Přítomni:
Předseda PSP M. Uhde, místopředseda PSP J.
Vlach, místopředseda PSP J. Kasal, místopředseda
PSP K. Ledvinka, místopředseda PSP P. Tollner a
182 poslanců.
Za vládu České republiky: místopředseda
vlády J. Kalvoda, místopředseda vlády
a ministr financí I. Kočárník, ministr
životního prostředí F. Benda, ministr
pro hospodářskou soutěž S. Bělehrádek,
ministr hospodářství K. Dyba, ministr školství,
mládeže a tělovýchovy I. Pilip, ministr
vnitra J. Ruml.
(Jednání opět zahájeno v 9.22 hodin.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážené
paní poslankyně, vážení páni
poslanci, do této doby se registračními kartami
přihlásilo 74 členů Poslanecké
sněmovny, to znamená, že jsme schopni se usnášet,
a proto zahajuji přerušené jednání
25. schůze Poslanecké sněmovny a všechny
vás na ní vítám. Dále vítám
samozřejmě členy vlády České
republiky, všechny milé hosty.
Než budeme pokračovat v projednávání
schváleného pořadu schůze, žádám
ty, kdo mají náhradní registrační
karty, aby se postupně přihlásili a uvedli
čísla těchto karet. Jako první je
to kolega Němčík s kartou číslo
1, kolega Karas s číslem 4, kolega Wagner s číslem
2, kolega Honajzer s číslem 3. Děkuji.
Paní poslankyně, páni poslanci, včera
se sešel organizační výbor a doporučuje
vám rozšířit pořad 25. schůze
Poslanecké sněmovny o tři body: Návrh
organizačního výboru na upuštění
od projednávání zásad zákonů,
návrh organizačního výboru na zkrácení
zákonné 60denní lhůty k projednávání
návrhu zákona a vládní návrh
zákona, kterým se mění zákon
číslo 283/1993 Sb., o státním zastupitelství.
Projednávání posledního návrhu
je samozřejmě podmíněno schválením
dvou předchozích. Předpokládám,
že jste prostřednictvím svých zástupců
v organizačním výboru o tomto postupu informováni.
Táži se, zda se někdo k předneseným
návrhům organizačního výboru
chce vyjádřit. Nechce, děkuji.
Můžeme tedy přistoupit k hlasování.
Protože uvedené tři návrhy spolu souvisejí,
doporučuji o nich hlasovat najednou. Má někdo
jiný názor? Nemá, děkuji. Zahájil
jsem 88. hlasování.
Kdo návrh organizačního výboru podporuje?
Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Návrh byl přijat. Pro hlasovalo 70, proti 6, zdrželo
se 27 poslanců. Konstatuji, že jsme rozšířili
pořad této schůze a doporučuji ve
smyslu doporučení organizačního výboru,
abychom tyto body zařadili na program po projednání
návrhu zákona o státním rozpočtu.
Je souhlas? Je, děkuji.
Nyní již budeme pokračovat v našem jednání.
Včera večer jsme přerušili rozpravu
u vládního návrhu zákona o daních
z příjmu. Budeme tedy pokračovat v rozpravě,
do které je přihlášeno písemně
ještě několik poslanců. Ještě
jednou zopakuji jejich jména: kolega Kulička, Recman,
Křížek, Valach, Pěnička, Vrzal,
Wagner, Lobkowicz. Prosím pana kolegu Kuličku, aby
se ujal slova, připraví se kolega Recman.
Poslanec Pavel Kulička: Pane předsedající,
členové vlády, kolegyně, kolegové,
přednesu sérii pozměňovacích
návrhů, předám je potom písemně.
Budu se snažit zkrátit to o text, který máte
ve smyslu vládního návrhu zákona,
nebo přečíst ty části, které
budeme chtít zachovat, změnit, zrušit.
