Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Přítomni: Místopředsedové PSP J. Vlach, J. Kasal, K. Ledvinka a 173 poslanců.

Za vládu České republiky: místopředseda vlády J. Kalvoda, místopředseda vlády a ministr zemědělství J. Lux, ministr zdravotnictví P. Lom, ministr spravedlnosti J. Novák.

(Jednání opět zahájeno v 9.09 h.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Paní poslankyně, páni poslanci, přeji vám hezké dobré jitro. Věřím, že vaše sny se ubíraly tím směrem, že přicházíte do parlamentu odpočati, připraveni, abychom zvládli náročný program dnešního dne.

Ze schváleného pořadu nám zbývá projednat ještě pět bodů. Je to projednání nové Zprávy o stavu vysílání a o činnosti Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, dále je to Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 229. Potom je to Návrh pana poslance Josefa Janečka a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti. Na závěr to jsou Interpelace, otázky a podněty a odpovědi členů vlády České republiky na interpelace a podněty.

Dostávám informaci, že do prezenční listiny se zapsalo více než 100 poslanců, mám tedy za to, že můžeme začít projednávat bod

Podle zákona 103/1992 Sb. předložila Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání Poslanecké sněmovně zprávu o stavu vysílání o své činnosti. Zprávu jste obdrželi jako sněmovní tisk 147. Na 7. schůzi Poslanecké sněmovny 24. března tohoto roku jsme tuto zprávu neschválili a uložili Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, aby předložila Poslanecké sněmovně zprávu novou. Tuto zprávu jsme obdrželi jako sněmovní tisk 250.

Předloženou zprávou se zabýval výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, a proto nyní prosím pověřeného zpravodaje pana poslance Koronthályho, aby nás seznámil se stanoviskem tohoto výboru a případně přednesl návrh na usnesení.

Poslanec Vladimír Koronthály: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, dámy a pánové, předložená zpráva, kterou máme dnes projednat - tisk č. 250 - jak už pan předsedající řekl, je přepracovanou verzí tisku 147 Zprávy o stavu vysílání a o činnosti Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, kterou předložila Rada České republiky pro rozhlasově a televizní vysílání podle § 2, odst. 2 zákona České národní rady č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, a § 5, odst. 4 zákona České národní rady č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasově a televizní vysílání, ve znění čl. III, odst. 2 zákona České národní rady č. 36/1993 Sb., o některých opatřeních v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, v únoru 1993 a kterou Poslanecká sněmovna na své 7. schůzi v březnu 1993 neschválila.

Tato nová dnes projednávaná zpráva (tisk 250), nová zpráva o stavu vysílání a o činnosti Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, je podrobnou a vyčerpávající informací jak o činnosti rady, tak o stavu rozhlasového a televizního vysílání v České republice.

Zpráva se zabývá posláním a složením rady, dále stavem vysílání v okamžiku zřízení rady, institucionálními náležitostmi, činností rady, jejími vnějšími vztahy, otázkami monitoringu i legislativního procesu. Řada témat je do zprávy vtělena nově jako reakce na požadavky vzešlé z projednávání tisku 147, např. složení rady, komentář ke kmitočtové a licenční politice rady, stav agendy, žádosti o licence, obsahové aspekty v udělování licencí, otázky monitoringu a programové analýzy. V přílohách je to např. plán využití kmitočtu pro rozhlas i televizi, seznam žadatelů o licence, jakož i vzory a ukázky dalších dokumentů a způsob práce.

Tuto předloženou zprávu projednal na své 11. schůzi dne 13. května 1993 výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a posléze nepřijal žádné usnesení. Jako zpravodaj mám povinnost vyjádřit se před sněmovnou k tomuto projednávanému tisku 250.

