je vymezení pražského kraje v této společné zprávě. Mohu se k tomu vyjádřit fundovaně, protože zastupitelstvo hlavního města Prahy v minulém volebním období ustavilo odbornou komisi, která za součinnosti odborných institucí např. Terplánu a Útvaru hlavního architekta se dlouhodobě zabývala analýzou řady možných variant uspořádání pražského kraje. V potaz byly vzaty historické zkušenosti, potřeby vodohospodářské, energetické a zásobování teplem, vazby dopravní, prognózy rozvojové, rozložení obyvatelstva, spádovost; zejména analýza vyjíždějících a dojíždějících pracovníků a dostupnost orgánů státní správy atd.

Tato analýza i zkušenost z minulého režimu ukázala, že pražský kraj v městských hranicích, posazený do Středočeského kraje, je jedno z nejhorších řešení zakládající vznik budoucích střetů mezi těmito kraji.

Optimálním řešením se ukázal pražský kraj jako metropolitní region v hranicích okresů Praha-východ a Praha-západ. Jde totiž o území, ve kterém jsou výrazné vazby na Prahu, např. z hledisek dojížďka za prací a dopravní dostupnost, v základních vazbách technické makrostruktury apod.

Toto řešení počítalo s tím, že samotné městské hranice oproti úpravám z let 1968 a 1974, kdy byla připojena k Praze řada okolních obcí, se naopak zmenší a změní tak, že z města bude vyčleněno 30 katastrálních území obcí o ploše 150 km2, přičemž počet obyvatel města tím poklesne jen málo, asi o 5600.

Hlavním důvodem tohoto předpokládaného kroku je, že dříve připojené obce jsou venkovského charakteru, historicky měly vždy svou samosprávu a mají jiné potřeby a předpoklady rozvoje než kompaktní městská zástavba.

Toto opatření by zjednodušilo a zkvalitnilo organizační strukturu města a přiblížilo ji standardním podmínkám evropských měst. Vyčleněné obce by se staly součástí zmíněného pražského kraje v hranicích Praha-východ a Praha-západ. Pražský kraj by měl celkově jen o 150 000 obyvatel více než město Praha, které by drželo asi 85procentní majoritu.

Nárůst plochy proti území hlavního města by byl asi 85%. Z celkové plochy státu by měl pražský kraj jen necelá 3% a z počtu obyvatel asi 13%.

Takto pojatý pražský kraj by měl řadu výhod, především v rozhodující míře by pokryl území s důležitými vazbami na město, zachoval by současnou strukturu státní správy a město by mělo v tomto útvaru odpovídající majoritu.

Chtěl bych zdůraznit, vážené kolegyně a kolegové, že tuto variantu schválila Rada zastupitelstva a podpořilo ji celé Zastupitelstvo hlavního města Prahy, a to stejně tak koaliční, jakož i opoziční kluby v něm.

Toto pojetí pražského kraje je vlastně i součástí vládního návrhu, zatímco ho bohužel ignorovaly návrhy variant stálé komise Poslanecké sněmovny i společná zpráva (tisk 1809).

Žádám vás proto o podporu pozměňovacího návrhu k tisku 1809, a to v doporučené variantě "8 + 1" krajů, kdy navrhuji text upravit takto:

V čl. I, čl. 1, za slovy "kraje jako vyšší územně správní celky" uvést text: 1. pražský - vymezený územím hlavního města Prahy a územím okresů Praha-východ a Praha-západ; 2. středočeský - vymezený územím okresů Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělník, Mladá Boleslav, Nymburk, Příbram a Rakovník. Ostatní kraje přečíslovat.

V případě, že by snad tento návrh nenašel podporu, o kterou vás ale znovu naléhavě žádám, pak předkládám záchrannou variantu pro Prahu, spočívající v pražském kraji, vzniklém rozšířením správních hranic města, připojením dalších 19 obcí po obvodu města, které představují důležitý předpoklad pro další rozvoj Prahy. Jde zejména o katastry související s letištěm Ruzyně, katastry přiléhající k dálnici D5 a katastry navazující na dálnici D1.

Toto, zdůrazňuji, jen záchranné řešení by upravovalo doporučenou variantu "8 + 1" krajů, čl. I, čl. 1, text za slovy "kraje jako vyšší územně správní celky" takto: 1. pražský vymezený územím hlavního města Prahy a katastry obcí Hostivice, Jeneč, Chýně, Chrášťany, Jinočany, Rudná, Nučice, Průhonice, Jesenice, Vestec, Čestlice, Dobřejovice, Nupaky, Radonice, Jenštejn, Podolánka, Přezletice.