V původním znění § 2 odst. 5
- zahraničním odborníkem je fyzická
osoba s bydlištěm v zahraničí, která
byla zahraničním subjektem vyslána jako odborník
(expert) se specifickými znalostmi k poskytnutí
odborné pomoci osobám se sídlem nebo bydlištěm
na území České republiky nebo ve stálé
provozovně. Naše navrhované znění
je zachovat původní znění. Odůvodňujeme
to následujícím způsobem.
Z navrhovaného opatření je zřejmý
logický úmysl zúžit okruh poplatníků,
kterých se bude toto zvýhodnění dotýkat.
Praxe je ovšem taková, že firmy se snaží
motivovat tyto experty různými způsoby a
často také částí majetku firmy.
Pokud bude vyslán jako odborník do akciové
společnosti a získá část akcií,
bude asi u něho převažovat činnost odborníka
a bude se na něj úleva vztahovat. Pokud ale situace
nastane u společnosti s ručením omezeným
a on se tím pádem stane společníkem
této společnosti, lze usoudit, že už se
na něj výše uvedená podmínka
vztahovat nebude, protože zde nepůsobí výlučně
jako expert, ale současně jako společník.
Z těchto důvodů je účelné
slovo "výlučně" ze zákona
vypustit, neboť je nesystematické, aby v podstatě
stejná věc byla posuzována jinak pouze podle
právní podstaty společnosti. Paradoxně
by to znamenalo, že by expert nemohl řídit
služební automobil při služební
cestě. Nejedná se o poskytnutí výlučně
odborné pomoci. Podobně paradoxních situací
by odborníci zřejmě našli celou řadu.
V původním znění § 3 odst. 4
navrhujeme § 3 odst. 4 předmětem daně
nejsou, b) úvěry a půjčky, c) přijaté
a vydané zálohy poplatníky, kteří
účtují v soustavě jednoduchého
účetnictví.
Odůvodnění: uvedeme-li si jako příklad
stavební firmu, která přijme zálohu
na konci zdaňovacího období na stavební
práce, pokud vede podvojné účetnictví,
zdaní svůj zisk v roce, ve kterém zisku dosáhl.
Vede-li jednoduché účetnictví, zdaní
v roce přijetí zálohy celou zálohu
a příští rok vykáže ztrátu,
kterou bude kompenzovat se svými dalšími příjmy.
Navrhované znění by tuto tvrdost odstranilo.
K § 4 odst. 1 písm. b) - vládní návrh
vynechám. Navrhované znění: "Příjmy
z prodeje nemovitostí, bytů nebo nebytových
prostor neuvedených pod písm. a), přesáhne-li
doba mezi nabytím a prodejem dobu pěti let. V případě,
že jde o prodej nemovitostí, bytů nebo nebytových
prostor nabytých děděním od zůstavitele,
který byl příbuzným v řadě
přímé nebo manželem (manželkou),
zkracuje se doba pěti let o dobu, po kterou byla nemovitost
prokazatelně ve vlastnictví zůstavitele nebo
zůstavitelů. Pokud nemovitost byla nabývána
postupným děděním v řadě
přímé nebo manželem (manželkou)"
- dále pokračuje text "osvobození atd."
Odůvodnění: Uvedená změna se
týká případu, kdy nemovitosti přecházejí
postupným děděním v řadě
přímé a teprve druhý nebo další
dědic se rozhodne pro její prodej. Je proti duchu
zákona, aby nemovitost, kterou otec odkázal své
manželce a ta v případě úmrtí
svému synovi, platil tento daň z příjmu
v případě jejího prodeje.
§ 4 odst. 1 - navrhované znění: Od daně
jsou osvobozeny pod písmenem u) - příjem
získaný formou nabytí vlastnictví
k bytu jako náhradu za uvolnění bytu a dále
náhrada (odstupné) za uvolnění bytu
vyplacená uživateli bytu za podmínky, že
náhradu použil nebo použije na obstarání
bydlení nejpozději do konce roku následujícího
po roce, v němž náhradu (odstupné) přijal,
a její přijetí oznámí poplatník
správci daně do konce zdaňovacího
období, ve kterém k jejímu přijetí
došlo.