Dovolím si konstatovat, že ve srovnání s původním textem 147 předkladatelé odstranili všechny nedostatky, vytýkané původní zprávě, doplnili všechny informace z projednávání na plénu nebo z projednávání tehdy ve výboru nebo ještě před tím v tehdy existující výborové komisi pro sdělovací prostředky. Vzhledem k tomu, že zpráva obsahuje všechny požadované náležitosti jak formálně tak obsahově, a vzhledem ke kvalitě tohoto předloženého textu navrhuji, aby Poslanecká sněmovna přijala toto usnesení:

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR schvaluje novou zprávu o stavu vysílání a o činnosti Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání (tisk 250)."

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Koronthálymu a prosím ho, aby zaujal místo v lavici zpravodajů a aby se ujal svých zpravodajských povinností.

Otevírám k tomuto bodu rozpravu. Do rozpravy se prozatím přihlásil písemně pan poslanec Zemina, takže ho prosím, aby se ujal slova. Ostatní dámy a pány vyzývám, aby se do rozpravy hlásili písemně.

Poslanec Ondřej Zemina: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych se i já několika myšlenkami dotkl projednávaného tématu, nové zprávy o stavu vysílání a o činnosti Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání. Předesílám, že budu především vycházet z obsahu tisku 250 a z projednávání tohoto bodu ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.

Na mnoha místech zprávy rada konstatuje, že v uplynulém období postrádala větší součinnost a podporu své činnosti u vrcholných orgánů státní správy. Kritika je zde namířena zejména proti české vládě. Nedovedu proto v této souvislosti pochopit, proč ještě v dubnu 1993, tedy čtyři měsíce po schválení rozpočtu rady v celkové výši cca 25 mil. Kč (a mám tím na mysli částky určené jak zákonem o státním rozpočtu, tak zákonem 36/93 Sb. o některých opatřeních v oblasti rozhlasového a televizního vysílání), je zaměstnáno v úřadu rady pouze 11 pracovníků plus 3 na vedlejší pracovní poměr. Neumím si představit, že tímto způsobem chce rada pokrýt rozsáhlou činnost svěřenou jí zákonem č. 468/91 a zákonem č. 103/92 Sb.

Zarážející je tato skutečnost i v souvislosti s tím, že rada počítá pro letošní rok s celkovým počtem pracovníků cca čtyřikrát větším.

Nelze se ani divit, že v tisku 250 není popsána skutečná představa rady o licenční politice v oblasti rozhlasového a televizního vysílání. Obsáhlé pasáže zprávy takto nazvané popisují spíše technické možnosti rozhlasového a televizního vysílání v České republice než skutečnou licenční a mediální politiku samotné rady.

Absence jakékoliv strategie je podle mého názoru nejlépe patrná u koncepce rozvoje televizních kabelových rozvodů. Zde se rada jako vrcholný orgán státní správy rozhodla řešit problematiku opravdu netradičním způsobem. Když zjistila, že na území ČR vysílá nezákonně bez licence cca 60 takovýchto společností, otázala se jich, zda hodlají požádat o tzv. narovnání faktického stavu. Pan předseda Korte nás v garančním výboru informoval, že zhruba 40 společností odpovědělo kladně.

Neumím si představit reakci těch společností, které zákon neporušily, a přesto budou při přidělování licencí tímto postupem rady jednoznačně znevýhodněny. Zde je možno očekávat stížnosti a soudní dohry. Musíme si totiž uvědomit, že v průměrně velkém okresním městě se pravděpodobně více než jedna kabelová televize neuživí.

K této problematice ještě poznámku. Jak vyplývá z tisku 250, Rada uvažuje o udělení licence i k vysílání systému MMDS, systému, který není povolen zejména z mnoha technických důvodů, ale i z možných dopadů na lidské zdraví nikde v západní Evropě. Pro vaši informaci, systém funguje v podstatě na principu velké mikrovlnné trouby. Jak jsem se dozvěděl z denního tisku, rada už licenci pro toto vysílání udělila, a to pro město Prahu.