Za druhé Středočeský, vymezený územím okresu: Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělník, Mladá Boleslav, Nymburk, podle bodu jedna redukovaných okresů Praha-východ a Praha-západ, a dále okresů Příbram a Rakovník. Další kraje přečíslovat.

Ještě jednou vás žádám o podporu předloženého návrhu uspořádání Pražského kraje, který byl odborně prozkoumán tak, jako málokterý zde předkládaný návrh a podpořily ho všechny politické strany v Zastupitelstvu hl. m. Prahy. Děkuji vám za pozornost a za pochopení.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Jan Kryčer. Připraví se pan poslanec Miloslav Výborný.

Poslanec Jan Kryčer: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, již pátý rok dumáme nad tím, jak efektivně řešit otázku státní správy a samosprávy. Vzpomínám si na dobu, kdy jsme rušili krajské národní výbory a většina z těch, co se na tomto procesu podílela, tvrdila, že již nikdy nechceme krajské národní výbory, že se to neosvědčilo, že je to znak totality a není proto důvodu takovýto systém obnovovat.

Dnes zde vidím materiál, kde se píše, že je vlastně nutno obnovit kraje a místo těch sedmi dosavadních je jich osm a půl a vlastně se jedná o tomtéž, co jsme před 5 lety úspěšně zavrhli. Říkám-li "my" tak nemluvím za sebe, protože jsem se na tom nepodílel, ale mluvím o tom jako o zákonodárném sboru.

Každopádně obnovujeme po pěti letech hledání něčeho, co totalitní systém, jako takový, ukázal jako neefektivní, centralistické se vším tím, co totalitní systém přináší. Mluvil-li tady pan místopředseda Kalvoda o tom, co je ekonomické, efektivní a neefektivní, co je demokratické a nedemokratické, měl jsem chvíli pocit, že snad existuje dvojí český jazyk. Oba dva mluvíme o tomtéž a každý tomu rozumíme jinak.

Pokud mluvíme o tom, že chceme vstoupit do Evropy, tak nepochybně bychom se měli učit od toho, co vlastně v Evropě platí, co se tam osvědčilo a na základě čeho bychom měli být do Evropy začleněni. Nepochybně, podíváme-li se na porovnání toho, co kolem nás je a co se u nás navrhuje, tak vlastně partnerem Bavorska by byl kraj Liberecký nebo v návrhu, jak jsem zde četl, některý kraj Středomoravský. Dovedu si představit, že to je protiváha značná - na jedné straně svobodný stát Bavorský a na druhé kraj Středomoravský. Tyto dva celky na úrovni vyšších samosprávných celků by spolu komunikovaly, navazovaly vztahy. To zní velmi zajímavě, ale nepřipadá mi to jako vstupenka do Evropy.

Byla zde zmínka o tom, že Rada Evropy se touto otázkou velmi zabývá. To potvrzuji, regionalizace Evropy je tématem velmi aktuálním a podíváme-li se na poslední zasedání Rady Evropy, které se týkalo regionů, což bylo v Ženevě v loňském roce, tak výsledná mapka, která z tohoto zasedání vzešla, rozlišuje na území České republiky pouze dva regiony, a to Čechy a Moravu. Je mi to lito, i když se na mne kolega velmi ošklivě dívá.

Pochopitelně otázka toho, jak velké mají být celky a nakolik je efektivní jejich zřízení je otázkou velice diskutabilní, nicméně chci podotknout jednu věc. Po zrušení krajských národních výborů jsme se velmi důkladně postarali o to, aby KNV přišly o majetek, který měly. Krajský majetek dnes neexistuje. Zrovna tak veškeré profese, které byly na tomto KNV soustředěny, jsou rozptýleny a taktéž neexistují. Budovy, které KNV užívaly, v podstatě také nenáleží KNV a užívá je někdo zcela jiný. Čili úvaha, že budeme obnovovat tyto KNV je spojena také s tím, že budeme potřebovat jistý počet budov, náležitý počet úředníků, kteří tam budou zaměstnáni a pochopitelně také nábytek, počítačovou síť, atd. Nevím, jak daňové poplatníky potěšíme, když uděláme 8,5 celků nebo 9 nebo koneckonců 17 nebo 15 a potom jim dáme účet, který bude vyhotoven na tuto samosprávu, ačkoliv tento model samosprávy zcela evidentně není kompaktibilní s tím systémem, co je v Evropské unii.

Podívejme se do Rakouska a do Německa. Nemluvme o tom, že v ústavě jsme si neschválili, že vyšší zastupitelský orgán má poněkud větší pravomoci, ale vycházejme z ústavy, jaká je. Chci upozornit na to, že v preambuli, která je vysoce občanská - já se s tím osobně ztotožňuji - je zcela jasně konstatováno, že jsme občané České republiky, žijící v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Z toho by se tedy mělo vycházet. Jde o celky, které se zobrazují na velkém státním znaku a proto je zde také důvod pro to, abychom z toho vycházeli, když uvažujeme o počtu vyšších správních celků.