Odůvodnění: V praxi je velice častý
případ, kdy si uživatel bytu vezme půjčku
na obstarání bydlení a teprve po odstěhování
je vyplaceno odstupné, které použije na úhradu
této půjčky. Navrhované znění
zahrnuje i tuto variantu.
Navrhované znění k § 14 odst. 1 - původní
znění opět vynechávám. Příjmy
uvedené v odst. 2, které jsou výsledkem několikaleté
činnosti poplatníka nebo platné s využitím
věcí a práv najednou za více let,
lze rozdělit poměrně na zdaňovací
období, v němž byly dosaženy, a na zdaňovací
období předcházející, nejvýše
však na tři poměrné části.
Příjmy z lesního hospodářství
dosažené těžbou dřeva a příjmy
z vybraných zemědělských produktů,
u kterých vegetační proces přesáhne
tři roky, lze rozdělit nejvýše na deset
poměrných částí.
Tato věc se týká pochopitelně i vinic.
Odůvodnění. Je nelogické, aby se z
příjmů zemědělské produkce
nedaly rozdělit příjmy po celé období,
po které trval vegetační proces.
§ 15 odst. 1. Navrhované znění §
15, odst. 1 písm. e) - 15 tisíc Kč ročně,
pobírá-li poplatník invalidní důchod
nebo jiný důchod, u něhož jednou z podmínek
přiznání je invalidita, došlo -li k
souběhu nároku na starobní a invalidní
důchod, nebo je poplatník podle zvláštních
předpisů invalidní, avšak jeho žádost
o invalidní důchod byla zamítnuta z jiných
důvodů, než proto, že je invalidní.
Pod písm. f) - 45 tisíc Kč ročně,
je-li poplatník držitelem průkazu ZTP-P (neboli
zvláště tělesně postižený
s průvodcem). Odůvodnění. Ačkoliv
se ostatní částky za poslední roky
valorizovaly o více než 17%, zůstávají
částky pro invalidní občany na stejné
úrovni, přičemž zejména tito
občané mají ztížené společenské
postavení a životní náklady mají
stejné jako práceschopní občané.
To se týká mimo jiné i neschváleného
navýšení na osobní asistenci. Týkalo
se to Ministerstva práce a sociálních věcí.
Ve vládním znění v § 18, odst.
3 je rozpor, a tady možná poprosím pana předkladatele,
pana společného zpravodaje, aby se rozhodl, co s
tím, protože já nejsem legislativec. Rozpor
je v odkazu odst. 4. Tento bod se v § nevyskytuje. Mám
tedy dotaz, jestli se v tomto případě nejedná
o tiskovou chybu a v odst. 4 by neměly být označeny
obecné body.
Navrhované znění § 4 odst. 1, písm.
b) - z prodaného nebo jiným způsobem vyřazeného
majetku poplatníka, hmotného majetku a nehmotného
majetku, který lze podle tohoto zákona odpisovat.
Odůvodnění. Domníváme se, že
navrhované znění lépe vystihuje podstatu
vyřazení majetku a zmenšuje možnost různých
výkladů stejné skutečnosti. Pokud
bych četl něco navíc oproti společné
zprávě, vzniklo to z mé strany ne zcela přesným
pochopením, protože mě sem tam chybělo
nějaké slovíčko, takže jsem se
držel toho, co nám vypracovala expertní skupina.
V § 24, odst. 2 navrhované znění - příspěvky
profesní komise či sdružení (právnické
osobě) i s nepovinným členstvím (komory,
cechy, sdružení), pokud tato právnická
osoba zajišťuje odborné zvyšování
kvalifikace v oboru, které souvisí s dosahováním
zdanitelných příjmů poplatníka
anebo tato povinnost vyplývá ze zvláštního
zákona. Odůvodnění. Do žádného
z těchto sdružení či cechů nevstupuje
podnikatel ze zábavy, ale vždy za účelem
lepší informovanosti, snazšího získání
zakázek, možnosti inzerce apod. Vždy je toto
prováděno za účelem zvýšení
příjmů. Z těchto důvodů
je to také nutno považovat za výdaj (náklad)
na udržení a dosažení příjmů.