Dovolte mi říci nyní několik slov k udělování licencí pro rozhlasové a televizní vysílání. Při udělování licencí k celoplošnému vysílání udělala rada hned na počátku zásadní systémovou chybu. V létě roku 1992 v souladu s platnou legislativou vypsala licenční řízení na tehdejší kanál OK3. Koncem roku 1992 ČNR přijala zákon č. 36/93 Sb., o některých opatřeních v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, kterým byl určen pro privatizaci jeden celoplošný kanál. Rada, aniž v tu chvíli ukončila původní licenční řízení, pokračovala v něm s tím, že pouze změnila podmínky licence z kanálu OK3 na kanál F1. Jednoznačně tím znevýhodnila ty uchazeče o vysílání, kteří podali svůj projekt pouze na celoplošný kanál, neboť se jim nedostalo neveřejného slyšení tak, jako těm, kteří se již ucházeli o vysílání na kanále OK3. Rada přitom měla ukončit původně vypsané licenční řízení, vypsat nové lhůty pro řízení na celoplošný kanál a tím zajistit rovné podmínky všem uchazečům včetně již zmiňovaných neveřejných slyšení.

V odůvodnění neúspěšným žadatelům rada často zmiňuje přílišnou návaznost na zahraniční kapitál či napojení některých žadatelů na Českou televizi. Nevím proto, proč toto hledisko nebylo též uplatněno i u společnosti uspokojené, která - jak je mi známo z jednání v komisi pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny uváděla již od počátku podíl českého kapitálu ve svém projektu ve výši pouze 20%.

Obdobná hlediska uvádí rada i u neuspokojených žadatelů na celoplošně frekvence v pásmu FM2. Ve dvou případech zpráva hovoří o tom, že důvodem k neudělení licence u Radia Collegium je přílišná podobnost s programovou stavbou stanice Vltava, u Rádia Bohemia s bývalou stanicí Československo. Má tedy být smyslem rady, která deklaruje svoji činnost jako striktně směřující ke konkurenčnímu prostředí v rozhlasovém a televizním vysílání, chránit veřejně právní Český rozhlas?

Tisk 250 o udělování licencí hovoří poměrně obsáhle, nikde však není jediná zmínka o konkrétních důvodech rady, na základě kterých byli žadatelé o celoplošně vysílání uspokojeni. Mám na mysli zejména společnost CET 21, Cascol a RG Evropa 1.

Závěrem bych rád řekl několik vět k systému budovanému v oblasti sdělovacích prostředků. V minulém volebním období to byli právě poslanci ODS, kteří podporovali a stále podporují existenci duálního systému v oblasti médií a postavení rady jako orgánu nezávislého na exekutivě. Dnešní činnost rady, proti jejímuž rozhodnutí je již podáno několik soudních žalob, však závažným způsobem začíná diskreditovat celou tuto koncepci. Existuje i řada oficiálních stížností adresovaných představitelům Poslanecké sněmovny, které upozorňují na nekorektnost postupu rady i v těch oblastech, které nejsou detailně upraveny zákonem. A když se k tomu připočte i ten fakt, že se začíná vážně uvažovat i o prošetření činnosti jednoho z členů rady v souvislosti s možnými úplatky, je celkový pohled na činnost rady tristní.

Ve zprávě podle tisku 250 se též hovoří o kodexu chování členů rady, nikde se však nedočteme, zda některý člen tento kodex porušil a pokud ano, jak rada v takovém případě postupovala.

Dámy a pánové, dovedu si představit, jak by reagovala tato sněmovna na situaci, kdyby se obdobné případy týkaly některého z ministrů. Uvědomme si, že člen rady, jak koneckonců vyplývá i ze zákona, je veřejným činitelem a zpochybněním jeho nestrannosti a objektivity je zpochybněna i autorita rozhodnutí státního orgánu, jehož je tento veřejný činitel představitelem. Je tedy na Poslanecké sněmovně, aby posoudila se zvážením všech argumentů činnost tohoto státního orgánu a jeho představitelů, kteří jsou ze své činnosti právě této sněmovně odpovědni.