Nechci být dále podrobný a rozvádět další argumenty, neboť jsou známy 5 let a koneckonců s těmito argumenty vystupujeme. Chci pouze podat pozměňovací návrh k článku jedna, kde navrhuji toto znění:

Na území České republiky se vytvářejí tyto vyšší územní samosprávné celky:

Za prvé Český, vymezený územím okresů Kladno, Beroun, Příbram, Rakovník, Mladá Boleslav, Mělník, Kolín, Benešov, Kutná Hora, Nymburk, České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Písek, Prachatice, Strakonice, Tábor, Domažlice, Klatovy, Plzeň-město, Plzeň-jih, Plzeň -sever, Rokycany, Tachov, Cheb, Karlovy Vary, Sokolov, Děčín, Chomutov, Litoměřice, Louny, Most, Teplice, Ústí nad Labem, Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec, Semily, Hradec Králové, Jičín, Náchod, Rychnov nad Kněžnou, Trutnov, Chrudim, Pardubice, Svitavy, Ústí nad Orlicí, Havlíčkův Brod, Pelhřimov.

Za druhé Pražský, vymezený územím hl. m. Prahy a územím okresů Praha-východ a Praha-západ.

Za třetí Moravskoslezský, vymezený územím okresů: Jihlava, Třebíč, Žďár nad Sázavou, Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Prostějov, Znojmo, Vyškov, Opava, Bruntál, Jeseník, Olomouc, Přerov, Šumperk, Frýdek-Místek, Karviná, Nový Jičín, Ostrava-město, Hodonín, Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Kryčerovi, a než zavolám k řečništi pana poslance Výborného, chci upozornit, že pracovnice Kanceláře našla v předsálí zelený zápisník - diář s nápisem Grünenthal, s poznámkami, kde převládá heslo H B. Prosím, komu patří, pravděpodobně někomu z poslanyň a poslanců, ať ví, že je u mne na stolku.

Slovo má pan poslanec Miloslav Výborný, připraví se poslanec Decker.

Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedo, dámy a pánové, projednáváme tisk 1077, ve znění společné zprávy podle sněmovního tisku 1809. Protože tomu tak je, cítím povinnost nejen za sebe, ale také za celý ústavně právní výbor PS tohoto Parlamentu přednést jeden pozměňovací návrh, který bude delší, ale znovu zdůrazňuji, že se jedná o návrh jediný.

Smyslem tohoto návrhu je za prvé z části se vrátit k textu vládního návrhu ústavního zákona o zřízení vyšších územních samosprávných celků. A za druhé to vše pro to, aby tímto ústavním zákonem nedocházelo k novelizaci Ústavy ČR.

Je to totiž podle názoru velké, opravdu velké většiny členů ústavně právního výboru velmi zbytečné a ba dokonce v tom znění, které bylo navrženo komisí vedenou místopředsedou Vlachem, dosti i nebezpečné.

Navrhuji tedy název zákona změnit tak, že by zněl: "Ústavní zákon ze dne......... o vytvoření vyšších územních samosprávných celků." Návětí článku 1 navrhuji změnit na tento text: "Na území České republiky se vytvářejí vyšší územní samosprávné celky:". V článku 3 v odst. 1 i v odst. 2 slovo "kraje", resp. "krajů" nahradit slovy "vyšších územních samosprávných celků" a v druhém odstavci taktéž. Odstavce by tedy zněly takto: "Území vyšších územních samosprávných celků lze měnit pouze zákonem." To by bylo v odst. 1. Odst. 2: "Sídla vyšších územních samosprávných celků stanoví zákon."

Článek II ze společné zprávy navrhuji vypustit a za článek 4 vložit nový článek 5 v tomto znění: "Článek 5 odst. 1 - O tom, zda vyšší územní samosprávný celek ponese název země nebo kraj, rozhoduje zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku zvolené v prvních volbách do zastupitelstva vyššího územního samosprávného celku na svém prvním zasedání. Odst. 2 - Nerozhodne-li zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku o jeho názvu na svém prvním zasedání, stanoví je Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky."

Toto je ve své podstatě návrh k původní vládní předloze s jistým upřesněním.

Článek III navrhuji co do označení nadepsat jako článek 6. Děkuji vám za pozornost. Znovu zdůrazňuji, že se jedná o návrh jediný.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Výbornému. Zvu k řečništi pana poslance Jana Deckera, připraví se pan poslanec Jaroslav Melichar.