Navrhované znění oproti vládnímu
návrhu § 24, odst. 2, písm. j), odst. 4 - provoz
vlastních zařízení závodního
stravování kromě hodnoty potravin nebo příspěvky
na závodní stravování zajišťované
prostřednictvím jiných subjektů a
poskytované do výše stravného podle
zvláštního předpisu na jedno teplé
jídlo v průběhu jedné pracovní
směny.
Dále pokračuje vládní návrh.
Odůvodnění. Stravné ze zákona
119/1992 Sb., o cestovních náhradách, není
úhradou jídla na cestě, ale příspěvek
na zvýšenou cenu v restauraci. Je proto nelogické,
aby v případě, že do stejného
subjektu bude vyslán pracovník na závodní
stravování, byla tato náhrada krácena
na 70%.
Mám zde pozměňovací návrh k
§ 24, odst. 4. S panem předkladatelem jsme se včera
shodli, že to bylo vypuštěno ve společné
zprávě, přesto to přečtu celé,
protože při konzultacích mi někteří
kolegové říkali, že tomu tak není.
Čtu tedy vládní znění - u motocyklů
a osobních automobilů využívaných
k jiným účelům, než k provozování
osobní dopravy na základě vydané koncese
se v případě, kdy nájemné za
celou dobu přesáhne půl milionu Kč,
uznává jako výdaj (náklad) na celou
dobu nájmu pouze nájemné ve výši
500 tisíc Kč a v jednotlivých zdaňovacích
obdobích pouze poměrná část
z 500 tisíc Kč připadající
na příslušné zdaňovací
období. Přitom pro uznání nájemného
jako výdaje (nákladu) platí pouze podmínka
uvedená v písm. a).
§ 26, odst. 3, písm. c) - u motocyklů a osobních
automobilů, u nichž se vstupní cena stanoví
podle § 29, odst. 1, písm. a), bod 2 se výdaje
hrazené nájemcem pro účely zákona
uznávají pouze do výše rozdílu
mezi částkou půl milionu Kč a nájemným
za celou dobu nájmu.
§ 29, odst. 1, a) - pořizovací cena, je-li
pořízena úplatně, avšak za prvé
při úplatném pořízení
motocyklu a osobního automobilu využívaných
k jiným účelům, než k provozování
osobní přepravy na základě koncese
za cenu vyšší, než 500 tisíc Kč,
uznává se pro účely tohoto zákona
vstupní cena ve výši 500 tisíc Kč,
s výjimkou uvedenou v bodě 2; bod 2 - při
koupi motocyklu a osobního automobilu využívaných
k jiným účelům, než k provozování
osobní dopravy na základě koncese po ukončení
finančního pronájmu s následnou koupí,
kde součet kupní ceny nájemného za
celou dobu nájmu (§ 24, odst. 2, písm. h) a
odst. 4) a hodnoty jiného majetku (§ 26, odst. 3,
písm. c) je vyšší než 500 tisíc
Kč, uznává se pro účely tohoto
zákona vstupní cena ve výši půl
milionu Kč snížená o nájemné
za celou dobu nájmu a hodnotu jiného majetku. Odůvodnění.
V první řadě je návrh opět
v nesouladu s jinými zákony, neboť zákon
č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, živnostenský zákon,
pojem koncese k provozování osobní přepravy
nezná. Z podobných pojmů můžeme
namátkou jmenovat koncese k provozování silniční
motorové dopravy nebo taxislužbu.
Finanční úřady pro splnění
podmínky pro zvýhodnění poplatníka
zcela správně vyžadují výše
citovanou koncesi, kterou na druhé straně poplatníkovi
nikdo nevystaví, protože není v souladu s živnostenským
zákonem.
Další problém vyvstává s pořízením
vhodného vozidla v této cenové kategorii.