Vzhledem k výše uvedený skutečnostem dovoluji si navrhnout k přijetí návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna Parlamentu neschvaluje novou zprávu o stavu vysílání a o činnosti Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání dle sněmovního tisku 250." Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Zeminovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Soural.

Poslanec Jaroslav Soural: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, když jsme včera po půlnoci odmítli projednávat novou zprávu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, získali jsme příležitost seriozně a vážně posoudit, zda jednak zpráva, kterou máme na stole, odpovídá našim představám, představám těch, kteří zodpovídají svým způsobem za úroveň mediální politiky v České republice a současně jaký stav je z hlediska legislativy v této oblasti, jaký stav je z hlediska mezinárodní politiky České republiky.

Z prvního úhlu pohledu, z úhlu pouhého obsahu zprávy je zřejmé, že předkladatelé si poněkud více uvědomili závažnost aktu předložení zprávy parlamentu. Musím však konstatovat, že se jim přesto mnohé otazníky a pochybnosti rozkrýt nepodařilo. Kardinálním problémem a sporným momentem i nadále zůstává licenční politika rady. Zmíněné tvrzení se pokusím ilustrovat na příkladu přidělování licencí žadatelům o vysílání v tzv. televizních kabelových rozvodech, dále jen TKR.

Předložená zpráva na straně 22 a 23 naprosto správně uvádí, že se sice jedná o nejmodernější technologie, ale že jejich rozvoj je spojen s řadou neobyčejně složitých problémů, které se s obtížemi zvládají v zemích s dlouhodobými zkušenostmi s duálním systémem. V České republice je složitost situace násobena faktem zastaralé legislativy, nedořešenými problémy ohledně respektování autorských práv distributorů programů, slabým domácím kapitálovým zázemím atd. Rada však tomuto konglomerátu technických, legislativních, finančních otázek věnuje ve zprávě doslova několik řádků.

Mezi uchazeči o udělení licence pro vysílání v TKR jsou přitom i společnosti využívající tzv. systém MNSS neboli bezdrátový mnohokanálový distribuční systém.

Rada ve zprávě slibuje, že při jeho zavádění bude postupovat velmi obezřetně tak, aby se jí podařilo tuto komplikovanou a dosud ani v evropském prostředí ne zcela zmapovanou oblast co nejrozumněji a nejefektivněji řešit. Obratem ruky však přiděluje třem uchazečům licence. Pominu-li citelný rozpor s výše uvedeným závazkem, slibem, musím se zmínit o některých skutečnostech, které podle mého názoru staví rozhodnutí rady do poněkud podivného světla, a které - po kolikáté už - vzbuzují dojem, že se při klíčových rozhodnutích v oblasti mediální politiky postupuje přinejmenším nepromyšleně, s nedostatečnou odborností. Mám totiž před sebou na stole tři odborné posudky. Jeden je od ředitele státní inspekce telekomunikací, dopis je z 12. 3. t. r., odborný posudek Testkomu i odborný posudek katedry elektromagnetických polí ČVÚT. Všechny posudky se shodují v tom, že tento systém je nevhodný, že tento systém by v podmínkách České republiky být zaveden neměl a uvádějí se pádné argumenty. Nevím, kde je pravda, protože jistě bude řada odborníků tvrdit, že systém MNSS má řadu jiných předností zejména z hlediska kapitálové návratnosti atd. Faktem ale je, že tak závažné rozhodnutí, kterým bezesporu je přidělování licencí v systému MNSS, zpráva opět nevysvětluje a poslancům rada nesděluje, proč k tomuto rozhodnutí přikročila, proč se s odbornými posudky vypořádala tak, jak se vypořádala. Považuji to za opravdu charakteristické pro přístup rady k parlamentu a k vlastní zprávě.