V současné době se musí posuzovat
při posuzování vozidla i jeho aktivní
a pasivní bezpečnost, která již dnes
předpokládá vybavení vozidla standardem
jako je ABS, airbagem, klimatizací snižující
v letních měsících únavu řidiče
a delší rozvor vozidla nutný pro pohodlné
cestování na delších vzdálenostech.
V cenové kategorii do půl milionu Kč se zde
žádné vozidlo vhodné pro časté
a delší cesty nenabízí, o výbavě
prvky zvyšujícími bezpečnost ani nemluvě.
V této chvíli bychom si měli uvědomit,
že tento fakt poznali i naši vládní představitelé
a sami využívají vozidla, která navrhovaný
cenový limit několikrát překračují.
Navrhovaný následný problém vzniká
při potřebě zakoupení mikrobusu, např.
pro dovoz vlastních zaměstnanců na vzdálené
pracoviště. Tyto mikrobusy jsou dle vyhlášky
č. 41/1984 Sb. FMD zařazeny do kategorie M1 osobní
automobily. Znamená to tedy, že výše uvedeným
opatřením je podnikatel motivován k zakoupení
dvou levnějších vozidel, která budou
mít následně dvojnásobnou spotřebu,
dvojnásobné exhalace atp.
Nejzávažnější problém vidíme
v omezování podnikání, protože
kde je jistota, že příští rok nám
nebude argumentováno např. tím, že počítače
jsou ve firmách zbytečné a že je možno
provozovat podnikání i s kalkulačkou v ruce.
Především vlastní podnikatel, který
nese celé riziko případného úspěchu
či neúspěchu firmy, by měl rozhodovat
o tom, co k podnikání potřebuje a co je zbytečné
a není možné, aby ho v tomto rozhodování
omezovaly zákony. Nehledě na to, že i toto
ustanovení se dá velice jednoduše obejít,
a pouze to ve výsledném efektu zvyšuje administrativní
pracnost jak podnikatele, tak finančních orgánů
při jeho kontrolách.
V důvodové zprávě, kde se vysvětluje
důvod tohoto nesystémového opatření,
se autoři dopustili dvou nepřesných závěrů.
Zaprvé v případě, že by automobil
v pořizovací hodnotě měl stejnou užitnou
hodnotu jako automobil kategorie vyšší, tak by
všechny automobilky vyrábějící
tyto dražší automobily zkrachovaly, neboť
bychom všichni jezdili ve drahých vozech. Druhý
demagogický argument spatřujeme v argumentaci, resp.
citování daňových zákonů
jiných zemí. Je velice zavádějící
uvést jakoukoliv hodnotu z jiného daňového
systému, pokud neuvedu jiné údaje, jako jsou
třeba doby odpisování, celkové daňové
zatížení apod.
Mohu to ocitovat ze zkušenosti jednoho mého dobrého
učitele, který - když se jednoho večera
probudil, probudil se v airbagu, a oni ho zatím vyprošťovali
z jeho služebního vozidla. Takže já si
myslím, že v tomto případě je
to namístě. Omlouvám se předkladateli
a zpravodaji, jestli jsem nadbytečně hovořil.
Navrhované znění k § 34 odst. 4: Odpočet
podle odst. 3 nelze uplatnit u a) letadel, motocyklů a
osobních automobilů, nejsou-li využívány
provozovateli silniční motorové dopravy,
taxislužby a provozovateli autoškol na základě
vydané koncese.
Odůvodnění: Zákon č. 455/1991
Sb. ve znění pozdějších předpisů
nezná pojem koncesovaná živnost osobní
dopravy a z tohoto důvodu nemůže mít
žádný provozovatel koncesi s tímto názvem,
má buď koncesi na taxislužbu nebo na silniční
motorovou dopravu. Je pochopitelné, že finanční
úřady neuznávají nárok na odpočet
10% ze vstupní ceny, neboť není splněna
podmínka daná tímto zákonem.
Navrhované znění § 35 (1) Poplatníkům
uvedeným v § 2 a § 17 se daň snižuje
o a) částku 9000 Kč za každého
pracovníka se změněnou pracovní schopností,
b) částku 26 500 Kč za každého
pracovníka se změněnou pracovní schopností
s těžším zdravotním postižením,
c) částku 36 000 Kč za každého
pracovníka, pokud je držitelem ZTP-P, d) - původní
odstavec c).
Odůvodnění: Motivace zaměstnavatele
se v důsledku inflace snižuje, a proto by původní
částky bylo vhodné valorizovat. Zavedení
nové kategorie pracovníků držitelů
ZTP-P, což jsou třeba vozíčkáři,
je nutné, protože náklady na zaměstnavatele
s jejich pracovním zařazením se zvyšují
o speciální sociální zařazení,
které musí pro tyto pracovníky vytvořit,
o bezbariérový přístup a v neposlední
řadě o zvětšené plochy, které
vozíčkáři ke své práci
potřebují. Dále je třeba zdůraznit,
že tito občané mají obvykle plno dalších
zdravotních problémů, které komplikují
jejich uplatnění v pracovním procesu. Pro
náš stát je sociálně potřebné,
aby zaměstnavatelé tato místa vytvářeli,
a proto je nutno je motivovat touto peněžitou slevou
na dani, která jim kompenzuje nevýhodnost těchto
zaměstnanců.
To je vše. Děkuji za pozornost. Předám
protokolu i předkladatelům písemně.
Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Slova se ujme kolega Recman. Připraví se kolega
Křížek.
Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedající,
vážená vládo, vážená
sněmovno, novela zákona o daních z příjmů
je zdůvodňována jednak záměrem
vlády postupně snižovat daňové
zatížení poplatníků, jednak upřesnit
znění zákona a odstranit některé
nedostatky, které vyplynuly z praxe jeho uplatňování.
První záměr je realizován navrhovaným
snížením daně z příjmů
právnických a fyzických osob, zvýšením
nezdanitelného základu daně u fyzických
osob a úpravami odpisů.
Navrhované snížení daně je ovšem
natolik nevýrazné, že ze shora uvedeného
záměru činí podle mého názoru
pouhou deklaraci. K žádoucímu oživení
podnikatelské činnosti je zcela nedostatečná.
Navíc slouží více velkým podnikatelům
než středním a malým, kteří
to v současné době nejvíc potřebují.
Zvýšení spotřebních daní,
které zatíží obyvatelstvo dalšími
600 miliony Kč, naopak jeho daňovou situaci ještě
zhorší. Celkový dopad této části
souboru daňových zákonů postavení
občanů jako spotřebitelů zhorší,
přičemž kapitálotvorná funkce
daňové úlevy podnikatelům je minimální.
Pokud se týká praktických zkušeností
z uplatňování daně z příjmů,
hlavní z nich spočívá v existenci
nedoplatků ve výši 5 miliard Kč na dani
z příjmu právnických osob, jak je
to předpokládáno vládou za rok 1994.
Žádná účinná opatření,
kterými by se vzniku těchto nedoplatků předešlo
nebo alespoň se snížila jejich výše,
však novela zákona neobsahuje. Výsledkem je
pak snaha kompenzovat daňový výpadek daně
z příjmů z jiných rozpočtových
výdajů, v tom i z pojistného na sociální
zabezpečení. Na nedostatky daňového
systému tedy opět doplácejí ti, kteří
nemají možnost obrany.
Dílčí textové úpravy jsou v
některých případech legislativně
technické, v jiných případech znamenají
věcné změny, nevybočující
z dosavadního celkového zaměření
zákona. Spornými místy v tomto návrhu
zákona jsou podle mě tato dvě: První
sporné místo se týká zařazení
"výživného, důchodů a obdobných
požitků" do zdrojů příjmů
poplatníka. Týká se to bodu 75 novely zákona,
je to § 22 odst. 1. Má jistě smysl pro stanovení
výše odpočtu ze základu daně.