Otazníky bohužel kolem přidělování těchto licencí nejsou pouze technického charakteru. Existují celkem pádné argumenty, jež zpochybňují pravomoc rady přidělovat licence v systému MNSS a upozorňují na nesprávné zařazení tohoto systému do TKR. Za mnohem závažnější ovšem považuji velice diskutované okolnosti udělení některých konkrétních licencí. Uzávěrka totiž byla datována dnem 15. 11. 1992. Jedné ze společností, která se o licenci ucházela - KABEL NET HOLDING - tato licence byla udělena, přitom z výpisu z obchodního rejstříku obvodního soudu v Praze 1 vyplývá, že tato společnost byla zapsána do obchodního rejstříku dnem 26. 1. 1993 a založena byla notářským zápisem 30. 11. 1992. Přitom předmětem činnosti je koupě zboží za účelem prodeje a prodej. Navíc jediným společníkem společnosti KABEL NET HOLDING s podílem 105 tis. Kč je společnost UNITED INTERNATIONAL HOLDING, což je nadnárodní společnost. Logicky se tedy objevují otázky, jak je možné, že společnost založená 30. 11. stihla podat do 15. 11. žádost o licence. Proč rada nepřihlížela při udělování licence k faktu, že není zastoupen český kapitál atd. Otazníky se postupně mění ve vykřičníky, a ty se v soudní síni mění v obžaloby, stránky deníků se zaplňují aférkami a aférami, kde hrají ne zrovna nevýznamnou roli někteří členové rady.

Dámy a pánové, považoval bych však za pokrytectví, pokud bych tvrdil, že můj velice kritický přístup ke zprávě a k činnosti rady pramení pouze z nedostatku předložené zprávy a dosud zmíněných pochybností. Výhrady pramení i z jiných důvodů a z jiných příčin. Zákonodárci totiž, když přijímali zákon o Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, fakticky vytvořili stav, kdy 9 mužů postavili do role devíti statečných. Těchto 9 mužů se do této role vžilo velice rychle, a nejsem si jist, že tuto roli hrají dobře. Současně konstatuji, že postavení rady není přesně legislativně vymezeno, že řadu problémů legislativa neřeší a že rada v této roli, to znamená v roli jakéhosi inicátora potřebných změn, nehrála dostatečně důsledně.

Dámy a pánové, jsem přesvědčen, že máme dostatek zkušeností na to, abychom dospěli k závěru, že je nezbytné v podmínkách České republiky tento problém - problém mediální politiky řešit komplexněji, opustit určité romantické období, romantickou fázi této oblasti a pečlivě zvažovat, co v kontextu zkušeností, které mají jiné země, jiné státy, je vhodné dotáhnout i v podmínkách naší republiky.

Na závěr mi dovolte návrh na doplnění usnesení, které zde bylo předloženo. Navrhuji v bodě 2 zřejmě tuto formulaci: "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR vyjadřuje nespokojenost s dosavadním postupem Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání při udělování licencí. Za další ukládá parlamentní komisi pro sdělovací prostředky,aby zahájila práci na přesnějším vymezení legislativního rámce a klíčových principů mediální politiky České republiky se zaměřením na:

1. postavení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ve struktuře státní správy,

2. proces udělování licencí, a konečně

3. Novelu zákona 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, jež by zohlednila mezinárodní závazky České republiky a změny související se zaváděním moderních technologií. "

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Souralovi. Do rozpravy se dále přihlásila paní poslankyně Eva Nováková, žádám ji, aby se ujala slova.

Poslankyně Eva Nováková: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, v souvislosti s projednáváním nové zprávy o stavu vysílání a o činnosti Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání bych chtěla upozornit na některé závažné skutečnosti. Je bohužel smutnou skutečností i to, že na námitky, které vůči radě, a sice konkrétní námitky, které byly vzneseny, nemůže adresát ve sněmovně odpovídat. Tyto námitky nebyly vzneseny.. na výboru, a proto odpovědi Poslanecká sněmovna nezná.