Mohlo by se však případně stát
i základnou pro budoucí zdanění např.
starobních důchodů, které bylo již
dříve nadhozeno. Např. u dávek penzijního
připojištění se počítá
se zvláštní sazbou ve výši 15%,
tak jak je to avizováno v bodu 125, což by mohl být
eventuální precedens pro další novelu
zákona. Pravda, u důchodů je v textu zákona
odkaz 11, jeho znění však není uvedeno,
který možná věc blíže vysvětluje.
V předchozích textech zákona však zmíněný
druh příjmů uveden není a důvod
jeho zařazení není v doprovodném textu
předložené novely zákona nijak komentován.
Druhým sporným bodem je zachování
zvláštní sazby daně 25% z dividendových
příjmů pro akcionáře investičních
fondů. Týká se to rovněž bodu
125.
V jeho důsledku se jejich příjem zdaňuje
3krát: jednou jako daň z příjmů
obchodní společnosti, jejíž je investiční
fond akcionářem, kdy plátcem je podnik, podruhé
jako dividendový příjem investičního
fondu, plátcem je sám investiční fond,
potřetí jako dividendový příjem
akcionáře investičního fondu, akcionář
platí srážkou při výplatě
dividendy.
Akcionáři investičních fondů
jsou tímto výrazně diskriminováni,
přičemž je známo, že převážná
část účastníků kupónové
privatizace investovala především prostřednictvím
investičních fondů. Měl bych tedy
dotaz na pana ministra Kočárníka, jestli
můj výklad této problematiky je takto chápán
i předkladatelem, případně jestli
jeho výklad je jiný.
Pokud se týká změny zákona o cenných
papírech, která ukládá zveřejňovat
obchody uzavírané přímo u přepážek
Střediska cenných papírů, je správná
a potřebná, já osobně ji podporuji.
Na závěr svého vystoupení bych přednesl
tři pozměňovací návrhy. První
pozměňovací návrh se dotýká
celé novely zákona. Vzhledem k velkému počtu
změn v textu by mělo být podobně jako
u jiných novel uloženo zmocnění předsedovi
PS, aby ve Sbírce zákonů vydal úplné
znění. Doporučuji vložit nový
čl. IV.: Předseda Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR se zmocňuje, aby ve Sbírce
zákonů ČR vyhlásil úplné
znění zákona ČNR č. 589/1992
Sb., o daních z příjmů, ve znění
pozdějších předpisů, jak vyplývá
ze změn a doplňků provedených tímto
zákonem. - Konec textu. Čl. IV. přejmenovat
na čl. V.
Druhý pozměňovací návrh je
obdobný jako přednesl pan poslanec Kulička
- za bod 121 se vkládá nový bod, který
zní: V § 35 odst. 1 se za písm. b) vkládá
nové písm. c), které zní: částku
36 000 Kč za každého pracovníka, pokud
je držitelem průkazu ZTP-P.
Dosavadní písmeno c) se označuje jako d).
Posledním pozměňovacím návrhem
je návrh, který se týká částečné
úhrady nákladů zaměstnance na cesty
do zaměstnání. Novelou zákona o dani
z příjmů, která byla platná
od srpna 1993, byla z § 6 odst. 13 vypuštěna
paušální částka na částečnou
úhradu nákladů zaměstnance na cesty
mezi bydlištěm a pracovištěm, která
byla ve výši 200 Kč měsíčně.
Tato paušální částka byla daňově
odpočitatelným nákladem na pracovní
sílu. Vypuštění bylo zdůvodněno
převedením financí do místních
rozpočtů na posílení místní
dopravy. Tato argumentace se však v praxi ukázala
jako neodůvodněná. Vzhledem k tomu, že
paušální částka na částečnou
úhradu nákladů zaměstnance na cesty
mezi bydlištěm a pracovištěm bez ohledu
na druh dopravy je nákladem na pracovní sílu,
a tato částka také může být
částečným hrazením výdajů
či nákladů spojených s dosahováním,
zajišťováním a udržováním
příjmů, navrhuji proto doplnit do §
6 odst. 13 zákona o dani z příjmů
písm. c) takto:
"c) Částku 200 Kč za každý
kalendářní měsíc výkonu
práce na částečnou úhradu nákladů
zaměstnance na cesty do práce a zpět, vykonává-li
zaměstnanec pro zaměstnavatele práci ve více
než 5 kalendářních dnech v kalendářním
měsíci a nejde-li o zaměstnance, jejichž
dohodnuté nebo sjednané pravidelné pracoviště
má popisné číslo shodné s místem
bydliště."