Česká republika byla první z postkomunistických států, který přijal zákon o demokratické reformě vysílání. Bylo tak realizováno doporučení parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 1147/1991 zvláště poté, co byla zřízena Rada ČR

pro rozhlasové a televizní vysílání a Rady pro Českou televizi a Český rozhlas. Byla tak potvrzena parlamentní odpovědnost za demokratickou reformu vysílání. Případné odvolání rady, které by v důsledku neschválení nové zprávy patrně následovalo, by nepochybně bylo negativním signálem, který by měl i v zahraničí publicitu a mohl by být vykládán jako ústup od realizace demokratické reformy vysílání. I kdyby se jmenování rady maximálně uspíšilo, je nutno počítat s tím, že noví členové se budou do složité problematiky po celé měsíce vpravovat. Takové plýtvání s již vynaloženou energií a znalostmi převážné většiny členů rady považuji za nesprávné. Taková situace by vedla nepochybně k chaotickému stavu v oblasti médií. Tato situace je zvláště závažná v situaci, kdy se formuje duální systém vysílání, kdy není stabilizovaná činnost Českého rozhlasu ani České televize.

Odvolání rady v situaci, kdy se blíží zahájení vysílání soukromých televizních stanic a celoplošných rozhlasových stanic, a s tím spojené možné problémy, které spočívají v nedodržování ustanovení o objektivitě a vyváženosti informací všech pravidel pro vysílání reklam i zaručení ochrany dětí, to vše by mohlo nastat při paralyzování činnosti rady.

Všechny tyto problémy může řešit upozorněním i sankcemi jedině rada. Oslabení nezbytných kontrolních mechanismů jistě nemůže být úmyslem parlamentu. Dovoluji si dále upozornit, že by byla patrně na dlouhou dobu nedodržena otázka legalizace vysílání v televizních kabelových rozvodech, která představuje důležitý problém, jak v souvislosti s porušováním autorských a s nimi souvisejících práv v mezinárodním kontextu, tak i v budování mezinárodního komunikačního systému. Bylo by velmi necitlivé vůči provozovatelům kabelových rozvodů, kteří čekají na legalizaci svého podnikání, kdyby udílení licencí ustalo. Tato situace by jistě nastala, neboť seznámení se s celou problematikou kabelových rozvodů trvá měsíce.

Myslím si, že v rozhodování o přijetí nové zprávy bychom měli přihlédnout i k podmínkám, ve kterých rada do nedávné doby pracovala. První finance pro činnost rady byly uvolněny až v listopadu minulého roku. Rada neměla ke své činnosti prakticky žádné přístrojové vybavení ani prostor. Úřad rady z těchto důvodů mohl začít pracovat prakticky začátkem letošního roku. Dnes má rada 15 pracovníků. Pro srovnání bavorský úřad, jehož stížnost je srovnatelná co do rozsahu s naší radou, čítá 50 lidí.

Radě je dále vyčítáno, tak tomu bylo u nás na výboru, že není dostatečně zdůvodněno odnětí licencí k rozhlasovému vysílání. Podle mých informací ve dvou případech šlo o nedodržení nepřevoditelnosti licence. Jestliže by rada na tuto skutečnost dostatečně razantně nereagovala, vytvořil by se nebezpečný precedenc pro ostatní držitele, kteří se dostávají do finančních nesnází. Ztratila by se možnost kontroly nad vlastnictvím licencí a stanic. Nebezpečí nelegálních změn držitelů licencí v sobě skrývá příležitost praní špinavých peněz. Myslím si, že parlament naopak by měl radu v důsledném dodržování zákonů podpořit. Je proto otázkou, zda by se výhrady vůči činnosti rady a jejích některých členů neměli řešit lepší komunikací a informovaností poslanců, než radikálním a z mého hlediska neopodstatněným krokem, jako je odvolání rady.

Poslanecká sněmovna v rámci své odpovědnosti za demokratickou reformu vysílání by se měla spíše koncentrovat na vytváření předpokladů funkčnosti rady, zvláště zdokonalováním legislativy.

Navrhuji na rozdíl od svých předřečníků, aby nová zpráva byla schválena. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Evě Novákové a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Oldřich Kužílek.