Je to ustanovení, které v zákoně o
dani z příjmů bylo ve stejné formulaci
od počátku existence nové daňové
soustavy, to znamená v roce 1993.
Mám druhý a poslední dotaz na pana ministra
Kočárníka, jestli vláda předpokládá
v souvislosti s připravovaným zvýšením
cen jízdného v osobní dopravě, tak
jak jsem to zatím zaregistroval ve sdělovacích
prostředcích, jestli vláda nebo ministerstvo
financí připravuje určitou kompenzaci pro
některé skupiny obyvatel, např. pracující
dojíždějící do zaměstnání,
žáky škol apod. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji,
slova se ujme kolega Křížek, připraví
se poslanec Valach.
Poslanec Josef Křížek: Vážený
pane předsedající, vážený
pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové,
dovoluji si navrhnout dva pozměňující
návrhy, týkající se zákona,
jehož novelu právě projednáváme.
Musím sdělit, že se zemědělstvím
profesionálně zabývám, to je vám
koneckonců známo, ale ani jeden z návrhů
se netýká podniku, ve kterém pracuji. Nejde
tedy o střet zájmů.
Chtěl bych říci, že oba návrhy
byly projednány a přijaty zemědělským
výborem, ale nejsou uvedeny ani mezi nezařazenými
pozměňovacími návrhy ve společné
zprávě.
Můj první návrh se týká problematiky
uplatňování daňových odpisů,
a to v případě uzavření písemné
smlouvy mezi vlastníkem a nájemcem, kde je podle
dosavadní právní úpravy třeba
splnit dvě podmínky. Jedná se o to, že
bude pronajat soubor movitých a nemovitých věcí,
používaných pro zajištění
příjmů po celé zdaňovací
období. To je právě kámen úrazu.
Domnívám se, že písemná smlouva
uzavřená mezi vlastníkem a nájemcem,
ve které se vlastník dohodne s nájemcem,
v otázce uplatňování odpisů
je to dostatečným podkladem pro to, aby odpisy uplatňoval
ten, kdo majetek skutečně užívá
pro zajištění zdaňovaných příjmů.
Nevidím tedy potřebu svazovat nájemce dalšími
podmínkami, které - jak hospodářská
praxe potvrzuje - jsou v zemědělství těžko
splnitelné.
Proto navrhuji nové znění odst. 2 §
28 takto: "Pronajatý hmotný a nehmotný
majetek může na základě písemné
smlouvy s vlastníkem odepisovat nájemce po dobu
trvání nájemní smlouvy."
Druhý můj pozměňovací návrh
se týká problematiky odepisování ztrát.
Z hlediska zemědělské výrobní
praxe považuji za velmi žádoucí prodloužení
lhůty pro odečítání ztrát
z dosavadních 5 na 7 let. Jak víte všichni,
naše zemědělství již čtvrtým
rokem hospodaří se ztrátou. Celková
ztráta za ty čtyři roky bude asi 40 mld.
korun. Tím by měl být zmírněn
dopad důsledků negativních výrobních
efektů. Odkladem řešení tohoto problému
až na rok 1998 se rozhodně nepřispěje
k posílení jistoty zemědělců
v jejich dalším ekonomickém rozhodování.
Proto navrhuji v § 34 odst. 1 stávajícího
zákona, a to v jeho první větě nahradit
slova "nejdéle v 5 zdaňovacích obdobích"
slovy "nejdéle v 7 zdaňovacích obdobích".
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Slova se ujme kolega Valach, připraví se kolega
Pěnička.